Poradna zdarma

Mmm, diplomatické! Jinými slovy nemáš ani tušení, co to je, že? :-D

Vítej do klubu.

Sy_ píše:Hezké. Co je to ale ta láska, nope?

láska je ničím neomezený prostor pro všechno co je a jak je

tj. náruč otevřená dokořán a všechno objímající

Jana píše:

Alf píše:

Ja.na píše:To, co je věčné, je neměnné

O to není třeba se starat, co je věčné. Ale o to, co není věčné a co je měnné a co je také naší součástí,
o to je potřeba se starat. Např. když budeš zanedbávat tělo, předčasně umře. Když budeš zanedbávat mysl, zblbne.

Ono to jen tak vypadá, že se musíme starat. Je to optický klam, ten pocit, že se staráme, nestaráme, že máme zásluhy nebo viny.

Ano, nějaký klam tu evidentně je. Tipuji to na klam z části ideový. Protože když se např. jeden musí postarat o nemocného či zraněného,
nic klamavě optického na tom nevidět. Ani zásluh či vin. Z části pak klam porozumění kontextu, ve kterém například pojmy jako "potřeba"
či "musí" jsou též předvojem samozřejmosti.

proto se říká, že láska jsi ty - prostor ve kterém se všechno odehrává

ale lidi si pod tím představují nějaké citové hnutí někoho vůči někomu a to nazývají láskou

Sy_ píše:Hezké. Co je to ale ta láska, nope?

Slovo, pod kterým si - jak je vidět - každý představuje něco jiného.
Na čem se asi převážně shodnou, je, že je to něco krásného.

Jana píše:

Petra píše:

Sy_ píše:Hezké. Co je to ale ta láska, nope?

Slovo, pod kterým si - jak je vidět - každý představuje něco jiného.
Na čem se asi převážně shodnou, je, že je to něco krásného.

A když v tom nejsou vůbec žádné představy

... tak je ticho.

Sy_ píše:To je sranda, jak každý hledá řešení na něco, co není problém Tohle je v pohodě... a tamto bylo taky.

Netřeba cokoli měnit, Pepo. Nech to koňovi.

To jsou jen tvé představy, že někdo hledá řešení.

papadev píše:Moje rada je naopak menit...
... ... ... o

Když někomu duchovňácké vyšilování nevadí, tak proč by to měl měnit. Hlavně, že vždycky najde publikum pro své předvádění, jak to zrovna má.

Ja.na píše:To, co je věčné, je neměnné

Za to Josefovy stavy se mění jak měňavka.

Nejprve jsme přišli na svět a někdo se o nás staral. bez nároku na pochválení.
To co je mezi ženou a dítětem je projev lásky.
Pak jsou tu láska k zemi kde žiji (k vlasti, ke všem), polární láska muže a ženy a nezištná láska k bratrům, sestrám a přátelům.
Latina uvádí:
amor, láska osobní, láska muže a ženy a také láska Boží (to co má k nám osoně Bůh)
agapé, láska společenství, ke všem "našim",
charitas, láska blíženecká mezi sourozenci a pomáhající, milosrdná (proto jsou milosrdné sestry, starají se jako o bratra)
dilectio - příchylnost, obliba, ochota, "rád tě vidím".
doplním: mistr má mít rád žáka a naopak, je to nezištný postoj bez povinností či podmínek, pro dobro duše.
= pomalé a nesmělé rady:
1) pozorováním jednání matky k dítěti získáš vhled do nezištného postoje a konání.
2) můžeš mít rád všechny ženy jako sestry a chovej se k nim hezky a ochotně, možná vykřísne i jiskra navíc.

armin píše:

Petra píše:.... a další si najde pravdu sám. Tu třetí možnost považuji za nejrozumnější.

Sama já se tetuji
drátuji a letuji.

Neblbni, vážně?

Slovíčko starat se bych viděla jako synonymum pro "mít starosti". V lidském pojetí se kupříkladu medvědice stará o mláďata, ale z medvědího pohledu si medvědice starosti nedělá.

