Jak poznáme realizovaného (probuzeného, osvíceného...)?

[realizujicise]

V mem modelu zadni realizovani nejsou
Sou pouze realizujicise-a to jsme vsichni tady-myslim v kosmu
Jde tedy nikoli o dokonavy jev,ale pouze o asymptoticke priblizovani

Z druhe strany,jo,toto priblizovani muze byt skokoveho charakteru-nekdy-a pak stupen realizace se muze zdat vrcholem dosahovani-je to-podle meho ale extrem nikoli absolutni,pouze lokalni

Napr absolvent zakladni skoly muze vypadat,ze vzdelavani dokoncil...ale po prazdninach de na gympl..a realizovani pokracuje

Tady na zemi jako lide sme-podle meho modelu-na zakladce,ne-li v pomocne skole...cely tento vesmir slouzi ke konfrontaci se zakladnimi vecmi:
Fraktalnost,polarity,separace,cyklicnost---

Vlastnim zpracovanim techto zalezitosti muze clovek ziskat Moudrost,Uslechtilost,Odvahu..a jiste by se naslo par dalsich cennych vlastnosti,ktere mu pomohou v zaverecnych zkouskach

Otevrena mysl,Rozsirene vedomi,Duchovni Sila,Eticke hodnoty---to je,co si pak odnese dal,do dalsich vyspelejsich a sofistikovanejsich kosmu..a pokracuje v realizovani...

Abych se vratil k otazce
Zde na zemi v tomto case sme vesmes realizujicimi se s hodnotou kolem 10
Pro opusteni lidske urovne sou treba hodnoty kolem 1000
Krivka rustu hodnoty ale probiha exponencialne,tzn-jeslize sme zatim,za ty tisice let dosahli jen 10, neznamena to,ze zde budem jeste miliony let,da se predpokladat strmy rust,cemuz turbulence v civilizaci nasvedcuji

Nasbirat potrebne hodnoty ovsem neni vec automaticka a zadarmo--je mozne I propadnout a rocniky opakovat

Dalsi otazka je,zda mohu realizovat jako jedinec,nebo odtud odejdem spolecne--muj model se priklani k druhe moznosti

Zaverem: proc hledat vice realizovaneho?
Proc ho hledas?
K cemu ti bude?

Hleda housenka motyla?
Hleda ruda zelezna ocelovy mec?
Jen clovek hleda vzor v nadeji,ze to posili jeho viru,ne-li,ze onen vzor ho uvede do tehoz stavu
No,dejme tomu,jako inspirace to de
Mlady stromek se muze oprit o starsi,ok

Jit vlastni Cestou,spolehat na sve vedeni,delat si sve zavery z vlastniho experimentovani-menit se,I kdyz to boli opustet stare zvyklosti--myslim,ze tomu se nelze vyhnout...

Podaval sem jen nahled casti modelu Duchovni Cesty v tomto Soukosmi,ponekud se lisicimu od zavedenych vychodnich I zapadnich uzu,ale znalym poslednich praci jak fyziku tak esoteriku v jejich hranicnich oborech uz by to mohlo davat smysl...

... ...
. A .
... ...

[Sy_]

a to, že nejsme roboti vyplývá z toho, že také máme možnost volby.
Volby nastávají v různých situacích. A mně se nelíbí, když se tvrdí, že nemáme možnost volby, že se vše děje a nemůžeme to ovlivnit.
Horší je, když se popírá svobodná vůle i v oblasti duše a její cesty. Nemůžeme prý mít vliv ani na své zdokonalení. U nás dokonce je učení Jana Kalvína, že milost Boží je určená u Boha dopředu a kdo je určený, ten ji dostane. Síle milosti ani nelze uhnout a tak takový člověk nutně následuje Boha a bude zachráněný.

Nope, je fascinující, jak dokážeš zavírat oči před všemi vědeckými studiemi, ať už se jedná o neurovědu či biologii, které dokazují, že jsme "jen" roboti - perfektní, biologičtí roboti, pravděpodobně se spoustou dosud neobjevených nebo potlačených schopností, které by se daly označit za "paranormální" a z nevědomosti by se přičítaly nějakému nadpřirozenu - stejně jako všechna ostatní zvířata. No problem.
x
Na druhé straně je pouze kupa pohádek založených na strachu - o duši, reinkarnaci, Bozích a Srdcích a Světlech; domněnky a halucinace; naprosto nereálná představa o tom, jak funguje naše "svobodná vůle", kterou může zastávat snad jen člověk, který není ochotný obětovat 10 minut sledováním toho, jak pracuje jeho vlastní tělo/vynořování myšlenek a bude se radši zuby nehty držet pohádky, bez které by ztratil půdu pod nohama; jinými slovy geniální ignorant; a tak dále a tak dále.

Starej dobrej šedivej UG povídal, že osvíceného nikdy nepoznáš, protože on sám nemá k dispozici pražádný způsob, jak zjistit, že a jestli je osvícený. A je mu to šumák jak sviň. Je to tudíž nesmyslná otázka.

