Nisargadatta cituje svého gurua Siddharaméšvara

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



60. Je tu pouze Jedno bez druhého

Já (Átman) je Jeden Jedinečný. On je před vším, je Jeden, zcela úplný. Jestliže by mělo přijít něco jiného, odkud by to přišlo? Pouze po zničení Jednoty by něco mohlo přijít. Není tu místo pro něco druhého. Jedno Já je absolutně zcela existující. Nic „dalšího“ (existujícího) není možné. Nejvyšší Já, Paramátman, říká, že Ono je úplně všude. Je tu pouze „Jedna autorita“. Pokud by i jen na chvilku nastoupila nějaká další, moc Jedinečného Já by se zmenšila do této míry. Nic druhého nebylo nikdy schopno sem proniknout a nastoupit na místo Jednoty. Nastane-li pocit, že něco dalšího proniklo do této Jednoty, pak je to pouze klam. Bude se jednat jen o pochybnost. V naprosté nepochybnosti je pochybnost druhořadou věcí. Tato pochybnost se rozmnoží a je z ní mysl, která je plná pochyb; až pak se objeví iluze světa. Vybavením si Já se potvrdí zření Nejvyššího Já, Paramátman, a pochybnost je rázem odstraněna, čímž je dokázána Jednota existence. Pouze Jedna forma, Jeden stav a Jedna síla zůstávají. Když si jste jisti tím, že tu je pouze Jednota, pak zde není tím pádem to „druhé“.

Slunce je celý den stejné, jak ráno, tak v poledne, i večer. Jsou tři denní doby, ale slunce je pořád jedno. Popravdě řečeno, den a noc nejsou skutečné. Slunce říká: „Já neznám ani ráno, ani večer. Vy nevíte, jaké jsem. Proto mne poměřujete. Kde je těch sedm dní (v týdnu)? Kam odešly?“ Slunce nezná žádný den jako pondělí, úterý atd. Vaše představivost vytvořila veškerá tato rozhodnutí. Slunce nezná ani východ, ani západ. Protože jsme se stali přízemními, zakoušíme východ a západ slunce. Není tu sebemenší prostor, jenž by byl beze Mne. Vše je vědomí. Obyvatel a to, co je obýváno, se od sebe neliší, stejně jako nejsou od sebe odlišné země a zeď. To, co je životní energií, se nazývá mysl. Není zapotřebí tomu dávat nějaké jiné jméno. Mysl, intelekt, vědomí, ego, to vše je hra mé vlastní přirozenosti.

Jeden člověk přišel na večeři a řekl: „Je nás tu sedmnáct“.Jenže on byl sám, tudíž tu byl jen jeden člověk. Pět prán, pět smyslových orgánů, pět funkčních orgánů, jedna mysl a jeden intelekt dohromady tvoří sedmnáct členů. Nikdo kromě světce mne nepozná. Učenec mne nepozná. Vše je Mnou, vše jsem jen Já. Smyslové orgány musí dělat svou práci jako přirozenou činnost. Je to jejich přirozenost.

Jednou dostal švagr krále trest v podobě povinného dvaceti sedmidenního spánku. Po pěti dnech potrestaný švagr řekl králi: „Můžeš mě třeba pověsit, ale já už nechci pykat za tento trest.“ Nikdo nechce mít mysl zbavenou jakékoliv činnosti. Pouze světec to dokáže. Být bez činnosti není přirozeností mysli. Mysl zůstane klidná pouze v blízkém okolí Skutečnosti. Mysl dokáže získat radost ze svobody pouze v blízkosti Skutečnosti. Dokud jsou v mysli falešné představy nebo nadějná očekávání štěstí, mysl trpí opakující se lítostí. Dokonce i mysl, která se dostane pod kontrolu pomocí hatha-jógy, začne být obětí přecitlivělosti v okamžiku, kdy dojde k přerušení transu ze samádhi.

Světci, kteří realizovali Já prostřednictvím stezky oddanosti, znají podstatu samotného vyvstání mysli, a proto je jejich mysl vždy ve šťastném stavu. Dokud neznáte prvotní příčinu, jak mysl vzniká, není možné buď mysl kontrolovat, nebo ji učinit trvale šťastnou. Znát to, je věc tajemná. Nebudete schopni chytit mysl, když se pokusíte ji nalézt. Mysl a Brahman jsou jedno. Obojí je podstata životní energie, čajtanja. Musíme jít spolu s myslí, abychom ji pochopili, a dokázali ji obrátit, jak chceme. Jestliže jste v mysli zatvrzelí, vaše mysl se stane dvojnásobně domýšlivou. Světci dokážou ovládnout mysl delikátním způsobem. Proč jste tak domýšliví, jste-li oddáni této životní energii? V hindštině je známé rčení. To, co je „život“, jest „On“ jedině. Mysl je zdání, navršené na základu, jímž jsem Já. Já není mysl. Já jsem jen a jen Já. Pokud použijete slovo „druhý“, tak toto slovo je také pouze plné „Poznání“.

Řečník a to, o čem mluví, jsem pouze Já Sám. Jak je ten, kdo mluví, ode Mne oddělený? Bůh vytvořil Védy. Védy jsou samotné mluvení. Řečník Véd je Mnou. Védánta znamená konec „vědění“. Véda značí „vědět“. Pranava neboli Ómkar, jenž zná Védy, jsem Já Sám. Odpověď, odezva „Ó“ je dána pouze Mnou. Já jsem řeč prvotní řeči. Když se Paigambera zeptali: „Kde je Alláh?“, odvětil: „On je.“ To znamená, že On je Óm. Entita, která dává odpověď, je pouze Alláh. My nejsme někdo, kdo je oddělen od Boha (Hari). Bůh je Jeden. Nejsou tu dvě věci. Vesmír funguje na základě Jeho řeči. Je to Jeho text, který je poslouchán. Óm je prostupující v celém světě. První slabikou zvuku Óm je A. Bez vyslovení slabiky A není žádná řeč možná. A+U+M dohromady se nazývá třemi slabikami. Óm je třemi slabikami. Tyto tři slabiky spolu s Bohem jsou základ světa. Z nich jsou vytvořeny tři světy. Ze třech světů vznikl nespočet vesmírů. Proto prvotní Óm jsem Já Sám. Jsem předmět všech řečí. Vidět očima značí být Sebou Samotným. Pokud tu nejsem, není možné po zhlédnutí cokoliv rozpoznat. Beze Mne jsou oči nic než kusy masa. Zření značí Vědomí, což je pohyb životní energie, což jsem Já. Není tady (ve všech třech světech) žádný další vidoucí, kromě Já.

Třemi světy jsou stavy bdění, snění a hlubokého spánku. Já jsem Mistr třech světů. Jsem znalec bolesti v žaludku. Znám vše. Schopnost vidění je Mnou. Jsem příjemce zlých jmen. Příčina, původ je znám pouze Mnou. Ten, kdo to chápe, je vnímající a to je Mé Já. Já jsem pokyn, který je dán pomocí oka, a protože Vědomí je zde, je to „moje vlastní Bytí“. Jazyk beze Mne je jako kus podrážky u boty. Co může taková podrážka znát? Já jsem jednak Tím, kdo si užívá vůně, rovněž to, co voní, a jsem také ten, kdo dokáže vůni rozeznat. Jsem to Já, kdo je poznáním věcí. Žádné tělo kromě Mne věci nezná. Spoutanost je kvůli Mně a znát Mne je svoboda. Neznat Mne je jedinou spoutaností. Jakákoliv struktura, postrádající Mne, je pouze obal, prázdná skořápka. Já jsem chuť. Kdo jiný kromě Mne ví, co znamená být znalcem chuti? Já jsem uživatel a tvůrce všech smyslů. Já jsem „Síla činu“, „Síla hmoty“ a „Síla Poznání“. Jak může být hromada masa, které se říká tělo, oddělena ode mne, když jsem Jednotou (Vším)? Odkud by přišla? Vše je Jedním. Co je tedy tím, co se označuje jako „druhé“? Co dalšího tu kromě Mne může být? Dech všech je Jeden jediný.

Pouze lidé, kteří jsou zmateni, si myslí, že tělo je oddělené od Boha. Musíte každý den umřít. Den za dnem tělo vypouští odpad a zároveň přijímá nějakou novou hmotu (potravu). Dvojnásobek toho, co z těla vyjde, se dostává do těla. Člověk je pyšný na to, co je ve skutečnosti „mrtvé“ (tělo), domnívaje se, že tím je. Nerozpozná však to, co neumírá. Těchto pět elementů je něco jako vlny na hladině. Ve skutečnosti tu ode Mne není nic odděleného. Veškerá živá a neživá stvoření jsou Mnou. Rozdílná jména jsou ve světě dána pouze proto, aby se tím usnadnila komunikace ve společnosti. Není nutné chovat se výstředně jako podivín, když se stanete Džňáninem, čili bytostí se Sebe-poznáním. Je tu pouze jedno vesmírné Já, Jedno Átman.

Co studujete? Stačí, že máte pochopení ne-dvojnosti. Je tu kromě Jednoty něco dalšího? Je nutné vykřikovat jméno své matky, když ji znáte? Je-li mysl naplněna rozpoznáním, že tu je „Pouze Jedno“, pak není zapotřebí něco další dělat. Pro toho, kdo si uvědomí, že je všude, není žádná další sádhana (duchovní praxe) nutná. Pro toho, kdo zná Mne, tedy své Já, skončilo veškeré úsilí. Svým drahým oddaným jsem řekl, že Já je všude, že „Já jsem ve všem“, ale ostatním jsem sdělil, aby prováděli nějakou duchovní praxi (sádhanu), a aby si nechali narůst dlouhé vlasy na hlavě. Neudělil jsem jim Své Poznání. Toto je „Mé vlastní poznání“. Odstranil jsem pocit oddělenosti v mysli svých oddaných, ale asketům a jóginům jsem stanovil provádět určitou řadu cvičení. Udělil jsem jejich tělu život o délce tisíce let, ale jen mým oddaným jsem dal „Své Poznání“. Mé Poznání, Poznání o Mé Pravé Přirozenosti (svarúpa) je obtížné získat. Dokud se nezbavíte všech smyslů ega, všech žádostí a veškeré pýchy, nebudete schopni ho realizovat.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



61. Hlavní nauka Védánty

Vše je Brahman. Mít koncept, že „já jsem někdo“, patří vymyšlené entitě. To, co je bez konceptu, je Brahman. Koncept je individualita, džíva, což je ego, nevědomost. Ve Védantě jsou dva principy: Brahman a mája (iluze). Mája znamená „to, co neexistuje“. Brahman je naopak „To, co existuje“. Mája je klam, přetvářka. To, co klamné není, je Brahman. Mája je padělek, je to švindl. Kde není žádný švindl, není ani žádný klam. Když se užije slovo mája, znamená to atrapu, klam, podvod. Pravdou nemůže být nikdy to, co je klamem. Mája je falešná a Brahman je Pravda. Brahman není přetvářkou. Vše, co má zevnějšek, vše, co je vnímané a viděné, je falešné. Pokud to má nějaké jméno či nějakou formu, není to skutečné, trvalé. Pokud to má nějaký zevnějšek, nepotrvá to navždy, není to stálé.

