Poradna zdarma

rosada píše:

Max píše:... spatříme odpověď (která nemá důvod být odpovědí)...

jj

Tak co je pod tím kobercem Maxi?

Návštěvník píše:Tak co je pod tím kobercem Maxi?

NIC, teda co by stálo za řeč

Návštěvník píše:Tak co je pod tím kobercem Maxi?

Pevná půda pro tvoje chodidla, Návštěvníče...

...ok. Neosobnem pak zaostřenému oku země se stává hladinou - čas procházek po vodě a semtam utišených bouří. Dál, v předklonu či spíš úklonu (pozornost) klouže hloub, kde čeká svěžest a čistota. U hladiny se pozastavuje (hle bílý jelen) a studuje svůj obraz (odraz) než jím prostoupí...

...tak, to by zatím stačilo, ne?

obcházím tůňky ve svém lese
jednou jak jelen se v nich zřím
jednou jak lev,před kterým se všechno třese...

proč pokaždé se Jinak zrcadlím??

Důvod touhou tvarovaný je ten;
že nejvnitřnější esence nezná noc ani den;
prostě jen září a ve světle, jež neví že je éterem,
je z paprsků tkán vnímání Sen;
věru tolik podob má svět,
kolik forem vnímání je tkáno a
každé z nich je velmi pozoruhodné plátno;
snad proto pozornost, jež mezi světlem tím a vnímáním se rodí,
ztrácí se v galeriích, kam za obrazy chodí...

...a pak se hledá.

má esence zná vše a přec
vymýšlení světů je pro ni přitažlivá věc
tu tvoří všechno-a tu nic
proč?
chce se poznat víc-Víc- VÍÍCCCC!!!

jak to vím,
i když jsem Ji neviděl??
i já mám té Touhy
(jako každý)
příděl

Nejvnitřnější esenci můžem zvát též semínkem...

Mít mikroskop, který protáhne náš zrak všemi sférami energie,
až za samé dno projeveného, spatřili bychom jej jako to,
co mezi vším viditelným a definovatelným nelze uvidět ani definovat.

Ale máme jen křídla poezie, která kreslí do prostoru verše o
semínku neprojeveném a rozhrnují tak vrstvy energie až na samé dno.

Máme meziřádky, mezírky mezi myšlenkami, což je dar intuice za dar naslouchání.

Máme možnost zvědět vše, když v nitru necháme semínko projevit a rozrůst do všech
viditelných sfér života.

Avšak nejzázračnější konečná možnost, po tisících zde nevyřčených,
je: ani zlomek z toho si neponechat. Protože jen tak to skrze ten košatý
lidský strom vnímání může téct dál - míza se stává květem, plodem, vůní a ony inspirací...

A esence pak ve spojení s takovým to vnímáním a vědomím, v které ji bylo "umožněno" se rozkvést,
může říct: "znám vše" (sama sebe). Neboť není jiných úst než ústa cítících a myslících tvorů, jimiž ona by to mohla (ale také nemusela) říci.

A není živoucí moudrosti ani radosti mimo toto spojení.

Zasadím semínko na louce,
přijďte si pro to ovoce