Poradna zdarma

V době, kdy jsem tu psala hodně, tak mi to moc pomohlo, zjistit, co si vlastně myslím a do jaké míry to umím vyjádřit.
Taky je to tu skvělý prostor pro myšlenkové experimenty. pocit, že bych k něčenu měla něco napsat (a to bude stát zato) mám čím dál míň, ale přesto fórum ráda sleduju, někdy mi přitom běhají myšlenky jak stádo splašených opic ... ale co už ... vadí to někomu?

rosada píše: pocit, že bych k něčenu měla něco napsat ... mám čím dál míň, ale přesto fórum ráda sleduju... ale co už ... vadí to někomu?

asi tak nějak - důvod ke psaní časem mizí - také jen sleduju, jaké formy myšlení se tu projevují,... jak se proměňuje myšlení jedinců

Josef píše:chci spocinout ... skoncit hledani ... zastavit se.
a tak hledam ...
cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.

„Kéž bych jen našel ten začátek!“ zasténalo v něm pokrytecky sebeobelhávání, zatímco mechanicky obracel stránky, ale tentokrát mu dal správnou odpověď sám svitek:“Začátek,“- četl, když mu zrak padl na jednu libovolnou stránku, a zaskočila ho ta zvláštní náhoda, že narazil právě na toto slovo – „je to, co člověku chybí.
Ne že by bylo tak obtížné ho najít – na překážku je pouze představa, že ho musíme hledat.
Život je milostivý, každý okamžik nám dává nový začátek. Každá vteřina nám vnucuje otázku: Kdo jsem? – My se takto neptáme, a to je důvod, proč začátek nenalézáme.
Jestliže si ji však jednou položíme se vší vážností, pak se také hned probudí den, jehož večerní červánky znamenají smrt pro ty myšlenky, které pronikly do vládcova sálu a přiživují se u tabule naší duše.
Korálový útes, který si v průběhu tisíciletí s mravenčí pílí vybudovaly a kterému my říkáme „naše tělo“, je jejich dílem a jejich rodištěm; do tohoto útesu ze slepeného vápence se musíme nejdřív prokutat a pak jej zas přeměnit v ducha, jakým byl od samého počátku, pokud chceme získat volné moře.
...
Gustav Meyrink, Zelená tvář

Poeticky a tak přesně!
tu knihu chci číst


...
dík že je to i se zdrojem, to tady u citací často chybí

Jana píše:

Josef píše:chci spocinout ...

Existuje něco, co brání spočinutí ?

skoncit hledani ...

Existuje něco, co Tě nutí hledat ?

zastavit se.

Existuje něco, co Ti nedovoluje zastavit se ?

cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.

Tak se zastav a uvědom si co doopravdy hledáš.
Co to je ?

at hledam kde hledam odpovedi na tve otazky .... nic nenachazim ... jen prazdno ... nekonecne prazdno ... nekonecne ticho.
a presto ... kdyz prestanu zkoumat ...tak se prazdno rozvlni a objevi se vlny hledani a nespokojenosti s tim co je.

rafael píše:

Josef píše:chci spocinout ... skoncit hledani ... zastavit se.
a tak hledam ...
cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.

kdo hledá?? když odstraníš toho kdo hledá vše se rázem zastaví..

kdo ho ma odstranit?
ten kdo hleda?
neni to pak usilovani ... toho kdo hleda ... o odstraneni toho kdo hleda?
tohle usilovani je zaludny ... prijde mi to jako boj o preziti hledajiciho ... i kdyz to vypada vznesene.

nebo ten kdo hleda ... proste jednoho dne zmizi?

hledajici, hledani a hledane je predstava spojovani rozdeleneho.
je to jen predstava.
neexistuje to.
stejne jako neexistuje rozdelene.
a stejne jako neexistuje nerozdelene.

je tady jen to co tu je ... a to jen JE ... a to je vse.

proc vlastne jednoho dne zmizi usilajici a usilovani?
to nevim ... neprisel jsem na to.
mam cim dal tim jasnejsi pocit za pro to nemuzu nic udelat ... ani proti tomu.

irulan píše:

Josef píše:chci spocinout ... skoncit hledani ... zastavit se.
a tak hledam ...
cim vic a dele hledam ... tim mene vim co hledam.

ahoj...no mám z toho spíš narozdíl od jiných reakcí dobrej pocit..asi tak, že když už přestaneš vědět, co hledáš, přestaneš to hledat, páč nejspíš není co a páč je to tu, jen překryté tím "kecáním" a "hledáním", kterým akorát tak zakrýváme a snažíme se vylepšovat to co je.

taky to tak citim.
jako dobry ...
i kdyz je to zaroven celkem frustrujici.

irulan píše:no a za sebe.... jako osoba - jsem část celku, která se poznává taky skrz jiné části celku..a baví ji to

to me to nekdy bavi a nekdy nebavi.
strida se to jako vlny ... toho jednoho more ... co je prave kously ve vlnach a ma strach ze skonci na pobrezi.

me uz tohle cely usilovani o zmenu a predelani sebe sama ... hodne unavuje a vycerpava.
a taky vidim jak se to zuzuje a ztraci cil ... kdesi vepredu ... v budoucnu.
a je z toho frustrace ... hledani a usilovani je muj smysl zivota ... co jen budu bez neho delat.