Pouze Brahman je skutečné, a proto nebude uctívat to, co je falešné. To, co je falešné, dělá mnoho povyku a tyátru, avšak proti Pravdě, kterou je Brahman, protestuje. Falešné není ani v nejmenší míře uznáváno, a proto nesetrvá. Není mu dovoleno zůstat delší dobu. Má velmi krátkou dobu trvání. Vše, co je hranou přetvářkou, ať už to má sílu a smělost jakkoliv velkou, stejně nemůže být samotným Brahman prokázáno za skutečné. Tuto neskutečnou iluzi Brahman ani neuznává, ani nijak nevyživuje, a tak automaticky odpadne, vytratí se, a stane se neviditelná. To, co zmizelo, bylo falešné, a protože to bylo falešné, stalo se neviditelné. Mělo by se to nazývat mája a také se tomu tak říká. Mája je ponižující slovo. Je to opovržlivý název. Brahman je skutečné a k žádnému zevnějšku se nedá přirovnat. Pravda nemá žádnou kopii. To, co nemá žádnou kopii, nelze napodobit falešnými (umělými) okázalostmi. Jak by mohla mít pravda napodobeninu či něco, co by se s ní shodovalo? To, co lze napodobit, není Pravda. Ta je bezpodmínečná, absolutní, bez jakékoliv formy (podoby). Je zcela zbytečné pyšnit se jakkoliv kvalitně namalovaným, avšak padělaným obrazem. Brahman pokládá máju za zcela opovrženíhodnou. Jakýmkoliv podvodníkem, který se pyšní sám sebou, je třeba pohrdat.

Brahman je naprosto bez pýchy. Proto sebemenší pýcha, pocítěná při kterékoliv zkušenosti, při jakémkoliv úspěchu, je bezcenná. Může to být i pýcha z vykonání velkých dobročinností, na které je konatel hrdý, avšak Brahman tím není nijak dotčen, ani k tomu nechová úctu. Je to „opravdové Poznání“ naší pravé přirozenosti známé jako „Sebe-poznání“. Kromě pomyslného „já“, které je třeba odhalit, tu nikdo není. Po prohledání a odstranění všech elementů a principů v přírodě (včetně konceptu lidské bytosti) dojde nakonec k tomu, že tu vůbec žádné „já“ nezůstane. Skutečné Já (Brahman) je tu a tělo tu je také, ale třetí osoba, toto vymyšlené „já“, zde není. Je to mája, která říká „já“ a „mně“. Toto „mně“ je produkt určitého rozruchu v iluzi. Jakmile je tato třetí osoba zahozena, pak hledající, aspirant, jeho úsilí a to, čeho je dosaženo (cíl), to vše je odstraněno. Potom tu je samotné Paramátman. Dokud není pocit ega pryč, není možné uskutečnit „Sebe-poznání“. Jakmile je pryč domnělé „já“ a „mně“, koncept sebe-ztotožnění se s hledajícím, pocit dělání něčeho (konatelství) a idea něčeho, čeho je třeba dosáhnout, jsou také pryč. Paramátman je odkryté, aniž by se o to nějak přičinilo. Jestliže prošetříte všechny své myšlenky, zjistíte, že tu není vůbec žádné „já“.Je tu pět elementů a šestým je Já (Átman). Pěti elementy jsou samotné smyslové orgány v těle a Já je šestý smysl. Žádné jiné „já“ není možné kdekoliv v těle nalézt. Jakmile je Jednota prostřednictvím Samotné Jednoty pochopena, vše je rázem Brahman. Jakmile dojde k rozpoznání tohoto vymyšleného „já“ nebo pochopení potřeby po něm, jeho význam skončí. Zůstává tu pouze to, co je stvořitelem světa.

Co zůstane, když „já“ a „ty“ jsou odstraněny? Bytí neboli to, co „je“, je tím, co zůstává po tomto procesu odstranění. Když to, co „je“ (projev) odejde, a to, co „není“ (neprojev) také odejde, a To něco, co není objektivní věc, zůstane, není potom zapotřebí oznamovat, co To vlastně „Je“. Ono je prostě „Samo o Sobě“. Když znáte to „neskutečné“, pak To, co „Je“, je prostě jakékoliv. K čemu je zapotřebí prohlašovat za ne-existující to, co tu není? Ono to tu přirozeně není! Tomu se říká zřeknutí se vymyšleného „já“(Átma-Nivedan). Toto „já“ je nabídnuto Bohu, který to strávil, a tak se to stalo Bohem Samotným. Příroda (okolní svět) je rozpuštěn. Příroda se nazývá „Pra-kruti“ neboli druhý čin. Když je rozpuštěn, pak jen To (Skutečnost) zůstává. Byl tu jeden. On vytvořil něco druhého. To druhé znamená to další. On spolykal to, co bylo vytvořeno. Potom tu zůstal pouze Jeden. Prakruti, oddělené stvoření, je zcela zničeno. Odkud přišla třetí entita, která je iluzí? Když není existující, jak zasáhla? Tento jeden je Bůh a nazývá se Bůh s „pěti tvářemi“. Pět elementů je jeho pěti tvářemi. Všech těchto pět elementů je spojeno přirozeně v jedno Já. To vše je Jedno. Bůh má pět tváří, říká světec Džňánoba. Kde je to „já“ a „mé“ , tvářící se jako nějaká entita? Není to. Je to jako když jdete ven, abyste hledali tmu, a držíte v ruce světlo (lampu). Jestliže budete hledat tmu se svítilnou v ruce, nenajdete ji. Jakmile vyjde slunce Poznání, potom tmu, pyšné ego, nevědomost spatřit možné nebude. Kde je had v hadovi? Kde je osel v oslu? Vše je Já. Na počátku a na konci tu není nic než Já. On je Átman. Pocity „já“ a „mé“ tu nejsou.

V AUM dochází k vzruchu pouze do mezí slabiky „M“, která je iluzí, světským klamem, egem, pýchou. Jakmile je získán stav „Sebe-poznání“, vaše vlastní večeře se stane jídlem nabídnutým Bohu. Vaše chůze vytvoří bázeň, díky níž vznikají ochranné kruhy okolo Boží podoby, vaše řeč bude Jeho chválou a spánek Jeho samádhi. Být usazen, spočívat v bezstarostném poklidu, je Jeho nepřetržité samádhi. Přirozeně „být“, „existovat“, je označení pro přirozenost Brahman, která se stala projevená. To je přirozenost Brahman v lidské formě, která se stala viditelnou. Není tu nic než „To“. Světci jsou Brahman, což je vyjádření v konkrétní formě. Svazek existuje proto, že jste ho svázali. Můžeme ho povolit myšlením. Potom tu nebude žádný svazek. Potřeba rozdělování je onou odděleností, kterou je svazek, džíva. Jakmile zmizí potřeba dělení, není tu ani žádná dualita. Potom tu je pouze Brahman. Svazek byl dán dohromady nahromaděním všelijakých konceptů. Když je zanalyzujeme a prošetříme, svazek se poruší a rozpustí. Ten, kdo nesl náklad konceptů a atributů, byl potom zbaven tohoto břemene.

Kdo je tu, kdo by měl dělat nějakou duchovní praxi (sádhanu) poté, když zmizí vymyšlené „já“? Kdo bude dělat meditaci? Být nazván Bohem pro mne znamená požehnání světců, kteří jsou velice šlechetní. Pro druhé je velice obtížné přijmout oslovení Toho, kdo má pravé Poznání. On je Bůh v konkrétní osobě, on je Všemocný. Je velice těžké být příjemcem poct, které se od Něj dostávají. Hřích a ctnost, nebe a peklo – to se ho nijak nedotkne. On je samo-zřejmý. On je celistvý a neomezený ve své přímosti (upřímnosti). Netrpí špatným obdobím vlivu Saturnu (ve védské astrologii to je sedmileté období obtíží). I hřích někoho, kdo si stále připomíná realizovanou bytost neboli Džňánina, je dočista vyhlazen. Dotkne-li se někdo realizované bytosti, dostane se za zrození a smrt. Bůh říká: „Moje přítomnost a pohlížení na mne je příznivým činem, příznivým okamžikem.“ Džňánin netrpí pomluvou, protože On není individualita. Je nevyjádřitelný, za kvalitami a tvary. Jógini a asketi byli pyšní na to, že jsou znalci různých praktik jako třeba jógických pozic a slibů mlčenlivosti. Pán Krišna jim řekl, že jsou velmi namyšlení, neboť nejsou schopni pozbýt svou totožnost s fyzickým tělem. Hrdě stavěli na odiv své vlasy a vousy. Krišna jim vzkázal: „Můžete žít po velmi dlouhou dobu.“ Měli zvláštní názory, co se týče porušování pravidel při příjmu jídla a pití. Pán Krišna však zůstal neposkvrněný i přesto, že dělal všelijaké věci. Uvědomoval si totiž, že je Nejvyšší Paramátman (Absolutno).

Ten, kdo rozlomí pouta těla, bude Paramátman, a jeho život je pak naplněn. Měli byste setrvat ve zdravém myšlení. Nedržte se žádných konceptů. Nevěřte jednoduše konceptu, že pokud je Brahman všude, budu tudíž zachráněn. Pokud toto vše je Brahman, není zapotřebí se držet jakýchkoliv konceptů. Brahman je bez konceptů. S „Tímto pochopením“ budete osvobozeni. Ti, kdo chovají v mysli pochybnosti, končí zle. Ti, kdo jsou oddanými Gurua, získají stav Nesmrtelnosti (Brahman). Lidé prostého ducha mají neotřesitelnou víru a důvěru. Jakmile odevzdáte své já, pak jediná čirá věc, která zůstane, je Brahman. Nepusťte dovnitř ego, démona Narakasura, který je peklem.

Jakmile si uvědomíte, že jste dokonalé Paramátman, pak jste Brahman včetně svého těla. Dřívější světský život je zničen. Bůh nemá žádnou starou karmu. Přestaňte věřit ve starou karmu. Vaše koncepty vás klamou. Nepodlehněte pochybnostem. Iluze říká: „Uvázala jsem na řetěz mnoho velkých zvířat.“ Hledající, saddhuové a jógini jsou touto lovnou zvěří, kterou mája uvázala. Nejvyšší Já, Pán Krišna, se stal a zůstal dokonalé Parabrahman. Ostatní mají pouze totožnost odděleného ega. Zrcadlo říká: „Ve mně není nikdo.“ Člověk, který se dívá do zrcadla, říká: „Já jsem v tomto zrcadle.“ „Zkušený znalec“ chápe všechny tyto záležitosti. Elementy se seskupily a staly se tělem. Poté, co to pochopíte, si to žádá dovednost, jak žít podle tohoto poznání. Nejprve je zapotřebí poznání, abyste poté získali Sebe-poznání. Toto Sebe-poznání, neboli „Moudrost“ potom zničí samotné poznání. Měli byste také přestat myslet na vše, co se stalo. Klíč k Sebe-odevzdání je následující - Ten, jehož konceptuální entita je pryč, je Tím „Zkušeným Znalcem“. Iluze je pryč, elementy jsou pryč, a poznání je také pryč. Jediné, co zůstává, je Absolutní Poznání neboli „Vidžňána“. Jakmile je jeden dům vyprázdněn (totožnost s tělem), všechny „domy“ jsou prázdné (celý svět).

