Poradna zdarma

Návštěvník píše:

vostalpetr píše:Uvědomovat si sebe budeš ostatně stále,

ale záleží na vásánách, jak dalece se uvědomíš jako vědomí...


Vásány jsou takovej "strážce prahu"

a to je pro tebe konečná,

hlouběji prostě jít nemůžeš...

uvědomat si - se budeš dokud tu bude vjem sebe sama to je prostě základní atribut vědomí - bytí - přirozenost nás všech
vásány jsou strážce prahu, dokud je tu ztotožnění jen s tělem a jeho projevy

tak si zkouším uvědomovat sama sebe, ale je to nějaký nereálný. Tedy pominu-li tělo - nějaký uvědomování jakoby mimo tělo je taky nějaká moje malá zkušenost. Jestli pak můžu mluvit o vjemu sebe sama tak jaksi jen zprostředkovaně, že se jaksi ty myšlenky někde berou, ale nedá se podívat, kde je jejich zdroj, kde je to domnělé já. Vypadá to, že můžu vnímat všechno možný, jenom ne sama sebe , jako by si myšlenky mohly uvědomovat samy sebe, s odstupem a následně. Ale jejich původce? Ten je tajemnej a nějak neuvědomitelnej.
A musí vůbec někdo takový být?
Nevím, třeba tu myšlenky jsou odjakživa...myšlenky jako potenciál, možnosti.
"Bůh" jako nicota s potenciálem, měnící sama sebe v pohyb - myšlenky, uvědomování si myšlenek, uskutečňování myšlenek atd....

nech zdroj zdrojem, protože to prostě vymyslet nejde nebo se dostaneme zase k rození existence z neexistence

zůstaň jen u přímého vnímání, aspoň na chvíli si někde v klidu sedni, uvolni se jak to nejvíc jde a jen vnímej, žádná koncentrace na něco nebo potlačování mysli, jen vnímej - to je všechno

a zjistíš, že třeba cítíš nějakou vůni, slyšíš nějaký zvuk, jak se nohy dotýkají podlahy, ruce ti spočívají v klíně a klíně můžeš cítit i ten tlak jak na něm leží, dotyk tvého zadku se židlí, dál si můžeš uvědomit jak se zvedá a klesá břicho, jak vzduch proudí nosem, jazyk jak spočívá v ústech, jak přicházejí myšlenky, jaký pocity vyvstávají v reakci na ně atd.

zkrátka, když si takhle někde v klidu sedneš a věnuješ pozornost jen tomu přímému vnímání, té přímé zkušenosti, aniž by jsi k tomu vytvářela nějaké myšlenkové asociace ve smyslu hodnocení toho, tak si můžeš všimnout i toho, že všechny tyto vjemy jsou vnímány v tobě, ne někde mimo tebe a jen proto, že tu jsi - jsi tomu přítomná

a tahle přítomnost je právě to uvědomění toho, že existuješ, že jsi tady a teď přítomná a vědomá si různých vjemů

a taky si můžeš všimnout toho, že takhle tvoje základní bazální přítomnost je nedefinovatelná, protože nemůžeš najít žádné její hranice, může to být až děsivé, jak obrovská a nevymezitelná je (to je jen kolabs mysli, která to nikdy nemůže pochopit) a taky si můžeš všimnout, že se nehýbe a že je velmi pokojná a ničím z toho co je v ní uvědomováno není dotčená a taky si můžeš všimnout toho, že tohle tě neopouští, že jepořád s tebou - takhle mírná nezměrná pokojnost tvé vlastní přítomnosti, které jsi si před tím třeba nikdy ani nevšimla

a když si toto jednou uvědomíš, tak to není realizace, ale je to něco co když se k tomu budeš co nejčastěji pozorností vracet, tak se to bude stále více a více prohlubovat a bude to měnit tvoje navyklý vnímání a to velice reálně ...

je to jen klíč ...

