Poradna zdarma

Jasně

Návštěvník píše:Jasně

Co na Bimbu říkáš? Nnení moc moc známej..

Jana píše:Nicméně, je tady i ta možnost, nepoznávat se, myslet si cokoliv, a prožívat život, ve kterém je něco skutečného, co není láskou, a to samo sebou musí pocházet z jiného zdroje, než je Láska.

Tak zkus najít ten společný Zdroj všecho.
Třeba je to zdruj těch zrojů...

Jakmile vlna začne sebe samu vnímat jako aspekt oceánu, začne s ním splývat a mizí její dřívější potřeba prezentovat sebe samu sebeobranou nebo agresivitou.

To máš recht,

a nejspíš podle tebe začne srát tulipány, lásku a prožívat nic..


Vy mrdky, pro vás je světa škoda !

Tak zkus najít ten společný Zdroj všecho.
Třeba je to zdroj těch zrojů...

Je možné to celé důkladně prozkoumat.

Mou zkušeností je, že podstata všeho je absolutně stejná. Mohu potvrdit to, co říká Veil - že všechno je tohle, i to, co říká Nisargadatta, že všechno je blaženost, i to, co říká nejen Nisargadatta, ale i spousta dalších, že láska je vším, co je. Ono je tohle ve skutečnosti jedno a to samé.

Návštěvník kohosi cituje:

Nedotýkej se toho, co vidíš, slyšíš, myslíš.

A to je ve skutečnosti moudrá rada, vjem bez připoutanosti k mysli a tělu, tedy dokonce bez dotyku smyslového vnímání a myšlení, je čistým zakoušením Bytí, existence, sat-čit-ánandy, není tu nic jiného, žádný Zdroj, žádné vznikání, žádný projev, žádná odlišnost, nic druhého.

S tímhle poznáním je jasné, že i když se dotýkáme smyslových vjemů a myšlení, to podstatné je pořád stejné, nijak se to nemění.

A vedle toho je i jasné, že poznávat cokoliv pouze smyslovým vnímáním nebo dokonce jenom myslí, je velmi povrchní a neúplné poznání, není možné z něj dělat bez znalosti hlubší podstaty žádné pravdivé závěry.

Nicméně i v té relativní realitě fungují určité zákonitosti, které jsou ovšem jen relativní.

Dalo by se mluvit o prostupu z osvícené reality do hlubší nevědomé úrovně.

Tím původním Zdrojem všeho, co je, je osvícená Mysl - Boží Mysl - která stvořila svět, kde je vše, jak praví Bible - dobré, dokonce velmi dobré. Na této úrovni poznání říká Nisargadatta, že všechno je láska, nic jiného, než láska neexistuje.

Ta je v téhle úrovni poznání i Zdrojem všeho stvořeného, jinak by to nemohlo být tak dobré.

V hlubší úrovni nevědomosti, kdy není šance "vidět jako Bůh" všechno v celku, tvoří světy osobní individuální mysl. A každá osobní mysl tvoří originální svět. Každá individualita má svůj svět zcela jedinečný. Čím hlubší nevědomost, tím větší uzavřenost v poznávání Boží lásky, tím víc je ve světě individuality špatnosti, tím víc je v jejím světě zla, odporu, negativních emocí.

Takže tady na téhle nevědomé úrovni máš další zdroj tvorby, která není Boží, která není SČA, kterou je možné pojmenovávat pejorativními názvy.

Pedro píše:

Návštěvník píše:Jasně

Co na Bimbu říkáš? Není moc moc známej..

Co mu říkám? Že namalovat si obrazy ala Bimbo by dalo větší práci, než by daly obrázky od Lady, Ringa nebo ta díla za miliardy Kč.

S tím Ladou nesouhlasím, to byl vtip že bych to namaloval, kdepak... Ringa snad, ale Ladu by bylo těžké padělat.

https://g.denik.cz/64/5d/holesov-josef- ... 800@2x.jpg

Dobře, tak Ladu ne, ale na ty obrazy za miliardy by sis troufl, ne?

Jasně že ne :-) Jen rád občas šprýmuju, a koukám co kdo na to...
Michelangelo je skvělej.

Já umím jen kreslený vtipy

Sem s nimi.

No kreslil jsem je hlavně ve škole a nechával kolovat po třídě :-)) musel bych něco vymyslet...

