Jana píše:Návštěvník píše:Já v tom logiku nehledám.
Ale když to připodobníš snu. Kde jsi když sníš? Jsi v tom snu a někam jdeš, nebo ležíš v posleli? Po probuzení zjistíš, že ležíš v posteli. Je správné říct: "před probuzním jsem šla a po probuzení jsem byla v posteli." Nebo je správnější (pravdě bližší) říct: po probuzení jsem ležela v posteli a před probuzením jsem taky ležela v posteli." ?
Kde jsem, když sním? A kde jsem, když nesním? Jasně, že pořád TADY, stejně jako Ty.
I Vostál? I Miroslav? Dodo?
Díky, že jsem v tvém snu i bdění.
Už se ti stalo, že jsi se probudila třeba s úlevou z hrozného snu? Ale byl to je další sen. Ukázalo se to až po úplném probuzení?
Já měl sen, že se mi v lese ztratil batoh. V něm klíče od auta, mobil, peníze. Pak jsem se v okamžiku, kdy jsem začal řešit, co dál, už se stmívalo, probudil s velkou úlevou, že to byl jen sen. Už jem nebyl v lese ale doma v posteli. Vychutnával jsem si ty vlny úlevné radosti, z toho, že nic nemusím řešit, blaženost, klid. A pak.... mi zazvonil budik.
Jasně, že ve skutečnosti se není čeho obávat. Věci se v naší snové realitě prostě odvíjí.
Nějaké soudy, co je dobře nebo špatně, se mohou objevit jen pokud je ru nějaký cíl, směřování.
Např. mým cílem je sloužit Pravdě. Můj osobní cíl v této snové realitě. Pak už mohu v této snové realitě rozlišovat, jaká má slova, činy pravdě slouží a jaké ne.