Návštěvník píše:nech zdroj zdrojem, protože to prostě vymyslet nejde nebo se dostaneme zase k rození existence z neexistence

zůstaň jen u přímého vnímání, aspoň na chvíli si někde v klidu sedni, uvolni se jak to nejvíc jde a jen vnímej, žádná koncentrace na něco nebo potlačování mysli, jen vnímej - to je všechno

a zjistíš, že třeba cítíš nějakou vůni, slyšíš nějaký zvuk, jak se nohy dotýkají podlahy, ruce ti spočívají v klíně a klíně můžeš cítit i ten tlak jak na něm leží, dotyk tvého zadku se židlí, dál si můžeš uvědomit jak se zvedá a klesá břicho, jak vzduch proudí nosem, jazyk jak spočívá v ústech, jak přicházejí myšlenky, jaký pocity vyvstávají v reakci na ně atd.

zkrátka, když si takhle někde v klidu sedneš a věnuješ pozornost jen tomu přímému vnímání, té přímé zkušenosti, aniž by jsi k tomu vytvářela nějaké myšlenkové asociace ve smyslu hodnocení toho, tak si můžeš všimnout i toho, že všechny tyto vjemy jsou vnímány v tobě, ne někde mimo tebe a jen proto, že tu jsi - jsi tomu přítomná

Kdo je tomu přítomný?
Akorát vědomí. Všechno ostatní jsou koncepty mysli.

Návštěvník píše:nech zdroj zdrojem, . ...

když se nezaměřuju na žádný vnímání, "nevím o sobě" ani o ničem jiném do té doby, než se objeví vjem (třeba ty tělesné, vizuelní, čichové apod. jak píšeš) , pozornost k čemukoliv
- to pak způsobuje, že se též začnu jaksi domněle vnímat jako subjekt vnímající.
Musí tu být nějaká pozornost k něčemu...

irulan píše:pozornost k čemukoliv

Záleží k čemu se ta pozornost vztahuje, k jakému objektu, jestli jde o jednotlivost ze světa dualit či z oblasti neduality. Zaměření na nějaký objekt ze světa dualit (dech, chůze, kružnice atd.) je způsob, jak zklidnit mysl (samatha meditation). Přestane-li mysl interpretovat, uchopovat tento objekt (aniž by usnula nebo upadla do transu) může dosáhnout meditace vhledu (vipassana resp. insight meditation). "aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě" pravil Ježíš z Nazaretu. Což není abstrakce, viz Ježíšovo lámání chleba a podávání vína při poslední večeři (resp. apokryfní "Zvedněte kámen, najdete mne tam.")

Jako teoreticky by mi to šlo dobře

vostalpetr píše:A co je ta oblast nedualit ?

To je oblast, odkud jsi byl vykázán.

Jana píše:

Zdeněk píše: "aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě" pravil Ježíš z Nazaretu.

No vida

Dlužno podotknout, že Ježíšova cesta křížová (a výzva k následování) zde nekončí, ale začíná.

irulan píše:

Návštěvník píše:nech zdroj zdrojem, . ...

když se nezaměřuju na žádný vnímání, "nevím o sobě" ani o ničem jiném do té doby, než se objeví vjem (třeba ty tělesné, vizuelní, čichové apod. jak píšeš) , pozornost k čemukoliv
- to pak způsobuje, že se též začnu jaksi domněle vnímat jako subjekt vnímající.
Musí tu být nějaká pozornost k něčemu...

iru ne žádný objekt ale na vnímaní samotný

jde ti nebo ne ?

iru jde jen v sobě objevit ten prostor samotného uvědomovacího principu
zůstat s ním v kontaktu a nechat ho - to působit


asi tak ... neumím to lépe vyjádřit

Zdeněk píše:[Jako teoreticky by mi to šlo dobře

jj a už jsi objevil v sobě ten princip samotného uvědomění nebo ne ?

