Před několika lety jsem se zabýval technikami vědomého snění.
Bylo to celkem prosté ... než jsem ulehl ke spánku, tak jsem si řekl, že až se během snění podívám na ruce a tak se v tom snu probudím.
Sen ... to je vám taková zvláštní záležitost.
I když sen je sen a i když po probuzení vím, že to byl sen ... že to nebyla skutečnost ... přesto během snění ... jsem přesvědčen ... že sen je skutečnost.
Ale dál ...
Ulehám ... usínám ... tak si tak sním .... nevím o tom, že sním ... prožívám si celé to utrpení, drama i radost a jsem přesvědčen ... že je to ... skutečné.
Sním ... tak opravdově! ... "Můj ty Bože ... proč zrovna já! ... proč zrovna mě! ... za co! ... kdo? ... proč? ... jak? ... kde? ... odkud? ... já už nechci! ... já chci ven! ... mamiiiii!
A najednou ... během celého toho zmatku ... bolesti ... utrpení ... radosti ... všeho toho co se mi děje ... najednou ... zničehož nic ... se podívám ... na ruce ...
Úžasný zážitek ... nezapomenutelný ... v jedné chvíli ... kratší než lusknutí prsty ... celé to drama snu ... všechno to co se dělo ... mě ... mému tělu ... skončilo ...
Stojím tam v tom snu ... celej z toho paf ... zírám na to všechno ... stejnýma očima a přesto odjinud ...
Sen si běží dál ... ale já se zastavil ... vlastně ... jsem spíš uviděl, že jsem se nikdy nehýbal ... uviděl jsem, že vlastně stojím ... a celý ten snový svět je v pohybu ... ve mě ... v mém vědomí ... uvědomování.
Byl to blažený pocit ... uvolnění ... po tom všem napětí.
Zároveň ... se vše ... co se kolem mne dělo ... v mžiku změnilo ... tedy ... vše co se týkalo mne ... tygr uprostřed skoku ... s cílem mne rozsápat ... najednou zmizel ... nebo možná ne ... spíš se mne to přestalo týkat ... a tak si šel po svým ... tygr.
No a potom ... jsem otevřel oči ... přesně tak to bylo ... neprobudil jsem se ... jen jsem otevřel oči ... protože probuzený jsem už byl ...
Byl mi tak nějak zvláštně ... no a tehdy ... protože to bylo tehdy ... jsem o tom dal moc nepřemýšlel.
A tak šel dál život ... a já si užíval ...
Všechny ty SVOJE ... "Můj ty Bože ... proč zrovna já! ... proč zrovna mě! ... za co! ... kdo? ... proč? ... jak? ... kde? ... odkud? ... já už nechci! ... já chci ven! ... mamiiiii!"
Všechny ty SVOJE ... dramatické, extatické a poetické chvilky ... s celým tím svým připrdnutým existečním strachem ... co bude ... a jestli to přežiju.
A pak ... do toho všeho ... života ... jsem začal číst divný knížky ... vidět divný filmy ... a vidět divný bilboardy ... a potkávat divný lidi ... co říkali ... že to co žiju ... je ... sen! ... a že se z v něm můžu probudit ... a taky že jim se to stalo!
Déjà vu!
To chtějí jako říct ... že se každy ráno probouzím z jednoho snu do dalšího?
A co pro to teda můžu udělat ... když právě sním?
Tehdy se to prostě stalo ... podíval jsem se na ruce ... prostě se to stalo ... nic jsem nepouštěl ... nemeditoval ... netancoval ... ani dřepy nedělal ... abych se probudil ... dokonce jsem ani nevěděl, že sním ... prostě ... se to stalo.
Prostě se to stalo ... samo od sebe.
A tak ... mám takovou představu ... že tady ... v tomhle snu ... se to může stát taky ... podobně ... samo od sebe.
A tak ... mám takový sen ... o tom ... že se v tom svém snu probudím ... a že v tom mém snu ... se probudí všichni ... a že tenhle celý sen se změní ... a tygr uprostřed skoku ...