Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

[Návštěvník]

ale že je to sympaťák

[malpan]

líbí se mi vaše přesvědčení, že pokud je někdo "plně realizovaný", že by měl všechno dělat....

[Návštěvník]

četla jsem, že když tento muž realizoval tj. poznal že je Ničím že je tedy Átmá tak vzal nůž a pořezal se na stehnu ... pořezal se z radosti, že on nemůže být nikdy zraněn, později to komentoval, že to měl otestovat na Átmá a ne na svém těle, ale ta radost z toho uvědomění byla tak velká, že to nemohl ovládnout ...

"Teraz nemusím behať sem a tam. Ja som To. Ja som pokojná uvedomelosť"

no i tento světec nás důsledně nabádá klást si neustále otázku Kdo jsem já pokládá jí za konečnou ... a dokud vznikají otázky, tak má za to, že tato otázka je jediná co je ukončí ...


"Víte, kým skutečně jste?

Každý z nás má v sobě představu o sobě samém, kterou považuje za svoji identitu. Ale jak reálná je to identita? Pokud se podíváte hlouběji, zjistíte, že vaše tzv. identita není nic víc, než pár názorů na vás, které jste převzali od ostatních! Na základě vašich vztahů s rodinou a vaší interakci s přáteli a světem, jste si vytvořili pseudo-identitu vás samých. Tato pseudo identita vás spojuje s vnějším světem.

Tato pseudo-identita je vaše ego. Je vytvořeno pouze z nálepek, které na vás nalepili druzí. Vy nevíte, kdo opravdu jste. Předpokládejme, že se vás zeptám, kdo jste. Co řeknete? Budete říkat: "Já jsem otec atd." nebo "já jsem sestra atd.," nebo "Já jsem lékař," nebo něco jiného, podobného. Ale čím jsou všechny tyto identity? Jsou to jen vaše vztahy a vaše profese. Jste dcerou svého otce, manželkou u svého manžela, matkou svých dětí. Ale kým jste sami sobě?

V současnosti existujete pouze ve vztazích a v profesích. Vaše ego je na tom postaveno. Vaše identita je pouze tato. To je důvod, proč je tu vždy nebezpečí že ztráty identity. Identita je člověkem vytvořená křehká věc, takže se může kdykoli rozbít. To je důvod, proč je třeba tak tvrdě pracovat, abyste si ji udrželi. Ale vaší vrozenou přirozeností je vlastně "být sám". Když jste byli v matčině lůně, byli jste sami. Vystačíte si sami se sebou. Toto je vaše individualita. V průběhu času byla tato původní individualita překryta tím, čemu říkáme osobnost. Individualita je přirozená, osobnost je společenská.

Je to takto: stavební povolení na dům se pohybuje z úřadu na úřad a na každém místě je označeno razítkem s různými detaily. Ale stavbu ve skutečnosti netvoří tato razítka, ale materiál na ní, že? Stejným způsobem vy nejste tím, za co vás označili druzí. Jste materiálem který máte uvnitř sebe. Postupem času se z těchto nálepek vytvořilo vaše ego a vy potřebujete více a více lidí, aby ho upevňovali. To je důvod, proč budete pozorovat, že naprosto nezvládáte být jen sami se sebou. Když jste sami, neslyšíte hlasy ostatních, kteří krmí vaše ego. Vaše ego je hladové. Tak co s tím uděláte? Aspoň zapnete televizi a díváte se!

Tak silná je naše pseudo-identifikace! Stala se pro nás tak důvěryhodnou realitou, že jsme jí oslepení a nevidíme už nic jiného. Dokonce i ve chvíli fyzické smrti je pro nás velmi obtížné odhodit svoji prestiž ! Žijeme a umíráme nevědomě. Strach ze ztráty osobnosti, jenž je vaším jediným pevným bodem, způsobuje, že se chováte tak, jak se chováte. To je důvod, proč říkáme, že "ego vítězí".

Celá spiritualita je jen o ztrátě této osobnosti, této pseudo-identifikace.

A to se může stát, když se začnete dívat - na sebe i do sebe. Když se začnete sledovat, pochopíte, že jste materiálem, ze kterého je stavba, nikoliv razítky na stavebnám povolení. Když se tohle stane, když prožijete pocit uvědomnění, nepotřebujete už žádnou přednášku, žádné kázání, žádné vyučování nebo napomínání!



Jste prostě tím, čím jste!"

