Je-li člověk stvořen k obrazu Božímu pak i trojjedinost musí mu být dána To co tak těžce vstává zrána přes den se hýbe v noci hajá je: moje tělo má duše a já
Ne tažný kůň Ne tažný pták Ne vtipná duše do oblak a k brázdě sklon Ta ves kde pes a zvon a kohout drží v rytmu světlo i tmu vzdálená vzdálená je mi Ze zemitého kdysi obraz ve mně visí němý
němý obraz? nač ten krám? možná,že hodnotu má jen rám? možná že malíř znova plátno napne a v inspiraci chvatné rychlými tahy zas nebytí tě zbaví? @ ...............
Rozkročena mezi světy píšu slova píšu vety. než do ťuknu tečku za větou slova sama se popletou. Sama nevím co chci říct přec chce se mi křičet z plných plic
Toulám se věky Prostupuji světy Temnou nocí Jasným dnem Spím slovy okouzlen Bdím v tichu ponořen Klečím před madonou Klaním se před otcem Pokorným jsem synem Pokornou jsem dcerou Vznikl jsem jejich vinou Stal jsem se zázrakem Vykřičníkem Otazníkem Tečkou za větou Láskou, nenávistí Pláčem, smíchem Bolestí, radostí Dechem života i smrti Věčným tulákem Zároveň i mostem
každou buňkou v těle přimykám se k tobě dechem oslavuji tvou slávu vyjadřuji tepem srdce zpívám očima tě vzývám v hlubině tě vídám
jsi tam
když ruka ruku hladí když horké čelo chladí když žena muže svádí když svlékají se hadi když strom větve sklání když mi něco vadí když křičím bolestí když pláču radostí