Hraje touha na cestě k realizaci Boha nějakou roli?

[Návštěvník]

že pokud je zde ztotožnění s egem,

žádné ego přece není (jak se tu často píše) ...tak není možné se s ním ztotožnit...

[Návštěvník]

Vsak uvidis za cas, co ti vedci budou servirovat jako 100 % pravdu.
Co budes delat, az ti prokazou, ze v tom, na co ty tolik veris, se mylili?

spíš se na to dívám takto, že v dnešní době dochází k pozoruhodným shodám vědy s tím co se tvrdí ve starých textech i tím co opakovaně tvrdí realizovaní lidé

zvláště v oblasti neurologie a psychologie se vedou i společné konference například mezi vědci a představiteli tibetských mnichů a Učitelů ... a jsou prováděni i experimenty, jak se mění mozková frekvence a zprostředkované vnímání například při hlubokých meditacích a to až do fyziologických a chemických změn probíhajících v organismu dotyčného

také mnoho tibetských mnichů se o opuštění Tibetu dalo na studium neurologie a psychologie ...

[Návštěvník]

že pokud je zde ztotožnění s egem,

žádné ego přece není (jak se tu často píše) ...tak není možné se s ním ztotožnit...

ale ano, existuje - jako představa velmi živá a utkvělá představa

[irulan]

Proc si namlouvas, ze kdyz ty mas strach z individualni smrti, ze ho musi mit vsichni? Na zaklade techto svych predstav delas zcela mylne zavery.

no tak mé závěry tak nějak korigují se závěry vyplývající z přímého pozorování nejen mého ... že pokud je zde ztotožnění s egem, tak je to vnímáno, jako přímo život ohrožující

pokud tu takového ztotožnění není, tak potom pochopitelně nic takového neprobíhá

já mám podobné pozorování a nesetkala jsem se s opakem. ZATÍM ?.....Neznamená, že když teď v tuto chvíli nemám strach ze smrti, že si tím namluvím, že z ní nebudu mít ani v okamžiku přímého ohrožení.

[Návštěvník]

že pokud je zde ztotožnění s egem,

žádné ego přece není (jak se tu často píše) ...tak není možné se s ním ztotožnit...

o neexistenci ega tu urputně psali zejména dva lidé - a to Jana a Goro ...

Goro aspoň připustil existenci ega srovnatelnou s představou santa klase ...

podle mne, ale je představa ega daleké více zakořeněná a utkvělejší a tím realističtější než představa santy

[Návštěvník]

že pokud je zde ztotožnění s egem,

žádné ego přece není (jak se tu často píše) ...tak není možné se s ním ztotožnit...

o neexistenci ega tu urputně psali zejména dva lidé - a to Jana a Goro ...

Goro aspoň připustil existenci ega srovnatelnou s představou santa klase ...

podle mne, ale je představa ega daleké více zakořeněná a utkvělejší a tím realističtější než představa santy

Santa Klaus je pouze název povolání....vím to, protože jsem shlédla všechny filmy v televizi o vánocích na téma Santa.

[Návštěvník]

Zde oblíbené ego není nic jiného, než soubor různých vasán, touh, zábran i nezábran, vášní, emocí a tak podobně.
U každého jedince je poměr jednotlivých komponentů v egu různý, takže ani jedno ego není totožné s jiným egem.

[Návštěvník]

tady je jedna z mnoho výpovědí, co obnáší konfrontace se stavem prvotního strachu - tedy ze ztráty pocitu individuálního bytí (ne náhodně se tomu říká mystická smrt)

David Newman

"Mimořádné? Ano! Krásné? Ne! Strašlivé tomu nejlépe odpovídá. Ta část mě, která sama sebe vnímala jako oddělenou a centrum všeho, kopala a křičela a intenzivně se bála a běsnila.

Nyní prosím, pochopte mě, tento rok mi bude padesát a zažil jsem již mnoho spirituálních zážitků. Mnoho z nich bylo docela pěkných, osvobozujících, transformačních a dokonce vznešených, ale toto nebyl žádný z nich. Byl jsem ve stavu silného šoku, můj celý nervový systém byl vybuzený a moje mysl…řekněme, že tomu stavu odpovídá výraz, že se nacházela ve stavu prvotního strachu.

