Max. 1. subvlákno

[Max]

Tak mě tak napadá, co se to člověku přihodí, ocitne-li se jeho mysl ve vakuu?

Nafoukne se,
zvětší se,
vybouchne,
rozprskne se
(takhle to dopadne s bílou pokusnou myškou kterou strčíme do vývěvy a vytvoříme v ní vakuum...)


Pokud ji ovšem jen vakuově zabalíme,
tak jako salámy v Lídlu,
tak bude mít větší trvanlivost...

Čéče, to vypadá spíš na přetlak, než na podtlak. Nicméně jsem se ptal na to, co se přihodí člověku, nikoliv jeho mysli.

[teonik]

ahoj

Zaujalo mě jaks tu někde psal ve smyslu, že tvým cílem je zastavit proces myšlení.

no Maxi,nevím,zastavit proces myšlení-je mým cílem a není mým cílem
pokud se tvá otázka obracela ne mě,pak musím říct,že rozlišuju více myslí..nebo více úrovní Mysli

zastavit myšlení-ano,ale LIDSKÉ!
zastavím-li lidské,dostanu se do úrovně řekněme myšlení duše
a z ní zase mohu postoupit výš...

z různých stavů popíšu tyto:
1-mé centrum uvědomování a myšlení se dostalo ven z těla někam ke stropu místnosti,jiné své tělo jsem neviděl,fyzické tělo sedělo na zemi,z místnosti se mi nepodařilo vzdálit,myšlenek bylo málo,ale byly
po čase jsem dostal strach,že se nevrátím do svého těla a taxem to zuřivě zkoušel,až se centrum uvědomování dostalo zase do hlavy a mohl jsem hýbat rukama...
asi nějaký stav OBE
po celou dobu jsem mohl myslet-a patrně to byla zcela lidská,možná trochu excitovaná úroven
svět existoval,viděl jsem místnost i své lidské tělo
nemyšlení po vzoru jogínů ani po mém nenastalo

2-mé centrum uvědomování a myšlení se ocitlo v prázdném prostoru,svět,tělo zmizely,neměl jsem žádné tělo,byl jsem bodem,vnímal jsem a po dobu tohoto stavu měl tuto myšlenku:Jak vzniklo universum?
otázka byla okamžitě zodpovězena tak,že se celý vznik začal přede mnou odvíjet,vznikaly hvězdy,galaxie,vesmíry...
měl jsem druhou myšlenku:Je to tak obrovské,jak to mohu pochopit?
a okamžitě jsem se celým tím procesem vznikání,všemi kosmy a hvězdokupami STAL!!

zde zřejmě došlo k zastavení či překročení lidského vědomí s jeho omezeními..a zapojení myšlení vyšší úrovně,objekty lidského vědomí zmizely...svět,místnost,mé tělo,a byly nahrazeny světem vyšší úrovně-prostorem vědomí
zároven Mysl nabyla schopnost okamžité materializace svých myšlenek-na otázku hned odpověd,což u lidské mysli není běžné

3-na operačním sále bylo podáno anestetikum,slyšel jsem v jedné vteřině doktora říkat:nadechněte se....a v druhé vteřině jsem slyšel doktora říkat:halo,slyšíte mě?

30 min operace zmizelo
ani lidská ani jiná mysl,ani myšlenka...nic

tato 3 mi vrtá hlavou nejvíc

[ros]

3-na operačním sále bylo podáno anestetikum,slyšel jsem v jedné vteřině doktora říkat:nadechněte se....a v druhé vteřině jsem slyšel doktora říkat:halo,slyšíte mě?

30 min operace zmizelo
ani lidská ani jiná mysl,ani myšlenka...nic

tato 3 mi vrtá hlavou nejvíc

Hm a měse takové 3 stalo na zastávce autobusu. Zmizelo asi 20 minut, tělo asi celou doubu stálo nebo popocházelo.
Ale to probuzení z toho stavu stálo zato.