A vedle toho je i jasné, že poznávat cokoliv pouze smyslovým vnímáním nebo dokonce jenom myslí, je velmi povrchní a neúplné poznání, není možné z něj dělat bez znalosti hlubší podstaty žádné pravdivé závěry.

To jen v tvém případě páč jsi kráva,

ta moc mysl nepotřebuje páč jen dokola přiblble přežvykuje svoji zelenou travičku,

jinak mysl je docela užitečný nástroj a bez mysli není osvícení...

Tím původním Zdrojem všeho, co je, je osvícená Mysl - Boží Mysl - která stvořila svět, kde je vše, jak praví Bible - dobré, dokonce velmi dobré. Na této úrovni poznání říká Nisargadatta, že všechno je láska, nic jiného, než láska neexistuje.

Už běž s tou svou láskou do prdele,

ta tvoje láska neustále tvoří dualitu, vznik a zánik,

to z čeho jsi furt posraná a před čím neustále utíkáš do nějakého "věčného a neměnného"

Karl: Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.

Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality. To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout. Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.

Vostálník píše:

V hlubší úrovni nevědomosti, kdy není šance "vidět jako Bůh" všechno v celku, tvoří světy osobní individuální mysl. A každá osobní mysl tvoří originální svět. Každá individualita má svůj svět zcela jedinečný. Čím hlubší nevědomost, tím větší uzavřenost v poznávání Boží lásky, tím víc je ve světě individuality špatnosti, tím víc je v jejím světě zla, odporu, negativních emocí.

Jak jsi přišla na to zlo, odpor negativní emoce ???

čím nižžší úroven, tím více je zde snaha o dobro, lásku a pozitivní emoce,

protože to je to, co člověku jaksi "chybí"

cesta do pekla není dlážděná zlými úmysly, ale zcela naopak

Můžeme prozkoumat, jestli zlo jako takové, vůbec existuje a jestli existuje, tak za jakých podmínek.

Z mého pohledu je existence sama o sobě jen sat-čit-ánandou, ve které zlo neexistuje. Existence je vědomá a nemá sama o sobě chybu, proto je zároveň i ánandou, tím, v čem není žádná touha po něčem víc, po něčem dalším lepším.

Utrpení přichází v okamžiku, kdy dojde ztotožnění s individualitou, s tělem, myslí. S tím přichází i chtění a nechtění, představa smrtelnosti, pocit ohrožení, ego-ismus, úmysly, které mohou být nejen dobré, ale i zlé. Jako individualita můžeš mít něco rád a něco můžeš nemít rád.

Čím víc toho nemáš rád, tím hnusnější je Tvůj svět, tím víc vzniká v podvědomí odpor, který se vůlí nedá ovládat a který vytváří ve Tvém životě větší temnotu, depresi, méně světla a víc negativních emocí.

S připoutaností k tělu a k mysli je možné ladit různé stanice prožívání, tak jak to ukazuje například Abraham. Je možné vyladit svůj pohled přesně podle toho, jak Ti to vyhovuje a podle toho realitu prožívat. Když chceš být ten, kdo páchá dobro, musíš mít někde nějaké zlo (katolíky, komunisty, duchovňáky, politiky...), které budeš v zájmu dobra potírat hlava nehlava.

Nebo celou tuhle hru můžeš jako Drtikol prohlédnout a na nějaké ladění stanic života se úplně vykašlat. Můžeš zapomenout na jakékoliv zlo, které si vizualizuje osobní mysl a rázem Tě to vystřelí na nejvyšší špricli duchovnosti, kde je existence jen samadhi.

JENŽE

dokud se nerozpozná, co je to smrt, co je to láska až za hrob, a že obojí je ve skutečnosti totéž, tak bych řekla, že asi osvobodit se od připoutanosti k tělu a k mysli úplně nejde. Na druhé straně, když se na místo souzení druhých objeví poznání pravdy o sobě a o tom všem, tak není co řešit.

Prázdnota je prázdná
a plnost je krásná
nebo taky hnusná
když je pocit buzna
myšlenka ho vystřelí
do slastí i prdelí
a tak není nad to mít
vyprázdněný zásobník.

Pedro píše:No kreslil jsem je hlavně ve škole a nechával kolovat po třídě :-)) musel bych něco vymyslet...

Vymysli

Čím méně temnoty, tím více světla.