Návštěvní k píše:

irulan píše:... když už přestaneš vědět, co hledáš, přestaneš to hledat, páč nejspíš není co a páč je to tu, jen překryté tím "kecáním" a "hledáním", kterým akorát tak zakrýváme a snažíme se vylepšovat to co je

A nedá se to "udělat", pokud si Absolutno chce ještě chvíli hrát na Sebe-hledání, takže Ho trápí, že se v tomhle tvaru pořád ještě nenašlo a že neví, jak k tomu dojít

viewtopic.php?f=102&t=2014&p=44523#p44523

tohle mi prave neni jasny ... Absolutno neco chce? ... nejaky hrani na neco?
nebo se to proste tak nejak beze smyslu deje ... bez usilovani ... cimz je to absolutne nenarusitelne smysluplny?

Vari píše:Já jsem tu jenom na návštěvě, zhlédnout intelektuální úroveň zdejších vod.

no ... to te potěš.

vostalpetr píše:Proto je dobrá relaxace,
tam je každá snaha o cokoliv vcelku dobře vidět,

na rozdíl od jiných technik...

von bude rozdil mezi relaxaci a usilovanim o relaxaci.
a nebo mezi usilovani o meditaci a meditaci.
to mi prijde nastejno.

no a ... voni jsou vlastne vsechny techniky usilovanim o relaxaci.
vsichni chteji byt relaxovani, v meditaci, uvolneni, stastni.
takze cely to napeti ... usilovani ... ma vest k uvolneni.

ano Peto ... relaxace, meditace, uvolneni a pocit stesti je prima.
to mam taky rad.

vostalpetr píše:

a presto ... kdyz prestanu zkoumat ...tak se prazdno rozvlni a objevi se vlny hledani a nespokojenosti s tim co je.

Tomu se v jogínský hantýrce říká vasány a samskáry, česky řečeno tendence a připoutanosti...

poradny lepidlo!

vostalpetr píše:

von bude rozdil mezi relaxaci a usilovanim o relaxaci.
a nebo mezi usilovani o meditaci a meditaci.
to mi prijde nastejno.

Rozdíl tam určitě je,
ale v relaxaci nemůžeš nic praktikovat,

zatímco meditace bývají často popisovány tak, že něco pozoruješ, na něco se soustředíš a jsi na něco zaměřenej

(srdce, bytí, dech, prázdno, myšlenky, pozornost, přítomnost, kdo jsem ? apd.)


Maharadž definoval meditaci jako "negaci všech směrů pozorování"

ja to myslel tak ... ze vsichni se o neco snazi. (napeti)
a az zmizi usili ... tak se objevi relaxace-meditace (uvolneni)

vostalpetr píše:

ja to myslel tak ... ze vsichni se o neco snazi. (napeti)

Já to myslel taky tak,
vždyt se to furt radí, pozoruj to nebo ono, i to je snažení když něco pozoruji a zaměřuji pozornost

v relaxaci to prostě nejde, relaxace je prostě pust to, dokonce i pust to pouštění



tedy,
je zde snaha vybruslit z mysli pomocí zaměření jedním směrem, jak se většinou učí,
ale i to je snaha,
relax je bez snahy, jakákoliv snaha je prostě vidět, protože nerelaxuješ

realaxovat jsem zkousel ... teda pokousel jsem se o relaxaci .. usiloval o ni ... o to uvolneni ... bylo to napinavy.
a pak najednou ani nevim jak ... to udelalo cvak ... a usilovani zmizelo ... a ja ... opravdu relaxoval.
uvolneny a v pohode a neusilujici ... teda aspon chvilku.
ale vetsinou je to ... snaha-usili-touha ... o relaxaci ... o pousteni-pousteni-pousteni ... asi tak 99,9% meho zivota.

ale jinak relaxace je super ... prave jsem vratil vod more ... coz je samo vo sobe realaxujici.

Josef píše:

vostalpetr píše:Proto je dobrá relaxace,
tam je každá snaha o cokoliv vcelku dobře vidět,

na rozdíl od jiných technik...

von bude rozdil mezi relaxaci a usilovanim o relaxaci.
a nebo mezi usilovani o meditaci a meditaci.
to mi prijde nastejno.

no a ... voni jsou vlastne vsechny techniky usilovanim o relaxaci.
vsichni chteji byt relaxovani, v meditaci, uvolneni, stastni.
takze cely to napeti ... usilovani ... ma vest k uvolneni.

ano Peto ... relaxace, meditace, uvolneni a pocit stesti je prima.
to mam taky rad.