[Návštěvník]

3-na operačním sále bylo podáno anestetikum,slyšel jsem v jedné vteřině doktora říkat:nadechněte se....a v druhé vteřině jsem slyšel doktora říkat:halo,slyšíte mě?

30 min operace zmizelo
ani lidská ani jiná mysl,ani myšlenka...nic

tato 3 mi vrtá hlavou nejvíc

Hm a měse takové 3 stalo na zastávce autobusu. Zmizelo asi 20 minut, tělo asi celou doubu stálo nebo popocházelo.
Ale to probuzení z toho stavu stálo zato.

mně se to stalo na Štěpána, při upadnutí do bezvědomí ... vstal jsem, udělal krok a pak jsem se probral, když mi vytahovali zapadlý jazyk ...

no tělo evidentně bylo, padalo, uhodilo se do hlavy a pak se na zemi, zmítalo se a chrčelo, jak se dusilo probuzení z toho stavu, taky to stálo za to ... první záblesk byl a do prdele, už jsem tu zas

ta nekonečná úleva, když tu není vědomí sebe sama ... no jo, nemůžeme furt spát, že jo

no nakonec si to ozkoušujeme téměř každou noc, ve spánku bez snů, to se pak probudíme čerství a odpočatí a říkáme, jak jsme se dobře vyspali

[teonik]

ahoj
vaše popisy se mermomocí snaží chytit existence:
"tělo evidentně bylo..."
"asi popocházelo..."
"úleva-když tu není vědomí..."

kdo cítí úlevu,když tu není vědomí??

jestliže mi zmizí půlhodina,nemám jiný důkat,než svědectví do bezvědomí neupadlých...

a co když upadneme do bezvědomí všichni a všechno?

[Návštěvník]

jestliže mi zmizí půlhodina,nemám jiný důkat,než svědectví do bezvědomí neupadlých...

a co když upadneme do bezvědomí všichni a všechno?

vědomí zůstane, ale nebude tu žádný "svědek", který by o tom věděl ...

[Max]

ahoj

Zaujalo mě jaks tu někde psal ve smyslu, že tvým cílem je zastavit proces myšlení.

no Maxi,nevím,zastavit proces myšlení-je mým cílem a není mým cílem
pokud se tvá otázka obracela ne mě,pak musím říct,že rozlišuju více myslí..nebo více úrovní Mysli

zastavit myšlení-ano,ale LIDSKÉ!
zastavím-li lidské,dostanu se do úrovně řekněme myšlení duše
a z ní zase mohu postoupit výš...

z různých stavů popíšu tyto:
1-mé centrum uvědomování a myšlení se dostalo ven z těla někam ke stropu místnosti,jiné své tělo jsem neviděl,fyzické tělo sedělo na zemi,z místnosti se mi nepodařilo vzdálit,myšlenek bylo málo,ale byly
po čase jsem dostal strach,že se nevrátím do svého těla a taxem to zuřivě zkoušel,až se centrum uvědomování dostalo zase do hlavy a mohl jsem hýbat rukama...
asi nějaký stav OBE
po celou dobu jsem mohl myslet-a patrně to byla zcela lidská,možná trochu excitovaná úroven
svět existoval,viděl jsem místnost i své lidské tělo
nemyšlení po vzoru jogínů ani po mém nenastalo

2-mé centrum uvědomování a myšlení se ocitlo v prázdném prostoru,svět,tělo zmizely,neměl jsem žádné tělo,byl jsem bodem,vnímal jsem a po dobu tohoto stavu měl tuto myšlenku:Jak vzniklo universum?
otázka byla okamžitě zodpovězena tak,že se celý vznik začal přede mnou odvíjet,vznikaly hvězdy,galaxie,vesmíry...
měl jsem druhou myšlenku:Je to tak obrovské,jak to mohu pochopit?
a okamžitě jsem se celým tím procesem vznikání,všemi kosmy a hvězdokupami STAL!!

zde zřejmě došlo k zastavení či překročení lidského vědomí s jeho omezeními..a zapojení myšlení vyšší úrovně,objekty lidského vědomí zmizely...svět,místnost,mé tělo,a byly nahrazeny světem vyšší úrovně-prostorem vědomí
zároven Mysl nabyla schopnost okamžité materializace svých myšlenek-na otázku hned odpověd,což u lidské mysli není běžné

3-na operačním sále bylo podáno anestetikum,slyšel jsem v jedné vteřině doktora říkat:nadechněte se....a v druhé vteřině jsem slyšel doktora říkat:halo,slyšíte mě?