[Návštěvník]

líbí se mi vaše přesvědčení, že pokud je někdo "plně realizovaný", že by měl všechno dělat....

no počkej, počkej ...

k takovému přesvědčení se tu hlásí zatím jen Poli

[end]

. Stejně ani nemám razítko duchovní realizace,
takže ti nepovím jaké vnitřní aktivity má či nemá realizovaný.

.

ale pozorovat umíš ne ??? když vidíš, že realizovaný člověk používá jazyk, tak snad je jasné, že je zde zapojený intelekt tj. oblast mysli ... takže mysl se zapojuje pořád a zapojuje se v té praktické úrovni ne ve spekulacích ...
a spousta realizovaných lidí sdělují jak to u nich probíhá a já nemám za to, že lžou ...

Nemůžu sloužit, znam jen nějakou tu beletrii - klasiku.
S tisíci variacemi na tuto klasiku neztrácím čas.
Takže pozoruji jak se to vše, včetně mě, má k světu.
A jak intelektu tak citu nezbývá popřát hodně štěstí, budou ho potřebovat.

[Alaja]

líbí se mi vaše přesvědčení, že pokud je někdo "plně realizovaný", že by měl všechno dělat....

no počkej, počkej ...

k takovému přesvědčení se tu hlásí zatím jen Poli

Nejen Poli...

MATKA MEERA

OTÁZKY A ODPOVĚDI

...
Může se celé Božství inkarnovat do těla?

Nemůžete říci, že celá Nadduše je v Avatarově těle, protože tělo je omezené, kdežto Nadduše je neomezená. Avatar je vtělením části Božství, ale může použít jakoukoliv božskou sílu, kterou potřebuje v jakékoliv chvíli, za jakýmkoliv účelem.
...
http://amuletykyvadla.vyrobce.cz/matka-meera.html

[Alaja]

Prospěšnost psychických sil

Jsou psychické síly prospěšné, nebo jsou určitým způsobem překážkou na cestě k seberealizaci?

Psychická síla nám nijak nepomáhá realizovat Boha. Ale poté, co nám Bůh dal seberealizaci, může být, měla by být a musí být použita, je-li to Vůle Božského. Jeden z velkých indických duchovních Mistrů, Sri Ramakrišna, říkával, že získání psychické síly znamená zničení možnosti seberealizace. Dosáhnete psychické síly, ale Bůh vám bude odepřen, říkával.
Kdo je vlastníkem veškerých sil? Bůh. Když se ztotožníme s Vlastníkem, veškeré Jeho Vlastnictví se ihned stane naším. Ale když nás Vlastník nezajímá a pláčeme po vlastnictví, bude nám jeho získání bránit v cestě za nejvyšším Cílem. Ve skutečnosti je požehnáním nemít psychické síly před úplnou realizací. Když je získáme příliš brzy, budeme neustále ve světě předvádění se, ve světě zázraků, ve světě magie, a ne ve světě aspirace, zasvěcení a realizace.

Svamiho Vivekanandy, Ramakrišnova nejslavnějšího žáka, původním jménem Narena, se jeho Mistr jednou otázal: "Narene, vedl jsem prostý život po mnoho let a podívej se nyní na mne - vlastním všechny vysoké siddhi. Chtěl bys je ode mne? Nemusíš meditovat, neboť jsem to udělal za tebe. Dám ti všechny své síly." Narenova okamžitá odpověď byla: "Pomohou mi k mé seberealizaci?" Mistr odpověděl: "Můj drahý Narene, to ne. Nepomohou. K seberealizaci ti psychické síly nepomohou. Ale pokud chceš, můžeš je používat po seberealizaci. A když budeš mít tyto psychické síly, lidé se kolem tebe budou shromažďovat a budeš moci lépe sloužit Bohu v lidstvu." Žák odpověděl: "Ne, děkuji. Nejprve chci realizovat Boha. Pak budu pomýšlet na dosažení těchto psychických sil." Tehdy Ramakrišna svému nejdražšímu žákovi před ostatními z hloubi duše požehnal a řekl: "Věděl jsem to. Jenom ty jsi mohl obstát v mé zkoušce. Kdybych se byl zeptal kohokoliv jiného, řekl by jako chtivý člověk: ,Ano, prosím, věnuj mi své síly. Je to od tebe tak milé.´ Ale já jsem věděl, že tvé srdce je naprosto čisté. Chceš Boha, pouze Boha."
http://www.srichinmoy.org/czech/knihovn ... hicke_sily

[Návštěvník]

Realizovaní mistři by měli dokázat použít všechny psychické síly.
Jestliže je nepoužívají, tak ty psychické síly nemají, nebo se neodváží je použít, nebo je používají, ale drží o jejich použití před ostatními lidmi bobříka mlčení ...