Ve stavu velké nepohody jsem šel zpátky do postele a začalo se odehrávat něco nesmírně rozrušujícího. V mé mysli se začaly objevovat strašlivé myšlenky. Dávám přednost termínu „myšlenkové formy“, neboť do velké míry byly docela vizuální. Děsily mě až do morku kostí; tak, že jsem se začal třást, a to nekontrolovatelně. Moje žena Mira musela držet moje chodidla a dýchat se mnou, dokud se nezmenšila intenzita tohoto prožitku. Dokážu si představit, že takhle nějak se cítí někdo, kdo je na špatném tripu. Tu noc jsem se skoro vůbec nevyspal a ráno, když jsem se probudil, cítil jsem se zlomený.

Pozn. Davidovi trvalo ještě cca 3 roky než toto nové vnímání "sama sebe" integroval a přijal."

[Návštěvník]

Zde oblíbené ego není nic jiného, než soubor různých vasán, touh, zábran i nezábran, vášní, emocí a tak podobně.
U každého jedince je poměr jednotlivých komponentů v egu různý, takže ani jedno ego není totožné s jiným egem.

to snad tady nikdo netvrdil, že jedno ego je totožné s jiným egem ...

společné je to, že se jedná o utkvělou představu a další balík, jak velmi správně zmiňuješ a rozvádíš různých vásan, touh, zábran atd., který je na tu původní navázán a že se nejedná o žádný pevný existenční bod, který by byl sám o sobě samostatným a nezávislým ...

a mám za to, že tato představa je zakódovaná v centrální mysli naší společnosti už po staletí a předává se generaci po generaci, takže je to velmi silně utkvělá a velmi živá představa takový zajetý Metrix ...

[Návštěvník]

tady je jedna z mnoho výpovědí, co obnáší konfrontace se stavem prvotního strachu - tedy ze ztráty pocitu individuálního bytí (ne náhodně se tomu říká mystická smrt)

David Newman

"Mimořádné? Ano! Krásné? Ne! Strašlivé tomu nejlépe odpovídá. Ta část mě, která sama sebe vnímala jako oddělenou a centrum všeho, kopala a křičela a intenzivně se bála a běsnila.

Nyní prosím, pochopte mě, tento rok mi bude padesát a zažil jsem již mnoho spirituálních zážitků. Mnoho z nich bylo docela pěkných, osvobozujících, transformačních a dokonce vznešených, ale toto nebyl žádný z nich. Byl jsem ve stavu silného šoku, můj celý nervový systém byl vybuzený a moje mysl…řekněme, že tomu stavu odpovídá výraz, že se nacházela ve stavu prvotního strachu.

Ve stavu velké nepohody jsem šel zpátky do postele a začalo se odehrávat něco nesmírně rozrušujícího. V mé mysli se začaly objevovat strašlivé myšlenky. Dávám přednost termínu „myšlenkové formy“, neboť do velké míry byly docela vizuální. Děsily mě až do morku kostí; tak, že jsem se začal třást, a to nekontrolovatelně. Moje žena Mira musela držet moje chodidla a dýchat se mnou, dokud se nezmenšila intenzita tohoto prožitku. Dokážu si představit, že takhle nějak se cítí někdo, kdo je na špatném tripu. Tu noc jsem se skoro vůbec nevyspal a ráno, když jsem se probudil, cítil jsem se zlomený.

Pozn. Davidovi trvalo ještě cca 3 roky než toto nové vnímání "sama sebe" integroval a přijal."

A co se mu stalo, že uléhal ve stavu velké nepohody?

[Návštěvník]

no co se mu stalo ... nehledal to, nepřál si to, užíval si naplno spokojeného života ve všech ohledech a jednou večer šel jako obvykle spát, a najednou se vzbudil a zjevila se mu nepřítomnost sama sebe ...

"Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nemohl jsem se nikde najít. Byl jsem zmatený a popletený. Všechno se zdálo být jako ve snu, ale byl jsem vzhůru. Vnímal jsem život se všemi věcmi a lidmi, ale já jsem tam nebyl! Ten jeden v samém středu, který tam vždycky byl, chyběl, ale všechno ostatní tím zůstalo nedotčeno. Trvalo to jen krátký moment, nejdéle několik sekund, a přesto to radikálně změnilo a ovlivnilo vše, co se stalo potom."

tady to máš celý ...

