Oddanost po Seberealizaci

[Návštěvník]

1. Předmluva Šrí Nisargadatta Maharadže (z knihy ´Oddanost po Seberealizaci)´)

Předmluva Šrí Nisargadatta Maharadže

Toto je druhá část knihy Adhjátma Dňánača Jógéšvar. První část byla publikována dříve, 4. listopadu 1961, v Bagewadi. To, co je popsáno v druhé části, je Poznání, nazývané také jako „Absolutní Poznání“. Vydavatel a jeden můj spolužák (žák mého Mistra Šrí Siddharaméšvara Maharadže) mě pobídli k tomu, abych napsal k této knize předmluvu. Jakkoliv odvážit se udělat to, je velmi obtížné, protože předmět této knihy je mimořádný, hluboký, rozsáhlý a svým způsobem nekonečný. Pokud nazýváme toto Poznání „Duchovním Poznáním“ či Vidžňánou, slova, která hodláme použít, je lépe nechat nevyřčená. Nevědomost značí „žádné poznání“ neboli nepřítomnost Poznání, zatímco Poznání naznačuje, že je zde uvědomění Nevědomosti. To, co je poznáno, je Nevědomost, a protože jako taková nemá žádnou existenci, zanikla. Poznání, které ví, že „Toto není Toto“, už nemá co poznávat, a z toho důvodu utichlo. Poznávací schopnost zde nezůstala. Protože se řeči nedostávalo žádného slovy popsatelného objektu, ustala. Poznání spolu s řečí utichly. Díky „Síle Já“ zůstalo Poznání bez objektu, pouze v „Já“.

Pokud řekneme, že Poznání musí mít něco, co by znalo, tím poznaným je Nevědomost, a tudíž se pro to začal používat pojem Poznání. Nyní, protože tu žádný jiný objekt není, zůstalo Poznání samo se sebou, bez soustředění se na jakýkoliv objekt. Takže úloha poznávání pominula. Vjem „Já jsem To“ také není fungující. Ten, kdo zjistil, že Poznání nemá žádné postavení, ve skutečnosti ztratil svou schopnost vidění, a poté uviděl. A tedy Životní síla (Čajtanja) nemá žádné postavení (status). Vidžňána je „Síla“, která toto vše pochopila. Ztrácí-li Poznání svou schopnost poznání díky duchovnímu nahlížení, je to Vidžňána. Je to čirá původní Životní Energie, a podstupuje přirozenou transformaci, kde nemá vůbec žádný koncept, jež vede k uvědomění si sebe sama jako pěti elementů, nebo Boha, či Brahman.

Nyní je tato Vidžňána svědkem Poznání, které ztratilo svou dualitu. Je také svědkem stavu bez ega a vzniku forem jako vlnek na vodě. Takže toto definujeme jako Vidžňána. Ve Vidžňáně není žádný konatel ani zakoušející, ani podněcující zprostředkovatel obou. Je zde pouze přirozené Bytí, které je „Sebe-znalé“. Nemá pocit bytí ničeho, co je směsicí pěti elementů, formy, jména, tvaru či žáka nebo Avatára anebo jakéhokoliv činného principu. Jedině tato Čajtanja, „Síla“, která transcendovala všechny stavy, je Vidžňánou.

Požehnaní jsou ti, kteří byli šťastní natolik, aby mohli naslouchat těmto promluvám, které byly jako záplava Nektaru plynoucí z úst Satgurua Šrí Siddharaméšvara Maharadže, jenž byl ztělesněním tohoto Nejvyššího Poznání, Vidžňány. Rovněž tak budou požehnání ti, kteří budou číst a naslouchat těmto promluvám, a stanou se samotným Nektarem nesmrtelnosti. Nikdy nebudou mít strach ze smrti, ani nezemřou. Ti, kdo se oddají Satguruovi jako nejzdárnějšímu ztělesnění Absolutního Brahman, mohou obdržet toto Posvátné Poznání a realizovat, že nejsou tělem, ale Životní Energií, která tělem hýbe.

Postupně, ale taky narůstajícím uvědomováním si této „duchovní Sebe-Existence“, tu je nepopsatelné uvědomování si tohoto Čirého Uvědomění.

Jakmile pochopení prostoupí celou vědomou existenci, i duchovní aspekt života ztratí v „Celku Pochopení“ svou existenci. Jakýkoliv příměr zde není dostačující, ale nelze to zanechat nevysvětlené, a tudíž uvedu příklad člověka konzumujícího jídlo. Když člověk pozře jídlo a ono je stráveno, jsou různé části jídla smíchány v trávícím systému, a člověk je spokojený, protože získává výživu a nabývá sílu. Podobně je duchovní aspekt Vědomí smíchán do „Celku Pochopení“, když mu je dodáván klid, potrava a spokojenost. Tudíž to, co je nazýváno – Vědou Sebe-Poznání, Skutečností, která je Paramátman, Absolutní Parabrahman – zůstává nepřetržitým přirozeným transcendentálním stavem, jenž má věčnou, ničím nedotčenou Spokojenost.

