Radikální nedualita

[Vostálník]

A navíc, pokud tě něco přitahuje k sobě tak je to touha po něčem,

a naopak,

pokud ty něco přitahuješ k sobě tak je to uvolnění...

[Návštěvník]

Jestli to věčné, tak je na věky vystaráno,

To je jen představa ega, které se chce napořád zajistit - mít vystaráno.

Věčné je bezčasé - tedy žádné "na věky".

Pro ego padne jednou závoj zapomnění. Zapomnění i na všechny jeho přestavy. A je vystaráno.

[Jana]

Jestli to věčné, tak je na věky vystaráno,

To je jen představa ega, které se chce napořád zajistit - mít vystaráno.

Při ztotožnění s myslí se to může tak jevit. Ale s poznáním, že Ty jsi to jediné věčné, které je vším, je jasné, že není co řešit.

Věčné je bezčasé - tedy žádné "na věky".

Je tady možná hra se slovíčky, je tady možnost slovíčkaření, .... Je možné se dohadovat, jestli na věky je věčné, nebo časově omezené.

S poznáním Pravdy je to Jedno.

Pro ego padne jednou závoj zapomnění.

V Pravdě ego neexistuje, není kdo by nač zapomínal.

Zapomnění i na všechny jeho přestavy. A je vystaráno.

A nebo spíš prohlédnutí, že žádná představa není ničím skutečným. Může se objevit a zmizet, na to, kým skutečně jsi, nemá žádná představa žádný vliv.

[Jana]

Je humorné, jak lze jedním dechem napsat:

Věčné je bezčasé - tedy žádné "na věky".

a

Pro ego padne jednou závoj zapomnění.

V "na věky" by se hledalo časové omezení, a hned na to se slibuje něco do "bezčasého" budoucna.

[Návštěvník]

Jestli to věčné, tak je na věky vystaráno,

To je jen představa ega, které se chce napořád zajistit - mít vystaráno.

Při ztotožnění s myslí se to může tak jevit.

To je typická obrana ega. Co se mu nehodí do krámu, prohlásí za ztotožnění s mysli a má "vystaráno"

Ale je to dobré poznávací znamení. Žádný realizovaný takhle nikdy nereaguje.

[Návštěvník]

Je humorné, jak lze jedním dechem napsat:

Věčné je bezčasé - tedy žádné "na věky".

a

Pro ego padne jednou závoj zapomnění.

V "na věky" by se hledalo časové omezení, a hned na to se slibuje něco do "bezčasého" budoucna.

I na tebe padne závoj zapomnění, at se ti to líbí nebo ne.

[Jana]

To je typická obrana ega. Co se mu nehodí do krámu, prohlásí za ztotožnění s mysli a má "vystaráno"

Ale je to dobré poznávací znamení. Žádný realizovaný takhle nikdy nereaguje.

Mrkneme na to blíž, ano?

Záleží na tom co přitahuje. Jestli to věčné, tak je na věky vystaráno, jestli to pomíjivé, tak si pořád musíš hledat něco jiného, když to pomine.

A teď jsou možné dva pohledy:

Ale s poznáním, že Ty jsi to jediné věčné, které je vším, je jasné, že není co řešit.

To je jen představa ega, které se chce napořád zajistit - mít vystaráno.

Co z toho je možné potvrdit, že vychází ze skutečnosti?

A co z toho počítá s tím, že by iluze měla být skutečností?

[Jana]

I na tebe padne závoj zapomnění, at se ti to líbí nebo ne.

Řekla bych, že závoj zapomnění padá, padá, padá, právě teď. Kdy taky jindy, vid?

[Návštěvník]

I na tebe padne závoj zapomnění, at se ti to líbí nebo ne.

Řekla bych, že závoj zapomnění padá

Spadne, až umřeš. Do té doby si můžeš namlouvat, jak máš vystaráno.

[Jana]

Spadne, až umřeš. Do té doby si můžeš namlouvat, jak máš vystaráno.

Už jsem umřela mockrát a ve skutečnosti jsem nikdy neumřela.

Včera mi vnouček říkal: "Babičko, ty už jsi chodila do školky, do školy, do práce a teď už jenom umřeš. Ale ve skutečnosti neumřeš."

Ptala jsem se ho, kdo mu tohle řekl. A on chvíli přemýšlet a pak mi řekl: "To se neříká, to ví celej svět."

[Návštěvník]

Spadne, až umřeš. Do té doby si můžeš namlouvat, jak máš vystaráno.

Už jsem umřela mockrát

Ale neumřela, to už bys tady nepsala.

[Jana]

Spadne, až umřeš. Do té doby si můžeš namlouvat, jak máš vystaráno.

Už jsem umřela mockrát

Ale neumřela, to už bys tady nepsala.

Všechno, co vznikne, zákonitě zanikne.



Ty jsi kdysi vyprávěla, že jsi se nechtěla narodit.

Čím jsi ve skutečnosti byla, než jsi se vůbec kdy narodila?

[Návštěvník]

Ale neumřela, to už bys tady nepsala.

Všechno, co vznikne, zákonitě zanikne.

Všechny tvoje představy vznikly a tedy i zákonitě zaniknou.

[Jana]

Žádné představy nejsou ničím skutečným, tím pádem nic skutečného se zmizením představ nemizí.

[Návštěvník]

Žádné představy nejsou ničím skutečným, tím pádem nic skutečného se zmizením představ nemizí.

I tahle představa zanikne.

[Návštěvník]

Žádné představy nejsou ničím skutečným, tím pádem nic skutečného se zmizením představ nemizí.

tt
To jsou jen tvé představy vo představách,

síla představ je v tom, že podstatou představ je Vědomí,

takže se dá tím uvědomováním představ pěkně zblbnout...

Obzvláště když si tu představu člověk neustále vopakuje dokola a dokolečka...

[Jana]

síla představ je v tom, že podstatou představ je Vědomí,

..

Bez projekce mysli je Vědomí jen čistým blahem bez jakýchkoliv představ, a je tady jasné, že představa není ničím skutečným a ani nemá žádnou skutečnou podstatu.

[Návštěvník]

síla představ je v tom, že podstatou představ je Vědomí,

..

Bez projekce mysli je Vědomí jen čistým blahem bez jakýchkoliv představ, a je tady jasné, že představa není ničím skutečným a ani nemá žádnou skutečnou podstatu.

I tahle představa zmizí v závoji zapomnění. Jak vznikla, tak zákonitě zanikne.

[Jana]

síla představ je v tom, že podstatou představ je Vědomí,

..

Bez projekce mysli je Vědomí jen čistým blahem bez jakýchkoliv představ, a je tady jasné, že představa není ničím skutečným a ani nemá žádnou skutečnou podstatu.

I tahle představa zmizí v závoji zapomnění. Jak vznikla, tak zákonitě zanikne.

Pro Tebe je Vědomí bez představ představa. Hm.

[Návštěvník]

Bez projekce mysli je Vědomí jen čistým blahem bez jakýchkoliv představ, a je tady jasné, že představa není ničím skutečným a ani nemá žádnou skutečnou podstatu.

I tahle představa zmizí v závoji zapomnění. Jak vznikla, tak zákonitě zanikne.

Pro Tebe to je tedy představa. Hm.

Akorát ty máš představu, že tvoje představa není představa. A ta představa ti vydrží do závoje zapomnění. Pak zmizí.