Moderátor: rafael
Tara píše:Je to složité.
Co když za ambicí jít k Bohu, pravdě, osvícení je jen ego = touha po zisku. A ve vleku této touhy po osobním zisku se vyvleču z manželského pouta. To se často stává.
Z jiného soudku. Připomněl se mi příběh, kdy krutou zimou putuje skupina lidí. Jsou v ní jak matky, tak děti, muži. Po jisté době je skupina vyčerpaná. Zimou, hladem, žízní, nedostatkem tepla. Silní, ti jdou dále. Děti nejsou tolik silné. Očividně strádají situací. Strádají natolik, že bez dalšího přídělu teplé stravy již neujdou ani krok. Matka z vlastní nohy odřeže kus teplého masa a nakrmí dítě. Aniž by přemýšlela nad tím, co bude dál.
rafael píše:Pokud jsme pochopili, co bylo řečeno v předchozí kapitole, pak nám začne být jasná i příčina zdánlivě si protiřečících Ježíšových výroků o přípustnosti zrušení manželství: v jedněch případech se zdá, jakoby On mluvil proti tomu (Mt 19:3-9; Mk 10:2-12; L 16:18), ale v druhých — naopak, žehnal rozvodu v těch případech, jestliže by jeden z manželů mohl pokračovat ve své Cestě k Bohu, k Dokonalosti, ale druhý dál jít nemůže a nechce, a jenom brzdí (Mk 10:29-30; Lk 18:29-30).
«Myslíte si, že jsem Já přišel přinést na Zemi pokoj? Říkám vám, ne… rozdělení!…» (L 12:51)
Ale proč? Proto, že kupříkladu, dva lidé, kteří založili rodinu, se nutně nerozvíjejí dále stejnou rychlostí. Oni prošli nějaký shodný úsek vývoje spolu, učili se konkrétně jeden od druhého a «jeden o druhém», potom se tento program vyčerpal, a dále už programy jejich výuky u Boha musely být rozdílné… Bůh je kdysi spojil, ale On také i rozděluje… Jestliže se lidé tomu pokoušejí bránit, odkazují na… Bibli…, — pak se stavějí proti Bohu. Stává se, že si i církev přisvojuje právo řešit otázky spojení a odloučení lidí — právo, které On nikomu nepřenechal: «Veliký Tvůrce se nepodělil o Svou Vládu s nikým!…» (Životopis Svatého Issy, 5:17)......
....prošli nějaký shodný úsek vývoje spolu, učili se konkrétně jeden od druhého a «jeden o druhém», potom se tento program vyčerpal, a dále už programy jejich výuky u Boha musely být rozdílné...
rafael píše:Pokud jsme pochopili, co bylo řečeno v předchozí kapitole, pak nám začne být jasná i příčina zdánlivě si protiřečících Ježíšových výroků o přípustnosti zrušení manželství: v jedněch případech se zdá, jakoby On mluvil proti tomu (Mt 19:3-9; Mk 10:2-12; L 16:18), ale v druhých — naopak, žehnal rozvodu v těch případech, jestliže by jeden z manželů mohl pokračovat ve své Cestě k Bohu, k Dokonalosti, ale druhý dál jít nemůže a nechce, a jenom brzdí (Mk 10:29-30; Lk 18:29-30).
«Myslíte si, že jsem Já přišel přinést na Zemi pokoj? Říkám vám, ne… rozdělení!…» (L 12:51)
Ale proč? Proto, že kupříkladu, dva lidé, kteří založili rodinu, se nutně nerozvíjejí dále stejnou rychlostí. Oni prošli nějaký shodný úsek vývoje spolu, učili se konkrétně jeden od druhého a «jeden o druhém», potom se tento program vyčerpal, a dále už programy jejich výuky u Boha musely být rozdílné… Bůh je kdysi spojil, ale On také i rozděluje… Jestliže se lidé tomu pokoušejí bránit, odkazují na… Bibli…, — pak se stavějí proti Bohu. Stává se, že si i církev přisvojuje právo řešit otázky spojení a odloučení lidí — právo, které On nikomu nepřenechal: «Veliký Tvůrce se nepodělil o Svou Vládu s nikým!…» (Životopis Svatého Issy, 5:17).