I samotná snaha zjistit způsob, jak poznat osvíceného, pramení z touhy odlišit zrna od plev a pomoci si kvalitnějšími informacemi k dosažení stejného stavu. Tahle zdánlivá snaha o dosažení jednoty ve skutečnosti udržuje oddělenost v chodu. Bez cíle, který neexistuje, není třeba žádné cesty. Všechny tyhle otázky nepramení z touhy po Pravdě, ale z odpovědí, které jsme pobrali za celý život od ostatních, od údajných mistrů a podobných smraďochů. Neexistuje žádná odpověď, která by tyhle otázky uspokojila - každá další odpověď je jen hnojivem pro desítky budoucích otázek. Možná může dojít jen k uvědomění toho, že žádná odpověď neexistuje, ale pro to nemůže nikdo nic udělat; ani kdyby měl dvě svobodné vůle a dva tažné vole

Je to fakticky únavná štreka bez konce.

[nop]

a to, že nejsme roboti vyplývá z toho, že také máme možnost volby.
Volby nastávají v různých situacích. A mně se nelíbí, když se tvrdí, že nemáme možnost volby, že se vše děje a nemůžeme to ovlivnit.
Horší je, když se popírá svobodná vůle i v oblasti duše a její cesty. Nemůžeme prý mít vliv ani na své zdokonalení. U nás dokonce je učení Jana Kalvína, že milost Boží je určená u Boha dopředu a kdo je určený, ten ji dostane. Síle milosti ani nelze uhnout a tak takový člověk nutně následuje Boha a bude zachráněný.

Nope, je fascinující, jak dokážeš zavírat oči před všemi vědeckými studiemi, ...které dokazují, že jsme "jen" roboti - perfektní, biologičtí roboti, pravděpodobně se spoustou dosud neobjevených nebo potlačených schopností, ...
Starej dobrej šedivej UG povídal, že osvíceného nikdy nepoznáš, protože on sám nemá k dispozici pražádný způsob, jak zjistit, že a jestli je osvícený. A je mu to šumák jak sviň. Je to tudíž nesmyslná otázka.
....z odpovědí, které jsme pobrali za celý život od ostatních, .....
Je to fakticky únavná štreka bez konce.

Nesouhlasím s tebou. Asi se díváme jinak. Stojí za úvahu: po 15 roku věku jsou dvě velké páky, které vykonávají tlak na nás: volba zaměstnání a volba životního partnera. Ale i když vyhovuji některým tlakům, přece si je uvědomuji.
A teď tady mám také možnost se rozhodnout, psát Ti nebo nepsat. Rozum vyhodnotí, že to bude marná snaha. Nejsem robot, mohl bych to zvrátit a namáhat se, ale proč dělat práci s nulovým efektem? jako robot bych odpovídal, jako svobodná bytost nebudu.
A Buddha poznal, že je osvícený, ani mu to nebylo šumak, přinesl učení všem.

[Sy_]

Nesouhlasím s tebou. Asi se díváme jinak. Stojí za úvahu: po 15 roku věku jsou dvě velké páky, které vykonávají tlak na nás: volba zaměstnání a volba životního partnera. Ale i když vyhovuji některým tlakům, přece si je uvědomuji.
A teď tady mám také možnost se rozhodnout, psát Ti nebo nepsat. Rozum vyhodnotí, že to bude marná snaha. Nejsem robot, mohl bych to zvrátit a namáhat se, ale proč dělat práci s nulovým efektem? jako robot bych odpovídal, jako svobodná bytost nebudu.
A Buddha poznal, že je osvícený, ani mu to nebylo šumak, přinesl učení všem.

To je mi jasný, že se mnou nesouhlasíš. Na páky v pubertě se vybodni; nemáš větší kontrolu nad tím, jakou další myšlenku budeš myslet, než kdybych ji já vyslovil; tak nulovou kontrolu nad životem máš... asi proto, že ty a myšlenky je jedno a to samé - neexistuje žádnej panáček v tvojí hlavě, kterej by myšlenky mohl ovládat předtím, než se neovladatelně objeví.

Buddha o sobě údajně nikdy neřekl, že je osvícený.... stejně jako najdeš údajné zprávy o tom, že ano. Si vyber, co se ti hodí do krámu.

Dobrou

[nop]

Nesouhlasím s tebou. Asi se díváme jinak. Stojí za úvahu: po 15 roku věku jsou dvě velké páky, které vykonávají tlak na nás: volba zaměstnání a volba životního partnera. Ale i když vyhovuji některým tlakům, přece si je uvědomuji.
A teď tady mám také možnost se rozhodnout, psát Ti nebo nepsat. Rozum vyhodnotí, že to bude marná snaha. Nejsem robot, mohl bych to zvrátit a namáhat se, ale proč dělat práci s nulovým efektem? jako robot bych odpovídal, jako svobodná bytost nebudu.
A Buddha poznal, že je osvícený, ani mu to nebylo šumak, přinesl učení všem.

To je mi jasný, že se mnou nesouhlasíš. Na páky v pubertě se vybodni; nemáš větší kontrolu nad tím, jakou další myšlenku budeš myslet, než kdybych ji já vyslovil; tak nulovou kontrolu nad životem máš... asi proto, že ty a myšlenky je jedno a to samé - neexistuje žádnej panáček v tvojí hlavě, kterej by myšlenky mohl ovládat předtím, než se neovladatelně objeví.

