Poradna zdarma

už jednou spontáně se to rozmohlo básnění, po čase však u tichlo.
Otevírám tento prostor pro zachycení okamžité nálady, myšlenky, pocitu ve verších.
Myslím, že rýmařů šprýmařů je tu dost. Tak s chutí do toho.
Připomínám báseň samotná nemá žádná pravidla, nemusí se to rýmovat , nemusí to mít větnou stavbu ani význam. Navazujte asociácí, ale jaká bude je čistě na vás (nálada, slovo, zvuk...)
Není tu však místo pro komentáře k napsanému (pokud nebudou vykazovat vetší než malou míru poetičnosti) ani pro již hotová, ucelená a vypilovaná dílka - ty jsou sice na fórurosada vítána, ale založte pro ně samostatné vlákno nebo je vložte třeba sem

No tak teda začínáme:

Slovíčka a slůvka
dneska mají svátek
dostaly tu darem
hřiště na hraní

slovíčka slůvka
co dnes mají svátek
dostanou spoustu cingrlátek
rozběhnou se do krajiny
všude slunce, žádné stíny
zacinkají rolničky
zachvějí se pod víčky
pak do otevřených očí
proplují až hlava se zatočí

Lehký vánek
když zvony rozezní
cítí se být vánicí

že by ten hluk
měl vliv na to, že pak už není kluk?
že by zvukové vlnění
mělo vliv na jeho zmrazení?

Zmrazení znamenající netečnost?
Brrr, to snad ne,
vím o jiném zmrazení,
kde osobno-st
je pohlecena zcela,
říkají ji obyčejně:
vděčnost.

Na věčnost také,
když se odebéře spát.,
říkáme místu,
kde je uložena.

Na jak dlouho,
to se uvidí....

rozdíl mezi vánkem a vánicí
pozná každý na líci
lehounký větřík když se tváře dotýká
hladí a laská - žádná rotyka
vánice přichází ze studeného kraje
co je volné ve vánici vlaje
sněhové vločky či led na tváře dopadá
a teplota pod bod mrazu se propadá

Někdo však rotyku potřebuje,
sní o ni a takto
se na ni nalaďuje,
vábí ji celou svou neklidnou duší,
přijď už, kladivo,
buš do mé hlavy
... a ona buší.

Někdo je ale vyladěn jinak,
jemnější nástroj ladí jeho duši,
a co teprve souzvuk....
to snad je ten tuší,
kdo souzvukem byl
a tiše snad už ani nehovořil...
jen byl...
souzvukem byl.

souzvuk předpokládá někoho s kým souzním...
fakt tu někdo je?
anebo jen blouzním?
@
.................

Ticho,

On tu je,

sám sebou čaruje,
že v okouzlení Okamžikem
jsem spojen s plukem, šikem,
světem celým,
dokonce (s) tím vším,

...

jsem sám sebou,

i tím vším,
které se ve mě objevuje,
zrozuje a znovu objevuje,
pln a přece prázdný....

pro "To"...,
kteréžto je....

To je souzvuk všech souzvuků,
bez plukú i šiků,
bez toho nebo onoho,
bez světa celého,

a přece tak pln....

A ty?

Tak pojď....

ano,už jdu
jdu za souzvukem
ohlušen hlukem
omámen tichem
s pláčem i smíchem

a krajem se nese:
jde-nepoznávaje se
ale on se pozná,
možná?jistě!možná...
@
.....................

Cesta plyne a já kráčím
sluncem, stínem
co mám radši?

Zapomněla co je cílem
a tak kráčím
sluncem, stínem

nemít cíl anebo mít cíl?
spěchat anebo se loudat?
at vyberu si cokoli
slyším z okolí:
vida toho blouda!
@
...............

Ty hlasy z okolí
koho to zabolí

stokrát bloud křičí ozvěna
já zůstávám bez jména

Já - první ze všech jmen
za ním už ticho jen.

Náda.

Náda - hledám ve slovníku.
Kdo to slyší prý má kliku.
Kliku od dveří tajemných
A jak potom nazveš smích

já-jméno poslední
v pádu do propasti
jááá..
v ní ozvěna
ještě zní
@
................

Lepší já v hrsti, než-li Já na střeše.

Jak se do Já volá, tak se z Já ozývá.

Co si já neudělá, to nemá.

V tlustém já hubené Já.

Jen špatné já kálí do vlastního hnízda.

Mnozí doktoři já umoří.

V zimě tě Já zahřeje, v létě osvěží.

Já zmůže víc pohledem než já mečem.

já za sebou zanechává stopy.

Otročit já je nejhorší otroctví.

Kdo v já býval, ten i strach vídal.

Když já nejlíp kostka padá, tehdy honem obrať záda.

Hodná já jsou největší štěstí.

tolik povinností pro chuděrku já?
no možná mu pomůže ty?
Goro ale já zabil
a ani ty si není jisto životem!
@
.................