Jsou to dva naprosto rozdílné významy "starat se o něco" a "mít starosti z něčeho",
já psal jaksi o tom že je přirozené starat se např. o tělo a mysl, protože bez této péče
tělo zapáchá, trpí nemocemi a umirá. Mysl pak např. trpí depresemi, šílí a blbne.
Stejně tak je přirozené starat se např. o děti, nemocné, zraněné, atd. To co je neměnné,
tuhle péči nepotřebuje, samo je léčivou silou.
Opravdu to z toho, co jsem psal, není při pozorném čtení patrné? Pak se zřejmě budu muset
postarat o zlepšení psaného projevu.

To jen lidské ego si přisvojuje osobní důležitost v dění, starosti, ustaranost.
Je to asi tak, jako by si měl potůček dělat starosti, když se mu v cestě objeví kámen.
Prostě v souladu s naší přirozeností se děje to, co se děje.

No to je možné, ale s tím co jsem psal to má společného akorát, že jde taky o písmenka.

Kde nic není (jen samá láska nebo hovno), tam ani smrt nebere.

Natož život.

Čisté uvědomění je bez zabarvení projekcí mysli, bez projekcí smyslových vjemů.

Ale co je "uvědomění"?

Návštěvník píše:
Čisté vnímání - uvědomění - je vnímání nezatížené (někdy hovoříme nezabarvené) filtry osobní mysli.

Uvědomění je tedy vnímání? Smyslové vnímání?

Petra píše:

Návštěvník píše:
Čisté vnímání - uvědomění - je vnímání nezatížené (někdy hovoříme nezabarvené) filtry osobní mysli.

Uvědomění je tedy vnímání? Smyslové vnímání?

Záleží, odkud se díváš :-)

Jako při použití nejsilnější drogy, že.

Petra píše:..... . Chráníš se tak před strachem z tohoto světa.

Ano, vím, že existují strachy i ze světa. Ale já vnímám svět v projekci: vše vyšlo z Boha (Duns Scotus tomu říká "emanace", a Talmud říká, že je deset úrovní emanací, poslední na nejnižší vibrační úrovni je hmota).
A toho se netřeba bát.
Mistr Eckhart přirovnal tvoření Boha k dílu umělce, který by v každém oboru umění vytvořil dokonalé dílo.
A já se přece nemusím bát vytvořeného umění. Staří Řekové říkali, že vesmír je šperk. Slovo kosmos v řečtině znamená přímo "šperk". Šperk obdivuji a nebojím se. Strach ze světa asi obsahuje obavy z toho, když nezvládnu způsob jak vše funguje, tedy také umění žít. Hmota není nepřítel ani hrozba, jen ty funkce všechno zvládnout, to je někdy náročné na organizaci.
Ovšem "svět" jsou také společnost a lidi a tam by se dalo už něčeho bát.

I ono nekonečné Vědomí má své vlastní "osobní" uvědomování se.

Kdo zná oba stavy, nebo je alespoň vyciťuje - vidí, co je ve hře. Vidí, odkud je hovořeno a také proč. Vnímá extatičnost projevu (vždy je tu NĚKDO, kdo zažívá něco), vnímá i neextatičnost projevu, kdy je "jednáno" z hlubiny, podstaty božství, kteréžto je doprovázeno hlubokým klidem, moudrostí, která v sobě zahrnuje neosobní lásku a soucit.

Aby bylo možno rozlišit o jaké "jednání", projevy se jedná, musíš znát obé.

Znáš-li jen jeden aspekt a to např. jen ten extatický (protože jsi stále ztotožněn s osobou coby středobodem vesmíru, prožívajícím) a neznáš všeprostupující Hlubinu, tvé projevy budou a jsou extatické a můžeš psát že nejsou, můžeš psát a myslet si cokoliv.

Kdo zná obě, vidí. Nic zvláštního v tom není. Pouze zkušenost...