Přidávám:
Jana píše:Ono je to mnohem prostší, než se mysli jeví.
Je to tady stále.
Uvědomit si ve středu hrudníku v úrovni srdce to ticho, které je tady stále, které je neměnné.
Pokud se uvědomujeme v hlavě, je tady pořád cvrkot, pořád nějaké myšlenky, nějaké vize, nějaké směřování odněkud někam, pohyb v čase a v prostoru.
Pokud se zaměří pozornost do ticha ve středu hrudníku v úrovni srdce, tak je tady najednou statický stav bez pohybu, je to to nejnenápadnější, co je, protože to tady je pořád stejné. Není třeba tlačit na pilu a chtít prožívat něco exaktického. Ta pozornost zaměřená do ticha srdce začne pomalinku probouzet uvědomění jen pouhé obyčejné existence. A samotná existence je ve své nejčistší podobě láskou, blahem.