Jo, to mi nahrává na můj oblíbený citát: Fighting for peace is like fucking for virginity :-) Miluju ho. Když jsem ho četla poprvé, praštilo mě do očí, jak strašně praštěný je to usilování o neusilování, to chtění toho, nechtít nic. Ha, ha.

ovsem ... vsechna ta prastenost ... nebrani tomu aby se to delo.

takze ... co teda muzu udelat pro to ... aby se to nedelo?

takze ... co teda muzu udelat pro to ... aby se to nedelo?

Být ochotný rozpoznat a uvědomit si postoj, který mě ze zvyku ovlivňuje. Když k tomu dojde, rozpoznání vyvolá okamžitou vnitřní změnu - nemusím pro ni udělat vůbec nic. Pokud chápu principy a souvislosti, co z čeho vzniká, co k čemu vede. A přijímám to všechno jako obecně fungující přírodní zákonitosti, jejichž prostřednictvím vytváří vesmírná Energie celé Svoje projevení.

Ta vnitřní ochota znamená naprostou otevřenost a skutečný zájem, obrácený k Tomu a k Jeho způsobům Hry v tomhle tvaru.
Když se to chápe takhle, On to rád občas Sám Sobě v tomhle tvaru odtajní

Dokud podléhám představě, že to musím rozpoznat a něco tím udělat, aby to zmizelo, přidávám do toho podle mě "nežádoucího" jen další energii a místo aby to mizelo, ještě to zesílí. Navíc se to může - coby nežádoucí - potlačit do podvědomí a odtud to působí dál, už mimo dohled vědomí.

Linda píše:

takze ... co teda muzu udelat pro to ... aby se to nedelo?

Být ochotný rozpoznat a uvědomit si postoj, který mě ze zvyku ovlivňuje. Když k tomu dojde, rozpoznání vyvolá okamžitou vnitřní změnu - nemusím pro ni udělat vůbec nic. Pokud chápu principy a souvislosti, co z čeho vzniká, co k čemu vede. A přijímám to všechno jako obecně fungující přírodní zákonitosti, jejichž prostřednictvím vytváří vesmírná Energie celé Svoje projevení.

Ta vnitřní ochota znamená naprostou otevřenost a skutečný zájem, obrácený k Tomu a k Jeho způsobům Hry v tomhle tvaru.
Když se to chápe takhle, On to rád občas Sám Sobě v tomhle tvaru odtajní

Dokud podléhám představě, že to musím rozpoznat a něco tím udělat, aby to zmizelo, přidávám do toho podle mě "nežádoucího" jen další energii a místo aby to mizelo, ještě to zesílí. Navíc se to může - coby nežádoucí - potlačit do podvědomí a odtud to působí dál, už mimo dohled vědomí.

a jak dojde k ochote?

Josef píše:a jak dojde k ochote?

Nevím, jak u jiných. Moje mnohaleté usilování vedlo nakonec k nulovému výsledku - nebo spíš k mínusovému. Učili nás od dětství snažit se, aby... a já dělala vždycky všechno naplno. Takže si dovedeš představit, že jsem v nejlepším úmyslu všechno "nežádoucí" odmítala a potlačovala, a pak se to přes hodně bolestné zkušenosti dostávalo zpátky do vědomí... Tak nás (nebo spíš Se) To pozvolna učí ochotě přijímat, co je

Hodně mi pomohl a pořád pomáhá dzogčhen. Naprosté přijímání všeho, co ve vědomí vyvstane - teď... teď...teď... uvidět to jako projev prvotní Energie ... I to, co se projevuje v "těch kolem" - i "oni sami" - je úžasné, když se podaří uvidět, že i to jsou tvary Energie, které nekonečné Vědomí modeluje v Sobě Samém, ze Sebe samého

Jasně že se to nedaří pořád, ale i to dá přijímat... I dál mě napadají blbosti a občas je beru vážně. Přirozeně. Není prostě možné cokoliv udělat sám "správně" - celé si to v Sobě režíruje ON (Easwaran Mu říká "Milenec všech bytostí", to je mi z pohledu duality moc blízké) a pozvolna se tak Ono Samo v tomhle tvaru přeprogramovává na Sebe-vnímání ve všem, co vyvstává, i v podobě pocitů a myšlenek. Kdy to bude přeprogramované úplně? Co na tom sejde?

A tak je tu utrpení z neustálého vypadávání do dvojnosti a přijímání toho ... když se uvědomí, že i to utrpení je Jeho projev, vznikne vděčnost... ochota... a okamžitě zmizí utrpení ... i ono se teď vnímá jako Energie, ze které je všechno vytvarované. Na chvíli ... a zase naskočí dvojnost...

Ale stačí to k naprosté důvěře a prohlubujícímu se sebeodevzdávání Tomu