30 min operace zmizelo
ani lidská ani jiná mysl,ani myšlenka...nic

tato 3 mi vrtá hlavou nejvíc

Ok, říkal bych tedy té "vyšší mysli" prostě: čisté vědomí. Kdesi na jiném vlákně jsme ji zvali tuším původním polem podmínek, čili defakto řádem spontánních principů a zákonitostí, z něhož do všech stran (čímž se ty strany zároveň vytvářejí) vyzažují tvůrčí myšlenky. Které bych zval spíš inspiracemi - pokud použít přídavného jména, tak tedy - "božskými".

K těm stavům: Všechny tři mají společného jmenovatele (i kdyz se to na první počet možná nejeví) - lidské tělo. V prvním stavu tu musí být tělo, má-li se centrum uvědomování z něho někam dostat... V druhém stavu tu musí být tělo, má-li toto tělo zmizet a být nahrazeno světem čistého vědomí. U toho třetího stavu je to složitější. Bez těla jej samosebou taky nepodniknem, ale to tělo je narozdíl od předešlých dvou stavů vyřazeno z uvědomovacích funkcí, čili přijímání (byť neosobních) vjemů. Takže mezi receptory a zdrojovými signály vězí nějaká chemikálie, která dokonale odstavila (nebo spíš nahradila) ego. Tehdy z "hlediska" vědomí, které nemá kdo registrovat, jak zmínil Návštěvník, není nic.

Jsem totiž názoru že živé tělo funguje jako teleskop - jak přijímač tak vysílač. A jasně že s těmi signály zároveň i nějak pracuje (mozek) - vyhodnocuje, kalkuluje, ladí je, vytváří statistiky, analýzy, systémy.. a z nich pak ohledně prostředí, ve kterém se pohybuje - jedinečnou osobnost - jakýsi obraz na onom bezbarvém plátně vědomí.

Tak zdar.

[teonik]

ahoj
no tos mě překvapil
na lidské tělo se dívám jako na meditační pomůcku(dokopy s jeho světem)...které mohu odložit,vlastně kdykoli,jen momentálně jsem na to nějak pozapomněl,upadnuv příliš do meditace o něm...

mé rozložení sil je takové:
já tělo nepotřebuji,mohu být i bez něj
ale
tělo mě potřebuje,beze mě umírá

co tělo dělá a jaké má úkoly?
vztah mě a těla je vztah režijního studia a vysílače(já) a televizoru(tělo)
vše podstatné-co se bude hrát,jaxe bude hrát,do kdy se bude hrát... se řídí z režie,tělo=televizor pouze přijme a vytváří zdání skutečnosti-tělo a svět kolem...

jako vědomí řídící všechny hry vymýšlím...jako vědomí televizoru hru jakoby uvádím do skutečnosti...a jako vědomí mé člověčí=lidské tu hru na televizoru pozoruju a prožívám

[Max]

Jasně, zkusím to nějak objasnit, je tu model že z prapůvodního ducha vznilkl napřed svět duší a ty si pak vytvořily svět těl a furt dokola. Z tohoto pohledu tu všichni strašíme už od prvopočátku (nehledě na to že bytostí neustále přibývá...) a netuším čeho vlastně kdo a proč chce dosáhnout, jestliže start je zároveň cíl... Tenhle pohled mi nedává smysl a zatím to dokážu chápat pouze tak, že prvotní duch se proměnil v energii ta se proměnila ve vědomí a to se proměnilo v pestrobarevný svět (díky vnímání těl živých tvorů, která jsou součástí tohoto evolucí se proměňujícího světa)... Takže pokud nějaký universální cíl, tak už je naplněn tím že ticho se proměnilo v báseň. To že některá témata té básně ožila svými vlastními myšlenkami o jakémsi cíli nad cílem, pro který musí konzumem zblblá mysl udělat to či ono, to už je další kapitola...