Rodinný život — to jsou také vyučovací hodiny ve Škole Boha, které se nazývají «Země». Dva lidé chodili do stejné třídy střední školy a milovali jeden druhého. Ale když ukončili střední školu, nepokračovali ve studiu na stejné vysoké škole, jejich cesty se rozešly a oni začali být rozdílní, zásadně rozdílní ve schopnosti obsáhnout jednu a tu samou složitější informaci od Boha. A tehdy se jejich společný rodinný život stává… smilněním: «Veškeré (sexuální) společenství těch, kteří… jsou v základu nepodobni jeden druhému, je smilnění!» (Filipovo Evangelium, 42)
… Na tomto příkladu vidíme, jak «pravidla chování», poskytovaná Bohem pro lidi různého stupně přiblížení k Němu, mohou být dokonce diametrálně protichůdná.
«Slepý, a také ten, kdo vidí, pokud jsou oba ve tmě, se neodlišují jeden od druhého. (Ale) jestliže přichází světlo — pak vidící spatří světlo, ale ten, kdo je slepý, — zůstane ve tmě.» (Filipovo Evangelium, 56)
rafael píše:
Ale proč? Proto, že kupříkladu, dva lidé, kteří založili rodinu, se nutně nerozvíjejí dále stejnou rychlostí. Oni prošli nějaký shodný úsek vývoje spolu, učili se konkrétně jeden od druhého a «jeden o druhém», potom se tento program vyčerpal, a dále už programy jejich výuky u Boha musely být rozdílné… Bůh je kdysi spojil, ale On také i rozděluje… Jestliže se lidé tomu pokoušejí bránit, odkazují na… Bibli…, — pak se stavějí proti Bohu. Stává se, že si i církev přisvojuje právo řešit otázky spojení a odloučení lidí — právo, které On nikomu nepřenechal: «Veliký Tvůrce se nepodělil o Svou Vládu s nikým!…» (Životopis Svatého Issy, 5:17).
Rodinný život — to jsou také vyučovací hodiny ve Škole Boha, které se nazývají «Země». Dva lidé chodili do stejné třídy střední školy a milovali jeden druhého. Ale když ukončili střední školu, nepokračovali ve studiu na stejné vysoké škole, jejich cesty se rozešly a oni začali být rozdílní, zásadně rozdílní ve schopnosti obsáhnout jednu a tu samou složitější informaci od Boha. A tehdy se jejich společný rodinný život stává… smilněním: «Veškeré (sexuální) společenství těch, kteří… jsou v základu nepodobni jeden druhému, je smilnění!» (Filipovo Evangelium, 42)
… Na tomto příkladu vidíme, jak «pravidla chování», poskytovaná Bohem pro lidi různého stupně přiblížení k Němu, mohou být dokonce diametrálně protichůdná.
nop píše:Ve složitých případech bych vzal do úvahy doporučení: "pokud lze, ať nikdo nedozná škody" (ať nikdo netrpí), včetně osudu dětí.
*
Pavla píše:rafael píše:
Ale proč? Proto, že kupříkladu, dva lidé, kteří založili rodinu, se nutně nerozvíjejí dále stejnou rychlostí. Oni prošli nějaký shodný úsek vývoje spolu, učili se konkrétně jeden od druhého a «jeden o druhém», potom se tento program vyčerpal, a dále už programy jejich výuky u Boha musely být rozdílné… Bůh je kdysi spojil, ale On také i rozděluje… Jestliže se lidé tomu pokoušejí bránit, odkazují na… Bibli…, — pak se stavějí proti Bohu. Stává se, že si i církev přisvojuje právo řešit otázky spojení a odloučení lidí — právo, které On nikomu nepřenechal: «Veliký Tvůrce se nepodělil o Svou Vládu s nikým!…» (Životopis Svatého Issy, 5:17).
