Bezusilovná skutečnost

[rosada]

pekne Ros ... to se mi libi ... jak me tak citujes ...

Jsem moc ráda, že jsi tu začal psát.

takze ... jaky to je videt neco poprve?

[konec zvonec]

Můj názor je,
že se mluví stále o ztotožnění s myslí a pocity,
a o ztotožnění s tělem se moc nemluví,
a přitom to ztotožnění s tělem vytváří jakési centrum ega, kde se to ego může vydělit z celku

vidim stotozneni s telem jako zasadni ... vsechny ty myslenky se vazou na ... ja jsem neco ... a .... me se neco deje.

ale kdyz se zamyslim co me jako prvni napadne ... kdyz premyslim o ja ... je to telo ... a nejlepe je to opravdu videt ve chvili kdy telo vypovida sluzbu a clovek se priblizi k smrti.

jj ... smrt ... konec tela ... konec vseho ... mozna by se dalo rict ze ztotozneni s telem je mozna jediny problem.

pokud je prohlednuto ze nejsem telo ... co pak zbyva? a co vsechno odpadne?

[konec zvonec]

Ty obranné reflexy, které chrání tělo před újmou zůstávají.
Pokud proti Tobě vyrazí náklaďák, tak uskočíš. Nenapadne Tě skočit ze skály a zabít tělo. Představy děsivého umírání Tě neděsí, protože mysl plná lásky něco takového vůbec nevytváří.
Tělo zůstává, ale zmizí připoutanost k němu, zmizí pocit, že jsi v těle, tělo je jen projevem ve vědomí.
A smrt těla, mysli a duše, rozplynutí se v lásce - smrt připoutanosti je krásná.

guc, guc, guc .... já cůůůů takýýýý.

[irulan]

Málo chces. My všichni, co to tak nemáme, málo chceme, protože chceme taky všechno okolo.

[Návštěvník]

smrt připoutanosti je krásná.

guc, guc, guc .... já cůůůů takýýýý.

já takýýýýý - jsem ke chtění smrti připoutanosti doslova připoutanáááááááá

[rosada]

Mru, protože nezmírám.

to je sv. Jan z Kříže
...
Chtěla jsem tu dát odkaz, ale tuhle jsem sem nepřepsala a přitom je to tak aktuální

[konec zvonec]

Mru, protože nezmírám.

to je sv. Jan z Kříže
...
Chtěla jsem tu dát odkaz, ale tuhle jsem sem nepřepsala a přitom je to tak aktuální

ja nasel tohle ... http://vinohrady.evangnet.cz/hrozen/ind ... item2.html

a kurna ... jak ty krestany nemam rad a jeste nedavno jsme je fakt hodne nesnasel ... ale tohle se mi sakra libi ...


**************
- sv. Terezie z Avily -
...
Že život smrtí končit má,
V tom je má síla k životu
A v naději mám jistotu
Že smrtí život začíná:
Smrti, má spáso jediná,
Přijď, už ti brány otvírám,
Vždyť mru, protože neumírám.
Jaká je v lásce velká síla:
Můj živote, vrať mi už klid,
Mohu jen to: jen se tě zbýt,
Abych tě znovu objevila.
Kéž bych už blízko smrti byla,
Kéž dnes už v náruči ji svírám,
Vždyť mru, protože neumírám.

[rosada]

a kurna ... jak ty krestany nemam rad a jeste nedavno jsme je fakt hodne nesnasel ... ale tohle se mi sakra libi ...


**************
- sv. Terezie z Avily -
...

Ono Křesťané dost tutlají, že mezi sebou měli (mají?) i mysliky. Myslím, že sv. Terezie z Avily šla v Janových stopách...
Knížečku mám asi na chalupě, ale časem tu připíšu i tu Janovu verzi.

[konec zvonec]

Málo chces. My všichni, co to tak nemáme, málo chceme, protože chceme taky všechno okolo.

a nebo ... chceme moc ... tak strasne moc ... ze nam neco unika.

[irulan]

Málo chces. My všichni, co to tak nemáme, málo chceme, protože chceme taky všechno okolo.

a nebo ... chceme moc ... tak strasne moc ... ze nam neco unika.

kdybychom nechtěli to ostatní, tak bychom treba zjistili, ze to, o čem říkáme, ze chceme nejvíc, tu uz dávno je..třeba to ostatní, čeho se držíme, je takova naše domnela pojistka, zadní vrátka, náhražka, protože podvědomí cítí, ze to nejcenejsi by mohlo byt nic, prázdnota. Je to touha a zároveň hrůza z prázdnoty.