[Návštěvník]

netuším čeho vlastně kdo a proč chce dosáhnout, jestliže start je zároveň cíl... Tenhle pohled mi nedává smysl a zatím to dokážu chápat pouze tak, že prvotní duch se proměnil v energii ta se proměnila ve vědomí a to se proměnilo v pestrobarevný svět (díky vnímání těl živých tvorů, která jsou součástí tohoto evolucí se proměňujícího světa)... Takže pokud nějaký universální cíl, tak už je naplněn tím že ticho se proměnilo v báseň.

z http://www.advaita.cz/upload.cs/6/69266 ... vedomi.pdf

Dříve než Vědomí tu je Vědomí v klidu, které je naší pravou přirozeností.

Proč si neuvědomuje samo sebe?

Protože tu není nic „jiného“, co by si mohlo uvědomit.

Takže dříve než Vědomí je tu Vědomí bez pohybu? Ale není to ani jeho absence. Není to prostě čisté Vědomí, že ne?

Je to čisté Vědomí.

Nejde o žádné popření Vědomí. Je to negace neustálých změn – přítomnosti a absence Vědomí – které existují pouze v oblasti projevení, a tak je to popření fenomenality, samotného projevení.

Kdo tu fenomenalitu popírá?

Je to mysl. A tak poslední Skutečnost tu může být jen tehdy, popře-li se samotný popírající. Je-li popřena samotná mysl, nezbývá tu žádný „někdo“, který by měl být popřen. Není tu žádný „někdo“, který by si vytvářel představu reality. Je to stav, ve kterém není možná žádná představa.

Je to čisté Vědomí?

Ano, můžete to označit jako čisté Vědomí, Vědomí bez pohybu.

Je tu dříve než Vědomí, které se s něčím ztotožňuje?

Pokud tomu rozumíte, není třeba to vyjadřovat slovně.

Říkáte, že to všechno je „vysněný svět, iluze“, a že všechno projevené vytváříme sami. A zároveň říkáte, že tu musí tu být tělo, aby se mohly projevit mysl a Vědomí. Co se objeví dřív, tělo nebo Vědomí?

Vědomí je to jediné, co existuje. V onom prapůvodním stavu, ať už ho nazýváme Skutečností, Absolutnem nebo Prázdnotou, neexistuje žádný důvod k uvědomování si čehokoliv. A tak Vědomí v klidu si samo sebe neuvědomuje. Jen když zčistajasna vystane pocit „Já jsem“, začne si samo sebe uvědomovat. „Já jsem“ je neosobní pocit uvědomění. Právě tehdy se Vědomí v klidu stává Vědomím v pohybu – když se potenciální energie stává energií kinetickou. Nejsou dvě. Z potenciální energie nevyvstává nic odděleného.

Pohybující se Vědomí není odděleno od Vědomí v klidu. Vědomí v klidu se stalo Vědomím v pohybu a tento okamžik, který věda nazývá velkým třeskem, mystikové označují jako náhlé vyvstání uvědomění.

[Návštěvník]

Ještě jedna ukázka z knihy Raméše Balsekara "Vědomí mluví" - ke stažení tady: http://www.advaita.cz/page/1972.ostatni/

Vědomí existuje, ale neví, že existuje. Vědomí bez pohybu, bez uvědomování, je potenciální energií. Takže tento stav je pouhou představou.
„Někdo“ se objeví, když Vědomí, Subjektivita, začne samo sebe objektivizovat tím, že samo sebe promítne do určitého zpředmětnění.