Transcendentální Brahman je mimo kvality a není ničím zasažené. Je vždy nepostižené. Jakmile začneme používat rozlišování mezi Skutečným a neskutečným, nepodstatné zmizí a pouze ryzí Esence zůstává. Pouze Brahman, které je i za kvalitou sattvaguny, tu zůstává. Pocit „já“ byl pouze vymyšlen. Ten, jehož pocit „já“ je vyhlazen díky požehnání od Gurua, nezůstává jako osoba, ale jako Paramátman. Výsledek je závislý na vašem určení. Cokoliv si představíte, bude následně tím, co zakusíte. Když budete pohlížet na Boha, stanete se Bohem. Paramátman má sílu něco udělat, potom to zrušit, a pak udělat něco jiného. Ono nade vším vyniká. Ono může udělat cokoliv, co se mu zachce. Pro Toho, kdo je osvobozen od všech činností, žádné omezení neexistuje. Nebuďte pyšní na karmu a neztotožňujte se s ní. Jedna osoba klamala sama sebe a oslovovala se jako určitá entita, ale jakmile zmizí pocit „mne“, pak je rovněž pryč pocit „já“ včetně dotazování „kdo jsem já?“, konstatování „já jsem To“, a další. Potom, i když budete přebývat v těle, budete od těla osvobozeni, neboť jste mimo tělesné omezení. Pouze Paramátman Jest.
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



62. Skutečný Bůh je za kvalitami

Skutečný Bůh je sat-čit-ánanda (bytí, vědomí a blaženost). Vědomí v těle je Bůh. Je to toto uvědomění neboli Bůh, které chrání tělo od nehody, splašeného koně, hada atd. To je jasně patrné. Musíme vědět, co jsme. To, co v tomto těle říká „já“, není ve skutečnosti někdo. To vše je pouze nepochopení a zmatek. Měli jste konceptuálně za to, že jste tělo, ale jestliže provedete průzkum ve všech částech těla, není v těle žádné „ty“ nebo „já“. Ve Skutečnosti (v Tom) není pocit „tebe“ a „mne“. Vidíme všech pět elementů, ale ony jsou vytvořeny z životní energie, která se nazývá čajtanja. Toto vše je pouze tato životní energie. Ten, kdo pochopil, že pouze „Jednota“ je Skutečná, je osvobozen od zrození a smrti. Vousy, knír a vlasy na hlavě, to vše jsou pouze chlupy. Jméno, forma, tvar a podobně, to vše je falešné. Jakmile poznáte tuto životní energii, bude vše vykonáno. Bůh je pouze Jeden, všude, ve všech nesčetných formách. Analyzováním pěti elementů vám bude objasněno, co je touto životní energií. Vysvětlením významu známého prohlášení „Ty Jsi To“ vám bylo sděleno, že jste Brahman. V prapůvodním Bytí je ego, neboli ahankar, větrem.

Odevzdání se Guruovi by mělo proběhnout bez jakkoliv přehnaného citového vypětí. To je třeba vysvětlit. Bez přehnaného vypětí zde znamená nebýt zastrašován a nepřipustit, aby nějaká osoba uplatňovala nějaký druh přinucení nebo něco, čím by na vás vyvíjela nátlak. To neznamená, že by takový nátlak neexistoval, ale tato osoba by jej aktivně neměla využívat. Mělo by to být potom tak, že nátlak není existující. Žádný nátlak na naše vlastní pravé Bytí tu není. Proto ani nyní, ani nikdy v budoucnosti tu není a nebude nic ani nikdo, kdo by na nás vyvíjel nějaký nátlak nebo soupeřil s naším pravým Bytím o důležitost. O tom bychom měli být přesvědčeni. Co nám v tom jedině může bránit? Jen vlastní zmatení a nepochopení na nás vyvíjí nátlak po celou dobu a všude v různých podobách. Kromě toho tu není žádné další překroucení. Odevzdání by tedy mělo proběhnout tímto způsobem - bez přehnaného vypětí.Budeme-li se pozorně a hloubavě dívat na věci, pocit oddělenosti zmizí. A když i postoj svědka (pocit „já jsem“) zmizí, zůstává tu pouze čajtanja. Potom tu je pouze přirozená nezaujatost (Nivrutti). Když zmizí řečník, je tento stav označen jako Unmani, neboli stav „nemyšlení“. Kdo má platit pokutu, když tu není žádný obžalovaný? Nikdo nenazve své břicho záchodem. Pro koho je tu ve skutečnosti trojí karma (minulost, přítomnost a činnost)? Proč by si měl někdo, kdo je král, odsedět trest? Kdo ho může potrestat, jestliže On sám je král (Prabhu). Jak může mít mrtvé fyzické tělo nějakou minulou karmu?

Tělo je Brahman a Já (Átman) je Brahman. Pomocí „Absolutního Poznání“ neboli Vidžňány došlo k vyhlazení poznání. Meditující zmizel s meditací. Já, entita, která medituje, zanikla spolu s meditací. Vymyšlené „já“, které je příčinou světského života, odešlo s tímto světským životem.Tento život, který se ztratil, přišel opět s celou svou slávou, ale nyní již jako Brahman. Vše viděné není nic než Brahman. Ten, kdo umírá, zemře, protože byl neskutečný (ne-entita). Ten, „kdo nebyl“, zemřel. Žádný hřích nezůstane na povrchu země. To, co nemá žádné omezení, bylo spoutané, a tento uzel je pryč. Má Bůh nějaké omezení či svobodu? Všech 72 předchozích generací je osvobozeno. Ti, kdo jsou služebníky Gurua, který je osvoboditel utiskovaných, také osvobodí ostatní. Nezůstanou potom služebníky, jsou Brahman.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



63. Představte si Brahman, koncept za všemi koncepty

Parabrahman je ne-dvojné a my jsme „To“. Skutečně na To není možné meditovat, ale znamená to, že bychom se proto měli vzdát meditace? Meditace tu není jen z toho důvodu, že se jí držíme. Naopak, ona je přirozená. Nejprve je třeba začít studovat pravé Já neboli Átman. Nyní vám vykládám studium Nejvyššího Já, Paramátman (Para zde značí „za“ či „před“). Váš přirozený stav je Parabrahman. To je životní energie. To je Bůh. To, co zakoušíte ve svém vědomí, je životní energie Boha. Parabrahman se na základě své vlastní vůle stalo pohybující. My jsme Bůh. Bůh je prvotní impuls (naléhavá potřeba pohybu). Je to vědomí. Jediné, k čemu dojde, je vnímání Existence. Začala být vnímána a je nepřetržitě cítěna. To, co zůstává bez „vědění“, aniž byste si toho byli „vědomi“, je Nejvyšší Já, Paramátman.

Aby došlo k sestoupení do tohoto světa zjevnosti, musí být přijato „Božské vtělení“ neboli Avatar (Avatar značí sestoupení). „To“ sestupuje ze „svého“ Bytí. Nepatrně klesne z naprostého ticha a klidu. To je Avatar. Pokud přemýšlíme o stálém a nestálém, mysl přejde do duševní rovnováhy, klidu. Když studujete Paramátman, vznikne něco dalšího. Paramátman je to, co zůstává. Ono není předmětem studia. Není dostatečně pochopeno, co se myslí tím „stát se“ a „nestát se“. Pokud se tím snažíme stát, utrpíme ztrátu, pokles. Naše správně vynaložené úsilí spočívá v tom, abychom se ničím „nestali“. Prožijte sami na sobě, co znamená „stát se tím“ a co naopak značí „nestát se ničím“.Nemějte žádnou představu o tom, že se něčím „stanete“. V paměti si nic nedržte. Meditace na Absolutno přináší dvojnost. Nepodlehněte pochybnosti. Nebuďte naplněni úzkostí. Opusťte veškerou iluzi. Paramátman není možné nikdy pošpinit či poskvrnit, ani nevznikne nové po určité snaze, kterou vykonáte. Lidé se zapletou do světského života, nemají-li schopnost rozlišování. Proto je třeba, abyste byli pozorní. To, čemu říkáte individualita (džíva), je ve skutečnosti Bůh (Šiva). Jakmile se vše, co je vytvořené představivostí, vytratí, pak jediné, co zůstane, je Parabrahman. Zapomeňte i na pocit, že „On je“. Zmizí pocit „sebe, pozorujícího to“, pak jediné, co zůstává, je „On“. Zůstaňte se svým Já takoví, jací jste. Buďte velice přirození. Není to zasaženo trojím časem (minulostí, přítomností a budoucností). Když veškerá minulost, přítomnost a budoucnost zmizí, pak to, co na konci zůstává, je vaše Já, Paramátman.

Když se začnete dívat, dojde spolu s tím ke vzniku třech aspektů, kterými jsou pozorovatel, samotné pozorování a objekt, který je pozorován. Když se snažíte „To“ nalézt, tak místo abyste to nalezli, ztratíte to, neboť v „Tom“ není místo pro příčinu. „To“, co by mělo být pozorováno, na co je nutné nezapomínat a co je třeba uctívat, je vaše Já. „Ty Jsi To“. Avšak když se zabýváte snahou to nalézt, stane se to něčím „druhým“. Není možné, abyste zapomněli na své Já. Fakt, že „Vy existujete“, je vaše vlastní přímá zkušenost. Kdo jiný vás může přesvědčit, že existujete? Nejprve musíte existovat. Pouze pak je dotazování možné. Kdo bude provádět zkoumání, pokud zde nejste? Vy jste zde, aniž byste řekli, že jste. Je třeba pochopit, že potvrzení vaší existence není závislé na vašich smyslech. Nejsou v ní pochybnosti o pravdě či nepravdě, protože je to stav Bytí. To jsi ty. „To“, co není smysly patrné a s čím nelze navázat kontakt, je Pravda. „To“ je Sat neboli Bytí, jež je mimo dopad tří aspektů času.

Jak je možné praktikovat to, co je? K čemu myslet na existenci, která je již tady? Nazývá se to Samo-zřejmým stavem, kde není potřeba vytvářet nějaké úsilí. Já je „Samo-zřejmé“. I když s ním budete točit sem a tam, stejně Ho nelze překroutit. Ani kdybyste se snažili sebevíc, na své Já zapomenout nelze. To, co cítíte, že zapomínáte, není vámi. Je to něco „jiného“. Je to pouze zapomenutí toho, co bylo pamatováno. Vše, co je pamatováno, podléhá zapomnění. Vše, co je zapomenutelné, je něco jiného než Já. Vzpomínka a zapomnění se odehrají vždy ve vztahu k něčemu jinému, netýkají se Vás. To nejste vy. Protože nejste objektem vzpomínky, nejste také objektem zapomnění. Tyto záležitosti, jakými jsou pamatování a zapomínání, se pouze odehrávají ve vědomí. Vy jste bez nich. Ve vás nedochází k žádnému poškození, protože „To“ nelze nikdy ničím poškodit.

Co jsem přece jen (s vámi) udělal, přijdete-li ke mně? Odstranil jsem iluzi. Odstranil jsem iluzi hada. Provaz vypadal jako had a byl tu strach. Přesvědčil jsem vás, že to není had, ale pouze provaz. Provaz se nikdy nestal hadem. Jen jste byli zmatení. Nyní je had zapomenut. Zapomenout na něho je samo o sobě připomenutí si Skutečnosti. Nejprve musíte získat poznání, a potom je třeba poznání opustit. Stačí znát toto pravé „Já“. Vy jste ho rozpoznali; to je vše, co je potřeba. Proč byste to měli znát znova a znova? Proniká to celým tělem. Je to okrasa, plně pokrývající tělo. Pokud se budete snažit se s tím setkat, uteče to. To je zázrak, který je třeba zakusit. Žádnými prostředky toho není možné dosáhnout. Pokud se budete snažit to ztratit, nepodaří se vám to. Není možné to ztratit. Nelze to odhodit, pakliže se o to budete pokoušet. Je to vždy existující. Unikne to, jestliže se pokusíte to vidět, a je To tady, i když to nevidíte. Snaha získat to se stává překážkou. Je to realizováno bez procesu pochopení. Je to negativní stav (néti, néti; ne toto, ne tamto) bez zaměření úsilí na něco konkrétního. Pomyslné „já“, co se snažilo to pochopit, je mrtvé.

