Poradna zdarma

Hranice úsvitu nehoří
plameny vteřin
žádný popel dnů
ani ozvěna
ticho nahé samotou
před prvním zrodem
za poslední smrtí
nestřeží tajemství
nemá nic
nečeká.

Vis,kdo by chtel nejvic horet?
Popel,
jehoz pamet je jeste zhnouci
a pamatuje trochu
tu bolest
ale I tu krasu a extazi

A vis,kdo by chtel nejvic milovat?
Nenavist a strach!
A za tu touhu nenavidi sebe sama...

Dobre to vim,
protoze sem byl mnohokrat
tim nenavistnym popelem

a mozna
I tebe ceka
to rozpomenuti,Popelava

Novou pamet
Novou jiskru
Nova kridla!

Ti preje
tvuj Fenix

... ... ... o

Za prvním zrodem chycen do pasti
Mentálních či jiných jemných součástí
Života i smrti
Před posledním zrodem v možném domnění
Že vše v krásu a lásku se promění

Sen za snem

V tichu i bouři
V bytí i nebytí
Ve strachu i lásce
Ve vůli i nezbytí
Ve snu i bdění
Co vnímáš, to se mění

Vědomí?
Láska?
Život?
Pouhá slova
Co chceš se do nich schová

Maluješ obrazy?
Co namaluješ – to jsi

Plátno shořelo, barvy jsou rozdány
Žádný obraz a žádné NIC

A podpis?
Bývalý malíř
Toho času z Nemanic.

Znám jednoho, píše slova po vodě
ta slova křičí, že trvalé tu něco je

Slova na vodě - pomíjívá veteš
nic neznamenají - tak to se pleteš

Slova na vodě, chvíli na hladině se houpou
pak zkreslí se ... zmizí
...
hle, to trvalé je ryzí

napsáno na vodě
ztrácí se rychle
co je tedy trvalé?
Ta voda když ztichne?

Chyť si jí do dlaně
proklouzne mezi prsty
sny o slovech a o vodě se na sebe vrství.

Znát jednoho či milion?
Slova či vodu?
Nebo
Zastavit, ukončit, zbavit se okovů?

O co se opírat?
Kde najít pevný bod?
Jak postavit pevný hrad?
…….
Komu a čemu je toto vhod?

I toto jsou slova na vodě
a není v nich zárodek štěstí
než k tobě doplují, mysl je zkreslí.

Obraz se zakalí a tváře se zhroutí
Tak jako domeček ze suchého proutí

Tak tu malujem obrázky
Údajně jen z lásky
Ale je to jen snové ……. tohle bytí
dobré tak pro mysl, co se stále něčím sytí.

Danost

proudy vjemů
do krajů těl
ústí.

Možnosti

touha chce změnu
a mysl sen -
hladinou zmítá.

Tápání

rodištěm v nedohlednu
vábíme dřeň
na pruty z kostí.

V cíli

tichostí břehů
volnost, co krajem
svítá.

Kirby

jak s větrnými mlýny chceš bojovat?

nasyp do nich obilí...

a pak-u koláče

se s kichotem můžeš zasmát...

... ... ... o

Mezi větvemi
popel soumraku
Listopad.

Zestárlé listy
moudrostí žití
vrací kořenům

kořeny i listy
jen v prdeli prsty

Letokruhy
nikdo nevidí
dokud netne.

Je to trochu nemilé
v sobě mám pár promile.
Proto tady taky píšu
včera jsem měl plnou číšu
Dnes dám pár drinků zas
je se mnou jen společník čas
Jak se ho jen mršky zbavit
asi nijak, dokud ho to bude bavit
Čas je prostě mysl
koho ale zajímá smysl?
Žádnej tady asi není
jen ve věčnosti krátké snění..

Toť jen mámení
dočasně přestavěné
mysli.

přestavěná mysl není
jen z prázdnoty vytržení

Aspoň po čase zas
člověk zví, že
není čas.

čas opravdu není
jen subjekt-objekt okouzlení

Totální já
které neví o já
zřejmě svým ne-věděním
utváří čas
bezděčný hlas
který kol srdce malířova
spojuje tóny v slova...

Může si člověk své chtění vybrat?
Může přestat jenom žebrat?
Může se své vleklé touhy zbavit?
Může své přání v plamenech boha tavit?
Může leda tak prd!
Touha sama přece zmizí
tím konečným naplněním

Člověk, jak žebrák
na schodech do kostela
zvony zvoní, k nebi ukazuje kříž
podej se tomu zcela
ty nejsi člověk a TY to víš.

Ano, v podstatě nejsi,
miliardy paprsků,
jedno světlo.
A pak už ani
to ne...
I když stále září.