Buddha o sobě údajně nikdy neřekl, že je osvícený.... stejně jako najdeš údajné zprávy o tom, že ano. Si vyber, co se ti hodí do krámu. Dobrou

A co se objevuje v tvojí hlavě? I nad výběrem témat máme kontrolu. Někdo myslí jen o pivu, jiný o sportu, jiný o penězích, ale matečnou horninu si nakope sám, matečný louh, ze kterého extrahuje nápady, to je dlouhodobá práce, ale vyplatí se.
Nudlová polévka je s nudlemi, něco dodám já, něco ostatní. Ale u tebe ji vaří neznámá síla a my nevíme co, že?.

[nop]

...; nemáš větší kontrolu nad tím, jakou další myšlenku budeš myslet, než kdybych ji já vyslovil; tak nulovou kontrolu nad životem máš... asi proto, že ty a myšlenky je jedno a to samé - neexistuje žádnej panáček v tvojí hlavě, kterej by myšlenky mohl ovládat předtím, než se neovladatelně objeví....

Obsah vědomí se měnívá. Je také možné mít naplněné vědomí tím, co se do něho navane jako listí ze světa – při čtení novin, koukání zpráv v TV, vyslechnutím klevet o tom, kdo co atd.
A je možné mít naplněnou mysl užitečnějším obsahem, který ovšem musí odněkud přijít, třeba buddhovským vědomím (Buddha zanechal po sobě dost učení), nebo Kristovským vědomím (učil o něm i Jógánanda), ba i kristovským programem spásy, jak píše apod. Pavel v listu Galatským 2, 20: „Nežiji už já - Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna..“ a jinde píše . já se budu menšit a On bude větší.

[nop]

V mem modelu zadni realizovani nejsou
Sou pouze realizujicise-a to jsme vsichni tady-myslim v kosmu
Jde tedy nikoli o dokonavy jev, ale pouze o asymptoticke priblizovani

Přesně tak. Zcela "Realizovaný" už není, tedy nemůže být někdo, kdo by byl zcela realizovaný. Je to vlastně dokonalá smrt..

Buddha Gautama došel k poznání, když měl 29 let. Pak jeho tělo ještě fungovalo, učil a putoval. Až do 80 let.

[Pavla]

V mem modelu zadni realizovani nejsou
Sou pouze realizujicise-a to jsme vsichni tady-myslim v kosmu
Jde tedy nikoli o dokonavy jev, ale pouze o asymptoticke priblizovani

Přesně tak. Zcela "Realizovaný" už není, tedy nemůže být někdo, kdo by byl zcela realizovaný. Je to vlastně dokonalá smrt..

Buddha Gautama došel k poznání, když měl 29 let. Pak jeho tělo ještě fungovalo, učil a putoval. Až do 80 let.

no jo,dělal to,co ho bavilo

[nop]

"realizujicise" píše: V mem modelu zadni realizovani nejsou
Sou pouze realizujicise-a to jsme vsichni tady-myslim v kosmu
Jde tedy nikoli o dokonavy jev, ale pouze o asymptoticke priblizovani
Armin píše: Přesně tak. Zcela "Realizovaný" už není, tedy nemůže být někdo, kdo by byl zcela realizovaný. Je to vlastně dokonalá smrt..

Buddha Gautama došel k poznání, když měl 29 let. Pak jeho tělo ještě fungovalo, učil a putoval. Až do 80 let.

no jo,dělal to,co ho bavilo

Měl jsem na mysli spíše to, že poznáním se jeho tělo nevypařilo.

[Pavla]

Měl jsem na mysli spíše to, že poznáním se jeho tělo nevypařilo.

ani tělo, ani myšlenky, ani city

[nejsem]

Měl jsem na mysli spíše to, že poznáním se jeho tělo nevypařilo.

ani tělo, ani myšlenky, ani city

A némůże to být prostě egoismus, co se vypaří, nestačilo by to?

[irulan]

Jsi lidskou bytostí, hluboce spojený s každým a se vším nepředstavitelnými způsoby, závislými na celém vesmíru a každém kolem tebe. A to díky šatům, které nosíš, jídlu, které jíš, slovům, která používáš, příběhům, které slyšíš a čteš a sleduješ. Také díky vzduchu, který dýcháš, i kvůli této zprávě, kterou právě čteš.

Jako lidská bytost jsi zranitelný a perfektně nedokonalý, učící se znovu milovat, protože jsi to zapomněl za ta léta podmiňování. Jsi lidská bytost učící se jak cítit a sjednocovat se, mluvit autenticky a svobodně a naslouchat s porozuměním a bez předsudků. To je stezka stále se prohlubujícího ozdravování a uskutečňování, která nikdy nekončí.
Některá učení zdůrazňují tento "relativní" pohled.

Ale zároveň jsi vědomí samo, před všemi koncepty, vždy přítomné, již nyní úplné, nikdy na ničem a na nikom nezávislé. Není zde žádná otázka, jak se stát probuzený nebo osvícený, neboť ty jsi To vždy byl, dokonce ještě před tím, než vznikl čas. Jsi zde před vznikem všech otázek a odpovědí. Není zde žádná léčba, neboť zde není nikdo, kdo by měl být léčen a žádná budoucnost mimo Teď. Pro vědomí není žádného utrpení. Pro vědomí není žádného úsilí.

Některé duchovní stezky zdůrazňují tento "absolutní" pohled, nebo alespoň prohlašují, že je to jediný skutečný pohled.

