Dan píše:Mluví o ní. Ale příliš přemýšlíš a příliš hledáš. Oni mohou klidně jen ukazovat na Měsíc, a ty pořád budeš přemýšlet co tím myslí.
Nikdo ti neřekne Pravdu. Nikdo tě krmit lžičkou nebude.
"Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možno ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se ji nelze.
Dospěl jsem k jedné myšlence, Góvindo, kterou budeš rovněž považovat za žert nebo za pošetilost, ale která je mou nejlepší myšlenkou.
Zní takto:
Opak každé pravdy je stejně pravdivý! Totiž tak: Pravdu je možno vyslovit a odít slovy jenom tehdy, je-li jednostranná.
Jednostranné je všechno, co může být myšlenkami myšleno a slovy řečeno, to všechno je jednostranné, vše polovičaté, všechno postrádá celistvost, zaokrouhlenost, jednotu.
Když vznešený Gautama učil a mluvil o světě, musel jej rozdělit na sansáru a nirvánu, na klam a pravdu, na utrpení a vykoupení. Nelze jinak, není žádné jiné cesty pro toho, kdo chce učit. Ale svět sám, jsoucno kolem nás a v nás, není jednostranné. Nikdy není jeden člověk nebo jeden čin zcela sansára nebo zcela nirvána, nikdy není člověk docela svatý nebo docela hříšný.
Zdá se nám, protože jsme podrobeni klamu, že čas je něco skutečného. Čas není skutečný, ó Góvindo, znovu a znovu jsem to zakusil; a když není čas skutečný, je rozpětí, které je, jak se zdá, mezi světem a věčností, mezi utrpením a blažeností, mezi zlem a dobrem, také jen klam. „Jak to?“ tázal se úzkostlivě Góvinda.
„Poslouchej dobře, můj milý, poslouchej dobře! Hříšník, jaký jsem já a jaký jsi ty, je hříšníkem, ale bude zase jednou brahma, dosáhne jednou nirvány, bude Buddha – a teď se podívej:
tohle ‚jednou‘ je klam, je jen podobenství!
Hříšník není teprve na cestě k buddhovství, není teprve ve vývoji, i když si naše myšlení neumí ty věci představit. Ne, v hříšníkovi je již nyní a dnes budoucí Buddha, jeho budoucnost je celá již tu a na tobě, abys v něm, v sobě, v komkoli, uctíval nastávajícího, možného, skrytého Buddhu.
Svět, příteli Góvindo, není nedokonalý, ani není na pomalé cestě k dokonalosti: Ne, je v každém okamžiku dokonalý, každý hřích nese v sobě již milost, všechny malé děti mají v sobě již starce, všichni kojenci smrt, všichni umírající věčný život.
Nikomu není dáno, aby o druhém věděl, jak daleko je na své cestě, v lupiči a v hráči kostek je Buddha, v bráhmanovi lupič. Je možno v hluboké meditaci zrušit čas, všechen minulý, jsoucí a nastávající život spatřit současně, a pak je vše dobré, vše dokonalé, vše je brahma. A proto se mi zdá všechno to, co je, dobré; zdá se mi smrt jako život, hřích jako svatost, moudrost jako bláznovství, všechno tak musí být, všechno potřebuje jen můj souhlas, mou dobrou vůli, mé laskavé porozumění, tak je to pro mne dobře a nemůže mi nikdy ublížit.
Zakusil jsem na svém těle a na své duši, že jsem velmi potřeboval hřích, potřeboval jsem rozkoš, potřeboval jsem honbu za majetkem, marnivost, a potřeboval jsem nejbídnější zoufalství, abych se odnaučil odporovat,
abych se naučil milovat svět, abych jej už nesrovnával se světem, jaký bych si přál či namlouval, s dokonalostí, kterou jsem se vymyslel, nýbrž abych jej nechal takový, jaký je, a miloval jej a rád k němu náležel."
Hermann Hess - indická báseň Siddhártha