Světec Džňanéšvar řekl: „Oceán Štěstí je naším Otcem, manželem Rakhumadévi (manželka Vithaly).“ A tak dokonce, i když se zapojí tvůrčí síly vesmíru, zůstane toto tělo s poznaným pochopením nedotčeno. Přestože má vícerozměrné síly plné činnosti, zůstává za všemi kvalitami. Je nečinné a neměnné, jako Skutečnost zcela naplněná samotnou Esencí Přírody. Je Plností Klidu nevídaným způsobem. Čtením těchto promluv plných Nejvyššího Poznání ti, kdo jsou nevědomí, nabydou moudrost a dosáhnou Nejvyššího stavu díky hluboké Oddanosti k Satguruovi. Je mým pokorným přáním, aby všichni lidé na světě, kteří jsou sami jako Bohové, byli potěšeni čtením a studiem této knihy. Nyní končím svou předmluvu.

Drazí čtenáři, i když si to neuvědomujete, jste původně jedině Brahman. Proto vám na základě naší osobní zkušenosti a přesvědčení říkáme, že přestože jste nyní Brahman, aniž byste si to uvědomovali, můžete být Brahman vědomě na základě přímého poznání prostřednictvím čtení této knihy.

S úctou!

Nisargadatta

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman

[Návštěvník]

69. Naslouchejte znakům Poznání

Poznání je Skutečné Poznání. Existují dva druhy poznání. Jedno je Pravé Poznání (Vidja), jež je poznáním „Já“, a to druhé je falešné poznání, které má povahu nevědomosti (Avidja). Měli bychom upustit od falešného poznání a rozpoznat Pravé Poznání. Jakmile zcela odejde pocit „já“ a „moje“, je to Pravé Poznání. Když se mysl a intelekt dostane za smysly, logické uvažování přestane mít své opodstatnění. Toto je tajemství, v němž nejsou mysl a intelekt za účelem pochopení potřeba. Má povahu Sebe-zkušenosti. „Já“ je samo-zřejmé. Zná ostatní věci a samozřejmě zná Sebe samo.

Co to znamená, když říkáme, že On zná Sebe Sama? Značí to, že On již zde je. Pouze ten, kdo už tu je, může znát „ostatní“. Jak může ten, kdo není existující, znát cokoliv jiného? Zrovna tak je tomu, když člověk neexistuje; jak může vědět ten, kdo zde není, zdali někdo přichází či odchází, nebo být schopen o tom něco říci? Kdo je tu, kdo říká „Já nevím“? Takto se má pravda o „Já“. Můžeme říci, že je člověk zmaten, není ale pravda, že může být zmaten jedině tehdy, pokud je zde? Je tedy dokázáno, že před jakýmkoliv zmatením zde byl stav bez zmatení či stav jasnosti. Ve skutečnosti zde není žádná jiná existence kromě „Já“. Ti, již jsou synové Gurua (Guru-putrové), nepotřebují nad tímto bodem nadále rozjímat.

Je tu pojem „Já jsem“. „Já jsem“ je nepřetržitě každým dnem a nocí opakováno. Bez vyřčení slova je neustálým uvědoměním. Slovo džapa znamená v sanskrtu „opakování“, ale v marátí má ještě jiný význam, a to „starat se“, „ochránit“ či „vyživovat“. Toto vše je samočinné.

V tělech všech bytostí s dechem nepřetržitě koluje tichý zvuk „sóham“ a „hamsa“. Jeho pochopením se člověk oprostí od veškerého otroctví. Ve všech bytostech je uvědomění „Já jsem“ neměnné. Hlas „Já jsem“ je tu ve dne v noci. Nejprve byl individualitou, džívou, a poté se stal Šivou. Pak se obojí vytratilo a pojem „Já jsem“ setrval jako „Ty jsi“. Nikdo nemá zkušenost, že není. Říci „Já nejsem“ znamená říci „Já jsem“. Student napsal svému učiteli lístek, v němž stálo: „Dnes nejsem přítomen.“ Učitel se během čtení vzkazu usmál. Pomyslel si: „Tento student vlastnoručně píše, že není přítomen.“ Někdo jiný řekl: „Nemám ústa, nemluvím. Nemohu mluvit.“ To byl schopen říci jedině mluvením. Zkušenost „bytí“ je za (před) počátkem řeči (para řeč), bez potřeby zmínky. Svět poznání je vize pochopení. Jak můžete vědět: „Já jsem mrtvý?“ Pravda je tato: „Já nikdy neumřu, nejsem mrtev.“

V okamžiku smrti špína odejde a to, co zbude, je čiré. Pomysleme si, že dojde k zániku špíny. Tělo je špína. Intelekt připoutaný k tělu je špína. Nemějte žádnou připoutanost ke špíně. Jestliže jste odpoutáni, kdo umírá? Jak umírá?

