PALAČINKY
Máma mi začala odcházet a já jsem si uvědomila, že bych si od ní měla vzít něco na památku. Ne ve fyzickém smyslu slova, něco jako upomínku, i když později jsem jednu dostala - křišťálovou slánku se stříbrným okrajem z jejího starého svatebního setu... ale něco zvláštního, drahého, blízkého a milovaného, spíše společnou činnost. A vybrala jsem si. Byly to palačinky...
Jak nás matky opouštějí? Je to velmi jednoduché: zeslábnou, zapomenou slova, zpomalí, se šouravou chůzí, zlomenou řečí a unaví se z maličkostí. A pokud jste pozorné dítě, pak chápete, co se děje. A pokud jsou ve vaší rodině máma, táta, sestra spojeni s medicínou, pak se z vás časem stane téměř zdravotní sestra. A potom neztrácejte čas!
Jednoho dne jsem přišla navštívit svou matku. Ona se jako obvykle zeptala, co bych si dala k jídlu. Řekla jsem si o palačinky.
- Jenom je budeme vařit spolu, mami, povídám, a přitom si zapíšu tvůj recept.
Nápad se jí velmi líbil, zvláště když se objevila asistentka, protože pro ni už bylo těžké stát dlouho u plotny.
Maminka diktovala: na 20-25 palačinek - 3 vejce, 12 lžic mouky, 4 lžíce rostlinného oleje, špetka jedlé sody, trochu soli, cukr nedávat vůbec, 2 hrnky teplého mléka a nakonec - sklenici vroucí vody. Míchej to bez hrudek.
- Ano, řekla, musíš dát vařící vodu. Pak budou palačinky tenké, průhledné, s malými otvory. Jak to má být.
Recept jsem si zapsala, přípravy skončily a začalo se péct. Nejdříve mi to ukázala maminka, pak jsem sama začala lít těsto na palačinky na rozpálenou pánev.
- Nech těsto rovnoměrně rozprostřít po celé ploše.
Přibývala palačinka za palačinkou, na talíři rostla hromádka. Palačinky byly čím dál lepší, kulatější, bez dírek. Hlavní věc v tomto případě: při otáčení palačinky ji neroztrhejte. Věda, říkám vám!
Během 2 měsíců se nám s mamkou takhle podařilo párkrát upéct palačinky.
Se zakysanou smetanou, marmeládou, medem, červeným kaviárem, černým (jste-li buržoazní), jestli máte čas, můžete do placky zabalit tvaroh s rozinkami nebo mleté maso s rýží. K této hojnosti mi ale stačí silný černý čaj s mlékem. Mmm…
Už je to 8 let, co peču palačinky sama. Stal se ze mě profík, peču na dvou pánvích, stíhám to všechno do půl hodiny. Zkušenosti jsem předala dcerám, o recept se dělím s přáteli. A přesto moje palačinky nejsou tak chutné, i když vypadají stejně, a recept se nezměnil. Něco jim chybí. Pořád zkouším. Možná je někdo dokáže udělat lépe než já. A já vím přesně kdo.
Máma...
(Podle Igora Toryho)