Poradna zdarma

Jana píše: Tedy stínem, který brání poznávat naše pravé Já, je víra, že víme, co je špatně.

Opět omyl. Stín je to, co v nás vyvolává neuvědomovanou potřebu podléhát svým domněnkám a z nich vyplývajícímu přesvědčení, které můžeme mít i v tom nejlepším, naprosto pozitivním úmyslu.

Jana píše:Tím nevědomým stínem je pak víra, že ten stín špatnosti v naší vlastní mysli se týká někoho druhého.

Do třetice omyl.

Žádný stín špatnosti neexistuje.

Návštěvník píše:

vostal petr píše:

Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".

Jaká pak práce ???

Řekl, že při setrvávání v "já jsem" začaly z podvědomí vycházet potlačené obsahy do vědomí a že je potřeba je přijmout, pozorovat a prozkoumat. Tím přijímáním se objevují další a další a že se tím uvolní spousta energie, která je pak člověku k dispozici.

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

vostal petr píše:
Já si z ticha nedělám cíl,

to bych vo tom pak tady roky mlel stále dokola jako ty nebo Lída a další,

je totiž spousta věcí kterých lze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti

a na straně druhé jsou věci, kterých nelze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti,

a ticho je jedním z nich,

ty další jsem tady už mnohokráte vyjmenovával....

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu. Přiblížíte pohled, díváte se z blízka a ještě blíž. Díváte se zblízka svými smysly, vnitřně se díváte nekonceptuálním uvědoměním blíž, blíž a ještě blíž.

Při pohledu zblízka se stane, že vize se rozplynou, tak jako se rozplývají mraky na nebi. Mraky mizí, rozfoukal je jemný a mocný vítr vašeho uvědomění.
Vize se rozjasňují a mizí a vy už nic nevidíte!
V určité chvíli je už nevidíte.
Všechny ty příběhy prostě zmizí.

umíš všechna ta vyjmenovaná slova?

vostal petr píše:

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.

Když nevíš, no tak nevíš, pozorovat můžeš pouze to, co můžeš pozorovat,

vostal petr píše:nikoliv koncentrovat,

ve videjích o dzogčhenu je ten "fígl" dvakráte popsán jako "přiblížit k sobě"

vostal petr píše:

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli [color=#FF0000]a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu.

vostal petr píše: je ten "fígl" dvakráte popsán...

No, právě. Ale při setrvávání v "já jsem", jak to praktikoval Nisargadatta, to začne samo vylézat.

Tak to by mě nebavilo praktikovat.

vostal petr píše:

Tak to by mě nebavilo praktikovat.

Ani nemusíš,

praktikuje se to naprosto samo pokaždé když jdeš spát,

.

vostal petr píše:No jo, ten někdo jiný je to "já"

zatímco Já nic neříká....

Já ti to taky říkám jako já,

jako Já bych ti to rozhodně neříkal....

Nic mu nevyhovuje, nic se mu nelíbí, s ničím není spokojen, zato úplně ke všemu má výhrady. Tak nějak vypadá věčný kritik, který ať uděláte nebo navrhnete cokoli, v tom najde chybu, a který také dost často už dopředu vidí obtíže ve zdánlivě perfektním projektu. Co s takovým člověkem? Pokud s ním chceme vyjít, musíme si uvědomit, že „věčný kritik“ může existovat ve dvou základních polohách:

■ jako člověk s přirozeně zvýšenou měrou kritičnosti k okolí,
■ jako člověk, který si takové chování díky svému okolí vypěstoval.

https://www.firemni-sociolog.cz/cz/uzit ... -kritikem2

Návštěvník píše:

Nic mu nevyhovuje, nic se mu nelíbí, s ničím není spokojen, zato úplně ke všemu má výhrady. Tak nějak vypadá věčný kritik, který ať uděláte nebo navrhnete cokoli, v tom najde chybu, a který také dost často už dopředu vidí obtíže ve zdánlivě perfektním projektu. Co s takovým člověkem? Pokud s ním chceme vyjít, musíme si uvědomit, že „věčný kritik“ může existovat ve dvou základních polohách:

■ jako člověk s přirozeně zvýšenou měrou kritičnosti k okolí,
■ jako člověk, který si takové chování díky svému okolí vypěstoval.

https://www.firemni-sociolog.cz/cz/uzit ... -kritikem2