Snažit se poznat je nevědomost. Oči jsou zde, ale nemohou spatřit sebe sama. Když si je „Já“ vědomo sebe sama, je Sebe-zářné. Má povahu Sebe-zkušenosti. Ten, kdo se snaží poznat, je v nevědomosti. „Já“ není objektem poznání, neboť je to On, kdo zná vše. Všechny věci jsou objekty Jeho poznání. Vše, co je známo, je znáno Jím. Cokoliv je poznáno, nazývá se objektem. Takže to, co nelze poznat objekty, zůstává prosté objektů. On předsedá všemu kolem. On je prvotním a původním okem. On je okem, které vidí vše. Nikdo či nic na světě Ho nedokáže zavřít. On je neustále bdělý. Nikdy nezapomíná. On je Sluncem, které zná vše. Slunce se v sanskrtu řekne súrja, což také znamená, že je nekonečné, neomezené a vše prostupující. On si je vědom bez pozornosti. Ať už tu zaměření pozornosti je nebo není, On plně prostupuje vším. On ví, zda je zde pozornost či soustředění na cokoliv, a pokud zde nic z toho není, zůstává tiše.

Je bláznovství snažit se spatřit slunce pomocí světla baterky. Stejně tak bláznivé je snažit se spatřit slunce poznání pomocí baterky mysli a intelektu. Toto poznání je čiré neposkvrněné poznání. Poznání, které pozoruje svět, se nazývá světské poznání. To ale není pravé poznání, to není skutečnost. Je to zaměření pozornosti neboli vrutti.

Všichni lidé říkají, že jednoho dne musíme zemřít, nikdo ale neví, co toto „umírání“ je. Měli byste umřít jednou provždy tak, že nebudete muset umřít znova. Poznání, jež je čtvrtým tělem, turíja stav, Sat Čit Ánanda, není čirým poznáním. Značí, že „vy“ zůstáváte. Turíja stav si je vědom, že „vy“ a Brahman jsou dvě oddělené věci. Turíja značí dualitu. Turíja končí, není věčné, ale Brahman nekončí. Turíja je čas a čas značí konec. Konec něčeho je známkou času. Brahman nemá žádný konec. Jedině Brahman je skutečné. Toto je čiré poznání.

Mahávákja je „nejvyšší stanovisko“, „konečné stanovisko“. Má správný význam a je vskutku velké samo o sobě. Tvrzení „Aham Brahmasmi“ značí „Já jsem Brahman“. I jen jeho vyslovení je velmi mocné, vy ale musíte pátrat po jeho významu, jeho zkušenosti. Pouhé opakování „Já jsem Brahman“ nezničí kouzlo iluze. Význam tohoto tvrzení nelze uchopit žádným jiným způsobem než pravým učením Satgurua.

Ten, kdo vůbec nepřemýšlí, není víc než zvíře. Nestará se o poznání a pochopení života, který žije. Je tedy hlupákem. Pokud předvádíte hrdinské skutky ve světě, ale neznáte sebe sama, je to k ničemu. Je to stejné, jako když se slepý vydá na cestu kolem světa. Znáte-li z první ruky svůj život a máte-li v něm vlastní prožitky, jedině pak jste jej zužitkovali plodně. Meditovat na nejvyšší duchovní tvrzení „Já jsem Brahman“ je známkou moudrosti. Získat Sebe sama Sebou samým je jako odečíst od čísla jedna jedničku. To, co v rovnici jedna mínus jedna zbývá, je Nejvyšší „Já“, Paramátman, které je beze jména a formy. Musíme naprosto umřít, a přesto zůstat bez umírání. Toto je ojedinělý stav Moudrosti. Když se setkáte se sebou samým, jedná se o „Skutečné poznání“. Všechny vazby jsou náhle zničeny. Pokud nad tím nadšeně dumáme, odhalí se nám, že tato zkušenost vejde sama v existenci. Vědět, že zdroj veškerého pohybu a nepohybu je Jeden, se ve Védántě nazývá „Absolutní Poznání“. Pak jsou všechny rozdílné argumenty pryč. Když pátráme v sobě samých, je zde znalost všeho. Skrze jemné a vnímavé myšlení se setkáváme se sebou samým. Jakmile jste nabyli skutečný vhled, vše je pouze Brahman, třebaže ho můžete nazývat různými jmény. Pak lze pojmenovat hada hadem, škorpióna škorpiónem, a přesto budete vědět, že to je pouze Brahman. Když pozorovatel nabude pravou zkušenost, práce je u konce. Jakmile zmizí oblast poznání a její znalec, zůstává pouze nejvyšší skutečnost, Parama Puruša. Jedná se o zakoušení bez zakoušejícího či pozorujícího. Můžete si povšimnout, že se pozornost směrovaná ven obrací zpět do sebe sama. Patrný i skrytý význam, vše je pryč. I jen nepatrná představa „Já jsem někdo nebo něco“ je také pryč. Lampa namalovaná na obrazu tmu nerozežene. Z tohoto důvodu musí být rozsvícena skutečná lampa.

Když zmizí představa „Já jsem“, to co zůstane, je naprosté stažení se do sebe sama. Představa „Já jsem omezené bytí“ je koncept, omezené pojetí. Je to omezené konceptuální ohnisko Vědomí. „Já jsem“ je konceptuální stav. Jakmile je odhozen, zůstane samotné Brahman, Absolutno.

https://www.youtube.com/results?search_ ... realizaci+
https://www.advaita.cz/24991-sri-siddha ... to-brahman