Rodinný život — to jsou také vyučovací hodiny ve Škole Boha, které se nazývají «Země». Dva lidé chodili do stejné třídy střední školy a milovali jeden druhého. Ale když ukončili střední školu, nepokračovali ve studiu na stejné vysoké škole, jejich cesty se rozešly a oni začali být rozdílní, zásadně rozdílní ve schopnosti obsáhnout jednu a tu samou složitější informaci od Boha. A tehdy se jejich společný rodinný život stává… smilněním: «Veškeré (sexuální) společenství těch, kteří… jsou v základu nepodobni jeden druhému, je smilnění!» (Filipovo Evangelium, 42)
… Na tomto příkladu vidíme, jak «pravidla chování», poskytovaná Bohem pro lidi různého stupně přiblížení k Němu, mohou být dokonce diametrálně protichůdná.
Toto nejsou pravidla chování, která by doporučoval Bůh. To si jen nějací lidé na Boha hrají.
Pavla píše:....
Bohu je to úplně jedno.
...
irulan píše:Pavla píše:....
Bohu je to úplně jedno.
...
.Petra píše:Ve Starém zákoně mohl mít každý manželek a konkubín, kolik chtěl, kolik jich uživil. Když se mu nějaká manželka nelíbila, tak jí dal rozlučkový lístek a poslal zpátky. Samozřejmě vše podle Božího zákona...
V Novém zákoně dal Ježíš "návrh", aby se nerozvádělo = manželka neposílala zpátky (kdo ví, jaký byl její další osud a děti samozřejmě patřily otci, takže zavržená manželka přišla o děti).
Ale kde říká Ježíš, že by muž měl mít jen jednu manželku? Kde zrušil mnohoženství?
"Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj."
Jak se pozná, co Bůh spojil? Že je spojil?
Myslel tím ten slib, co si lidé dávají před knězem - v dobrém i ve zlém, v bohatství i nedostatku, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí?
Existoval už tenkrát takový slib?
Člověk by měl ke svým slibům stát nebo je nedávat. Nebo dávat jen takové sliby, o kterých ví, že je může splnit.
...Mnohoženství u mormonů zpočátku existovalo pouze tajně a v nejužším okruhu kolem J. Smithe. Později bylo zjeveno, že tzv. vícenásobný sňatek má být praktikován všemi řádnými mormonskými muži, takže Smithův nástupce Brigham Young měl již 28 manželek. Příkaz polygamie (bez níž mormon nemohl dosáhnout nebe) platil po celý zbytek 19. století. Až v souvislosti s přijetím mormonského státu Utah do unie Spojených států v roce 1890 vydal prezident Wilford Woodruf na základě zjevení tzv. Manifesto, v němž mormonské učení i praxi mnohoženství odvolal....
http://www.galdici.cz/studie-o-mormonec ... ns-cz.html
Jana píše:.Petra píše:irulan píše:
Ale Ježíši to jedno není.
Tak jak ?
Ježíš Kristus je Bůh.
.Petra píše:Ve Starém zákoně mohl mít každý manželek a konkubín, kolik chtěl, kolik jich uživil. Když se mu nějaká manželka nelíbila, tak jí dal rozlučkový lístek a poslal zpátky. Samozřejmě vše podle Božího zákona...
....Ale kde říká Ježíš, že by muž měl mít jen jednu manželku? Kde zrušil mnohoženství?
"Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj."
Jak se pozná, co Bůh spojil? Že je spojil?
Myslel tím ten slib, co si lidé dávají před knězem - v dobrém i ve zlém, v bohatství i nedostatku, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí?
Existoval už tenkrát takový slib?
Člověk by měl ke svým slibům stát nebo je nedávat. Nebo dávat jen takové sliby, o kterých ví, že je může splnit.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník