Lékař léčí, příroda uzdravuje

[Liba]

dejte možnost přírodě, která je stále čistá.

[Liba]

Správná životospráva je velmi důležitá, ale dnes opravdu v obchodě nezískáme to co si koupíme. Proto je důležité tělu v uzdravování pomahat. S kouřením mám vyzkoušeno (ne na sobě), že si tělo poradí doroka. Alkohol vyzkoušený nemám.

[teonik]

ahoj
já se o zdraví příliš nezajímám
koupím si vit c nebo žen-šen nebo si dám masáž a to je asi tak vše
mám tělo rád,ale biologický život se mi zdá příliš svázaný uspokojováním jeho náročných potřeb
vždyt co děláme většinu času?
staráme se o Život nebo o živobytí???
tož tak
@
..................

[quarnum]

Už před mnoha lety jsem ráda vařila bylinkové čaje z vlastnoručně nasbíraných bylin – mateřídouška, dobromysl, lipový květ, šípky, jahodové, malinové a ostružinové listí.
A časem jsem zjistila, že velmi záleží na tom, kde byly ty bylinky sbírány.....
Až časem jsem zjistila, že je to půdou, na které ony bylinky a lípa rostly. Pod vrchní hnědou humusovou vrstvou tam na té louce byla jakási červená hlína. Asi zbytky po vulkanické činnosti v této oblasti kdysi pradávno, které se zachovaly jen na málo místech tady v okolí.

S červenou hlínou. Tuším, že půdy, na kterých se pěstuje chmel jsou nějak tak podobné. Však krajina v okolí Žatce je vulkanická s kužely bývalých sopek v rovině v okolí.

[malpan]

velice rychle jsem si proletěl tuto diskuzi a myslím, že nejbližší je mi odpověď Lindy..

Tak, jako se jedinec - coby miminko - učí ovládat pohyby rukou a jako dospělák toto "řízení" už nevnímá a přijde mu, jako automatismus, tak my všichni se učíme zacházet se svou myslí a tím řídíme chod toho, čemu říkáme život tady na Zemi. Jsme to skutečně my, kdo svými postoji - teda způsobem myšlení ovládáme své zdraví. Kdybychom dokázali žít přirozeně čistě (bez nepatřičného zatěžování myslí), pak bychom byli zdraví po celý život a umřeli bysme zcela vědomě tak, jak odchází někteří mudrci (světci...). To vnější - strava, pohyb, počet slunečních dní.... to s tím taky souvisí (jako všechno se vším), ale není to to prioritní. Kdyby to byla skutečná priorita, pak by byly jednoznačné rozdíly ve zdraví a délky věku mezi jednotlivými oblastmi na Zemi podle toho, kde se kdo čím živí.... atd. My jsme nejen součástí té přírody, jež uzdravuje - my jsme ta příroda uzdravující!

[papadev]

lékař léčí-příroda uzdravuje-a Duše si dělá,co uzná za vhodné---pro mě!
... ... ... o

[Jana]

Ano, schopnost těla se uzdravovat a regenerovat je nesmírná. Blokujeme ji na rovině psychické (negacemi) i fyzické, nesprávnou životosprávou a necitelným zacházením s tělem.

Dnešní lékařská věda už uznává, že každá nemoc má psychosomatickou složku. Když se rozpustí spouštěč zdravotní poruchy v příčinné oblasti (kde se spuštějí naše automatické psychické reakce na dění), dochází leckdy k uzdravení i tam, kde to současná věda nechápe. S příčinnou oblastí pracují např. homeopatika.

Jako daleko účinnější než homeopatie se mi ale osvědčuje učit se rozpoznávat souvislosti mezi onemocněním, poruchou, bolestí v některé části těla, a příčinou, která vyvolala negativní jemnou energii, co tu poruchu původně odstartovala. Zdravotní porucha mě upozorňuje na některou nezpracovanost. Můžeme se tak učit rozpouštět v psychice (t.j. v energetickém poli) příčiny, které blokují náš regenerační systém. Vysvětluje to Thorwald Dethlefsen v knize "Nemoc jako cesta" a je to čtení napínavější než detektivka - pro toho, kdo od mládí trávil hodně času putováním po špitálech a po vyšetřeních.