[teonik]

já myslím,že cílem Mysli je lepší poznání sebe sama--proto to vše dělá

start je cílem jen zpola,neb stav po akci je mnohem výš

[Max]

K sebepoznání toho až tak moc zapotřebí není, je to něco jako když člověk uvidí na paloučku bílýho jelena. Tak se přikrčí a je konsternován tím neznámým-známým, nenadálým, nikoliv nepříjemným ustrnutím, ne až tak zcela osobním. Tu se z něj stává stopař, jeho mysl se promění v dalekohled a jeho vycházkové lodičky v mokasíny. Veškeré naučené mu mizí z hlavy a prostor dostává pozornost dříve spíše skrytá - tichá - před všelikými těmi vědomostmi a moudroslovími. Každá větvička je najednou symbolem a stopou. Vzduch plný vůní, kde každé křídlo stává se značkou. Přátelská oblaka, déšť, nedéšť, chrám lesa - přírody - vesmíru nezadržitelně ho táhne.. a on je rád, nebrání se. Nemá již otázek ani met - vše je náhle splněno, odjaktěživa.

Možná to vidíme jinak Teoniku, to nevadí.

[Návštěvník]

Jak to tu náhle zavonělo.... :-)

[Návštěvník]

Proč se to tedy vše děje, hele Maxi, proč cosi dokonalého něco dál vytváří, když dle Tebe k tomu nemá důvod?

[teonik]

ahoj Maxi
stav který jsi popsal,se mi líbí....
možná ráno,na procházce s pejskem,se k němu přiblížíme

přesto pod pojmem sebepoznání si přece jen představuji něco jiného,i když to třeba může začít tím bezčasým a mimoprostorovým splynutím
.........................

asi jako když bača pohlédne se zalíbením na stádo svých ovec...

a najednou uvidí,jaxou geneticky propojeny,jak jejich genomy řídí jejich metabolismus...atd...

a najednou -ještě hlouběji--uvidí energetické matrice zvířat a jejich propojení...kódy,které určují stav a život každé z ovcí....

a bum---zase hlouběji---až do samého Základu života,kde bačové a ovce jsou jedním...

atd...

a dál...

sebepoznání nemá konce

a i ten samotný Základ z toho profituje...neb nic jiného,než ON ani není...

[Max]

Proč se to tedy vše děje, hele Maxi, proč cosi dokonalého něco dál vytváří, když dle Tebe k tomu nemá důvod?

Ahoj Návštěvníku, proč život s velkym "ž" vytváří život? To on nám nikdy neřekne (a přece to říká každým okamžikem). Ukazuje to však bez důvodu někomu to ukázat - nemá ty ambice či jak to nazvat. A proto my, jeho děti, kteří máme důvodů k čemukoliv plnou hlavu, to nevidíme. Naše cesty jsou dlážděny otázkami - koberečky otázek jsou našimi cestami. Když nadzvihneme ten koberec, spatříme odpověď (která nemá důvod být odpovědí)...

[teonik]

někdy-místo dvojnosti: např:"on nám to neřekne..."
bych použil advajtu:on si to neřekne...

[Max]

ahoj Maxi
stav který jsi popsal,se mi líbí....
možná ráno,na procházce s pejskem,se k němu přiblížíme

přesto pod pojmem sebepoznání si přece jen představuji něco jiného,i když to třeba může začít tím bezčasým a mimoprostorovým splynutím
.........................

asi jako když bača pohlédne se zalíbením na stádo svých ovec...

a najednou uvidí,jaxou geneticky propojeny,jak jejich genomy řídí jejich metabolismus...atd...

a najednou -ještě hlouběji--uvidí energetické matrice zvířat a jejich propojení...kódy,které určují stav a život každé z ovcí....

a bum---zase hlouběji---až do samého Základu života,kde bačové a ovce jsou jedním...

atd...

a dál...

sebepoznání nemá konce

a i ten samotný Základ z toho profituje...neb nic jiného,než ON ani není...

Zdarec, jojo, konec zřejmě nenahmatáme... Což by možná mohla být konečná, když "to" známe - coby "sebe".

[rosada]

... spatříme odpověď (která nemá důvod být odpovědí)...