Si vyberte sami, co se na vašeho realizovaného mistra hodí.......

[xxx]

K čemu nějaký psychický síly,

když nedokážou to, co dokáže obyčejnej zedník,

kterej dokáže udělat to, co po něm požadujete (např. postavit zed)


což mistr nedokáže,

aby rozpustil to vaše ego..


K čemu nějaký chození po vodě, kříšení mrtvých, materializování diamantů apd ?


To je asi tak velkej výkon, jako kdyby zedník místo toho aby postavil zed postaví bábovku z písku a bude se tím chlubit...

[Návštěvník]

K čemu nějaký psychický síly,

když nedokážou to, co dokáže obyčejnej zedník,

kterej dokáže udělat to, co po něm požadujete (např. postavit zed)


což mistr nedokáže,

aby rozpustil to vaše ego..


K čemu nějaký chození po vodě, kříšení mrtvých, materializování diamantů apd ?


To je asi tak velkej výkon, jako kdyby zedník místo toho aby postavil zed postaví bábovku z písku a bude se tím chlubit...

Vaše ego je pouze vaše, nikoho jiného...
Změnit, poupravit, pročistit nebo třeba i vymazat ego, si může jen vlastník ega, nikoli někdo druhý.
Alespoň to tak vypadá....zatím...

[clint]

K čemu nějaký psychický síly,

když nedokážou to, co dokáže obyčejnej zedník,

kterej dokáže udělat to, co po něm požadujete (např. postavit zed)


což mistr nedokáže,

aby rozpustil to vaše ego..


K čemu nějaký chození po vodě, kříšení mrtvých, materializování diamantů apd ?
:

To je asi tak velkej výkon, jako kdyby zedník místo toho aby postavil zed postaví bábovku z písku a bude se tím chlubit...

No je pravda že bez psychickejch sil by sis
ani prdel neutřel.
Protože jednoduše i myšlenka na utření zadku je psychickou silou.

[XXX]

Pokud známo,

Ramana to zkoušel,

rozpustit ego, tedy osvobodit dotyčnou "osobu",

ale většinou to zkoušel na těch, co se chystali zaklepat bačkorama,

takže pouze podle jeho slov víme,

že jednou se mu to nepovedlo a jednou povedlo,

ale dotyční se k tomu už nevyjádřili,

nebot zaklepali bačkorami...

[XXX]

Protože jednoduše i myšlenka na utření zadku je psychickou silou.

To jo, to zvládaj jak mistři tak i ega,

ale rozpustit ego,

to zdá se nezvládaj ani mistři a ani ega...

A vzhledem k tomu,

že přes či skrze ty mistry má působit bůh sám,

tak to budto nezvládá ani bůh sám,

nebo ti mistři maj blbý spojení...

[clint]

Protože jednoduše i myšlenka na utření zadku je psychickou silou.

To jo, to zvládaj jak mistři tak i ega,

ale rozpustit ego,

to zdá se nezvládaj ani mistři a ani ega...

A vzhledem k tomu,

že přes či skrze ty mistry má působit bůh sám,

tak to budto nezvládá ani bůh sám,

nebo ti mistři maj blbý spojení...

Anebo jsou tohle všechno kecy. A skutečnost není ani o mistrech ani o žácích... Žádná tahleta mentální mytologie, nic...

[Alaja]

. Žádná tahleta mentální mytologie, nic...

Na druhou stranu, až k nám dorazí k trvalému pobytu Lýza nebo Róza, tak nám nějaké mentálno bude úplně šumafuk...

[XXX]

Anebo jsou tohle všechno kecy. A skutečnost není ani o mistrech ani o žácích... Žádná tahleta mentální mytologie, nic...

A bůh je mrtev,

ale i to je mytologie,

protože bůh neexistuje....


Všechno to jsou kecy...

[XXX]

A skutečnost je pak taková,

že bůh neexistuje,

a ego je skutečné...


Proto toužit po něčem co neexistuje je hloupost,

ale lidi rádi toužej po tom, co neexistuje...