Ale má to háček:

Zamítni relativní, lni k absolutnímu, odvrhni nebo zamítni lidskou cestu, a zůstaneš navždy zraněný a polapený do utrpení, odmítání nebo neschopen čelit svým jizvám, i když věříš, že jsi plně probuzený a osvobozen od příběhů a osobnosti.

Zavrhni absolutní, lni k relativnímu, zapomeň na to, kdo skutečně jsi, a navždy zůstaneš hledač, provždy hledající a zaměstnaný příběhy, dokonce i když věříš, že jsi plně zdravý na lidské úrovni, ať už to pro tebe znamená cokoli.

Během let jsem se setkal s mnoha lidmi, někteří z nich jsou duchovní učitelé, kteří prohlašují, že jsou plně probuzeni, za egem, zcela osvobození, hovořící ve smyslu "zde není kdokoli" a "nejsem osoba" a "není zde žádné já", a přesto zřejmě, na relativní lidské úrovni, jsou hluboce zranění, bojující s podvědomou bolestí, přenášející své rány na druhé - jejich rodiny, jejich přátele a dokonce na jejich studenty. Zraňují druhé, ale odůvodňují to s chytrou "logikou nedvojnosti" (např. "není zde žádná volba", "vše je pouze tvá projekce" atd.).

Probuzení bez soucitu je jako oceán bez myriád svých vln, jako kosmická matka bez jejích milovaných dětí. Již jsem hodně mluvil o tom, jak jsem i já sám kdysi spadl do této suché duchovní pouště. Není to žádné veselé místo. Nicméně je to součást cesty.

Rovněž jsem během let potkal mnoho lidí, kteří viděli sami sebe jako plně rozvinuté lidské bytosti, dobře opracované, úspěšné, šťastné, přímo perfektní lidi. Ale stejně pořád někde hluboko dole se cítí jaksi odděleni od života, uvnitř prázdní - je zde pořád touha po něčem, co nemohou nalézt či dokonce pojmenovat. Když naše lidskost ztratí svůj základ, jsme navždy polapeni v bezdůvodném lidském dramatu, které začíná tak prázdné, nicméně které dokážeme vyvíjet a vyvíjet. Ale navzdory tomu, jak usilujeme a hledáme, nikdy se tam nedokážeme zcela dostat. I tuhle část cesty jsem poznal.

Kdy dokážeme konečně přijmout tento duchovní paradox? Když zastavíme oddělování "absolutního" od "relativního". Když uvidíme, že naše lidství nebo naše probuzenost, naše Buddhovská podstata a naše lidskost, naše duchovnost a naše životy jak je žijeme, cesta uzdravování a ne-cesta probuzení do přítomnosti, nebyly nikdy odděleny.
Navždy se uzdravující v lidském smyslu a provždy již zcela uzdraveni jako vědomí samo, v naprosté propojenosti.http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/paradox-probouzeni-lidstvi-a-bozstvi-v-nas/

Cesta z utrpení, jak to v současné době chápu, není cestou opuštění života jako takového, ale nalezení nového pohledu - to je pro mě ta svoboda - chtít se začít dívat jinak.

[rafael]

No tohle by mě fakt zajímalo. Ono se dost často argumentuje myšlenkami realizovaných lidí, ale kde jsme to vzali, že jsou skutečně realizovaní? Jak poznáš falešného proroka od skutečného? Že to někdo někde napsal, řekl? Že to řekl on sám?
Já tedy, pokud můžu mluvit ze sebe, nevím a nejsem přesvědčená o někom, jestli takový byl či je. A asi je mi to tak trošku jedno. Jestli mě ten člověk inspiruje, může být vlastně "obyčejným" člověkem a nemá pro mě žádnou aureolu NĚKOHO. Jestli vidí líp a pomůže mi taky vidět líp, je to fajn moudřejší brácha. Často se najde nějaký takový frajer(ka), před kterým si chvíli sednu na zadek a koukám, že dokáže něco, co je pro mě těžký až nepřekonatelný v tu chvíli. Pak vidím: jde to...Třeba říct něco na sebe, za co bych se styděla, na plnou pusu. I za cenu odsouzení. A vůbec; být sám sebou bez ohledu na nějaká nablblá společenská pravidla.Žít prostě podle svého přirozeného svědomí.
Jak tedy poznám realizovaného?....nevím...zatím jsou to pro mě legendy...

trošku mi to téma ujelo ale napíšu k tomu něco..

v prvé řadě se vrať zpět a vzpomeň si na stav kdy ti brahman projevil svou milost, kdy jsi byla na mislosti.., pak nad tím nepřemýšlej a svou vnitřní sílou at ji nazýváš jakkoliv se na něho podívej.. jeho energie ticha a lásky tě naplní i po takové době..


všeobecně lidé jsou schopni poznat nebo přijímat milost od gurua podle stavu své mysli.. jak moc silnou mysl mají takové množství milosti jsou schopni přijmout (čím víc mysli tím méně milosti) , s tím souvisí i to jak jsou schopni poznat takového člověka.. stačí se na něho podívat, naše JÁ zrezonuje s jeho JÁ, stačí fotka, přímý kontakt nebo dotek omylem.. cokoliv.. důležité je vypnout mysl.. nehodnotit, nemít otázky.. jen prostě být.. v přítomnosti pravého gurua se člověku úplně vytratí mysl, zmizí ego(není potřeba mluvit, není potřeba nic).. někomu více někomu míň.. podle toho jak kdo silnou mysl má.. funguje to stejně jako když se sejdou dvě baterky, jedna na půl vybitá a jedna nabitá trvalo na vždy.. ta nabitá automaticky přenáší svou energii do té vybité..