Rüdiger Dahlke v knize Nemoc jako řeč duše objasňuje souvislosti onemocnění různých částí těla a zdravotních poruch s konkrétními povahovými sklony. A jeho kniha "Nemoc jako symbol" uvádí seznam všech možných nemocí, zdravotních poruch jednotlivých orgánů, částí těla, psychosomatických spouštěčů a jejich konkrétní souvislosti s navyklými postoji našeho "já", které ty energetické poruchy startují. Disharmonizují nejdřív oblast energetickou (pranickou), takže prana přestane některými částmi těla nebo orgány volně proudit, a když to trvá delší dobu, nakonec dojde v dotyčné části k onemocnění.

Nemoc je přísný duchovní učitel, který člověku nic nepromine. Když se naučí mu naslouchat a brát vážně jeho přesná upozornění na nezpracovanosti v psychice, pak jak jdou léta, zdravotní stav se paradoxně zlepšuje, dlouholeté obtíže ubývají a některé mizí úplně. Je to moje vlastní zkušenost - tohle pochopení spolu s rozumnou životosprávou postupně dokázalo vyléčit skoro všechno, co ze mě v mladších létech dělalo každou chvíli pacienta. Člověka to učí pracovat v příčinné oblasti, neléčit jen důsledky.

Kniha Nemoc jako cesta nabízí originální pohled na tělesná onemocnění - infekce, bolesti hlavy, úrazy, srdeční a žaludeční potíže, nádory a AIDS - z pera dvou odborníků na fenomén nemoci a je doplněna podrobným přehledem symptomů a jejich interpretací.

Dr. Ruedigera Dahlke je proslulý německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie.

Thorwald Dethlefsen byl německý psycholog a psychoterapeut využívající ve své praxi poznatky z ezoterických nauk, astrologie, homeopatie a reinkarnační hypnoterapie.

Nemoc je podle Dahlkeho a Dethlefsena obecným stavem, projevem života ve stresu a nepohodě, a všechny choroby jsou jen hmotná vyjádření poselství z duchovní sféry, která nám naznačují, co bychom v životě rozhodně měli změnit. Pokud tvrdohlavě trváme na nezdravých vzorcích uvažování a chování, tělo nám to dá nekompromisně najevo. Podle autorů často postačí změna postoje k tomu, aby člověk pocítil znatelnou úlevu i na fyzické úrovni.

Úryvek z úvodu:

Tato kniha je nepříjemná tím, že připravuje člověka o možnost svádět na nemoc neschopnost řešit své problémy. Chceme jí ukázat, že nemocný není nevinná oběť jakýchsi nedokonalostí přírody, nýbrž je sám původcem svých vlastních potíží. Nemáme přitom na mysli znečištěné životní prostředí, civilizační vlivy, nezdravý způsob života či podobné známé "viníky", naopak, rádi bychom zdůraznili metafyzický aspekt nemoci. Z tohoto úhlu pohledu se symptomy jeví jako formy tělesného vyjádření duševních konfliktů a jsou kvůli své symbolice schopny odhalit konkrétní pacientův problém.

Celá na https://uloz.to/!sqRw2mLT/dahlke-ruedig ... -cesta-doc

[Jana]

jediné odosobnění, které bych ještě uznal je vpálit si kulku do čela...ok?
tyhle vaše psychologické sračky, jako že su odosobněn in-mental...to je pro psychiatra
.......

Podle me zkusenosti se musi dal padat a padat...jak se clovek chyti nejake vejicky, tak je to v haji a cele to hrozne padani bylo nanic, nebot se nedosahlo dna. Teprve ode dna se da totiz odrazit...Je to cesta pro silne, pro extremisty. Doprucoval ji napr. Thorwald Dethlefsen.

To, co se jeví jako nejhorší zkušenost, může mít ten největší osvobozující účinek. Díky knize Thorwalda Dethlefsena "Nemoc jako cesta" je možné si uvědomit, jak je nesmyslné vinit ze svých pocitů, emocí, problémů, nemocí někoho druhého.