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... u-hledaci/

já to sem dala jako jednu z ukázek lidí co se o tom nebáli vypovídat veřejně

většinou se o tom moc nemluví, možná proto, aby se lidí předem neděsili ... nevím ...

třeba Marta Jansen, nebo UG Krishnamurti se o tom mluvit nebojí a oba to také popisují jako velmi šokovou záležitost, stejně tak o tom vypovídal Alexander (přímý žák Nisargaddaty Maharadže), třeba můj Učitel o tom hovořil, jako o pocitu, že zešílel, protože ten obrat ve vnímání byl pro něho podobně zdrcující a nečekaný jako u Davida a dalších

z výpovědí Krishnamurtiho - snažil se před tím doslova utéct, Sai Baba se taky začal chovat, jako blázen (stalo se mu to v mladém věku), tak ho rodiče nechali vymýtat a fyzicky týrat, aby z něj vyhnali zlého ducha ...

to jen tak namátkově co se mi vybavuje, jak jsem se s tím setkala s přímého sdílení lidí co tím prošli ...

[Návštěvník]

Zde oblíbené ego není nic jiného, než soubor různých vasán, touh, zábran i nezábran, vášní, emocí a tak podobně.
U každého jedince je poměr jednotlivých komponentů v egu různý, takže ani jedno ego není totožné s jiným egem.

to snad tady nikdo netvrdil, že jedno ego je totožné s jiným egem ...

společné je to, že se jedná o utkvělou představu a další balík, jak velmi správně zmiňuješ a rozvádíš různých vásan, touh, zábran atd., který je na tu původní navázán a že se nejedná o žádný pevný existenční bod, který by byl sám o sobě samostatným a nezávislým ...

a mám za to, že tato představa je zakódovaná v centrální mysli naší společnosti už po staletí a předává se generaci po generaci, takže je to velmi silně utkvělá a velmi živá představa takový zajetý Metrix ...

Pojem ego je tu používán velmi často, ovšem bez toho, aby se konkretizovaly položky, které zájemci o duchovno na cestě překáží.
Prostě se do textu vloží alibisticky slovo ego a ať si čtenář bádá sám v sobě, jestli to ego má, nebo už nemá, a co to vůbec je...
Nebo třeba výraz božské ego, to se tu objevilo také,, aniž by se dál rozvedlo, o co jde....

[Návštěvník]

no co se mu stalo ... nehledal to, nepřál si to, užíval si naplno spokojeného života ve všech ohledech a jednou večer šel jako obvykle spát, a najednou se vzbudil a zjevila se mu nepřítomnost sama sebe ...

"Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nemohl jsem se nikde najít. Byl jsem zmatený a popletený. Všechno se zdálo být jako ve snu, ale byl jsem vzhůru. Vnímal jsem život se všemi věcmi a lidmi, ale já jsem tam nebyl! Ten jeden v samém středu, který tam vždycky byl, chyběl, ale všechno ostatní tím zůstalo nedotčeno. Trvalo to jen krátký moment, nejdéle několik sekund, a přesto to radikálně změnilo a ovlivnilo vše, co se stalo potom."

tady to máš celý ...

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... u-hledaci/

já to sem dala jako jednu z ukázek lidí co se o tom nebáli vypovídat veřejně

většinou se o tom moc nemluví, možná proto, aby se lidí předem neděsili ... nevím ...

třeba Marta Jansen, nebo UG Krishnamurti se o tom mluvit nebojí a oba to také popisují jako velmi šokovou záležitost, stejně tak o tom vypovídal Alexander (přímý žák Nisargaddaty Maharadže), třeba můj Učitel o tom hovořil, jako o pocitu, že zešílel, protože ten obrat ve vnímání byl pro něho podobně zdrcující a nečekaný jako u Davida a dalších

z výpovědí Krishnamurtiho - snažil se před tím doslova utéct, Sai Baba se taky začal chovat, jako blázen (stalo se mu to v mladém věku), tak ho rodiče nechali vymýtat a fyzicky týrat, aby z něj vyhnali zlého ducha ...

to jen tak namátkově co se mi vybavuje, jak jsem se s tím setkala s přímého sdílení lidí co tím prošli ...