problém všech lidí ale je, že nejsem schopni trvale udržet to nabití, a pomalu se opět vybíjíme zpět do stavu před nabitím.. výborná věc ale je, že ty bloky které sme tam měli se nám uvolní a my pak vlastní duchovní praxí nabíjíme vlastní baterku sami meditací a podobně.. celý proces je pouze jednoduchý.. odstranit to, co nám brání být plně nabitými a tím je naše vlastní mysl.. my všichni sme realizovaní, ale vlastním myšlením si svou baterku neúměrně vybíjíme a vlastním trápením a přemýšlením si přetěžujeme obvody, které se pak zablokují a naše vlastní božské JÁ pak nemůže zářit jako guruovo a nabíjet.. s tím je spojené taky to vnímání.. čím víc máme mysli tím méně sme schopni pocítit nebo vnímat nebo vidět gurovu energii božského JÁ

výborné video je níže v odkaze kde je to krásně znázorněno čím si sami obližujeme, abychom vnímali gurua, čerpali jeho energii JÁ a hlavně abychom po čase byli stejně jako on.. mysl je závoj který nám brání všemu duchovnímu vnímat, prožívat a stát se tím.., pokud dokážeme zastavit mysl, naše bloky se opraví sami tou naší vlastní božskou energií.. vzásadě je to jednoduché řešení, pro všechny lidi je to ale těžké uskutečnit a všeho co se týká mysli vzdát..

http://www.zahrada-ticha.cz/articles.php?article_id=268

[Návštěvník]

Jasodhara

Jasodhara („přinášející slávu“), dcera Suppabuddhy a manželka Siddhatthy Gotamy, později nazývaného jako Buddha. Je také známá pod jmény Rāhulamātā, Bhaddhakaccānā, Bhaddhakañcānā, Bimbadevī a pravděpodobně i Bimbasundarī.

Minulé životy

V pálijském kánonu a jeho komentářích lze nalézt životopisy mnoha významných Buddhových žáků. Pro tyto příběhy je typické, že v souladu se zákonem příčiny a následku kammy jsou k událostem z přítomnosti často uváděny příběhy z minulých životů, aby tak byly osvětleny příčiny, které vedly k popisovaným událostem. Ohledně Jasódhary můžeme v pálijském kánonu nalézt popis dvou významných událostí, které vysvětlují, proč se stala manželkou Siddhatthy Gotamy a proč později jako mniška získala výjimečné nadpřirozené schopnosti.

Příběh z časů Buddhy Dīpankary

Budoucí Jasodhara se zrodila jako dívka jménem Sumittā v brahmánské rodině žijící ve městě Amaravatī. Toto město jednoho dne navštívil Buddha Dīpankara se svými mnichy. Jeho příchod očekávaly zástupy obyvatel Amaravatī, byl přítomen i asketa Sumedha (budoucí Siddhattha Gotama), který žil ve své poustevně na úpatí Himalaje. Klíčová událost se odehrála v okamžiku, kdy se asketa Sumedha chystal pronést přání stát se Buddhou (rozuměj sammāsambuddhou) v přítomnosti tehdejšího Buddhy Dīpankary. V tomto okamžiku došlo k rozhodujícímu setkání mezi asketou Sumedhou a dívkou jménem Sumittā:

Zatímco Sumedha se chystal pronést své rozhodnutí dosáhnout buddhovství, mladá bráhmanská dívka jménem Sumittā přišla, aby se přidala k lidem, kteří se shromažďovali kolem Buddhy Dīpankary. Přinesla s sebou osm lotosových květů, aby s nimi uctila Buddhu. Když se dostala doprostřed davu, jakmile její oči padly na Sumedhu, byla okamžitě zasažena obrovskou láskou. Chtěla mu nabídnout nějaký dar, avšak neměla nic jiného než těch osm lotosových květů. Tudíž mu řekla: „Vznešený poustevníku, daruji ti pět lotosových květů, takže je smíš nabídnout Buddhovi sám za sebe. Zbylé tři květy jsou mým vlastním darem Buddhovi.“ Potom podala pět lotosových květů Sumedhovi a vyjádřila své přání říkajíc: „Ctihodný poustevníku, během období, kdy budeš naplňovat dokonalosti, ať jsem ti životní partnerkou.“

Sumedha přijal lotosové květy od mladé slečny a nabídl je Buddhovi Dīpankārovi, který se k nim přiblížil a tehdy poustevník vyjádřil přání dosáhnout dokonalého osvícení.

