Kdyz se karma naplni-tedy kdyz dojde k vyrovnani pricin a nasledku, rozpusteni vasan, pocit osobniho vedomi je rozpusten.
Mistři jako je Nisargadatta nebo Balsekar říkají, že vasány se objevují dál i u těch, u nichž došlo k rozpoznání sebe sama jako pouhého aspektu Bytí-Vědomí.
Zmizel pocit osobního já - ega (které se předtím vnímalo jako oddělené od všeho kolem). Proto setrvačností vyvstávající vasány se vnímají Vědomím jako tvary Vědomí, pohyby Absolutna, nebo jak to nazývají Tibetští mistři jako projevy prvotní energie (Šakti).
Balsekar: Je tu pozorování činnosti, která probíhá prostřednictvím tohoto psycho-fyzického mechanismu, tak jako kdyby to byla činnost kteréhokoliv jiného psycho-fyzického mechanismu. Není tu žádný pocit oddělené entity.
tazatel: Není tu žádná kontinuita někoho, kdo během doby prochází řadou aktivit nebo událostí? V tomto smyslu se prostě rozplynul?
Balsekar: Proto, jak jsem řekl, když se někdo zeptal Maharadže „Proč jste se rozhněval?“, odpověděl: „Kdo se rozhněval?“ Nebyl tu žádný pocit jednajícího já.
.....
Balsekar: Myšlenky a obavy v džňánim vyvstanou a jen se pozorují. Nezanechávají po sobě žádný zbytek. Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to. I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti.
....
Balsekar: Pozorování, o které jde, nepochází z mysli. Je to naprosto jiná dimenze, která neporovnává, nehodnotí, která neužívá výraz „mělo by se“. „Mělo by se“ nebo „nemělo by se“ nepadá v úvahu. Pozorování pouze vnímá. Vyvstane hněv, hněv se pozoruje, není tu ale žádné „já“ nebo mysl-intelekt, aby řekl „neměl bych se hněvat.“ Jinými slovy není tu žádné spojení nebo sebeztotožnění s nezávislým, spontánním hnutím zvaným „hněv.“ A tak každá myšlenka nebo emoce či touha vyvstane, je pozorována bez porovnávání, bez hodnocení, a odpojí se. Takovéto pozorování probíhá bez individuálního pozorujícího.