Zážitek transcendentna, který se náhle objevil v nepřipravené mysli...to pak může opravdu vyděsit....

[Návštěvník]

[quote="Návštěvník"]
Prostě se do textu vloží alibisticky slovo ego a ať si čtenář bádá sám v sobě, jestli to ego má, nebo už nemá, a co to vůbec je...
[quote]

to je úplně jednoduchý - jestli tu je pocit oddělenosti sebe sama od všeho ostatního - to je to přítomno ego a na tuto představu se váže celý balík dalších představ a vytváří se tak představa jakéhosi středobodu prožívání vázaného na tělo a mysl s pocitem to jsem já, to je mé prožívání, můj život, moje rozhodnutí atd. a tudíž mně se to děje, já to dělám, vytvářím atd. - prostě individuální osobní vědomí sebe sama

jsem si naprosto jista, že převážná většina z nás (netvrdím, že všichni) tento pocit velmi důvěrně zná

[Návštěvník]

to je úplně jednoduchý - jestli tu je pocit oddělenosti sebe sama od všeho ostatního - to je to přítomno ego a na tuto představu se váže celý balík dalších představ a vytváří se tak představa jakéhosi středobodu prožívání vázaného na tělo a mysl s pocitem to jsem já, to je mé prožívání, můj život, moje rozhodnutí atd. a tudíž mně se to děje, já to dělám, vytvářím atd. - prostě individuální osobní vědomí sebe sama

jsem si naprosto jista, že převážná většina z nás (netvrdím, že všichni) tento pocit velmi důvěrně zná

Jak potom majitelé ega mohou rozpoznat neexistenci ega u někoho jiného?

[Návštěvník]

nemusí u všech lidí dojít k tomuto zúženému vnímání sebe sama tedy oddělenosti ... u někoho k tomu předání od rodičů prostě nedojde a nějak se zachová původní vědomí ... tedy celistvé

ale v naší společnosti si typuji, že to bude velká výjimka ... (nemám na mysli přírodní národy, ty mají diametrální rozdílné vnímání sebe a celého světa od našeho ...)

výpověď Darryla Baileyho

"Od svého dětství prožíval svět jako pohyb. Toto vnímání, které se tak lišilo od toho, jak vnímali svět ostatní, ho fascinovalo natolik, že se ve svých čtrnácti letech začal intenzivně věnovat meditaci a zkoumání povahy této skutečnosti.

Jak vytváříte to, co se právě teď děje? Vážně. Způsobujete nějak dění tohoto okamžiku?

Například, základní pocit, že se teď něco děje, pocit existence nebo bytí. Musíte vynakládat úsilí, abyste to vytvořili? A nebo jednoduše pociťujete, že to právě probíhá?

Abyste mohli číst tento článek, musíte ovládat tyčinky a čípky vaší sítnice? Nebo se to děje samo od sebe? Musíte vytvářet vrozenou schopnost mozku rozpoznávat písmenka a přeměňovat je ve význam?

Vy nezpůsobujete to, že vám bije srdce nebo že se nadechujete a vydechujete. Nezpůsobujete to, že vám koluje krev v žilách nebo že vám funguje imunitní systém. Nezpůsobujete stárnutí a umírání buněk a vznik buněk nových.

Nevytváříte žádné vibrace, chvění a pocity tohoto okamžiku. Nedáváte vzniknout nepříjemným pocitům ani nutkání se jich zbavit.

Zvuky, které slyšíte, se jednoduše dějí; nezpůsobujete, aby kůstky vašeho vnitřního ucha dělaly svou práci. Vynořují se různé myšlenky, které zase odchází. Nálady přijdou a odejdou. Dokonce, i když nechcete žádné myšlenky a nálady, stejně se dějí.

Možná vás napadne, že jste se rozhodli číst tento článek, ale to by nebylo pravdivé z vaší zkušenosti. Pokud článek čtete, je to proto, že je zde zájem ho číst. Vy jste ale ten zájem nevytvořili.

Nerozhodli jste se před lety, že ho budete mít potřebu číst v tuto chvíli. To vyvstane v běhu života. Své zájmy a potřeby nevytváříte.