Když Buddha pozoroval scénu, která se odehrála mezi Sumedhou a Sumittou, uprostřed zástupu lidí učinil následující předpověď:

„Sumedho, tato dívka Sumittā, bude tvou partnerkou, která s tebou bude sdílet život a bude ti pomáhat s odhodlanou vroucností v tvé realizaci buddhovství. Bude k tobě milá každou svou myšlenkou, slovem i skutky. Bude půvabná ve svém vzezření, příjemná, líbezná ve hlase a potěšení pro srdce. Ve tvém zjevení se jako Buddha, v tvé poslední existenci, stane ženským žákem, který obdrží tvé duchovní dědictví arahatství kompletně s nadpřirozenými psychickými schopnostmi.“

V době Buddhy Padumuttary

Budoucí Jasodhara se narodila do bohaté rodiny ve městě Hamsāvatī během času Buddhy Padumuttary. Když byla přítomna kázání Buddhy, uviděla mnišku (bhikkhunī), která byla Buddhou označena za nejpřednější bhikkhunī v dosažení obrovských nadpřirozených schopností. Potom, kdy učinila výjimečné obdarování, aspirovala na tento titul. Buddha Padumuttara předpověděl, že kýženého cíle dosáhne v daleké budoucnosti za časů Gotamy Buddhy. Uvádí se, že dosažení vytčeného cíle jí mělo trvat stotisíc životních cyklů (kappa), po tu dobu se měla střídavě zrozovat v říši dévů a lidských bytostí.

Poslední život

Narození, manželství s princem Siddhatthou a vstup do mnišského řádu

Buddha s Jasodharou a jejich synem Rāhulou

Během času Gotamy Buddhy se narodila jako dcera prince z rodu Sākyů jménem Suppabuddha, který byl strýcem budoucího Buddhy, dle jiných zdrojů jeho děd z matčiny strany. Byla pojmenována jako Jasodhara.

Když dospěla (údajně ve věku 16 let), byla provdána za stejně starého prince Siddhatthu, budoucího Buddhu a stala se hlavní královnou. Podle legendy jí Siddhattha získal vítězstvím ve sportovní soutěži ženitby chtivých mladíků mimo jiné i vynikající střelbou z luku svého předka Sīhahanu (v sans. Sinhahanua - v překl. Lví čelist); nikdo z ostatních soutěžících nebyl s to tento luk ani pozdvihnout, natož ještě nasadit šíp, napnout tětivu a vystřelit. Ve 29 letech mu porodila syna Rāhulu. Právě v noci, když porodila Rāhulu, se princ Siddhattha vzdal rodinného života a odešel ze sídelního města Kapilavatthu hledat dokonalé probuzení - osvobození ze strasti a věčného přerozování.

I když se mnoho princů ucházelo o její ruku, odmítala všechny nabídky k sňatku a žila stále věrná svému manželovi. Když se doslechla, že její manžel vede život poustevníka, zbavila se všech svých šperků a nosila jednoduché žluté roucho. Později, když Siddhattha po šestiletém zápasu dosáhl dokonalého probuzení u paty stromu Mahābodhi a následně začal hlásat objevené učení, navštívil po nějaké době i své bývalé sídelní město Kapilavatthu.

Při této návštěvě Kapilavatthu následujícího dne jeho otec, král Suddhodana, přijal Buddhu ve svém paláci. Všichni, kromě princezny Jasodhary, přišli, aby mu projevili úctu. Jasodhara doufala, že jestliže sama má nějaké ctnosti, Buddha sám za ní přijde; pak i ona mu projeví úctu. Tak se také stalo. Potom, kdy Buddha dojedl své jídlo, vstoupil do Jasodhařiny komnaty doprovázen dvěma žáky. Posadil se na připravené místo a vyzval Jasodharu, aby ho dle svého přání uctila. Jasodhara přistoupila k Buddhovi, objala jeho kotníky, položila hlavu na jeho chodidla a plakala, dokud neměl Buddha nohy smáčené slzami. Buddha a ani nikdo z přítomných se nepokoušel Jasodharu zastavit. Po chvíli, vyčerpaná pláčem, otřela si slzy a usedla uctivě opodál. Král Suddhodana poté upozornil Buddhu na její lásku a věrnost, kterou mu zachovávala, když šest let zápasil o dosažení probuzení. Buddha podotkl, že nejen v tomto životě, ale i v předchozím zrození ho milovala, byla mu věrná a oddaná.

Pět let poté, kdy Gautama Buddha dosáhl probuzení, realizoval jeho otec arahatství (nejvyšší stupeň probuzení) a v ten samý den zemřel. Královna a nevlastní matka Buddhy Mahāpajāpati Gotamī a pět sakyovských princezen, jejichž manželé se stali mnichy (následně po přednesu Mahāsamaya sutty), vstoupily také do Buddhova mnišského řádu (viz mnišská sangha). V tu dobu se rovněž královna Jasodhara a princezna Janapadakalyānī staly buddhistickými mniškami (bhikkhunī) s Mahāpajāpati Gotamī jako instruktorkou.
Jasodhaře bylo uděleno mnišské jméno Bhadhakaccānā. Usilovala o realizaci vhledu a v náležité době realizovala arahatství, nejhlubší stupeň probuzení.
Zemřela ve věku 78 let, dva roky před Buddhovou parinibbānou.