Brahman není předmět meditace. Když jíte a pijete, je to po celou dobu On, co jí a pije. On je naprosté odtažení. Mysl je falešná, tak jak by mohlo být nekonečné Brahman pochopeno myslí? Ten, kdo říká, že zná Brahman, se popravdě vůbec nedostal do této sféry. Brahman nelze poznat pomocí mentálního postoje či mysli. Kdo může znát to, co je otcem všech věcí, podstatou veškerého stvoření? Pokud se budete snažit to mentálně následovat, budete pouze zmateni. I Védy zůstaly potichu (prohlašujíce jen néti, néti), když se pokusily to popsat. Pouze Satguru může říci to, co „já“ říci nemůže. Není to pro „já“, aby se do toho pouštělo. Kdo může popsat nepopsatelné?

Veškerá představivost je vykreslena podle ega, pocitu „já“. My však musíme zcela opustit trasu ega. Pouze pak můžete dosáhnout Paramátman. Pochybností se zbavíte ve společnosti světců. Přirovnejte světce k sobě. Zmenšete, a nakonec zcela odstraňte ego. Zjistěte a odhalte, jak to může být provedeno. Vaše slova by měla být v souladu s Jeho slovy a vaše pochopení by mělo být na stejné úrovni s Jeho přednáškami. Vaše forma by měla zůstat v blízkosti Jeho formy a vaše poctivost by měla být jako Jeho poctivost. Vaše kvality a činy by měly být srovnatelné s kvalitami světce. Potom bychom měli rozpoznat, co je v Něm lepší. Měli bychom přezkoumat a poznat, jestli to, co je v Něm lepší či nejlepší, je stejně tak přítomné v nás. Potom s Jeho pomocí, se silou úsudku a moudrosti, kterou má, bychom měli vidět, jaké jsou naše nedostatky. Porovnáním našich kvalit bychom se měli držet toho, co je nejlepší. Měli bychom odstranit z naší povahy to, co je nejhorší. Tímto způsobem by měly být všechny pochybnosti zcela vyhlazeny. Dva podobné projevy by měly být spojeny. Veškeré vaše studium a pozorování patří do „vnitřní oblasti“. To je protínající vztah mezi poznáním, nepoznáním a Nejvyšším Poznáním. Ten, kdo dosáhne podle těchto řádků stejné úrovně, se stává Tím, kdo má přímé Poznání.

Pocitu ega je obtížné se zbavit. Pouze učení Satgurua to dokáže udělat. Použitím egoistického postoje dojde ke zničení oddanosti. Já, které je Samo-zřejmé, je prostřednictvím ega zahalené. Kvůli egu se mnozí toulali nazí všude možně, jiní měli převrácený přístup k józe, někteří se ukryli hluboko v horách a další se zahalili pod dlouhé vousy a dredy a přestali o sebe dbát, až zcela zahořkli. Veškerá tato takzvaná duchovnost je založena na egu. Nikdo nedokáže říct, jakou spoušť ego napáchá. Kvůli egu není duchovní život možný. Naopak je zcela zničen. V Božském vědomí nelze ego tolerovat. Uctívatel Satgurua své ego zahodí. Jakým způsobem je ego zahozeno? Tím, že si ho uvědomujete, ho zahazujete. Pouze pomocí pochopení bude zahozeno. Znáte-li Skutečnost, jste schopni se zbavit ega. Musíme být Brahman, a pak jsme schopni mít přímou zkušenost.

Buďte šťastní v ne-připoutanosti. Ten, kdo vynakládá duchovní úsilí bez pýchy, je vskutku hoden uznání. Sláva Brahman je plná přízně. Bůh říká: „Ráma, Krišna a podobní světci jsou mými oddanými. Světci Nárada, Sanaka a další mě chválili. Jsem Bůh všech. Všichni světci, kteří až dosud žili, Mně dělali púdžu. Uctívali Mne, jenž jsem bezforemný, bez poskvrny, plný radosti, mimo názory, za všemi kvalitami, bez jakékoliv usazeniny, úplný, Átmarám, Paramátman. Já jsem Bůh, spotřebitel veškeré snahy a obětí, které byly přineseny tímto úsilím. Pouze vlastní mysl je zodpovědná za vaši spoutanost. Mezi vámi a Mnou neleží žádná překážka.“

Musíme zakusit Brahman tím, že budeme Brahman. Zakoušení by mělo být bez pomyslného „já“, zakusitele. Pouze pak je tato zkušenost možná. Nemělo by zde být vůbec žádné „vědomí já“. Neměli byste si uvědomovat, že vy jako „ego“ zakoušíte Brahman. Tolik se jich snažilo být zakusiteli Brahman, avšak nikdo z nich si neužíval této slávy. Pán Krišna se z toho mohl těšit. Konejte, ale neměli byste být konatelem s pocitem, že to a to „děláte“. Činy by měly být bez pocitu „já“ jako konatele. Stav „být nezaujatý,
nezapletený“ by měl být správně pochopen. Pouze potom se stanete Paramátman.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



64. Sebe-pročištění

Spokojenost nebo to, co nazýváte štěstí, popsat nedokážete. Když němý člověk jí cukr, jeho sladkost popsat neumí. Poslouchejte s mimořádným zápalem. Nemůže to být (intelektem) pochopeno a nemůže to být poznáno, i když to je vysvětleno. Nelze si to představit. Slova to neumí sdělit. Nejvyšší Já, Paramátman, je zcela skryté. Může být pochopen pouze přebýváním v blízkosti světců, pobýváním v jejich společnosti. Toto štěstí (stavu) Paramátman, tato spokojenost, je velmi hluboká. Má-li se pomocí nějakého symbolu či označení něco o této zkušenosti říct, pak jen že je nevýslovná. Není možné ji sdělit. Gesta a znaky rukou či obličejem jsou pouze vlastnostmi končetin či lícních nervů, a jsou proto omezené a neadekvátní. Ani nejhlubší síla řeči, která se nazývá Paravani, či prvotní energie, to nedokážou zprostředkovat pomocí nějakého náznaku, a je to tudíž nepopsatelné. Bez pomoci Satgurua to není možné poznat. Pouze ten, kdo pátrá po sobě samém, může obdržet požehnání od Satgurua.

Jaká je zkušenost adepta, který obdrží požehnání od Satgurua? Zakusí, že on sám je Paramátman. To je výsledek jeho pátrání po Já. Když pochopí, že nic není, potom to, co zůstane, je pouze jediné Brahman. Tomu se říká přirozený stav Samádhi. Jestliže pak chodí a mluví, označuje se to jako „Sairatsamádhi“. To je stav zdánlivě duševně vyšinutých aktivit, ale on spočívá ve vnitřní spokojenosti. On je nepochybně zcela šťastný. Lidé si myslí, že se chová neobvykle, ale on si vůbec nevšímá, že se vůbec nějak chová. Lidé jsou toho názoru, že Paramátman je svědek všeho, ale ti, kdo znají Skutečnost, tedy Siddhové, říkají, že „pozorování všeho“ není nic než stav mysli a Skutečnost postrádá jakýkoliv takový stav či domnělou pózu. Paramátman je za všemi čtyřmi těly a čtyřmi obaly vědomí (mysl, intelekt, myšlení a „já“ neboli ego). Když si uvědomíte, že to, co vnímáte, není objektivní věc, nebo nějaká hmotná forma, ale že vše je Brahman, komplex pomyslného „já“, ego, se samo rozpustí. Jakmile dojde k zahození tohoto „já“, pak se vytratí i myšlenka „ty“. Zmizení pocitu „já“ je znakem Realizace.

„To“, co „Je“, zkrátka je. Není to ani individualita (džíva), ani Bůh (Šiva). Tato dvojnost se tu neobjevuje. Ani nemůžeme říct, že tu nic není. „To“ je nepopsatelná blaženost. Řeč, slovo, to vše je iluzorní. Slovo vyjadřuje význam, ale jakmile je význam pochopen, slovo zmizí. Slova skončí. Po sdělení zprávy je text k ničemu. V Brahman jsou slova falešná. Pouze by měl být přijat jejich význam. Slova jsou od toho, co je viděno, oddělena, a co je za nimi, je Brahman, tedy Skutečnost. Nelze poukázat na ryzí zkušenost. Zakoušení Já je bez činitele, dívajícího se na to. Dívat se je „kvalitou“. Když se díváte, pak automaticky vyvstává něco „dalšího“. Podstata pozornosti je taková, že samočinně, velmi přirozeně, dochází k nějaké tvorbě něčeho prostřednictvím samotné pozornosti. Být schopna vytváření (produkování) je její specialitou. Je to její přirozenost, její vrozená kvalita, která nemůže být ničím zničena. Pouze pomocí „Poznání Skutečnosti“ se ztratí. Říká se, že nebe je filtrováno přes síto a tím je získáno jádro životní energie, čajtanja, ale to je také představivost. Zásada jakékoliv zkušenosti je v tom, že ji není možné zakoušet bez duality. Prožívání znamená dualitu. Matka zkušenosti je dcera neplodné ženy, jež je prapůvodní májou (iluzí), která je konceptem představivosti. Tato „iluze“, tato představivost, prudce vyřkla zlé slovo. To vědí pouze ti, kdo si uvědomují své Já. Kde je jev zážitku, tam je dualita. Proto v pravé existenci Skutečnosti není místo pro zkušenost. Hned poté, kdy dojde k Sebe-realizaci, se dualita vyplaší a uteče.

Slunce je příčinou dne a noci. Bez slunce nemůžete říct: „To je den“, nebo „To je noc“. Zkušenost a popsání zkušenosti druhým se nachází pouze uvnitř iluzorního pole. Kdyby to byl ten případ, že já jsem jedna věc a Brahman je něco dalšího, pak by bylo možné někomu o této zkušenosti něco povědět. Pohlédněte na tento div:

„Ten, kdo se nenarodil, spal. Ve snu spatřil další sen. V něm dosáhl Poznání pomocí požehnání od Gurua, a potom se ztratil. Když zde nic nebylo, to, co zůstalo, byla jeho přirozená skutečná Existence. Probudil se během toho, co se bavil o tom, co znamená Poznání.“

Pokud chcete chytit smysl tohoto divu, budete mít také podobné štěstí. Je tu Jednota bez zásahu řeči. Entita uviděla sen uvnitř snu a stala se probuzenou tím, že se probudila ze spánku.

Vzhledem k tomu, že jste nepochopili toto vysvětlení, řeknu vám to znova. Vy jste ten, kdo jste bez zrození. To, že jste zrozen, je vaše falešná představa. Je to váš pocit. Sen uvnitř snu je vaše přemýšlení o tom, co je Skutečné a co není, a vy si uvědomíte, že jste Já, Átman, a potom máte tuto „zkušenost“. Cítíte, že svět je iluzorní. Cítíte, že jste probuzeni a to je váš bdělý stav. Cítíte, že jste získali „zkušenost“, ale přesto vaše zmatení a vaše iluze setrvává nadále tak, jak byla. Pořád mluvíte o věcech ve snu. Jestliže tu je pravé probuzení, pak veškerý pocit „sebe“ zmizí. I pocit, že jste Já (On), také zmizí. Tomu se říká „Poznání za slovy“. Nuže, pochopili jste, co je za slovy? Co zůstává? Pouze Brahman zůstává. Spoutanost, která je falešná, je přetržena. Oceán světského života je prokázán za přelud.

