Co je osvícení (Ví někdo o čem ti lidé mluví?)
Andrew Cohen, http://www.baraka.cz
Rozhovor s Adžou
Adža: Především, měli bychom se představit, aby pak panovalo vzájemné pochopení a harmonie. Pak může začít náš rozhovor a pak teprve bude náš rozhovor užitečný. Jinak půjde jen o slova, a slova jsou jen slova. Když jsme se nedávno setkali, popisoval jsi své osvícení, ale ostatní to ještě neslyšeli, takže mohl bys to zopakovat?
Cohen: Bylo mi šestnáct let.
Adža: Komu bylo šestnáct let?
Cohen: Mladému muži, který byl přesvědčen, že má nějaký problém a že je něco špatně.
Adža: Pokračuj.
Cohen: Náhle se otevřely dveře vnímání. Vypadalo to, jakoby zmizely stěny místnosti a já se ocitl v nekonečném prostoru. A ten prostor byl naplněn energií. A ta energie byla vědomá a já jsem si toho byl vědom.
Adža: Co jsi teď – je to pořád to samé vědomí?
Cohen: Ano.
Adža: Takže to není tělo, o kterém mluvíš jako o sobě. To vědomí, které jsi tehdy zažil, je ono "já", které cítíš také teď?
Cohen: Ano, je to totéž.
Adža: Není to tělo?
Cohen: Je zde jen jedno "já".
Adža: A co se stalo potom?
Cohen: Uvědomil jsem si, že energie, které jsem si vědom, je inteligentní, a že podstatou toho všeho je láska. Nekonečná a téměř nesnesitelná láska. Bylo jasné, že také vše, co ve vesmíru existuje, je téže podstaty, tedy vědomí. A že každý bod ve vesmíru je stejný jako každý jiný bod ve vesmíru. Teď jsme například v téhle místnosti a předtím jsme byli v Evropě a předtím jsem byl v Americe. I když se ta místa zdají odlišná, tehdy jsem si uvědomil, že každé místo, na kterém jsem, je totéž místo. Plakal jsem, ale slzy netekly. Mé hrdlo se otevíralo a zavíralo.
Pak ta zkušenost vybledla, ale když mi bylo dvacet dva let, začal jsem opět hledat tutéž zkušenost. Začal jsem meditovat a cvičit s mnoha různými učiteli a pak jsem potkal toho svého učitele. Vyprávěl jsem mu o své zkušenosti. Vyprávěl jsem o tom již mnoha lidem, ale nikdo nikdy nevěděl, co říct. Tento učitel řekl: "To jsi prožil Všechno." V tu chvíli se můj zážitek vrátil. Znovu jsem pocítil nekonečnou lásku a energii a trvalo to několik týdnů. Od té doby jsem o Absolutnu začal neustále mluvit, nemohl jsem si pomoci. Jakmile jsem o tom začal mluvit, přišlo to a mé tělo se opět naplnilo štěstím a jiní lidé to cítili a byli tím přitahováni.
Adža: A jak jsi na tom teď?
Cohen: Prožívám totéž. Prožívám to vždy, když učím, když hovořím o Absolutnu. Rozdíl je jen v tom, že teď nepochybuji.
Adža: Na počátku tu bylo "já" a to bylo jen a jen "já". Pak ale začalo bytnět a pak dosáhlo stavu, kdy neexistoval čas a prostor. Ty a já pak bylo jedním – nejvyšším božstvím. To jen my používáme slovo "já". Je to ale jen označení. Používáme slovo "můj", ale já jsem nic, nejsem tělo, nejsem ani síla. To, co jediné existuje, je světlo, jehož podstata je satjá, konečná realita. Je to pravda, dokonalé štěstí, mír – podstata vší existence.
Kdo je ona energie, ona síla? Jaký je její zdroj? Jaký je můj zdroj? Vydám-li se hledat zdroj tohoto "já", dosáhnu sebe-osvícení. Pak zjistím, že ta síla existuje v tomto těle, a pochází i z tohoto sebeosvícení. Má všechny kvality a podstatu Toho. Jakmile to poznám, začnu se rozvíjet. Já se začne rozvíjet a stane se Tím. To je podstata všeho – expanze.
