od Návštěvník » stř 18. úno 2015 18:09:14
"KAPITOLA 21
K A R M A , O S U D A S V O B O D N Á V Ů L E
Teorie karmy je společná mnoha orientálním náboženstvím. Ve své nejpopulárnější
formě tvrdí, že existuje vesmírný systém hodnocení, ve kterém musí
každý jedinec zakusit důsledky všech svých činů (karmas); dobré činy přinášejí
dobré výsledky a zlé činy nevyhnutelně vedou toho, kdo se jich dopustil, k utrpení.
Teorie také tvrdí, že důsledky činností (známé také jako karman) nemusí
být nutně zažívány v tomto životě, ale mohou být přeneseny do životů příštích.
Z toho důvodu bylo postulováno několik pod-druhů karmy. Následující klasifikace,
kterou používal Šrí Ramana, je společná mnoha indickým myšlenkovým
školám:
1) Sančita karma. Skladiště karmických dluhů nahromaděných v minulých
zrodech.
2) Prarabdha karma je část sančita karma, kterou musí člověk odpracovat
v současném životě. Protože zákon karmy v sobě zahrnuje determinismus lidských
činností, nazývá se prarabdha často osudem.
3) Agami karma. Nová karma, nashromážděná během současného života,
která přechází do životů budoucích.
Šrí Ramana uznával platnost zákonů karmy, ale říkal, že jsou použitelné jen
tak dlouho, dokud si člověk představuje, že je oddělen od Já.
Říkal, že na této úrovni (úrovni adžňány), procházejí jedinci řadou předurčených činností a zkušeností,
které jsou všechny důsledky dřívějších činů a myšlenek. Příležitostně
říkal i to, že každý čin a zážitek v lidském životě je stanoven při narození a že
jediná svoboda, kterou člověk má, je uvědomit si, že neexistuje ani konání, ani
zažívání. Jakmile však člověk realizuje Já, nezůstává nikdo, kdo by důsledky činností
zažíval, a tak se pro něj stává celá struktura karmických zákonů nadbytečnou.
Šrí Ramana považoval karmický zákon za manifestaci boží vůle. Říkal, že před
realizací existuje osobní Bůh, Íšvara, jenž řídí osud každého člověka. Je to Íšvara,
který určil, že každý musí trpět následky svých činů a je to Íšvara, který stanovuje
sled činností, jež každý člověk musí během každého života vykonat.
Nikdo nemůže Íšvarovu soudu uniknout, pokud se ztotožňuje s činnostmi těla.
Jedinou cestou jak se osvobodit od jeho autority, je úplně překročit karmu realizací
Já.
Ot.: Je možno během existence těla překonat prarabdha karmu, o které se říká,
že trvá dokud trvá tělo?
Odp.: Ano. Jak by mohla přežít karma, jestliže se činitel, na němž závisí, totiž
ego, jež vchází do existence mezi tělem a Já, vnoří do svého zdroje a ztratí svou
podobu? Když neexistuje žádné „já“, neexistuje ani karma. [1]
Ot.: Říká se, že prarabdha karma je jen malou částí karmy, nahromaděné
v předchozích životech. Je to pravda?
Odp.: Člověk může v předchozích zrodech nashromáždit mnoho karmanů.
Malá část z nich bude vybrána pro tento zrod a on bude muset v tomto životě
užít jejich ovoce. Je to něco jako promítání diapozitivů, při kterém promítač
vybere na ukázku jen několik snímků a ostatní zůstanou v zásobě pro jiné představení.
Celá tato karma může být zničena dosažením poznání Já. Různé karmany
jsou diapozitivy, přičemž karma je výsledkem minulých zkušeností a mysl
je projektorem. Projektor musí být zničen, aby nevznikaly další obrazy a tedy
žádné další zrody a smrti. [2]
Ot.: Kdo je ten, který promítá? Podle jakého mechanismu se ta malá část sančita
karma vybírá a podle čeho se rozhoduje, že má být zažita jakožto prarabdha
karma?
Odp.: Jedinci si musí své karmany odpykat, ale Íšvara vše řídí tak, aby se karmanů
využilo pro jeho cíl co nejlépe. Bůh ovocem karmy manipuluje, ale nic
k ní nepřidává ani z ní neubírá. Skladištěm dobré a zlé karmy je podvědomí člověka.