Od dětství, když vyvstalo určité povědomí o tomto životě, byl strach ze smrti impozantně hrozivý. Protože docházelo před našima očima k rozsáhlému zakoušení světa, bylo tu neustále rostoucí přání dosáhnout a vlastnit něco ohromného, mít nějaký majetek. Byl tu pocit, že musím získat mimořádný majetek, který budu mít jak v současnosti, tak budoucnosti. Mělo se za to, že je správné mít nahromaděný velký majetek i pro budoucí zrození. Takže mě bez ustání pronásledovala velice silná žádost. Bylo zde pevné přesvědčení, že celý svět je skutečný a že ten příští, do kterého se zrodím, bude také skutečný. Nyní se toto vše ukázalo jako zbytečné a uvědomil jsem si, že tento domněle skutečný svět je pouze přízrak. Proto jsem se rozhodl, že nebudu nic vlastnit ani hromadit. Světská existence se zdála být oceánem, ale ukázalo se, že v ní nebyla ani kapka vody. Nyní je vše v pořádku. Iluze se rozpustila. Ten, kdo byl nezrozen, se osvobodil od zrození a smrti. Člověk si myslel, že se stal tygrem, ale když mu ukázali skutečného tygra, jeho iluze v podobě představy sebe jako tygra, byla pryč. Svobodný člověk byl posedlý duchem rodinného života. Toto onemocnění bylo odstraněno. Byl osvobozen. Vždy byl ne-dvojný, avšak došlo k rozlomení falešné dvojnosti. Byl zcela zapleten ve světě lidí, a potom byl přiveden nazpět ke Své vlastní svobodě (samotě). Byl probuzen a přitom byl již probuzený. Byl učiněn věčným, i když byl nesmrtelný. Strach, který choval ve své mysli, byl odstraněn.

Ten, jehož pravá přirozenost je Moudrost, On, jenž je Já, byl učiněn tímto Já. Nektaru nesmrtelnosti byla dána kvalita „věčnosti“. Ten, kdo neumírá, je „Věčné Já“. Ten, kdo nemůže umřít, je Nesmrtelný Nektar (Amrut). I pak byl posedlý ideou, že je smrtelný, ale tato posedlost byla také zničena. Byl učiněn Nesmrtelným, Amrut. Tudíž On nikdy nezemře. Ten, kdo je volný, dostal Svobodu. Není nutné mít přání být volný, protože tu není zbytek spoutanosti. Byl již sjednocen, přesto obdržel Sjednocení. Cítil, že byl vyhnán, a proto byl pověšen, což ho vyděsilo. V místě, kde byl vyhnán, byl přesvědčen, že nebyl oddělen či odcizen. On je prapůvodně všude rozptýlen, všeprostupující, skutečně Jeden, Samotný. Po mnoha dnech potkal sama sebe.

Rozdělování nedělitelného bylo rázem pryč. Všechny duchovní praxe přinesly ovoce. Bůh, jehož skutečné místo je ve vnitřní svatyni chrámu, byl náležitě umístěn pouze zde. Zdálo se mu, že se potuloval v lese, nyní je přesvědčen, že je správně ve svatyni, kam náleží. To, po čem se tak honil, třebaže to bylo blízko něho, nyní má. Byl zarmoucený kvůli velmi špatnému snu. I když byl brahmín, patřící do nejvyšší kasty, stal se takzvaně nedotknutelným. To je nyní pryč a on znovu nabyl svou kvalitu brahmína, „znalce Brahman“. On je přesvědčen, že se nikdy nic nestalo.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



Beztvaré neomezené Brahman

Ve Védách se píše, že vědomí, čili pradžňána, je Brahman. To, co je vědomí, je Brahman. Pomyslné „já“, držitel jména „já“, je iluzí. To, co je tu bez jakéhokoliv úsilí, je vědomí Brahman, neboli pradžňána Brahman. Tato zkušenost Bytí je Brahman aniž by se o tom něco řeklo. Jestliže je v tom koncept, že „já jsem někdo“, pak je to vymyšlený přízrak. A právě jen toto zjevení by se mělo nazývat „já“, které je třeba zahodit. Když to je vykonáno, práce skončila. Chtít vědět, co je Brahman, není nutné. Uvědomění, že „Pouze Ono je“, je dostačující. To je Brahman. Mysl však za účelem „poznat To“ vytváří nějaký další faktor. Intelekt, aby to „poznal“, musí vytvořit něco odděleného. Vytvoří proto dualitu, ale vše, co je vymyšlené, není „Tím“.

Mysl a intelekt jsou jako neustálý proud řinoucího potoku, který z „Toho“ stéká. Proud nemůže znát původní nádrž (To), ze které vytéká. To je důvod, proč se aspiranti (sáddhakové) pokouší zkrotit mysl a intelekt, aby tím došlo k zastavení toku. Například, představte si, že tu je obrovská nádrž plná vody, ve které se udělala malá dírka. Voda touto dírkou protéká pryč z nádrže. Proud vody, stékající dolů, se nemůže ohlédnout nazpět skrze tuto dírku a poznat tak obsah vody v nádrži. Jakmile začne proud vytékat, zapomene, že je součástí nahromaděné vody v nádrži. Když je venku z nádrže, vše o nádrži je zapomenuto. To je důvod, proč byste měli ovládnout mysl a intelekt. Nenechte to řinout ven. Měli byste si podmanit vlastnosti mysli a intelektu a ne se bezúčelně řinout dolů do iluze. Právě toto je vám velice důrazně oznámeno. Mysl a intelekt to nedokážou pochopit. Opustíte-li všechny připoutanosti, vše je Brahman. Měli byste ponechat stranou význam toho, co říká mysl. To, co vám mysl nakuká, byste následovat neměli. Nebuďte k tomu, co říká mysl, připoutáni.

Mysl je věc, která odpadla, vytekla dolů. Mysl vše interpretuje podle svých chvilkových rozmarů a trpí kvůli směsici štěstí a trápení během toho, co se řine dolů. Mysl a rovněž její výklady byste měli opustit. Jak ji opustíte? Lidé opouštějí své domovy, strhnou ze sebe své šaty a pokouší se být mnichy, ale stejně neopustí své připoutanosti. Jak se můžete stát mnichem, držíte-li se stále toho, co jste se rozhodli opustit? Mnich není Brahman. Ten, kdo to pochopí v jednom dni, má přímou stezku letu orla (cesta ptáka), a ten, kdo realizuje po mnoha dnech, je na pomalé stezce mravence (cesta mravence). Jakmile jsou všechny připoutanosti odhozeny, pak to, co zůstane, je Brahman. Pokud si to uvědomíte, budete šťastní

Jaká je naše připoutanost, kterou je třeba odhodit? To znamená, že když vidíte pouze „sebe“ (vymyšlené „já“), pak je nutné odhodit pocity „mne“ a „moje“. Vymyšlené „já“ značí pocit „sebe“. Je to pocit tohoto odděleného „já“, což je stav individuality, džívy. Když řeknete „já neexistuji“, individualita je vyřízena.

Jakmile jste skutečně spatřili, že nejste, nejsou nutné prostředky k ukončení. Když je individualita pryč, zůstává tu pouze Bůh (Šiva). Význam konce individuality (džívy) je ukončení „sebe“. Poznali jste, že neexistujete. Je tu potvrzená realizace, že odshora dolů, v celém těle, prostě všude „vy“ nejste. Dokonce i po tomto přesvědčení tu je pořád zakoušení těla a vědomí. Nyní je toto zakoušení rysem jemného doteku. Pro vědomí, Šivu, to není nic než slabý dotyk. To znamená, že vědomí se dotýká nebo rozhýbává obal, kterým je tělo. Je to prostý hmatový cit, jenž je zcela přirozený. Kvalitou čirého vědomí je to, co se nazývá Šiva. To, co je pouze vymyšlené, co je bez základu skutečného prožitku či vypozorování, se nazývá nevědomost. Nepochopení toho, co je narozené jako tělo, jako pomyslné „já“, je základem stavu džívy, který je nevědomostí. To je chybné poznání. Pokud je skutečnost jedna věc a vy si myslíte, že je to něco jiného, tak potom se jedná o chybné poznání. Nevědomost značí „ne-vědění“. Když „víte“, když chápete, je to vědění (poznání). Nabyté poznání odstraňuje nevědomost a „Absolutní Poznání“ neboli Vidžňána odstraní i toto poznání. Poté již nemusíte nic studovat. Jste prostě ryzí Brahman. „To“ je otevřená zkušenost.

Chleba, který je již upečen, není potřeba znova péci. Nevařte rýži, která je již uvařena. Slovo Swajambhu se stane Šambhu (Šiva) jen slabou změnou ve výslovnosti. Ten, kdo je Šambhu, je Swajambhu, neboli nezávisle existující On. I kdybyste umyli tělo tím způsobem, že se vykoupete, Já tímto procesem očištěné není. Brahman je již čisté. Proč se ho snažíte umýt? Někdo poradil tygrovi, aby se nejprve vykoupal, a potom šel zabít zvěř. Řídil se podle této rady a začal umírat hlady. Světec mu pověděl: „Poslyš, ty nenásleduješ své přirozené chování, a proto máš hlad.“ Pokud „Toto“ Brahman dělá mnoho zbytečných a nesprávných věcí, vše plyne špatně. Tak nedělejte nic. Povídá se, jak Šiva opustil svůj příbytek na hoře Kailas a odešel na hřbitov, kde dosáhl Sebe-realizace. Vy jste Paramátman. Užívejte si své vlastní slávy. Druzí se očistí jenom tím, že na vás pohlédnou. Zjistíte, že vše, co děláte, bude úspěšné. Zůstaňte tam, kde jste. Neuklízejte záchody, jste-li král. Zůstaňte se sebou samým, plně si vědomi svého Bytí. Jste svobodné nezávisle existující Paramátman. Je to na vás, jak zvýšit svou sílu. Síla tohoto Poznání (vidja) je taková, že můžete vytvořit zcela nový vesmír. Toto Poznání bylo využíváno králi. Učitelé králů v dřívějších dobách neposkytovali toto Poznání druhým. To proto, že duchovní učitelé byli vyčleněni jen pro krále a byli na nich závislí. Skutečný světec se o to nezajímá. Toto „Poznání jógy“ (Poznání Jednoty) je velké. Pán Krišna se z jeho slávy těšil. Nepochybně je to obrovská věc získat stav Brahman, ale ještě větší je se z toho těšit. Ale bohužel, nikdo se z něho nedokáže těšit. K čemu jsou nutné prostředky, je-li cíl dosažen? Vy jste prvotní věčné Brahman! Odhoďte ideu vymyšlené osoby.

Vy existujete bez toho, aniž byste na to mysleli. Ti, kdo podstoupili nesmírné potíže, a dokonce čelili smrti během duchovního úsilí, poté, kdy „sebe“ odhodili, již nezemřeli. Nicméně lidé každý den umírají zbytečně po vykonání úmorné práce ve svém životě, ale ze slávy a vznešenosti Brahman se přitom netěší. Ten, jehož pýcha je pryč, je automaticky Brahman. To je samádhi bez zčeření myšlenky. Nazývá se to též nepřetržité, nezadržené samádhi. Je tu pouze Brahman - buď s kvalitami, nebo bez kvalit. Nic dalšího tu není. Člověk se zbytečně držel některých falešných konceptů. Brahman je vždy stejné, ať v případě krále či žebráka, ženy či muže. Není pravda, že Brahman kněze je čisté a Brahman nádeníka (šudra) je nečisté. Všichni sáddhuové, světci, mniši, kteří kdy byli, a dokonce i Védy zpívají jen chválu Tobě. Celý svět uctívá pouze Tebe. Mahádév (Šiva), Višnu a všichni další Bohové přicházejí uctít Tebe a spojit se s Tebou. Nemají žádné jiné místo. Pro všechny existuje pouze jedno místo k odpočinku. Tímto místem je pro všechny vaše pravá přirozenost (svarúpa - doslovný překlad je pravá forma), Paramátman. Brahma, Višnu a všichni Bohové chválí pouze tohoto Boha. Celý projev, Prákrti, je sluhou tohoto Boha. Prákrti se usilovně snaží udržet ho v dobré náladě. Veškerá sláva je v Bohu. On je Všemocný Bůh. Všechen věhlas, veškerá sláva, všechna síla je svěřena Bohu. Proto Védy křičí hlasitě, jak jen mohou, že pouhým letmým dotykem světce dochází k očistě. Všechna sláva patří Bohu (Šiva) a bída přijde individualitě (džíva).

