Z blogu
http://konechledani.blog.cz/ cituji:
„Můj dědeček meditoval …. hodinu či dvě v oddělené meditační místnosti. Jednoho dne malé dítě, rok a půl až dva roky staré, začalo z nějakého důvodu brečet. Děda sešel dolů a začal ho mlátit, dokud dítě téměř nezmodralo - a tento muž, představte si to, medituje dvě hodiny každý den. "Podívejte! Co to provedl?" To mělo za následek jistý (nechci použít psychologický termín, ale asi se tomu nevyhnu) traumatický zážitek - "Na tom meditování musí být něco zvláštního. Jejich životy jsou povrchní, prázdné. Mluví úžasně, vyjadřují se nádherným způsobem, ale co jejich vlastní životy? Je v nich tenhle neurotický strach: něco hlásají, ale v jejich vlastních životech to nefunguje. Co je to s nimi?" - ne že bych tyto lidi soudil.“
(konec citátu).
Pak se nedivím, že UG měl kontroverzní zážitky.
V porovnání s tím uvedu dva citáty z oblasti evropského prostředí, řekl bych „z křesťanství, které je soucitným náboženstvím“.
Mnich Jindřich Suzo (v němčině Heinrich Seuse) žil ca sto let po Mistru Eckhartovi, také v dominikánské řeholi, kde se klade důraz na kázání a rozhovor a napsal vlastní životopis. V něm uvádí příhodu. Jednou po mši, ve které kázal, chtěl meditovat ve své cele na poschodí.
Dostavil se vrátný a oznamoval, že dole jedna žena chce s ním mluvit a zpovídat se.
Jindřich chtěl meditovat a odkázal po vrátném, ať se ona vyzpovídá jinému bratrovi.
Pak meditoval, ale nemohl se soustředit. Po půlhodině rozmrzele sešel dolu se projít. Našel tam sedět plačící ženu, kterou odmítl. Řekla mu, že při jeho kázání pocítila k němu zvláštní důvěru a proto se chtěla vyzpovídat, ale on ji odmítl a ona je smutná. Jindřich jí vyhověl a vzal ke zpovědi. Žena odešla spokojená. Jindřich se vrátil nahoru do své cely a už mu nic nebránilo v soustředění.
Druhý případ: Mnich Jan van Ruysbroek, člen kartuziánské řehole, žijící v podobné době u Bruselu ve svém díle napsal: “kdybyste byli v rozjímání jakkoliv hlubokém a doslechli jste se, že ke bráně přišel žebrák, radím vám, abyste nechali rozjímání a postarali se, aby dostal teplou polévku. Pak se můžete vrátit k rozjímání“.
Komentář, který je zde potřebný, říká:
a) jistě to psal tak, že jídlo má dát prosícímu bratr kuchař,
b) polévka v dřívějších dobách byla syté jídlo plné krup, zeleniny, eventuálně kusů masa a k tomu se mohl jíst chleba. Smysl „dostal polévku“ znamená, aby se pořádně najedl.
Napsal: čtv 28. lis 2013 13:16:41