Bhaddhakaccānā jako nejpřednější bhikkhunī

Bhaddhakaccānā, poté kdy dosáhla arahatství, byla nejdovednější v konání nadpřirozených dovedností. Během jediného meditačního sezení a jediného zaměření pozornosti mysli (āvajjana) si mohla rozpomenout na své předešlé existence až po asankheja (nespočet - číslovka nemající ekvivalent v češtině, údajně se jedná o 1014) a sto tisíc kapp (světový systém nebo eón - období od vzniku do zániku jednoho vesmíru). Jasodhara se brzy touto výjimečnou schopnosti proslavila mezi mniškami v Buddhově řádu. Později, při udělování titulů mniškám na shromáždění v klášteře Jetavana, Gotama Buddha prohlásil ohledně Jasodhary (Bhaddhakaccāny):
„Bhikkhuové (mnichové), mezi mými bhikkhunī (mnišskými) žačkami, které jsou vybaveny obrovskými nadpřirozenými schopnostmi, bhikkhunī Bhaddhakaccānā je nejpřednější.“

V Buddhově řádu byli pouze čtyři mimořádní žáci, kteří byli vybavení obrovskými nadpřirozenými silami. Ti prý měli výjimečnou schopnost rozpomenout si na minulé životy až po nespočet a sto tisíc kapp, zatímco ostatní žáci (mající tuto schopnost) si mohou rozpomenout na své minulé životy pouze v rozmezí sto tisíc kapp. Těmito čtyřmi žáky byli dva nejpřednější žáci Sāriputta a Mogallāna, dále ctihodná Bākula a Bhaddhakaccānā.

Původní jméno bhikkhunī (mnišky) bylo Bhaddhakaccānā, ale kvůli svému zlatavému vzezření byla také známá jako Bhaddhakañcānā.
Bh.Visuddhi

Zdroj: Zdroj: Bhaddanta Vicittasārābhivamsa: The Great Chronicle of Buddhas - Volume Six - Part Two
http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://www.karuna-sevena.cz/documents/1 ... odhara.pdf

[irulan]

No tohle by mě fakt zajímalo. Ono se dost často argumentuje myšlenkami realizovaných lidí, ale kde jsme to vzali, že jsou skutečně realizovaní? Jak poznáš falešného proroka od skutečného? Že to někdo někde napsal, řekl? Že to řekl on sám?
Já tedy, pokud můžu mluvit ze sebe, nevím a nejsem přesvědčená o někom, jestli takový byl či je. A asi je mi to tak trošku jedno. Jestli mě ten člověk inspiruje, může být vlastně "obyčejným" člověkem a nemá pro mě žádnou aureolu NĚKOHO. Jestli vidí líp a pomůže mi taky vidět líp, je to fajn moudřejší brácha. Často se najde nějaký takový frajer(ka), před kterým si chvíli sednu na zadek a koukám, že dokáže něco, co je pro mě těžký až nepřekonatelný v tu chvíli. Pak vidím: jde to...Třeba říct něco na sebe, za co bych se styděla, na plnou pusu. I za cenu odsouzení. A vůbec; být sám sebou bez ohledu na nějaká nablblá společenská pravidla.Žít prostě podle svého přirozeného svědomí.
Jak tedy poznám realizovaného?....nevím...zatím jsou to pro mě legendy...

trošku mi to téma ujelo ale napíšu k tomu něco..

v prvé řadě se vrať zpět a vzpomeň si na stav kdy ti brahman projevil svou milost, kdy jsi byla na mislosti.., pak nad tím nepřemýšlej a svou vnitřní sílou at ji nazýváš jakkoliv se na něho podívej.. jeho energie ticha a lásky tě naplní i po takové době..


všeobecně lidé jsou schopni poznat nebo přijímat milost od gurua podle stavu své mysli.. jak moc silnou mysl mají takové množství milosti jsou schopni přijmout (čím víc mysli tím méně milosti) , s tím souvisí i to jak jsou schopni poznat takového člověka.. stačí se na něho podívat, naše JÁ zrezonuje s jeho JÁ, stačí fotka, přímý kontakt nebo dotek omylem.. cokoliv.. důležité je vypnout mysl.. nehodnotit, nemít otázky.. jen prostě být.. v přítomnosti pravého gurua se člověku úplně vytratí mysl, zmizí ego(není potřeba mluvit, není potřeba nic).. někomu více někomu míň.. podle toho jak kdo silnou mysl má.. funguje to stejně jako když se sejdou dvě baterky, jedna na půl vybitá a jedna nabitá trvalo na vždy.. ta nabitá automaticky přenáší svou energii do té vybité..

problém všech lidí ale je, že nejsem schopni trvale udržet to nabití, a pomalu se opět vybíjíme zpět do stavu před nabitím.. výborná věc ale je, že ty bloky které sme tam měli se nám uvolní a my pak vlastní duchovní praxí nabíjíme vlastní baterku sami meditací a podobně.. celý proces je pouze jednoduchý.. odstranit to, co nám brání být plně nabitými a tím je naše vlastní mysl.. my všichni sme realizovaní, ale vlastním myšlením si svou baterku neúměrně vybíjíme a vlastním trápením a přemýšlením si přetěžujeme obvody, které se pak zablokují a naše vlastní božské JÁ pak nemůže zářit jako guruovo a nabíjet.. s tím je spojené taky to vnímání.. čím víc máme mysli tím méně sme schopni pocítit nebo vnímat nebo vidět gurovu energii božského JÁ

výborné video je níže v odkaze kde je to krásně znázorněno čím si sami obližujeme, abychom vnímali gurua, čerpali jeho energii JÁ a hlavně abychom po čase byli stejně jako on.. mysl je závoj který nám brání všemu duchovnímu vnímat, prožívat a stát se tím.., pokud dokážeme zastavit mysl, naše bloky se opraví sami tou naší vlastní božskou energií.. vzásadě je to jednoduché řešení, pro všechny lidi je to ale těžké uskutečnit a všeho co se týká mysli vzdát..

http://www.zahrada-ticha.cz/articles.php?article_id=268

co je tedy pro tebe guru? Je to plně realizovaný člověk?
Takže něco (podle tvého příměru) jako plně nabitá baterka?

