Poradna zdarma

V ne-vědění se nelze zabydlet
to je doména vědění - já versus vztah, jiskření mezi...
to je světské vyplynuté vědění z vývoje od věků

v ne-vědění není, kde se zabydlet, páč pustíš vědění o sobě
a tím o všem. Pozorovatel pustil bod pozorování. Vidí, cítí, chápe..
ale nechává jak je, nechává svobodu druhých dál plynout svymi cestami.

Nemůže nic dělat. Jen se usmívat, nebo plakat, přát..dokud žije.

Maličké děti nevědí -
a učí se, kudy chodí

nepotřebují "vědět a poučovat"

a proto je s nima tak fajn

Pak dospějí, zapomenou. Tak to musí být.

Kdo nebloudil? Kdo nezakop? Kdo se nevyvíjí?

Žádný učený z oblakou a nespadol.

Nikdo není výš či míň.

Jedna loď.

V ne-vědění ani židle není,
Není to místo k zabydlení.

Já však mám nový byteček.
Bude útulný a plný kytiček.

Réza píše:V ne-vědění ani židle není,
Není to místo k zabydlení.

Já však mám nový byteček.
Bude útulný a plný kytiček.

Život není ani mezi ani venku.
Jako nic ducha-sběrného.
Pro básníka je život básní
Pro ducho-inženýra, cokoliv.
Není o čem až tak básnit
Velký konec si tě najde
Jen je dobré to mít
Na paměti.

Sedmikrásko
neumírej
dýchám na tebe
tak povívej

kvark změnil
pozici, spin ani nemuk
a v naší ložnici
umírá hluk

interakce kynou
tak, co už neříci
že molekuly zhynou
v nové se rodící

do atomů tvého těla
nápady, cos vymyslela
slova v řeči, co tě baví
nikdy nás to neunaví

snad

a když

tož

tak.

Břinká čas
o tvá pírka
vteřiny jimi
tečou

a můj hlas
v kánoi vlečou
jak uzlík na
provázku

já mám indiány rád
ale oni to neví
kůl už mě čeká
ach Nšo-či

řekou.

Kde nic, tu nic

Zvuky tají,
zrcadlí
písně.

Vlny
ohýbají
tón.

Paprsky
po kapkách
sní.

Oko vře
pýchou
víček.


Pára dní
šeptem zvedá
stavidla chuti.

Déšť mořem
ethéru.

Tanec
mezi sloupy.

Pod prahem
prach snění
v hlubinách
mžení fosforu

poryvy tlaku
klepou dveřmi
zámek zvoní
do nádechů

šumí výdechy
vlasy nehybně
vlní úryvek času
žhneš z pod prahu

s jíním na okně.

Kdo si myslí,
že Bá-snění
K ničemu není?

Ten kdo není
doma ve snění?

A bojí se
zastrašení?

Zastrašení zastavením
Bubáci hajdaláci
Nedáš si práci
Podívat se, co je a není.

Diblík blekotá
Páté pres devaté
Jak rád tě mate
Že pondělí je sobota

Ty bloude netušíš
Celý týden před tebou
Druha táhneš se sebou
Zkušeně ho poučíš

Zrcadlo smutní
Nikdo se nedívá
Bloud pěkný protiva
Hlavu mu utni

Zdeněk:
Babo Jago stůj - nijak nečaruj
musíš na nás hodná být
pomoz básně zachránit

Réza:
Ejejej, pomoc u mě nehledej
radši rychle utíkej
s ohněm, sírou počítej!

Bloud sám se sebou si vystačí
Nepozná s kým má tu čest
Jen se svou představou se potkává
Za druhé hovory chce vést

V pýše své hledí za hory
Do cizích srdcí chtěl by zřít
Kouřem sám zaclání si obzory
Sám se sebou chce se přít

Že nepozná s kým má tu čest?
Jak mohl by se v tomto plést!

Baba Jaga líbezně se tváří
ale cosi odráží se v tváři

Zrcadlíš si sebe sám.
Znám tě Zdeňku, znám tě, znám.

Pro toho chytrolína
asi blondýna -
zrcadlo zrcadlí se
když blázen poblázní se