Pro člověka, který touží osvobodit se, je jediná bezpečná a nejpřímější cesta ven z pout života a smrti – klid mysli. Každý z nás má schopnost nalézt odpovědi na ty nejhlubší otázky - a když se mysl zklidní, přijdou odpovědi. Nestane se to za den či dva, ale je jisté, že jednou z ticha přijde odpověď.
Cohen: Když je mysl klidná, neexistuje žádný problém a není tedy nutno hledat řešení. Mám ale pár otázek pro čtenáře našeho časopisu.
Adža: Cokoliv se zeptáš, odpověď přijde z onoho "utiš svou mysl". Musíš soustředit mysl samu na sebe. Pokud i poté potřebuješ nějakou odpověď, můj život je dokonalou odpovědí. Když pozoruješ, co dělám, pochopíš a uvědomíš si To. To je mé poselství. To je moje odpověď.
Cohen: Mohu se přesto něco zeptat?
Adža: Ať ti odpovím na cokoliv, mělo by ti to být k užitku. Nejdůležitější je ale čin. Obdržíš-li poselství, dokážeš jej uvést do praxe?
Cohen: To je to, na co se chci zeptat. Jaký je vztah mezi neexistencí a akcí v čase a prostoru?
Adža: Člověk ztrácí svou existenci skrz vědění a akci. Skrze ně se vysvobodíš. Pak budeš dživa mukta – osvobozená bytost. Když ale to já zmizí, co zůstane? Kde pak je ta otázka?
Cohen: I když je svobodný, stále něco vyjadřuje svými činy?
Adža: Nemám pocit nějakého vědomí, že jsem džňánin nebo dživa mukta. Nemám žádný pocit. Když já zmizí, ve vědomí se neobjeví ani pocit onoho já. Pro džňánina ta otázka vůbec neexistuje. Naše myšlenky jsou transformovány kontemplací a pak naše každodenní činy zduchovní. To, co bylo běžné, bude duchovním životem. Takový je život jógína. Je to život plný zázraků.
Cohen: Je v tom záhada. Z ničeho se stane něco, skutečný začátek něčeho. Totéž se děje s dživa muktou, on je také ničím. A přesto z toho ničeho něco povstává: slova, činy atd. Na to se chci také zeptat.
Adža: Už jsem hovořil o tom, jak se z každodenní rutiny stává život naplněný duchovními činy. Pokud se člověk dokáže plně takto věnovat každodenním povinnostem, pak je pomalu transformován. Dokáže-li pak pomocí kontemplace dospět až k otázce Kdo jsem? – pak, i když zůstává v hmotě těla, je pomalu vysvobozován z koloběhu života a smrti. Stane se velkým Já a toto Já je svobodou. V tom je smysl zrození. Jakmile člověk toto poslání naplní, naplnil i svůj život. Život bez duality a mimo smrt. A dokázat to může kdekoliv na světě – protože totéž platí i co se týče celého lidstva. Jakmile si to uvědomí celé lidstvo – pak zmizí všechny problémy a otázky.
Cohen: Pak zmizí rozdíl mezi zrozením a smrtí
Adža: Ano. Jen tam, kde je zrození, může být i smrt. Myslíme si, že jsme toto tělo. Všechny smysly nám to tvrdí. To je tajemství zrození, života a smrti. Pokud se ale jedinec dokáže vysvobodit z pout svých činů a svého těla, pak se ztotožní s nejvyšším Já, které je jeho podstatou. Jakmile se člověk kontemplací na otázku Kdo jsem osvobodí ze své karmy, dosáhne nejvyššího. A to je ono Já, které září, které je dokonalým štěstím, to je satja, konečná realita. Ona realizace je džňána, svoboda, mokša, osvobození. Musíme se naučit chápat, jak tohoto stavu dosáhnout. Jaký druh akce nás k němu dovede? Zpěv božího jména, kontemplace, odpuštění a nenásilí, pravda, soucitná akce. Ten, kdo dokáže transformovat své nejvyšší Já do svých činů, prožívá neustále stav požehnání a stane se požehnáním.