Pro Gurua a Jeho žáka platí jen Jednota. Není tu žádný rozdíl. Velké prohlášení Véd zní: „Je tu pouze Jedno, nic dalšího zde není.“ Dokud neustanovíte výchozí bod (to znamená, že tu je pouze Jedno), pak konečné prohlášení (není tu nic dalšího) nebude později zřejmé a neklamné. Nejprve musíme rozpoznat, co je falešné a následně musíme zjistit, co je skutečné. Pro tento účel bylo ujasněno vymezení či definování čtrnácti druhů Brahman. Podstata pěti elementů se nazývá „Všeprostupující Brahman“. Být svědek je kvalitou, jedná se pouze o jeden z aspektů stavu Brahman. To vše je Brahman s kvalitami. Prohlášení z písma zní: „To, co je stálé, je Brahman, a to, co je nestálé, je iluze (mája). „Všeprostupující Brahman“ je nestálé. „Pozorující Brahman“ je také nestálé. Brahman s kvalitami (kvalifikované) je nestálé. Životní energie, neboli „Brahman čajtanja“, je rovněž nestálá.

Vše, co má „jméno“, nemá žádný základ. Je to falešné. Všechna jména jsou falešná. Mnoho jmen se používá k označení „Brahman bez atributů“, tedy Nirvána Brahman. V Brahman není žádná blaženost, tudíž blaženost je také falešná. Ztotožnění se s Brahman je rovněž nepravdivý a prázdný pojem. „Nepopsatelné“ je slovo, které se užívá k jeho označení, ale to je také nepravdivé. Platí zásada, že „o Tom“ nelze vůbec mluvit. Slovo „Unmana“ se používá k označení stavu, ve kterém není mysl. Trápení se rozplynulo a mysl se rozpustila. Entita, která říkala „já“, byla „myslí“. Když struktura (mysl), navršená na „vědomí“, zmizí, pak to, co zůstává, je přirozený stav. Zůstal takový, jaký (On) byl. Projevené Já (Átman), Védánta a beztvaré Já (Šivátman) zůstali jako jedno. Ti, kdo zakoušejí sami sebe, to znají.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



66. Vidění Já - Skutečnosti

Co je tím, co se nazývá Já - Skutečnost? To, co nelze vidět a vnímat, je Skutečnost. To, co zná všechny věci, je Brahman. To, co funguje pomocí intelektu, je individuální vědomí. Toto individuální vědomí (džíva) vše chápe skrze intelekt. Brahman je nezničitelný. Pravda je jeho Skutečností. Na Jeho základě se objevují všechny další věci. Realizovaná bytost neboli Džňánin zná Skutečnost. Vše, co existuje, se objeví na podkladě Skutečnosti, a to vše také zmizí, protože přirozeností toho je zmizet. Existencí Realizované bytosti (Džňánina) není zdánlivý jev. Tato existence se ne(ob)jeví, a tudíž se ani nerozpadne. Ona nezeslábne, neubude. To je pochopeno prostřednictvím zaměření pozornosti na sebe. K pochopení není zapotřebí žádné úsilí. Skutečnost, „vaše přirozenost“ neboli svarúpa, je nenucená, bezprostřední. Je nezlomná, nezničitelná. Celý vesmír se projevuje na „Ní“. Ona se nazývá Brahman. Slunce se někdy označuje pojmy Diwakar nebo Bhaskar. Slunce se také nazývá SurjaNárájan. Zářnost, Božskost, tvoření (dne) a „Božská kvalita“ (světlo) jsou Jeho rysy. Světlo značí to, co vše osvětluje. Světlo značí intelekt, jenž poznává.

Kdo je Bůh? Bůh je On vševidoucí. Slunce je větší než kterákoliv hmotná věc, která je osvětlena, avšak naše oči tím, že znají slunce, jsou ještě větší než samotné slunce. Mysl zná oči. Kdo zná mysl? Intelekt zná mysl, ale On, jenž zná intelekt, není znám nikým dalším. On je Samo-zářící. Oči neznají samy sebe. Slunce nezná samo sebe. Já je Átman, tudíž zná ostatní a zná Sama Sebe. To je důvod, proč člověk, který spí, se sám od sebe probudí. Kdo ho jinak bude probouzet? Já je vždy bdící. Není zapotřebí někoho dalšího, kdo by Ho probudil. On je Bůh zářící Sám o Sobě, dávající Božskost Bohu a „jas“ slunci. Já je To, co vše správně umístí na patřičné místo, a dokončí práci. Já není osvětlené někým dalším. Vše je osvětleno nebo vnímáno jen díky Já. Poznat Ho jednou je dostačující. Pokusit se Ho poznat opět je naprostá hloupost. Oku není umožněno znát sebe sama. Kdo další si troufne poznat tohoto Boha? Ten, kdo si myslí, že to, co je očividné, je skutečné, uráží Paramátman, a ten, kdo takto urazí Paramátman, bude utrápený, protože si myslí, že to, co je zřejmé, je Bůh. Myslí si, že Paramátman je temnota Nevědomosti, a stává se uctívatelem čehokoliv, co se jeví smyslům. To pak zbožňuje.

Zapomenout na Skutečnost je první hřích. Chybou je to, že od počátku zapomeneme na Skutečnost. Tímto způsobem individualita (džíva) uznává vše, co se ji zjevuje před očima a trpí tak mnohými pohromami. Já je jako On, tedy vždy zářící. Na základě Něho jsou všechny projevy rozpoznány a na Jeho podkladě je vše vnímáno. Protože to je On, kdo zná ostatní, Je vždy existující, vždy tady. On je za všemi projevy. On, jenž zná vše, je největší. On je dohlížitel nad všemi objekty, které se objevují. To, co je viděné, jsou „objekty“ a ty ve své přirozenosti značí to, co je „zničitelné“. Objekty smyslů jsou vytvářeny samotnými smyslovými objekty. Je to zákeřná povaha těchto objektů. Toho, kdo je přijme za skutečné, nemine utrpení. Budete-li nadále pokračovat v následování objektů smyslů, budete zajisté nešťastní, protože uvidíte pouze to, co je „viděné“. Pokud vidíte očima „Vnitřní zkušenosti“, pak On (Já) je všude, uvnitř i vně.

Nikdo nebyl schopen dodnes odhalit, co je tímto „pozorovatelem“. Stejně jako je prostor či nebe v každém a ve všem, On je také Vše-prostupující, pronikající vším. Je to pouze On, kdo je v tomto světě ve všem obsažen. Všechny rozdíly jsou kvůli egu. Pohleďte, jaká divná věc se stala! Bůh je obětován před kozou. V tomto případě je to ego, které vidělo rozdíl. Rozdíl značí, že je viděna oddělenost. Tam, kde existuje pouze Jedno, jsou místo toho viděny dvě věci. Ukázat, že tu jsou dvě věci, je světem rozdílu, kde jedna věc je jako vlastník a druhá jako její otrok. Avšak byl v tom určitý trik. On, jehož silou nastane zkušenost a je zakoušen celý vesmír, a kdo je podstatou prožitku tohoto vesmíru, byl zotročen, přičemž ego je ve skutečnosti neexistující. Ego se stalo vymyšlenou entitou a skutečný „Zakoušející“ byl postrašen zprávou, že zemře. Byl donucen zaplatit daň tím způsobem, že se stal obětním beránkem. Falešná entita se stala falešným „Bohem“, ale jeho Božství bylo odmítnuto díky poučení od Satgurua. Tento (falešný) „Bůh“ byl obětován namísto kozy (dualita tím byla rozehnána) a Skutečný Bůh se navrátil do svého původního Božství. On je Sám o sobě existující Bůh. Nastal hotový zázrak.

Démon je býk, na kterém se vozí Jáma, Bůh smrti. Ti všichni, kdo se drží svého fyzického těla a pokládají ho za své „já“, jsou těmito býky. Jáma se na nich vozí. Jáma znamená trest, trápení a smrt, přičemž smrt značí strach. Ty, kteří se drží tělesného egoismu, čeká jednoznačně strach a trest. I entita, která říká: „Já jsem Bůh, Já jsem Brahman“, má stejné ego. Kdyby Paramátman říkalo: „Já jsem“ nebo „Mám zkušenost“, „Stal jsem se Skutečností“, pak se rovněž ve všech případech jedná o ego. Ego, pocit „já“, podstupuje změnu vnější formy. Tato energie je touhou užívat si. Ego je v tom natolik dovedné, že se pokouší podvést i Boha. Změní velice pohotově a obratně svou formu, svou kvalitu, ale neodchýlí se od své touhy, své chtivosti užívat si. Ego velice snadno podvede i takzvané „velmi zbožné světce“. Podrobí si i různé hostitele Bohů tím způsobem, že v nich vzbudí touhy. Jediní, kterým se poddá a podřídí, jsou ti, kdo zůstanou ve svém pravém Bytí a jsou vždy na pozoru před jakýmkoliv rozptýlením. Bez pronikavého a jemného pozorování to není možné pochopit.

Skutečnost před sebou nemá žádný cíl či záměr, zatímco naléhání či energie ega je založena na konceptu a představivosti. Tato představivost se nemůže poměřit s nesmírnou velikostí Skutečnosti. To znamená, že koncept „já“ nemůže poznat podstatu Skutečnosti. Nemůže vědět, jaká je její délka, šířka, jak moc jí je, odkud je, kde se nachází, a nezná stavy, kterými proniká atd. Pocit „já“ je vždy neúplný, omezený a upadající. Poroste do té doby, dokud má sestupný trend, avšak automaticky bude rozpuštěn ve chvíli, kdy začne směřovat nahoru a odváží se pochopit nezměrné. Proto nedokáže změřit konec nekonečného.

Čtyři stupně řeči tj. para, pašjanti, madhjama a vaikhari, jsou v Realitě zničeny. Kdo by tam měl mluvit? Kdo by tam měl vůbec něco říkat? Pokud se o tom mluví, potom to není Skutečnost. Říkat, že „já jsem Brahman“, ještě není faktické spočívání jako Brahman. Ono je takové, jaké to je, bez mluvení. Ono to je, ale bez mluvení, což znamená, že to existuje před pronesením jakéhokoliv slova. „Ono“ je tu před uvědoměním zakoušení těla a setrvává i při uvědomění těla. Začalo mluvit a využívat další smyslové orgány, protože tu byla zkušenost těla, ale i tak je to vždy stejné. Když tu již tělo nebude a zůstane tu třeba jen pár slov, až nakonec i ony zaniknou, bude to stále takové, jaké to bylo předtím. Ve Skutečnosti nedojde k žádnému přírůstku či úbytku poté, kdy přijde a odejde tělo. Pocit ega, které zakouší omezené tělo, je jedinou věcí, která se zdá být ve Skutečnosti v nepořádku. Jakmile to je pochopeno, vše je napraveno. Skutečnost tu je, i když říkám, že není. Ona se nemění. I když se o ní může říci mnoho, ona je taková, jaká je. Vždy zůstává taková, jaká je. Přirozenost Brahman se nemění. Skutečnost, která je, se nemění. Ona je vždy pouze „To“ a je jedno, co o ní třeba řeknete. Pokud použijete ošklivá slova, pak budou všechna pouze jmény Pána Šivy.