V souvislosti s tím by mě zajímalo, jestli stav realizace je něco jako digitální 0-1, ano-ne,
nebo je tam spektrum mezistavů a stavy 0 a 1 jsou krajní
(a možná i fiktivní, člověk jako forma života se může k těmto extrémům jen nekonečně přibližovat) ?

[rafael]

co je tedy pro tebe guru? Je to plně realizovaný člověk?
Takže něco (podle tvého příměru) jako plně nabitá baterka?

V souvislosti s tím by mě zajímalo, jestli stav realizace je něco jako digitální 0-1, ano-ne,
nebo je tam spektrum mezistavů a stavy 0 a 1 jsou krajní
(a možná i fiktivní, člověk jako forma života se může k těmto extrémům jen nekonečně přibližovat) ?

není důležité co znamená pro mě..ale co pro tebe.. mezi tebou a guruem není žádný rozdíl.. otázky typu jak ho poznám, jak to vidím a jestli je pro mě guru něčím přínosný jsou jen otázky mysli a né duchovního srdce.. oba máte duchovní srdce stejné, oba ste stejní, oba jste realizovaní, ty a lidé mají jen rozdíl v tom, že mají závoj mysli, který jim brání být jako ON, a jen mysl jim řekne, že nejsem jako on a jak to vidíme, a jak to vnímáme a co pro nás znamená.. když odejdou otázky,když odejde kdo se ptá, když odejde závoj mysli jsme všichni jedno velké duchovní srdce brahman, guru, lidi, bůh, vše kolem nás.. odhrň záclonu mysli a nechej zasvítit slunce , vždyt to slunce které hledáš jsi ty sama,stejně jako my všichni..

[irulan]

co je tedy pro tebe guru? Je to plně realizovaný člověk?
Takže něco (podle tvého příměru) jako plně nabitá baterka?

V souvislosti s tím by mě zajímalo, jestli stav realizace je něco jako digitální 0-1, ano-ne,
nebo je tam spektrum mezistavů a stavy 0 a 1 jsou krajní
(a možná i fiktivní, člověk jako forma života se může k těmto extrémům jen nekonečně přibližovat) ?

není důležité co znamená pro mě..ale co pro tebe.. mezi tebou a guruem není žádný rozdíl.. otázky typu jak ho poznám, jak to vidím a jestli je pro mě guru něčím přínosný jsou jen otázky mysli a né duchovního srdce.. oba máte duchovní srdce stejné, oba ste stejní, oba jste realizovaní, ty a lidé mají jen rozdíl v tom, že mají závoj mysli, který jim brání být jako ON, a jen mysl jim řekne, že nejsem jako on a jak to vidíme, a jak to vnímáme a co pro nás znamená.. když odejdou otázky,když odejde kdo se ptá, když odejde závoj mysli jsme všichni jedno velké duchovní srdce brahman, guru, lidi, bůh, vše kolem nás.. odhrň záclonu mysli a nechej zasvítit slunce , vždyt to slunce které hledáš jsi ty sama,stejně jako my všichni..

jasně, je to jen diskuse, kde si hrají naše mysli, taky od toho nic neočekávám. Prostě mě to zajímá, jak to vidím já jako subjekt, a jak to vidí jiné subjekty. Prostě si tady vyprávíme sny, o nic nejde. Mám mysl a tak ji používám, bez toho abych se tím žrala, že je něčím špatným a že myslet nemám. Nebudu to myslet osobně, ale když řekneš, že mysl je fuj, řekl to kdo? Mysl... Takže mysl sama sebe popírá a odmítá. Když nemyslíš přirozeně - prostě spontánně relaxuješ, medituješ, je to prostě přirozené, žádná mysl to nevymyslela. No a když se začneš hlídat, abys jako nemyslel, tak zrovna myslíš, ne?

[irulan]

.. odhrň záclonu mysli a nechej zasvítit slunce , vždyt to slunce které hledáš jsi ty sama,stejně jako my všichni..

a kdo říká, že i tyto stavy tady nejsou musím proto odmítat i obyčejný ego-stavy, aby bylo slunce pořád a pořád? Je to touha, chtění, chtít být stále ve slunci. Beru, co mi život dává a poznávám.

[rafael]

.. odhrň záclonu mysli a nechej zasvítit slunce , vždyt to slunce které hledáš jsi ty sama,stejně jako my všichni..

a kdo říká, že i tyto stavy tady nejsou musím proto odmítat i obyčejný ego-stavy, aby bylo slunce pořád a pořád? Je to touha, chtění, chtít být stále ve slunci. Beru, co mi život dává a poznávám.

vždy musí být z počátku touha a úsilí, bez toho nejde ani začít jakokoliv duchovní praxi

http://www.zahrada-ticha.cz/articles.php?article_id=299

[irulan]

vždy musí být z počátku touha a úsilí, bez toho nejde ani začít jakokoliv duchovní praxi

no vida, mě už to prostě přešlo, je to snad blbě?