ps. objevil to v sobě někdo kdo na tonto vláknu píše ? pokud ano, sdílejte to ... to je moje zcela OSOBNÍ prosba

toto je jediný a naprosto zásadní, pokud už někdo došel k hledání sebe sama

"Právě v tuto chvíli, co čteš tato slova, si uvědomuješ, jak se tyto slova objevují v tvé přítomné pozornosti, je to tak? Možná, že jsi si také vědom/a určitých částí svého těla. Všechny tyto obrazy v tvém vědomí potvrzují, že jsi. Zažívání tohoto pocitu bytí je pravděpodobně tím nejzákladnějším poznáváním, které tu je. Pouze bytí zde, pouze bytí. Kamkoliv jdeš, stále je tu ten stejný pocit bytí, pocit, že jsi. Nezáleží na tom, co cítíš nebo co si myslíš, tento "pocit bytí" je tobě i ostatním stále k dispozici."

Návštěvník píše:už jsi objevil v sobě ten princip samotného uvědomění nebo ne ?

Princip je v podstatě abstrakce, kreace mysli. Snadno se zamění za realizaci, uskutečnění cesty. Čili tážeš se na fikci.

Návštěvník píše:toto je jediný a naprosto zásadní, pokud už někdo došel k hledání sebe sama

"Právě v tuto chvíli, co čteš tato slova, si uvědomuješ, jak se tyto slova objevují v tvé přítomné pozornosti, je to tak? Možná, že jsi si také vědom/a určitých částí svého těla. Všechny tyto obrazy v tvém vědomí potvrzují, že jsi. Zažívání tohoto pocitu bytí je pravděpodobně tím nejzákladnějším poznáváním, které tu je. Pouze bytí zde, pouze bytí. Kamkoliv jdeš, stále je tu ten stejný pocit bytí, pocit, že jsi. Nezáleží na tom, co cítíš nebo co si myslíš, tento "pocit bytí" je tobě i ostatním stále k dispozici."[/color][/b]

No ale to je přesně to, co Irulan říká :

když se nezaměřuju na žádný vnímání, "nevím o sobě" ani o ničem jiném do té doby, než se objeví vjem (třeba ty tělesné, vizuelní, čichové apod. jak píšeš) , pozornost k čemukoliv
- to pak způsobuje, že se též začnu jaksi domněle vnímat jako subjekt vnímající.
Musí tu být nějaká pozornost k něčemu...

A takovej Maharadž říká :

(mými slovy) Meditace na něco je jednoduchá,

ale správná meditace je negací všech směrů pozorování,

není to zaměření žádným směrem,



a lze říci, že to není ani zaměření pozornosti na vzniklé prázdno,

jenž se objeví když jsou puštěny všechny pozorovatelné jevy


Je to něco jako spánek,

ale není to spánek...


A Maharadž říká,

že stav "nevím" je vyšším stavem ega, nežli stav "vím"

No on nakonec ten stav "vím" se transcenduje do stavu "nevím"

když se sjednotí mysl a odpadne i to, co bylo pozorováno

((třeba ten pocit bytí))

Krásný rozhovor s Alexandrem Smit na toto téma:
http://www.advaita.cz/24904-b.-bruins-r ... alexandrem

Je vědomí, které si uvědomuješ opravdu neohraničené, nebo si jen neuvědomuješ jeho hranice?

Jak to mám vědět ?

Mám snad začít měřit prostor vesmíru ?

A to ještě nemluvím o nějakých paralelních vesmírech apd.


To, o čem píšu je savikalpa samadhi, kdy si nějaká osoba uvědomuje prostor jako prostor vědomí,

ve ztotožnění s egem si vůbec neuvědomovala nějakej prostor ale pouze předměty v prostoru,

natož aby si uvědomovala nějakej prostor a navíc jako prostor vědomí

Zdeněk píše:

Návštěvník píše:už jsi objevil v sobě ten princip samotného uvědomění nebo ne ?