Cohen: Když hovoříte o karma józe nebo o soucitném konání, máte na mysli nějakou konkrétní duchovní činnost?
Adža: Správná je jakákoliv akce, při níž člověk nečeká výsledek. Když cokoliv děláte nesobecky a bez očekávání výsledku, dostanete se do stavu, kdy zmizí emoce a děláte jen to, co právě děláte. Zmizí pocit "Já něco dělám." A co se stane s tímto "já"?
Evoluce probíhá krok za krokem. Nestane se najednou. Člověk musí projít mnoha různými fázemi. Avšak tím nejzákladnějším stavem blaženosti je sama blaženost. Podstatou požehnání je požehnání. Je to základní pravda, základní skutečnost. Není to nějaký stav, zážitek a slova to nemohou vystihnout. Nejkratší cestou k tomuto stavu je prostě neustále v něm být. Může vás ale napadnout - kde to dokonalé štěstí je? To štěstí je tady a teď, je vždy přítomné. Individuální duše je spoutána pouty akce, ne tak ale nejvyšší. Ta se ani nerodí a existuje mimo náš dualistický svět činů. Cesta k tomu všemu ale začíná meditací. Člověk se musí vnitřně připravit. Zvládnout disciplínu. Pouhé sezení v meditaci ale není všechno. Nejen tělo se musí zklidnit, především se musí zklidnit mysl. Dokud se člověk nenaučí kontrolovat mysl, neví, co je to meditace.
Cohen: Když říkáte, že zde nic neexistuje, myslíte tím, že právě teď nezažíváte žádnou zkušenost? Přece ale toho tolik dáváte...
Adža: Čí zkušenost? Slova jsou jen slova. Není to ale tělo, které hovoří. Je tu něco, co tělo, intelekt a mysl inspiruje. Obvykle člověk říká "Já mluvím". Ale tak to přece není. Slova odněkud přicházejí. Rozdíl je v tom, že neříkám "Já říkám, já hovořím."
Cohen: Já mám zkušenost, že vztah mezi stavem blaženosti, ve které "já" neexistuje, a dokonalou činností ve světě času a prostoru, se může zdát velmi záhadný. Rád bych tedy věděl víc o tom, jak definujete tento vztah tomu, kdo už ví, co to je stav požehnání, ve kterém není ani kousek "já". Jak jsou pak skutky takového člověka manifestovány? Jaký je vztah mezi tímto stavem a vyjádřením dokonalé akce v tomto světě jevů?
Adža: Podle mne tady žádný vztah neexistuje. Jaký je tvůj názor na dokonalou akci na tomto světě?
Cohen: Dokonalou akcí rozumím akci, která vychází z čisté lásky a ve které není ani stín duality a jáství atd. Není tu ani náznak pýchy, závisti, ega a sebevědomí. Je to vyjádření čisté lásky, která si není vědoma sama sebe. Je to akce sama o sobě. Tak konají realizované duše.
Adža: Je to obtížné vyjádřit slovy, ale pokud strávíte nějaký čas v blízkosti člověka, který je ve stavu neustálého štěstí, pak to pochopíte. Nic vám neřekne, bude s vámi komunikovat tichem, ale skrze jeho činy pochopíte, o co se tu jedná. Skutečně to pochopit znamená prožít to.
Co je to láska? Hovoříme o lásce spojené se smysly? Nebo o něčem, co je mimo smyslové vnímání? Někteří lidé jsou ztělesněním lásky, ale podstata jejich lásky je mimo svět smyslů. Nemůžete ji vidět očima, nemůžete ji popsat slovy. Láska není něco, co by se dalo někam umístit – to je její základní vlastnost. Není to něco, co takoví lidé jen vyjadřují. Láska je jejich podstatou. Existují v tomto světě, ale nejsou tímto světem. Jsou a zároveň nejsou. To je to, čemu se říká sebeosvícení. Jejich podstata je požehnání, pravda, život. Není to ale život pozemský, je to život mimo dualitu a mimo zánik.