[konec zvonec]

kdybychom nechtěli to ostatní, tak bychom treba zjistili, ze to, o čem říkáme, ze chceme nejvíc, tu uz dávno je..třeba to ostatní, čeho se držíme, je takova naše domnela pojistka, zadní vrátka, náhražka, protože podvědomí cítí, ze to nejcenejsi by mohlo byt nic, prázdnota. Je to touha a zároveň hrůza z prázdnoty.

ano! jasne si vzpominam na nefalsovanou hruzu z nicoty ... to kdyz jsem nekde cetl ze ja muze umrit ... a co jako bude pak?
nefalsovana hruza ... brrr ... kam se hrabou hororry.

no ... nastesti to vypada ... ze je to cely jinak ... nez jsem si predstavoval.

chteni-nechteni ... to nebude problem ... asi nepujde o to vsechny ty veci chtit ci nechtit ... je jich hrozne moc ... moc prace ...
zjistit ale jak je to s tim ... kterej vsechny ty veci chce nebo nechce ... to by mozna mohla byt zkratka.

[papadev]

AHOJ IRU

TO,CO TU FURT JE A CO CHCEME ZE VSEHO NEJVIC--PRAVE TO CHCE TO OSTATNI,VCETNE NAS....
........

[Návštěvní k]

se to vsechno bezusilovne deje ...

a to dokonce i tehdy kdyz se objevi touha, bezusilovnost dostat pod kontrolu ...
... "nooo sakra ... prece si tady nemuze jen tak ... sama od sebe ... delat co chce ... vsechno musi byt pod kontrolou ... protoze to jinak nemuze prece fungovat ... ze jo!!!"

a tak to jedine co brani (coz je vtipne slovo ) vnimani bezusilovnosti toho co je .... je ... je ... usili !!!

a tak si misto usili ... vsimam ... bezusilovnosti.

bezusilovnost je báááájo.

A odkud vlastně usilování bere to svoje dychtění?

chová se jako když se topí,chmatá kolem sebe po všem možném... skoro to z dálky vypadá,jako by bylo jedno po čem
hlavně že chmatá... co ho u všech všudy pořád pohání? Že by strach z něčeho...?

Žije si ve svým dvourozměrným světě, pobíhá mezi a
pro a proti
a přihazuje jako by mu šlo o život

chudera, proč se pořád takhle namáhá?

Usilováníčko, z čeho máš strach?

[usilováníčko]

chudera, proč se pořád takhle namáhá?

Usilováníčko, z čeho máš strach?

béééééééééééééééééééé

že nebudu

[Návštěvník]

Převzato z diskuze:

To, o čem píšeš je osobní pochybnost - zda je to ono, či ne, zda neudělám chybu atd. a to vzhledem k cíli, kterého chci dosáhnout.

Obvykle ve skutečnosti netoužíme po cíli, který nás tak přitahuje, jen pro nás zrovna představuje naději naplnění naší nenasytitelné potřeby naplnění.

Ta "správná" pochybnost, ta která osvobozuje, je pochybnost o tom, zda je opravdu důležité to, po čem toužím. "Opravdu to musí být?" "A proč vlastně je to pro mne tak důležité - tak silně táhnoucí?".

Osvobozující pochybnost nás může zbavit předmětu touhy aniž bychom si cokoliv odpírali či potlačovali. Zkrátka nás na to přejde chuť.

Dalo by se říci, že tato pochybnost ti všechno zkazí (jaksi ti řekne už na začátku čtení detektivky kdo je vrah ).
Teprve v druhém sledu je zklamání - když už tedy potřebujeme nějakou touhu přeci jen následovat, realizovat, přijde nakonec vždy zklamání.
A potvrdí se, že to opravdu nebylo důležité, že "tam", kam nás to tak táhlo, není nic jiného než tady teď. A opakování této zkušenosti nás postupně naučí té "správné" pochybnosti.

A když už není nic iluzorního, po čem bychom toužili, tak po jisté době nepříjemného absťáku - ztráty naděje na jakékoliv naplnění touhy, se touha uklidní sama v sobě a otevře nám dveře.

[Návštěvní k]

Pěkně napsaný,

úsilí se objeví tehdy, když něčemu dáme nějaký význam a nějaký smysl a snažíme se ten smysl naplnovat

... a zaroven ... i usili muze byt bezusilovne ... a to je fajn ... muze to byt jeho novy rozmer ...

... takze ... muze zde byt bolest ... a zaroven nemenna blazenost.
... a ... muze zde byt usili ... a zaroven neustavajici bezusilovnost.

Souhlas...

jednotlivé vlny úsilí se nechávají bezúsilně vzedmout... a zase opadat.... a pozorují se....

Kam se hrabe ZOO se svýma exotama

[konec zvonec]

chudera, proč se pořád takhle namáhá?

Usilováníčko, z čeho máš strach?

béééééééééééééééééééé

že nebudu

fňuk ...

a taky ze budu ..

[konec zvonec]

Kam se hrabe ZOO se svýma exotama

není těžký být exot ... a je to úleva ... mlask, mlask.