Jedinečné, bez něčeho druhého, bez toho, aby tomu bylo něco rovno, značí pouze To Jedno. Je to „To“, co je stejnoměrně všude rozvinuto. My jsme „To“ a nic jiného. Pokud políbíte psa, políbíte pouze Brahman. Pes je také Brahman. Uchovat Šivu jako Šivu je samádhi. Ten, kdo udržuje Brahman jako Brahman, je moudrý. Jak může někdo dát záchodu označení Brahman? Jak může někdo oslovit svou ženu jako Brahman? Tato otázka vyvstává pouze prostřednictvím totožnosti s egem. Pokud to vidíte fyzickýma očima, je to iluze, která značí nevědomost, pokud jde o „Pravou přirozenost“ toho. Jestliže to vidíte „vnitřním zrakem“, je to Brahman. Utrhnout list z tulsi je hříchem (tulsi je v Indii posvátnou rostlinou), ale nabídnutí listů tulsi je bráno jako znak přízně! Ať už písma říkají cokoliv, pro opravdového mudrce to nemá žádný význam. Ve stručnosti tedy ten, kdo nezná sama sebe, je velký hříšník. Já je přirozeně takové, jaké je. „Kvalita stavu Já“ není vlastnictvím Já. To znamená, že pocit „sebe“ není Já. Není správné, jsou-li pocity „Toho“ a „já“ brány jako dvě oddělené věci. Správné je vědět, že vše je „To Jedno Samotné“. Není tu nic dalšího, proto bychom neměli používat kvality „sebe“. Ryzí vnímání, neboli to, co je zakoušeno bez jakéhokoliv úsilí, je správné, ale řekne-li se
o tom něco, zahrnuje to v sobě „objekt“ a pocit „já“, který to zakouší. Tomu je nutné se vyhnout.

Toto Já je samo znakem odloučení. Připoutanost značí být ve společnosti s něčím „dalším“. Být nepřipoutaný značí nemít žádnou společnost, nic dalšího. Společnost znamená „něco dalšího“. Zahrnuje dvojnost. Společník značí dělat něco společně. Nepřipoutaný značí nebýt ve společnosti s něčím „dalším“. Já je Jedno jediné a je nepřipoutané. Ten, kdo ví, že poznal, nebo že něco pochopil, je ten, kdo pochopil. Ten, kdo pochopil, je uspokojen. Je klidný a mlčí. Ten, kdo správně pochopil, má jasno, nemá nyní žádnou námitku a není tu žádná další promluva. Je nutné mluvit, když nemáme žádné námitky? Ten, kdo má námitku, bude zajisté něco říkat. Ten, jehož námitky jsou pryč, zůstává klidný. Nepřítomnost řečnění sedí „Realizované bytosti“. Nemá už žádnou příčinu k mluvení. „Poznal jsem to“ je chybné prohlášení, protože potřeba slov se ztratí. Při popisu Brahman jsou všechny popisy doplněny předponou „ne toto, ne tamto“.

Jazyk toho, kdo mluví, je takzvaně rozdělen. Je samozřejmé, že žádná řeč není možná jazykem, jenž je rozdělen. Toto rčení je používáno proto, aby se tím ukázalo, že není možné vyřknout jediné slovo. To znamená, že není možné vyslovit jediné slovo, kterým by se popsalo to, co je úplné. Říká se: „Jazyk posvátného hada, na kterém je Pán Višnu posazen, byl rozdělen, protože Skutečnost nelze popsat.“ Slova nemohou vyjádřit Skutečnost. Jazyk je nepoužitelný. Védy se přestaly snažit popsat Skutečnost pomocí negací (néti, néti – ne toto, ne tamto). Slovo Šruti (Véda) značí „Poznání přijaté po vyslechnutí“. Po poslechnutí promluvy se adept rozhodne prohlášením „Je to tak.“ To znamená, že přijal vyslechnuté učení jako pravdivé, ale to není Poznání, zrozené ze skutečného prožitku. Logický závěr není Sebe-Poznáním či „Přímou realizací“. Toto Poznání, které Védy takto ustanovují, se pokládá za pravdivé a má se za to, že by to mohlo být tak, ale prostě tomu věřit v tomto pojetí není Sebe-Poznáním.

Co je Sebe-Poznání? Poznat to svým celým Bytím, skutečně to cítit uvnitř sebe jako své Já je „Poznáním Já“. „Ne další“ znamená, že stav není zkušeností „druhých“. Sebe-Poznání není poznání druhých. Stav, přirozenost, radost ze Skutečnosti je Já. To je Skutečnost Sebe-poznání. Jaký smysl má držet neústupný postoj, když jste realizovaní? Samartha Ramdás říká: „Já jsem falešný. Vše, co je mé, je falešné. Nemám místo, žádné postavení.“ Vše je klamné. To projev, Prákrti, mluví. To je také klamné. Beztvaré, Puruša, je také klamné. On je tu také odhozen. Prákrti a Puruša jsou uměle vytvořené, falešné. Jsou zbytečné. Nejsou skutečné. I jejich jména jsou falešná. Říkat tam, kde nic nezůstává: „Já jsem poznal“, je falešné. Můžete být „znalí“, na tom nic špatného není, ale neříkejte: „Já nyní nemám nic zbylého“, protože falešné „já“ je v tomto případě stále zbytkem.


https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



67. Éknáth Bhagwat

Videhi Džanaka (Džanaka byl starodávný král; Videhi značí stav, kdy byl bez těla, zatímco byl v těle) se zeptal: „Co je zač tato mája, která nahání tolik hrůzy? Prosím řekněte mi, jak se jí můžeme zbavit?“ Na to mu světec Antarikša odvětil: „Tvoje otázka je zbytečná, neboť se ptáš na něco, co není. To, co není, dohnalo celý svět k šílenství. Přitom toto vše je iluze. Veškerý svět se sloučil s touto iluzí. Je marné se ptát syna neplodné ženy na čas narození, znamení zvěrokruhu, jméno atd.“ Podobně se takto ptáte vy. Iluze je stejná. Je možné rozdrtit hlavu svého stínu? Snacha neplodné ženy přivedla na svět syna. Manželka Bhíšmy (který se nikdy neoženil) měla mateřské mléko. Vzduch by měl být vložen do mlýnu a zde rozdrcen na prach. Vnouče eunucha se šlo schovat do domu, které patřilo slunci. Ti, kdo pokládají tyto věci za pravdivé, mohou pokládat iluzi za skutečnou. Iluze znamená, že ať děláme či zakoušíme cokoliv, vše, co se nám přihodí, je neplodné; a dokonce i my sami jsme neplodní (neskuteční). Prokázat, že všechny zkušenosti v dualitě jsou falešné, je význam slova Mája.

Védy a Guru vám sdělí, co je tato mája. Je na vás, zda přijmete, či nepřijmete to, co je řečeno. V krátkosti mája značí „To, co neexistuje.“ Mája, která říká „já“, je vskutku velkou iluzí. Slovo mája začíná písmenem „m“. Nepochopit znamená mája. Mája jednoduše značí nevědomost či nepochopení. Nepochopení vede k nesprávným výsledkům. Chcete s radostí nasytit tělo, protože říkáte „já jsem tělo“. Proto se mája jeví být skutečná. Je to pouze nevědomost. Co jiného je mája? Individualita (džíva), která je jako opice, není ochotna pustit svou omezenou existenci džívy, dokud není vystavena nějakému velkému pozdvižení či změně. Pouze když si vytrpí velké neštěstí a pohromu, pocítí, že toto vše je falešné. Potom pozná, že ve světských věcech není vskutku žádná radost jako taková. Pak přijde na to, co je mája. Mája samotná sdělí, že nikdy nebyla, není a nebude existovat. Mája značí chybné poznání (neboli neskutečnost).

Poznání neboli vidja má dva významy. Příčinou máji je klam a strom iluze (máji) vyroste po zalévání vodou klamu. Hloupost je jejími větvemi a smyslové požitky jsou jejími plody. Brahman a Bhrama se liší jen nepatrně, co se výslovnosti týče. Je to jen na začátku slov, u jednoho je Bra, u druhého Bhra. Bhrama je iluze. Říká se: „Realizoval jsem Já, nerealizoval jsem Brahman.“ Pouze na podkladě (skutečnosti) Brahman došlo k zrození všech těch mnoha a mnoha potomků. Objekty smyslů jsou pomocí touhy svázány jako provaz. A to nachází svou vitalitu v pocitu „já“. Klenot na hlavě hada, který se zdá být skutečný (i když se jedná o provaz a ne o hada), je sejmut a složen do provázků. Mája se postarala o vznik ega, prvorozeného syna. „Moje“ a „připoutanost“ jsou její další děti. „Moha“ neboli „přitažlivost k tělu“ je zetěm usazeným v jejím vlastním domě. Zeť (džawai) je ten, kdo je k ničemu.

Jaký to vše má vlastně význam? Znamená to, že „vše“ je falešné. Mája nosí náramky rozhodování a pochybnosti. Ego, džíva tancuje do rytmu cinkotu náramků. Zeťovi byla jako věno dána mysl. Mája se výhradně rozvinula na základě třech kvalit (gun). Povaha této falešné máji je taková, že zachvátí nevědomého. Jak můžeme říci, že skutečně existuje? Nahlížíme-li na to s „vnitřní vizí“ poznání, pak zde vůbec není. Jak můžeme prohlásit, že je? Nelze tvrdit, že je. Mnozí lidé, aby se dostali za tuto máju, si nechali narůst dlouhé vlasy a podstoupili zkoušku ohněm. Znají Pančakšari mantru. Tato mantra ukazuje, že mája je taková, že bychom neměli ohledně ní klást žádné otázky. Ona je nepopsatelná. Neměli bychom jí popisovat slovy, protože ona se jimi nedá nijak vylíčit. Nebyla zde v minulosti a ani zde nebude v budoucnosti. Myslet si, že svět je skutečný, je mája.

Védy byly dotázány na to, co je mája? Zůstaly tiše. Co můžeme říci o počátku řeky ve fata morgáně? Její počátek je v nevědomosti hlupáků. V poznání je její konec. Ona se zdá existovat, protože my si něco představujeme. Slyšíme naše vlastní kroky, pohlédneme za sebe, kdo že to za námi kráčí. To, co si člověk myslí a představuje, je pro něho skutečné. On je pak zmatený a ustaraný. To vše je hra představivosti. Původní představivost se nazývá „základní iluze“ neboli mula-mája. Jakmile zapomenete na svou Skutečnost, okamžitě vyvstane koncept máji. Potom si myslíte, že to je skutečné. Mája značí „já“. Chybný koncept o sobě je zde tím velkým omylem, nic jiného to není. Když dáte malý kousek bavlny pod lupu, pak sluneční paprsky, procházející lupou, bavlnu zapálí. Tento chybný koncept se nenachází v pěti elementech. V ryzím Brahman také není koncept „já“. Světský život začíná v poutech ega. Toto „já“ je neutrální, tedy bezpohlavní. Koncept vytvoří ducha z ničeho a jen pomocí konceptu tento duch zase zmizí. Vybudujeme to pomocí naší představivosti, pokusíme se to strávit, a když to nedokážeme, jsme znepokojení. V těle není žádný světský život, a ani v Já není. Touha a tělesné ego vytvoří pocit, že ego existuje.