Cohen: Takže to, jak žijí a co jsou, je odpovědí na tu otázku. To, jací jsou, je odpovědí na otázku o vztahu mezi ničím a něčím.
Adža: Nedá se to popsat. Dá se to jen vnímat a pochopit, ale ne protože by měli co říci. Není možné popsat stav blaženosti, dokonalého štěstí.. Prožíváš-li to, pak je to tvoje zkušenost, ale nedá se o tom mluvit. Prožitek a popis prožitku není totéž. Slova ukazují to, co je manifestováno, ale slova nejsou To. Má zkušenost je zkušenost univerzální duše, která je energií, světlem a silou. Je součástí evoluce a vyvíjí se.
Cohen: Světlo se vyvíjí?
Adža: Světlo přichází se silou, ale jen světlo zůstává ve vyvíjející se formě. Nakonec už není síla. Podstatou hmotného těla je duše, která není nic, než sebeosvětlující světlo a síla. A během evoluce se ta síla rozpustí a zůstane pouze světlo. Ale ani to se nedá vyjádřit slovy a lze to pochopit jen v přítomnosti člověka, který to již uskutečnil. To je jedna z těch odpovědí, na otázky k nimž vedoucí lze přijít jen v hlubokém tichu. Jinak je to jen součást přednášky, která nikomu nic nepřinese.
Cohen: Chápu, že ty nejdůležitější odpovědi nelze předat slovy a že je lze nalézt jen v tichu. A přece z vlastní zkušenosti vím, že když se člověk ptá na takové otázky, často se přihodí zázračné a výjimečné věci.
Adža: I když se stanou neuvěřitelné a zázračné věci, jak říkáš, slova jsou stále jen slovy.
Cohen: Ale slova džňánina mají moc osvítit.
Adža: To dokáží džňáninové. Ale kde jsou? Kdo je džňánin? A co je to, co džňánin poznal?
Cohen: Džňánin a to, co poznal, jsou jedno a to samé.
Adža: To je tvá zkušenost?
Cohen: Ano.
Adža: Neberu ti tvou zkušenost. Ale džňánin nikdy nemá zážitek a pocit "já jsem džňánin". Prostě je tím, čím je. Je to jeho základní stav bytí. Dokonalé štěstí. Není zde ten, kdo by to štěstí zažíval.
Cohen: Jeden váš žák mi vyprávěl, že když člověka více poznáte, jste schopen vidět jeho minulé životy. Je to pravda?
Adža: Nejsem astrolog. Nečtu mysli jiných lidí. To je opak duchovnosti. Osvobození by se mělo přihodit v tomto životě. Někdy nám říkají, že z těch a z těch důvodů to nelze v tomto životě a že musíme čekat na další inkarnaci. Jenže o tom zase až tak moc nevíme, a tak je jistější snažit se docílit osvobození v tomto životě.
Cohen: V tom s vámi souhlasím, ale moje otázka pramenila z toho, co jsem slyšel o jiných lidí. Osobně se také domnívám, že to je jen mrháním času a v opačném směru, než bychom se měli vyvíjet. Informace o minulých životech vám nikdy neřekne, co se mohlo stát.
Adža: Když se ale naučíš ptát stylem otázky Kdo jsem, můžeš nalézt odpovědi na jakoukoliv otázku na světě. Ale člověk by měl jen a jen hledat. Když se ten, který hledá, stane jen a jen hledáním, dosáhne stavu, který je átman, stav štěstí a hlubokého klidu. Do té doby zde je i ego, poté ego zmizí.