Princip je v podstatě abstrakce, kreace mysli. Snadno se zamění za realizaci, uskutečnění cesty. Čili tážeš se na fikci.

popis principu je abstrakce, ne princip ve smyslu zdroje - samotný

proto se obrací pozornost přímo k tomu a jen k tomu tedy bez vytváření abstrakcí o tom

irulan píše:

Návštěvník píše:nech zdroj zdrojem, . ...

když se nezaměřuju na žádný vnímání, "nevím o sobě" ani o ničem jiném do té doby, než se objeví vjem (třeba ty tělesné, vizuelní, čichové apod. jak píšeš) , pozornost k čemukoliv
- to pak způsobuje, že se též začnu jaksi domněle vnímat jako subjekt vnímající.
Musí tu být nějaká pozornost k něčemu...

vjemy se objevují, stejně jako myšlenky dokud tu bude forma projevu

ale to jsme se dostali kapku jinam

tady jde jen o to, aby došlo k všimnutí si i toho "pozadí" vnímání ve světle kterého se to děje a ve kterém se to děje a pak s tím vědomě zůstávat v kontaktu

takže pozornost nezabírá jen to co je vnímáno ale i ten zdroj vnímání

tady to máš iru od Eduarda Tomáše trochu jinými slovy

"Buď si jen vědom svého normálního vědomí, jak pociťuje ticho v pozadí myšlenek.

Je to velmi rychlé a účinné cvičení krátké cesty, které je možno cvičit celý den, třeba i v práci, když se to umí.

Výsledkem je trvalý stav vnitřního míru."

UVĚDOMOVAT SI SEBE

"Právě v tuto chvíli, co čteš tato slova, si uvědomuješ, jak se tyto slova objevují v tvé přítomné pozornosti, je to tak? Možná, že jsi si také vědom/a určitých částí svého těla. Všechny tyto obrazy v tvém vědomí potvrzují, že jsi. Zažívání tohoto pocitu bytí je pravděpodobně tím nejzákladnějším poznáváním, které tu je. Pouze bytí zde, pouze bytí. Kamkoliv jdeš, stále je tu ten stejný pocit bytí, pocit, že jsi. Nezáleží na tom, co cítíš nebo co si myslíš, tento "pocit bytí" je tobě i ostatním stále k dispozici.

Když si uvědomíš, že ty jsi přirozeně tímto nekonečným Bytím, že jsi tímto Prostorem bez hranic, tak tvůj boj a tvé pokusy nalézt nebo pociťovat Bytí, skončí automaticky."

Joshi

vostálník píše:No on nakonec ten stav "vím" se transcenduje do stavu "nevím"

když odpadne i
pocit bytí

ano, ale k tomu dojde přirozeným způsobem, až když - slovy Maharadže "je bytí plně uspokojeno" prostě se nejdříve musí plně realizovat - projevit a než k tomu dojde, tak se tomu nechává jen volný průchod bez starání se o to jak to postupuje, nepostupuje, co bude, nebude, kdy to bude, jestli to vůbec bude

"Když jste, tak prostě jen buďte.

To je první krok - [b]přebývat ve vědomí, ve kterém jste, beze slov - to je čiré poznání.

následuje spočívání a prohlubování v Já jsem, v čirém bytí.

toto poznání sebe sama přechází do stavu nevědění (zapomnění sebe sama)

Toto je ten nejvyšší stav v posloupnosti, kdy je tu aspekt těla, protože toto poznání sebe sama a stav nevědění jsou aspekty těla, a tělo znamená vědomí a v oblasti vědomí existují i tyto dva stavy. (poznání sebe sama a nevědění)"[/b]

potom teprve

"Absolutno transcenduje stav poznání sebe sama i stav nevědění.

Proto, stav nevědění je nejvyšším stavem v duchovní posloupnosti, ale cílem je transcedence obou těchto stavů."