Íšvara z tohoto skladiště vybírá to, co vidí jako nejvhodnější pro duchovní
rozvoj každého člověka v daném čase, ať je to příjemné nebo bolestné. Nic tu
není libovolné. [3]
Ot.: V Upadeša Saram říkáte, že karma přináší ovoce podle určení Boha
(karta). Znamená to, že sklízíme následky karmy výhradně z vůle boží?
Odp.: V tomto díle znamená karta (Bůh) Íšvaru. On je tím, kdo každému
člověku přiděluje ovoce činností podle jeho karmy. To znamená, že je projevem
Brahman. Skutečné Brahman je neprojevené a bez pohybu. Jen
projevené Brahman se jmenuje Íšvara. Každému člověku dává ovoce
podle jeho činů (karma). Znamená to, že Íšvara je jen činitelem a že uděluje
mzdu podle vykonané práce. Toť vše. Bez této šakti (síly) Íšvary, by
karma neexistovala. Proto se říká, že karma existuje sama o sobě a, že je
inertní. [4]
Ot.: Současné zkušenosti jsou výsledkem minulé karmy. Kdybychom věděli
o omylech, kterých jsme se předtím dopustili, mohli bychom je napravit.
Odp.: I když je něčí omyl napraven, celá sančita karma z minulých životů,
která vám způsobí bezpočet zrodů, zůstává. To tedy není cesta. Čím více rostlinu
prořezáváte, tím divočeji roste. Čím víc napravujete svou karmu, tím víc jí
hromadíte. Nalezněte kořen karmy a odsekněte jej. [5]
Ot.: Znamená teorie karmy, že svět je výsledkem akce a reakce? Jestliže ano, pak
akce a reakce čeho?
Odp.: Až do realizace bude existovat karma, to jest, akce a reakce. Po realizaci
nebude existovat ani žádná karma, ani žádný svět. [6]
Ot.: Nejsem-li tělem, proč odpovídám za následky svých dobrých a špatných
činů?
Odp.: Nejste-li tělem a nemáte-li myšlenku, „Jsem konající“, nebudou vás
vaše dobré a špatné skutky ovlivňovat. Proč o činnostech, jež provádí vaše tělo,
říkáte, „Dělám toto“ nebo, „Dělám ono“? Pokud se s tělem takto ztotožňujete,
jste ovlivňován následky činností, to jest, dokud se ztotožňujete s tělem, shromažďujete
dobrou a špatnou karmu.
Ot.: Protože však nejsem tělem, nejsem ve skutečnosti za následky dobrých
nebo špatných činů zodpovědný.
Odp.: Když nejste, tak proč se o ten problém staráte?
Ot.: Na některých místech se říká, že lidské úsilí je zdrojem vší síly a že může
i překročit karmu. Jinde se tvrdí, že to vše je božská milost. Není jasné, které z těchto
tvrzení je správné.
Odp.: Ano, některé filosofické školy říkají, že jiný Bůh než karmy předešlých
zrodů neexistuje, že karma vykonaná ve zrodu současném je podle písem
známa jako purušakara (lidská snaha), že se předešlá a současná karma setkávají,
aby spolu bojovaly jako berani a že přitom bude ta, která je slabší, eliminována.
To je důvod, proč tito lidé říkají, že by měl člověk purušakaru posilovat.
Jestliže se jich zeptáte, co je původem karmy, řeknou, že by taková otázka neměla
být kladena, protože je podobná věčné otázce, „Co bylo dříve, semeno nebo
strom?“
Takové debaty jsou pouhé disputace, které ke konečné pravdě nikdy nedospějí.
To je důvod, proč říkám, abyste nejprve zjistil, kdo jste. Když se člověk ptá,
„Kdo jsem já? Jak jsem získal tuto doša (vinu) života?“, „já“ se podrobí a člověk
realizuje Já. Když to vykoná správně, bude doša eliminována a bude dosaženo
míru. Já trvá takové jaké je. [8]
Podstatou karmy je poznat pravdu o sobě dotazováním, „Kdo jsem já, konající,
jenž začíná vytvářet karmu?“ Dokud není vykonavatel karmy, ego, eliminován
cestou dotazování, nemůže být svrchované blaho, které je výsledkem karma
jógy, dosaženo. [9]
Ot.: Mohou lidé odstranit následky svých špatných činů recitováním manter
nebo prováděním džapy, nebo je musí povinně zažít?
Odp.: Jestliže pocit, „Já provádím džapu“ neexistuje, nezasáhnou člověka
špatné činy, které spáchal. Jestliže pocit, „Já provádím džapu“ existuje, nelze
důsledky zlých činů odvrátit.