Ve snu může krátké období pěti minut obsahovat dlouhotrvající životní fázi. Když jste v hlubokém spánku, není v něm bdělý ani snový život přítomen. Ve spánku si užíváte jistý klid. V tomto klidu je Já a také je zde tělo, ale není tu ego. Zrození a smrt jsou také falešné. Jakmile je Já zapomenuto, začne existovat „já“ a to nám dává iluzi existence a zkušenosti zrození a smrti. Zaplétání se do světského života činí z života něco nesmírně obtížného a je velice těžké dostat se za to. Ten, kdo se stane „něčím“, je podveden májou. Žádostivost po potěšení ze smyslových objektů se stane v individualitě mocnou a pomocí toho se zvýší energie máji a její síla. Říká se, že byste se neměli dotknout podoby Ganéši dřív, než se předtím vykoupete. Ale kdo viděl, jak se malý chlapec, syn hrnčíře, vyčůral do hlíny, která byla poté použita pro tvorbu sochy Ganéši? Stručně řečeno, dokud má džíva končetiny, ruce a nohy, je přirozené, že ty zákonitě časem vyrostou. Avšak, jak je pak může někdo zlomit, když tu nejsou, nebo jsou zpřelámány již od počátku? Jak by zde mohla být nějaká zkáza?

Další příklad je o muži, který dá zlomek rupie (cca jeden haléř Kč) na charitu v naději, že za to příště dostane stonásobek nazpátky. To je naprostá nevědomost. Mája má tuto vlastnost. Odhalit to sám a využít některé prostředky k tomu, abyste ji zahodili, je jako činnost přízraku. Mája se rozpustí pouze s použitím učení od Satgurua. Je činnost ve snu pravá či falešná? Bude někdy možné zjistit, jak a kdy sen nastal? Jak může někdo zkoumat něco, co je falešné? Bylo tu město, které nebylo nikdy postaveno. Koho byste se měli zeptat, proč nebylo město nikdy postaveno? Je nesmyslné a hloupé provádět tato šetření. Musíte pochopit, že mája je pouze vymyšlená představa.

Vše, co se jeví, je falešné. Vše je snové. Je velice obtížné dostat se za tuto máju pro ty, kdo ji pokládají za skutečnou. Mnoho lidí říká: „Toto vše se opravdu stalo“, nebo „Já jsem toto vše řekl, a potom jsem byl probuzen.“ Zatímco někdo říká opakovaně toto „já jsem“, oni říkají toto „já jsem učinil vše.“ I když jsem sebe dříve označoval za „šťastného“ či „nešťastného“, nyní jsem probuzen díky Požehnání od Satgurua. Říkejte: „Já jsem osvobozen a jen díky Milosti Gurua toto poznání vyvstalo.“ Jinak si člověk myslí, že mája je skutečná a bude chycen v cyklu zrození a smrti.

Říci „já jsem tělo“ značí zrození skrze dělohu, ale říci „Já jsem Brahman“ značí být neměnný, zcela bez vývoje. Ten, kdo to řekne, je syn Gurua. Mít v Brahman pocit „já“ znamená být individualitou, džívou. Ale když je „já“ nic, potom je vše Brahman. Měli bychom vědět, jaké je složení tohoto pocitu „já“. Jestliže „já“ nemá žádnou strukturu či tvar, je automaticky považováno za falešné. Jak můžeme dokázat jeho existenci, jestliže nemá svou vlastní strukturu? Proto jakékoliv vyjádření, které je učiněno, by mělo být vyřčeno až poté, kdy odpozorujeme strukturu pocitu „já“. Jakmile „já“ zmizí, celý svět je tím pádem také pryč, protože celý svět spolu s pocitem „já“ je iluzí; je to falešné. Proto je zde rčení: „Když zemřeme, celý svět vyhasne a zmizí do prázdnoty.“ Ten, kdo odhodil pocit „já“, se stane skutečným „znalcem Brahman“.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+

[Návštěvník]

VŠE JE ILUZE



68. Brahman je bez vlastností, Mája je s vlastnostmi

Čiré Brahman je zakoušeno jako ryzí Vědomí. Nazývá se Nirguna neboli „Nepodmíněné Absolutno“ bez atributů. Iluze (mája) je s atributy a je viditelná. Co by se mělo nazývat májou a co Brahman? Řeknu vám to. Je to mysl, která rozhodne, zda Brahman či mája jsou skutečné. Jestliže v mysli nedojde k nějakému vyjádření, pak je to Brahman, a pokud tu je učiněno vyjádření, je to mája. Být ztotožněn s Brahman je neobjektivním zaměřením vědomí. Představit si něco dalšího předpokládá uchopení neboli ohraničení. Stav, jenž je vám zcela přirozený, je Brahman. I když řeknete: „Já nejsem“, je to koncept jako základ vašeho vyjádření. Bude platit, že Brahman bude jen v případě, že ho prohlásíte za Brahman, ale v jiném případě ne? Ne, neboť i bez jakéhokoliv vyjádření o tom je to oprávněně „Samostatně existující“ skutečnost.

Ono to jednoduše je takové, jaké to je. Můžete říci to či ono, stejně to prostě je takové, jaké to je. Vědět, že „Toto“ je Brahman a „toto“ je mája se nazývá čtvrté tělo neboli „turíja stav“, jemuž se také říká „Všechápající stav“. Turíja značí znát vše, ale když „vše“ je neexistující, pak co je tu, co je třeba znát?

Brahman je správné rozhodování a mája je pochybující představivost. „Svědek“, „životní energie“, „síla“ – to vše je pouze navrstveno na Brahman. Rys pozorování přichází stejně bez jakékoliv příčiny. Proč? Protože v dualitě je rozpor, a tím pádem dochází ke vzniku pozorovatele. Síla „čajtanja“, životní energie, je také jen iluzorní nános. Prostor uvnitř hrnku, prostor v pokoji a prostor venku jsou jména, která jsou použita nadbytečně. Protože je mája vnímána jako skutečná, přicházejí všechna tato jména a nespočet tvarů k užitku. V hlubokém spánku není žádný čas ani prostor. Bdělý stav není nic než vleklý sen. Pokud se iluze zdá být skutečná, pozorování se také zdá být skutečné. Mysl je svědek všeho, ale pokud nemá co říci, stane se z ní „ne-mysl“ či to, co je „za myslí“. Potom nemá mysl žádné námitky a nemá ani žádné touhy po něčem dalším.

Touha se tím, že došlo k realizaci našeho vlastního Bytí, zklidnila. Pouze díky této realizaci se mysl stane klidnou. To znamená, že nemá nic, co by řekla. Žádostivá mysl se vytratila. Je z ní nyní „ne-mysl“ čili Unmani. To vše jsou jen racionální pojmy. Tento svět je iluzí. Všechna slova a zákony existují pouze v iluzi. Když tu je dualita, je tu vše další. Jakmile dualita zmizí, zmizí s tím vše ostatní. Všechny zákony, vědní obory, předpisy, vše je zkrátka pryč. Je to jako věc, která nemá vlastníka, a je tudíž státním orgánem zabavena, a následně poté ji vlastní stát. Stát je „vše-mocný“. V této iluzi jste vy svým vlastnictvím.

Jeden člověk půjčil jinému deset tisíc rupií a nedostal je nazpět. Byl tedy o tuto částku chudší. Jeho bohatství se zmenšilo do této míry. Princezna si vzala chudáka a sama se stala nuzákem. Kdyby měla svatbu s princem, stala by se královnou. Švec dostal kousek santalového dřeva a denně ho používal na zpracování zvířecí kůže. Ten, kdo se drží společenství dobrého a moudrého člověka, se sám stane moudrý. Potom je i On vlastník tohoto celého světa. Když zmizí mysl, poznání, obsažené na úrovni čtvrtého těla, turíja stavu (sat-čit-ánanda) rovněž zmizí, a dualita individuality a Boha (džíva a Šiva) také zanikne. Dvojnost a ne-dvojnost jsou oboje pryč. Stručně řečeno, je to čistě jen záležitost konceptu, neboli vašeho postoje, že tu je buď dvojnost nebo Ne-dvojnost (Advaita). Kdo tu je, aby prohlásil, že tu je Ne-dvojnost? To je stav, ve kterém je rozluštěn problém iluze a Brahman. Když řeknu, že „já nejsem“, pak je přetržena spojitost iluze a Brahman. Je to mysl, která si vymýšlí pojmy iluze a Brahman.

Vše je Brahman, jakmile je mysl definitivně pryč. Existuje rčení, že když labuť odletěla na daleké cesty, vrána se chopila jejího místa a stala se předsedou (vlády). Jakmile se labuť vrátila a stala se ona předsedou (vlády), vyznání všech začaly být pod ochranou.

Vyznání značí přirozené působení. Naše vlastní vyznání je blahodárné, vyznání druhých nahání hrůzu. To, co existuje a co postrádá jakékoliv intriky a domněnky, je ryzí Brahman, zakoušené mudrcem, Džňáninem. Jakmile je pochopeno Brahman, není tu žádná „další věc“, která by měla být poznána. Máte-li v úmyslu poznat Brahman, vědomí se propadne do prázdnoty. V mysli člověk pochybuje o prázdnotě, protože ji nemůže zakusit. Myslí si: „Jak by mohlo dojít ke zkušenosti, když zde nebudu jako zakoušející této zkušenosti?“

Je třeba úplně zničit oddělenost před samotným prožíváním Brahman. Může se slunce někdy setkat se sebou? Brahman nemůže být zakoušeno do té doby, dokud tu je oddělenost. Jakmile zde není žádná oddělenost, vše je Brahman. Pokud někdo zakusí „Vše“, jak jinak by to mohl udělat, než tím způsobem, že se stane samotnou zkušeností? Zkušenost značí, že „něco“ vnikne do vědomí. To „něco“ znamená něco další. Musíme vědět, co je tím něčím dalším.

Otisk toho, co je, vyjma nás samotných, je třeba upevnit ve vědomí. Když je to „další“ pochopeno, tak to znamená, že my tím pádem chápeme, co jsme ve své podstatě. Realizací se myslí pochopení. Co jiného? Říkat, že „souhlasím“, že „jsem přesvědčen o Realizaci“, je iluze. Pravou přirozeností Já je Realizace. Protože On je zde, je tu Realizace. Jestliže zde není On, není tu žádná Realizace. Pokud se má za to, že zakoušející je jiný než Já, potom by se tento koncept měl okamžitě spálit, jinak začne zahnívat a páchnout. Musíte pochopit Paramátman jako to, co není v těle, a to je „To“, co realizuje. Musíte splynout s „Jeho Jednotou“ a dívat se na vše odsud. Toto je správný způsob vidění. Ti, kdo říkají, že Ho poznali, jsou od Něho vzdáleni. To je hádanka, k jejímuž vyřešení je nutný Satguru.

Povím vám s přesvědčivou jistotou, že pokud na vše nahlížíte jako oddělený pozorovatel, upadnete do prázdnoty, temnoty nevědomosti. Jestliže pokládáte toto „prázdno“ za Brahman, a potom se navrátíte, věřte mi, že tato „prázdnota“ nikdy nemůže být Brahman. „Prázdnota“ neboli nicota je kvalita zvláštního stavu vědomí. Brahman je za tím. Protože pozorovatel nic nezískal, pozorovatel by měl být „pozorován“, a potom zakuste Brahman jako Brahman. To, že „my jsme Brahman“, je „Samozřejmé“. Ti, co jsou skutečně Vidoucí, dávají doporučení, že ty jsi Já. Kdo jiný by tu říkal, že jsi Já? Od koho byste to pochopili? Mít víru v doporučení vidoucího je samo o sobě zkušeností. Je to přirozené nutkání mysli, že by Ho měla poznat, ale v této snaze se mysl stane zaslepená, protože Ho nedokáže poznat. My sami jsme tím, co se snažíme zakusit. Jak se mohou květiny těšit ze své vlastní vůně? Jakmile ustane ztotožnění s tělem, jste Brahman. Ve skutečnosti jste Brahman. Když je to pochopeno, poznání vykonalo svou práci. Tím je část knihy Dasboadh, věnována Poznání, dovršena.

https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman
https://www.youtube.com/results?search_ ... iluze+%7C+