miroslav píše:Omílání toho "nejsem konatelem" stále tkví v omezeném osobním pohledu jsem něco nebo to nejsem. Stále je tam to já a můj pohled, názor.
Připomínání si toho je ale dobré cvičení, které může interferovat pocit, že jsem konatelem. Výsledkem by mohlo být něco nad tím, co spojuje oboje a osvobozuje od osobního pohledu.
když o tom tady diskutujeme, tak pochopitelně vycházíme z toho, že většina z nás má utkvělou představu o tom, že jsme oddělenou a samostatnou entitou a jako taková entita mohu samostatně a naprosto nezávisle myslet co chci a co nechci tak nemyslet, cítit co chci a co nechci necítit a také konat co chci a jak chci a nekonat to co konat nechci a tudíž je v mých možnostech dostat svůj život pod svou osobní kontrolu a takto nahlížejíc na sebe nahlížíme i na všechny ostatní lidi, někteří to dokonce vztahují i na zvířata
a na tom je postavený i celý náš právní systém založený na osobní odpovědnosti tudíž vinně a nevinně ...
tohle se učíme od ranného dětství a jsme v tom dále a dále utvrzováni ... a je to skutečně otřes být konfrontován s tvrzením, že toto naše přesvědčení je pouhou UTKVĚLOU PŘEDSTAVOU a ničím jiným ... že je to iluzorní záležitost vycházejí z našeho naučeného ztotožnění jen s tělem a myslí toho chlapečka nebo holčičky, která se narodila našim rodičům a za kterou jsme se naučili pokládat a toto ztožnění zcela překrylo kontakt s naší neomezenou a všeprostupující vědomou přítomností
pokud narazíme na staré texty nebo realizovaného člověka, tak nás na tuto skutečnost přímo upozorní a takový koncept o tom, že nejsme konatelé, kterému jsme se schopní otevřít alespoň v intelektuální rovině se může ukázat opravdu velmi účinným v uvolňování našeho zúženého ztotožnění ...
kdyby ne, tak by to nebylo opakovaně a velmi důrazně opakováno nejen ve starých textech ale také u realizovaných lidí
pochopitelně pro ty, kteří jsou už za koncepty konání a nekonání toto není relevantní
miroslav píše:Koukám, že tady většina se zatím projevuje v některých situacích jako že nejsou konateli, hlavně teoreticky, když by se mělo něco udělat, o něco se snažit
někdy i prakticky zvláště když udělají něco blbě (to ne já, to ON).
V jiných situacích jsou zase zarytými konateli (prakticky), když si něco myslí, obhajují svoji pravdu, to co napsali nebo nenapsali, když se jim něco povede, když se s někým hádají, atd.
na tom je pak právě pěkně vidět, jak na tom ve skutečnosti jsme a jak hluboce nás toto "omílání" vyvedlo či vyvádí z naší utkvělé představy ...