Ot.: Nevymazává punja (zásluhy nashromážděné z ctnostných skutků) papa
(provinění nahromaděné zlými skutky)?
Odp.: Pokud existuje pocit, „Já konám“, musí člověk výsledky svých činů
zakusit, ať jsou dobré nebo špatné. Jak by bylo možné vyrušit jeden skutek
jiným? Když je pocit, „Já konám“ ztracen, nic člověka neovlivňuje. Pokud člověk
nerealizuje Já, pocit, „Já činím“, nikdy nezmizí. Na co by potřeboval ten, kdo realizoval
Já, džapu? K čemu je třeba tapas? Díky síle prarabdha pokračuje život dál,
ale ten, kdo realizoval Já, netouží po ničem.
Prarabdha karma má tři kategorie, ičha, aničha a parečha (způsobená osobní
touhou, bez osobní touhy a vyvolaná touhou jiných). Pro toho, kdo realizoval
Já, ičha-prarabdha neexistuje, ale ostatní dvě, aničha a parečha, zůstávají. Ať
dělá džňánin cokoli, je to jen pro ostatní. Má-li pro ostatní něco vykonat, vykoná
to, ale výsledky jej neovlivní. Ať tito lidé vykonávají jakoukoli činnost, netýká
se jich punja ani papa. Dělají to, co je správné podle přijatých standardů světa -
nic jiného. [10]
Ti, kdo vědí, že vše co mají v tomto životě zažít, je jen to, co je určeno jejich
prarabdha karmou, se nebudou, pokud jde o to co má být zažito, nikdy cítit
zmateni. Vězte, že všechny zkušenosti, které má člověk zažít, na něj budou uvaleny,
ať si to přeje nebo ne. [11]
Ot.: Realizovaný člověk nemá žádnou další karmu. Není svou karmou vázán.
Proč musí ještě setrvávat ve svém těle?
Odp.: Kdo klade tuto otázku? Je to realizovaný člověk nebo adžňánin? Proč
byste se měl starat o to, co džňánin dělá nebo proč něco dělá? Starejte se o sebe.
Nyní máte dojem, že jste tělem a tak si myslíte, že tělo má i džňánin. Říká džňánin,
že má tělo? Může se na vás dívat jakoby tělo měl a může vypadat jakoby
tělem konal nějaké věci stejně jako ostatní, ale on sám ví, že tělo nemá. Spálený
provaz stále vypadá jako provaz, ale nemůže jako takový posloužit, když se
s ním snažíte něco přivázat. Se džňáninem je to podobné - může vypadat jako
ostatní lidé, ale je to jen vnější zdání. Pokud člověk sám sebe ztotožňuje s tělem,
je těžké to všechno pochopit. To je důvod, proč se někdy v odpovědích říká,
„Tělo džňánina trvá, dokud nebude odpracována prarabdha karma a jakmile
bude prarabdha karma vyčerpána, tělo skončí“. V této souvislosti se používá
následující přirovnání: šíp, který je jednou vystřelen, poletí a zasáhne cíl. Pravda
však je, že džňánin překročil všechny karmy, včetně prarabdha a není vázán
tělem ani jeho karmany. [12]
Ani částečka karmy neexistuje pro ty, kdo nepřerušovaně pozorují prostor
vědomí, jenž vždy září jakožto „Já jsem“, jenž není ohraničen obrovským fyzickým
prostorem a jenž bez omezení proniká vším. To jediné je smyslem dávného
výroku, „Není osudu pro ty, kdo dosáhli nebes nebo je zakoušejí“. [13]
Ot.: Když užívám něco, co jsem získal, aniž jsem to plánoval nebo pro to pracoval,
nebude to mít špatné následky?
Odp.: Tak to není. Každý čin musí mít své následky. Když vám něco přijde
z důvodu prarabdha do cesty, nemůžete tomu zabránit. Přijímáte-li to, co přichází
bez jakékoli zvláštní připoutanosti a bez touhy získat víc nebo touhy po
opakování, neublíží vám to zrozením do dalšího života. Jestliže na druhé straně
budete takovou věc užívat s velkou připoutaností nebo s přáním, aby toho bylo
více, musí to vést k dalším a dalším zrodům. [14]
Ot.: Astrologie předpovídá událostí, které mají přijít, podle vlivu hvězd. Je to
správné?
Odp.: Pokud máte pocit egoismu, je to správné. Je-li ego zničeno, není to
všechno pravda.
Ot.: Znamená to, že astrologie nebude platit pro ty, jejichž ego je zničeno?