Právě teď se někdo někde velmi vášnivě zabývá žonglováním velkého množství míčků novým a úžasným způsobem a tráví každičkou volnou chvilku touto svou zálibou. Pravděpodobně to nejste vy, poněvadž vy místo žonglování čtete tento článek. Avšak ani tento žonglér ani vy jste svou vášeň nevytvořili.

Někteří lidé studují teoretickou matematiku nebo jazyky dávných peruánských civilizací a jsou hnáni svým zájmem právě tak, jako vy jste podníceni číst tento článek.

Nevytvořili jste své schopnosti. Nerozhodujete se být tím, čím jste. Pokud byste mohli, jsem si jist, že byste si vybrali být tak bohatí jako Bill Gates, tak inteligentní jako Einstein, milující jako Matka Tereza a sexy jako kdokoliv, koho považujete za nejvíce sexy. Vše v jednom balení. Ale to se nestane.

Jakékoliv rozhodnutí, které zdánlivě děláme, vzniká na základě potřeb, zájmů, nutkání, schopností anebo nedostatku schopností, které nám život dal. Tato rozhodnutí fungují jako automatická reakce na vnější okolnosti, které nám nabízí také život samotný. Všechno z toho je skvělé, ale nic z toho nezpůsobujeme.

Pokud budeme mít potřebu někoho uhodit anebo nebudeme, toto nutkání jsme nevytvořili. A pokud bude jedno nutkání silnější než druhé, nevytvořili jsme to. Je to tak, jak to je.

Právě teď zkuste přestat cítit to, co cítíte. Přestaňte milovat věci, které milujete nebo dělat věci, které rádi děláte. Nezastavíte to, protože jste to nestvořili.

Vše je konáním něčeho většího než takzvané lidské bytosti. Můžete to nazvat pohybem přírody nebo vesmíru nebo velkým duchem – to záleží na tom, co jste nuceni říct. Jsme toho projevem. Je jenom to.

Kdo ví, co to je? Jedna věc je přesto jasná. Není to naše konání."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... yl-bailey/

[Návštěvník]

to je úplně jednoduchý - jestli tu je pocit oddělenosti sebe sama od všeho ostatního - to je to přítomno ego a na tuto představu se váže celý balík dalších představ a vytváří se tak představa jakéhosi středobodu prožívání vázaného na tělo a mysl s pocitem to jsem já, to je mé prožívání, můj život, moje rozhodnutí atd. a tudíž mně se to děje, já to dělám, vytvářím atd. - prostě individuální osobní vědomí sebe sama

jsem si naprosto jista, že převážná většina z nás (netvrdím, že všichni) tento pocit velmi důvěrně zná

Jak potom majitelé ega mohou rozpoznat neexistenci ega u někoho jiného?

no ... když jsme v zajetí této představy, tak je to pro nás realitou a tak si myslíme, že všichni ostatní vnímají také skrze tuto představu a tak pohlížíme na sebe i na ně a nejsme schopní na ně nahlížet jinak ... a pokud už nejsme v té naší představě nahlodáni, tak v nás i pouhá slova nebo připuštění si možnosti, že by to celé mohlo být jenom fikce a všechno by mohlo být jinak, vyvolává odpor až tak, že lidi co nám tvrdí, že je všechno jinak a žijeme v zajetí bludu, považujeme za magory, blázny a nebezpečné osoby ...

pokud už jsme nahlodáni, tak nás to začíná přitahovat a zajímat ...

aspoň tak by to tak sama za sebe řekla ...

[Návštěvník]

Zážitek transcendentna, který se náhle objevil v nepřipravené mysli...to pak může opravdu vyděsit....

vyděsila ho jeho osobní smrt ... tedy ztráta osobního vědomí ...

jinak jestli si četla, tak on prošel x různými transcendentními stavy ...

ono je to skutečně popisováno jako smrt a jistě ne náhodně je to nazýváno mystickou smrti ...


"Chcete skutečně najít to, co hledáte, nebo vás myšlenka nalezení děsí?