[Alaja]

Anebo jsou tohle všechno kecy. A skutečnost není ani o mistrech ani o žácích... Žádná tahleta mentální mytologie, nic...

A bůh je mrtev,

ale i to je mytologie,

protože bůh neexistuje....


Všechno to jsou kecy...

Četla pouze o jednom, který tak dlouho chodil s Bohem, až si ho Bůh vzal s sebou, všichni ostatní umřeli, jak se sluší a patří na člověka.

Genesis, 5.kapitola:
23. I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.
24. A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více [vidín]; nebo vzal ho Bůh.

Jo, a vlastně jsem četla ještě o jednom, co zmizel z naší planety, ale to byl nějaký geolog, sbíral v horách minerály a pak je prodával......ten odletěl dobrovolně s nějakýma mimoušema...

[nop]

Anebo jsou tohle všechno kecy. A skutečnost není ani o mistrech ani o žácích... Žádná tahleta mentální mytologie, nic...

A bůh je mrtev, ale i to je mytologie,
protože bůh neexistuje....
Všechno to jsou kecy...

trochu čtení z doby, kdy se ještě bojovalo proti víře ve školách ....

Maria Winowska: Přijď, Ježíšku!

Stalo se to v maďarském městečku čítajícím kolem půldruhého tisíce obyvatel. Slečna Gertrúd, učitelka základní školy, si vytýčila velmi jasný program: vykořenit víru z dětských srdcí. Děti, kterým rodiče vštěpovali katolické zásady, upevňované navíc hodinami náboženství u místního pana faráře a přijímáním Nejsvětější Svátosti, se sice nenechávaly učitelkou ovlivnit, ale nedovolily si také něco namítat.
Desetiletá Angéla, chytré a milé děvče, byla žákyní 4. A. Jednou přišla za panem farářem s prosbou, aby jí dovolil chodit každodenně ke svatému přijímání. „Uvědomuješ si, jaké to může mít následky?“ zeptal se kněz. „Prosím, otče, neodmítejte mě! Když chodím ke svatému přijímání, cítím se daleko silnější. Vždyť jste mi říkal, že mám dávat dobrý příklad. Abych to mohla dělat, musím mít velkou sílu!“
Pan farář tedy s jistými výhradami souhlasil. Od této chvíle jako by se ve 4. A rozpoutalo pravé peklo. Učitelka si udělala z malé Angély terč. Třebaže byla holčička do hodin skvěle připravená, slečna Gertrúd jí i tak snižovala známky a bezustání na ni útočila. Angéla vše snášela s obdivuhodnou statečností.
„Andílku, není to náhodou nad tvoje síly?“ zeptal se jednou pan farář. „Ale kdepak, otče! Pán Ježíš trpěl daleko víc… plivali na něj… Mně se to ještě nestalo!“
Kněze taková odvaha zaskočila. Angéla se nikdy na nic nestěžovala, ale její spolužačky často za panem farářem přicházely a se slzami v očích mu vyprávěly, co se ve třídě děje.

Pokus slečny Gertrúd
Několik dní před Vánocemi si slečna Gertrúd vymyslela krutou hru, která podle ní měla jednou provždy vymýtit staré „pověry“. A opět, jak už se stalo zvykem, vzala si na mušku Angélu:
„Angélo, co uděláš, když tě rodiče zavolají?“ „Přijdu.“ „Představ si ale, že by zavolali tvoji mrtvou babičku…“ „Ta nepřijde.“ „A kdyby volali Ježibabu nebo Červenou Karkulku?“ „Ty taky nepřijdou, vždyť jsou z pohádek.“ „Skvěle! Hnedka uděláme takový pokus. Angélo, jdi na chvíli za dveře.“
Holčička tedy odešla ze třídy. „A teď, děti,“ řekla učitelka, „ji hlasitě zavolejte! Všechny najednou!“ „Angélo! Angélo!“ křičelo z celých sil třicet dětských hlásků. Angéla vešla.
„Vidíte, moje děti. Jestliže někdo je, přijde, když ho zavoláme. A když není, tak nemůže přijít. Věří někdo z vás ještě na Ježíška?“
„Ano…“ odpovědělo několik nesmělých hlasů. „A ty, Angélo, věříš pořád, že tě Ježíšek slyší, když ho voláš?“
„Ano, věřím, že mě slyší!“ řekla pevně malá Angéla.
„Dobrá. Uděláme další pokus. Viděli jste, že Angéla hned vešla, když jste ji zavolali. Pokud Ježíšek existuje, uslyší vaše volání. Křičte tedy všichni pořádně nahlas: ,Přijď, Ježíšku!‘ Jedna, dva, tři, všichni najednou!“
Děti svěsily hlavy. Nastalo mlčení. Ticho, vyvolané nejistotou dětských srdcí, přerušil posměch učitelky.
„Vidíte, právě to jsem chtěla! To je můj důkaz! Netroufnete si ho zavolat, protože dobře víte, že Ježíšek nepřijde. Neslyší vás. A víte, proč vás neslyší? Protože neexistuje. Je to jenom báchorka!“