Tohle drsné uvědomění může osvobodit od pocitů ublíženosti, negativity vůči druhým, strachu z nich, představy jejich moci vůči vlastní bezmoci,

ale může to obrátit negativitu vůči sobě, probudit pocit provinění a vlastní nedostatečnosti,

a to může být vyhojeno poznáním ke kterému přivádějí duchovní mistři.

Například:



Raméš S. Balsekar: Hřích a vina. Obludnost mysli

"Vědomí v klidu si není vědomo své existence do té doby, než objeví přirozený, ale náhlý pohyb z vědomí samotného. Tento pohyb je znám ve védické literatuře pod různými jmény, jako třeba Ómkar (prvotní zvuk) a v moderní astronomii jako „Velký třesk"! Spontánní objevení se tohoto pohybu je pocit existence, pocit Přítomnosti - JÁ JSEM -, s nímž se samovolně, paralelně a souběžně objevuje projevený svět. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba určitých podmínek, bez kterých by takový projev nebyl možný - vytvoření dvojice konceptů „prostoru" a „času".

Pokud se na tento projev díváme objektivně, není žádný rozdíl mezi živými a neživými objekty. Ze subjektivního hlediska nám, cítícím bytostem, umožňuje vnímat projev citlivost. Vnímavost je jeden z aspektů Vědomí - prvotní energie - ale nemá co dělat se vznikem zdánlivého projevu. I když citlivost umožňuje lidským bytostem vnímat jiné objekty a intelekt, další aspekt Vědomí, jim umožňuje rozlišovat, tak není rozdíl mezi lidskou bytostí a jakýmkoliv jiným jevem vytvořeným ze stejných pěti elementů. Je to objekt, druh objektu. Vnímavost přináší ztotožnění s tělem jako s individuální entitou stejně zvířeti jako člověku. To je ego. Zásadní rozdíl mezi egem zvířete a egem člověka je ten, že ego člověka je prostoupeno pocitem osobního konatelství. To, co vytváří Zdroj skrze lidský organismus (komplex tělo-mysl), je nahlíženo člověkem jako jeho/její konání. Tento pocit osobního konatelství způsobuje, že je člověk pyšný na svůj úspěch, je zklamán z neúspěchu, prožívá hřích a nese vinu za některé činy, které se staly skrze jeho vlastní tělo. A co více, ten stejný pocit osobního konatelství přináší nenávist, žárlivost a nevraživost, které jsou vyprovokovány činy, jež se staly skrze „ostatní" osoby. Zatížení mysli touto zásobou pýchy, viny, zklamání, nenávisti, žárlivosti a závisti způsobuje, že se jedinec cítí v zajetí individuality.

S konečným pochopením, které znamená úplné vyhlazení zátěže hříchu, viny a nenávisti způsobené pocitem osobního konatelství, se ego dále účastní života, trpí bolestí a zármutkem podle boží vůle a nikoliv konáním jakékoliv jiné osoby. Konečné pochopení znamená, že vše, co se děje, je božským děním a není činěno jakoukoliv individualitou. Toto konečné pochopení, které je známo jako seberealizace nebo osvícení, znamená účastnit se života a zároveň být ukotven v míru, který vznikne odstraněním zátěže způsobené pýchou, vinou, nenávistí a žárlivostí nebo závistí.

Před časem jsem sledoval v televizi kanál National Geographic. Na obrazovce se objevila droboučká rybka, která plavala ve vodě. Najednou k ní zezadu připlula velká ryba, snad padesátkrát větší, a malou rybku spolkla. Pomyslel jsem si: to je význam života - život se objevuje a život končí. Nikdo by si neměl dělat starosti s hříchem a vinou, minulostí a budoucností. Žádné výčitky kvůli minulosti, žádné očekávání v budoucnosti. To je zakoušení radosti nirvány společně s účastí na utrpení samsáry. Cokoliv se děje, je boží vůle."

[vostalpetr]

Koukám, že to tady s tím příslovím bude asi nějak naopak...