Na duchovní cestě ztratíme mnoho energie hledáním.... čekáním.... chtěním... očekáváním... sněním... Mnoho energie je odčerpáno pocitem, že něco chybí. "Kdyby to jen bylo o něco lepší, tak bych se cítil líp". "Kdybych měl jen trvalý pocit klidu". "Kéž bych už neměl tolik myšlenek". "Kéž bych už netrpěl". Máme nejrůznější představy o tom, jaké by to mělo být, aby to byl rozdíl". Možná máme záblesky nebo dočasné zážitky těchto věcí, ale tyto zážitky nevyhnutelně časem blednou a další hledání dále pokračuje. Žádný z těchto zážitků ale není trvalý, anebo pokud setrvají po delší dobu; vyžadují soustavné úsilí, nebo bdělost. Vyčerpáni pak pokračujeme v hledání něčeho, co zaplní prázdnotu a nesmyslnost, kterou cítíme.

Dále unikáme před smrtí, ve víře, že zde musí být nějaká konečná a trvalá zkušenost, která by tomu všemu dodala význam. Zdá se ale, že nejsme nikdy schopni trvale udržet jakýkoli prožitek a pocity strádání nás dále nutí se vracet. To může být nekonečně frustrující. Chceš opravdu nalézt, to, co hledáš? Pokud už hledáš tak dlouhou dobu, možná že jsi ztratil představu o tom, co by to mělo vlastně být. Možná předpokládáš, že nalezení je vzdálené, a pokud by přišlo, udeřilo by tě do tváře, aniž by sis toho všimnul!

Je zde prostě touha po klidu. Po uvolnění všech hranic a omezení. Složit všechny břemena a zmizet. Vlastně se zdá, že to, po čem ve skutečnosti toužíme je smrt. Toužíme po ní a přece vynakládáme tolik energie a úsilí aby jsme unikli před její hrozbou. Vynakládáme tolik času abychom se udrželi byli zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, cvičení - cokoli, co nám zabrání pocítit prázdnotu přímo teď. Chováme představu, že prázdnota, nebo to, že se nic neděje je nudné, depresivní nebo děsivé. Možná očekáváme, že je to příliš snadné. A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi.

Ačkoliv nás to děsí, stejně toužíme po prostém uvolnění a upadnutí do prázdnoty. Toužíme po konci toho všeho. Jaký mír, jaká relaxace by to byla..
A pak přichází myšlenka ,,Ale jak to mohu udělat?" Ale ono není třeba to dělat. Ta prázdnota je tu už právě teď. To uvolnění a mír je přítomný právě teď. Vždycky to tak bylo, dokonce i když jste od toho utíkali či po tom toužili. Vše už to skončilo a vlastně to ani nikdy nezačalo. Prostě jste se ztotožnili se vší tou aktivitou, místo toho abyste si uvědomili, že to, čím vskutku jste, nikdy aktivitu nevyvíjí. Identifikovali jste se s osobou, která se zdá žít život v čase. To, čím opravdu jste, se nikdy nezrodilo a nežije život.

Kým skutečně jste, je nekonečná smrt, právě teď přítomná. Je to smrt, které se snažíte uniknout, ale také smrt po které toužíte. Je to konec všeho, co víte a čemu věříte. Všechno to vědění a víra je omezení, a zábrana, kterou jste s sebou nosili tak dlouho. Je to pocit oddělenosti, který vytváří zdání jakoby jste byli ve vězení. Právě teď ale nic z toho nemá žádný význam ani závažnost. Právě teď nic nemá smysl. Právě teď nic nevíte. Právě teď není, kdo by žil. Je tu jen samotný Život. Život, který dýchá. Život, který se dívá, mluví, sedí...

Když upadneme do smrti, zůstává jen Život..."



http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... ty-unmani/

[Návštěvník]

Právě teď zkuste přestat cítit to, co cítíte. Přestaňte milovat věci, které milujete nebo dělat věci, které rádi děláte. Nezastavíte to, protože jste to nestvořili.

Opravdu?
Protože na různých místech zeměkoule se lidi navzájem zabíjejí, tak z toho můžeme, podle toho článku výše, vydedukovat, že kdosi, kdo nás zcela přesahuje, si přeje aby se lidi navzájem vyhubili a měl od nich navždy pokoj.....

[Návštěvník]

Když upadneme do smrti, zůstává jen Život..."

Tak proč už nás všechny rovnou netrefí řádně velký asteroid? Byli bychom všichni po smrti a zůstal by jen Život...bez ega...