Odp.: Kdo pak zbude, aby říkal, že to není pravda? Vidění bude existovat jen
tehdy, bude-li existovat ten, který vidí. Pokud jde o ty, jejichž ego bylo zničeno,
nebudou ve skutečnosti vidět, i kdyby vypadali, jako že vidí. [15] Osud je výsledkem
minulých činností. Týká se těla. Nechte tělo činit co se mu hodí. Proč se
o ně zajímáte? Proč mu věnujete pozornost? Má-li se něco stát, stane se to jakožto
důsledek minulých skutků člověka, boží vůle a dalších faktorů. [16]
Ot.: O přítomnosti se říká, že je dána minulou karmou. Můžeme minulou
karmu nyní překročit ze své svobodné vůle?
Odp.: Podívejte se, co přítomnost je. Když to uděláte, pochopíte, co je jí ovlivněno
nebo co má minulost či budoucnost, co je vždy přítomné a vždy volné, co
zůstává minulostí a přítomností nebo nějakou minulou karmou neovlivněno.
[17]
Ot.: Existuje něco takového, jako je svobodná vůle?
Odp.: Čí vůle to je? Dokud existuje pocit konání, existuje také pocit potěšení
nebo individuální vůle. Je-li však tento pocit praxí vičáry ztracen, bude působit
božská síla, která bude běh událostí řídit. Osud je překonáván džňánou, Sebepoznáním,
jež je mimo vůli a osud. [18]
Ot.: Chápu, že vnější záležitosti lidského života, jako je země, národnost, rodina,
kariéra nebo zaměstnání, sňatek, smrt atd. jsou předurčeny karmou člověka.
Je však možné, aby byly předurčeny všechny, i ty nejmenší detaily jeho života?
Když nyní například položím vějíř, který držím v ruce, sem na podlahu, je možné,
že již bylo určeno, že toho a toho dne v tu a tu hodinu takovýmto vějířem pohnu
a položím jej zde na podlahu?
Odp.: Zajisté. Vše, co má toto tělo udělat, a jakákoli zkušenost, kterou má projít,
byly rozhodnuty, už když vstoupilo do existence.
Ot.: Co se tedy stalo se svobodou člověka a jeho odpovědností za činnosti, které
koná?
Odp.: Jedinou svobodou člověka je ze všech sil se snažit o džňánu a získat ji,
což ho učiní způsobilým neztotožňovat se s tělem. Tělo nevyhnutelně projde
všemi zkušenostmi, které stanovuje prarabdha a člověk se s ním může buď ztotožnit
a být přitahován ovocem jeho činů nebo být k němu nepřipoután a být
jen svědkem jeho činností. [19]
Ot.: Svobodná vůle je tedy mýtus?
Odp.: Svobodná vůle panuje ve vztahu k individualitě. Pokud trvá individualita,
existuje svobodná vůle. Všechna písma jsou založena na tomto faktu a radí
namířit svobodnou vůli správným směrem.
Zjistěte, pro koho má svobodná vůle nebo osud význam. Zjistěte odkud přicházejí
a přebývejte v jejich zdroji. Jestliže to uděláte, bude obojí překročeno. To
je jediný důvod, proč se o těchto otázkách diskutuje. Komu tyto otázky vznikají?
Zjistěte to a buďte v míru. [20]
Ot.: Když se stane to, co je určeno aby se stalo, je k nějakému užitku modlitba
či úsilí nebo bychom měli zůstat nečinní?
Odp.: Existují jen dvě cesty jak zvítězit nad osudem nebo na něm být nezávislý.
Jednou cestou je zkoumat, pro koho tento osud existuje a odhalit, že osudem
je vázáno jenom ego a nikoli Já a že ego neexistuje. Druhou cestou je ego
zabít úplným podrobením se Pánu tím, že si uvědomíte svou bezmocnost
a stále říkáte, „Ne já, ale ty, Pane“, vzdávaje se přitom jakéhokoli pocitu „Já“
a „mé“ a přenechávaje Pánu, aby s vámi činil co je mu libo. Podrobení nikdy
nelze považovat za úplné, dokud oddaný od Pána chce to nebo ono. Skutečné
podrobení je láska k Bohu a nic jiného, dokonce ani nic, co by sloužilo osvobození.
Jinými slovy, pro vítězství nad osudemje třeba úplně vyhladit ego, ať už
sebedotazováním nebo cestou bhakti. [21]"
BUĎTE ČÍM SKUTEČNĚ JSTE - RAMANA MAHÁRŠI