Pokus žačky Angély
Děti mlčely dál. Po těžké ráně od slečny Getrúdy jim krvácela srdce. Angéla tam stála celá bledá. „Bála jsem se, že upadne,“ řekla později panu faráři jedna její spolužačka. Učitelka se viditelně opájela rozpaky dětí.
Angéla najednou vběhla doprostřed třídy. Oči jí plály. Vykřikla: „Dobrá! Zavoláme ho! Slyšíte? Volejme všichni spolu: ,Přijď, Ježíšku!‘“
Všechny děti se postavily a se sepjatýma rukama a hořícími srdci začaly ze všech sil volat: „Přijď, Ježíšku!“
Učitelka nařídila, aby ihned přestaly. Podívala se nenávistně na Angélu. Nastalo opět těžké ticho, jako kdyby někdo zemřel. Ale znovu se ozval zvučný hlásek Angély: „Zavolejme ho ještě jednou!“ „Byl to křik, který by zbořil školu,“ popsala jedna z holčiček.
Najednou se tiše otevřely dveře. Zdálo se, že na ně zamířilo veškeré denní světlo. Světlo rostlo, sílilo, nakonec se změnilo v ohnivou kouli, která se rozevřela, a v ní se ukázalo tak překrásné Děťátko, jaké děti ještě nikdy neviděly. Děťátko se na ně usmálo a nic neřeklo.

Konec slečny Gertrúd
Děti pak panu faráři vyprávěly, že přítomnost Děťátka naplnila jejich srdce nevyslovitelnou sladkostí a radostí… že bylo oblečeno do bílých šatiček a připomínalo slunce…
Vyzařoval z něj takový jas, že ve srovnání s ním vypadlo denní světlo jako noc. Některé děti tento jas oslepoval a bolely je z něho oči. Jiné na něj mohly hledět a nic bolestivého nepociťovaly. Jak dlouho to mohlo trvat? To děti nedokázaly říct. Pravdou je, že „pokus“ slečny Getrúdy spolu se zjevením a zmizením Děťátka nepřesáhly vyučovací hodinu.
Děťátko se nepřestávalo na žáky usmívat. Pak zmizelo v ohnivé kouli, která se pomalu rozpouštěla. Dveře se opět tiše zavřely. Nadšené a šťastné děti se nezmohly ani na slovo.
Najednou se ozval hrozný výkřik. Učitelka s divokým pohledem v očích zaječela: „On přišel!“ Vyběhla a bouchla za sebou dveřmi. Angéla, jako by se vracela z jiného světa, spolužákům klidně řekla: „Vidíte! Ježíšek existuje! A teď všichni poděkujeme!“
Děti klekly na zem a pomodlily se Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Pak opustily třídu, protože se právě ozvalo zvonění.
Celá událost se záhy rozkřikla a rodiče proto vyhledali faráře.
„Vyptával jsem se všech dětí a v jejich vyprávění jsem nenašel žádné rozpory,“ řekl mi později onen farář.
Slečna Getrúd zešílela a skončila v ústavu. Nepřestávala volat: „On přišel! On přišel!“
Farář ji chtěl navštívit, ale zakázali mu k ní přístup.

Převzato z L'Echo 10-12/1958.
Vyšlo v Te Deum.
Z článku http://protiproud.parlamentnilisty.cz/d ... o-deti.htm

[XXX]

Moc hezký kecy,

co vyprodukovala něčí mysl,

důležitý je prostě jen věřit,

to pak vidíš vodníky i rusalky,

a kdo by taky nechtěl věřit na nesmrtelnost svý dušičky...


Mysl se tak oblbne tou mystickou pravdou,

že se jí to stane skutečností...