Někdy se stává, že nějaká událost způsobí duchovní probuzení. Lze to nalézt v životopisech slavných Indů, jako byli Valiki, Tulsi Das, Ramana Mahariši, Džiddu Krišnamurti. V mém případě to byla bolest, která šest měsíců trvala a pak přestala. Pak následovalo období kontemplace. Nepravda se stala pravdou. Temnota se stala světlem. Když dozraješ, jsi sladký. Ale ta sladkost tady byla neustále. Hořkost byla transformována do sladkosti. Pochybnosti se staly kontemplací. Pro tohle bychom si měli být vědomi důležitosti myšlenek. Neměli bychom uvažovat o svých starostech nebo problémech, měli bychom je plně zažít. A pak přijde exploze.
Adža: Ano, to je otázka pro celé lidstvo. Potřebujeme svobodu. Nikdo nechce žít v poutech. Mé poselství je o tom, že nejen jedinec by se měl osvobodit, ale jde o osvobození celého lidstva.
Samozřejmě, když dosáhne osvobození jeden jediný člověk, pak bude mise mého života naplněna. Proto jsem souhlasil s tímto rozhovorem – doufám, že třeba někomu pomůže. Jinak bych jen mlčel. Jde o osvobození každého jednotlivce. Jakmile člověk dosáhne osvobození, pak se nenarodil nadarmo. Cílem našeho života je osvobození. Každý ho může dosáhnout. Všichni jsem se zrodili právě jen za tímto účelem. Osvobodím-li se já sám, stále ještě nemohu být úplně šťastný, protože tak šťastný, jako jsem já, by měl a mohl být každý člověk na Zemi. Zažívám odlesk té možnosti, a skutečné dokonalé štěstí bude mou součástí až tehdy, až bude svobodné celé lidstvo.
Cohen: Je to tedy pro blaho všeho lidstva.
Adža: Ano. Je to poselství celému lidstvu. Je-li v člověku čistota, pak je mysl, srdce a jednání tímtéž. Mysl a srdce by měly být čisté a pak jsou čisté i skutky. Každý člověk to může dokázat.
Nejsem v mysli, jsem ve stavu mimo myšlení a pocity. Hovořím, ale nic nevím. Nepřemýšlím, nečtu knihy. Pro skutečné pochopení to není třeba. Pro intelektuální rozhovory je třeba přečíst spoustu knih, ale pro zkušenost Jáství to není třeba. I kdybych seděl někde v koutě, vyzařovalo by to ze mne. Září to celým vesmírem.
Takže... co uděláte s tím, co jste teď natočil?
Cohen: Bude to součástí článku o vás, o vašich zkušenostech, a to, co jste řekl, může někomu v Americe pomoci.
Adža: Zdá se, že jste nám docela blízký. Necítím z vás úplného cizince.
Cohen: Cítím to také tak.
Adža: Není ani žádná Amerika ani žádná Indie. Je jen jeden vesmír.
http://zivotni-energie.cz/co-je-osvicen ... mluvi.html
Co je osvícení?
Co je osvícení?
od Návštěvník » čtv 12. čer 2014 12:20:32
Jen na úvod dodám, že náš přirozený stav je opravdu něco, co je tu stále. Možná vám to nikdo ještě neřekl a možná vám na to nikdo nepoukázal dost jasně. Je to vaše nonstop zkušenost, ikdyž byla třeba přehlížena. Nebo se možná bráníte tomu vzdát se všech těch představ a domněnek, které o sobě či osvícení máte. Prokoukněte tuto iluzi jednou a provždy. Čas existuje jen v myšlenkách.
Osvícení neboli váš přirozený stav je teď a tady, ne nikde v budoucnosti. Jste TO. Nejste mysl, nejste tělo, přeci na tenhle starej trik nebudete skákat donekonečna... Jste vědomá přítomnost. Nijak to nevypadá a skrze mysl to neuchopíte, protože mysl se v tom (jako myšlenky) objevuje. A přesto 100% víte, že existujete, a že probíhá uvědomování. A to je ono! Stále 100% zde, ať se děje, co se děje. Žádný tvar, žádný problém. Prozkoumejte to.
Mooji je velmi radostný chlapík a vděčí za to i třeba Ramanovi Mahárišimu a Poonjajimu.
—————————————————————————————————-
Mooji: Opravdové já je neměnné pozadí, podkládající měnící se svět jevů. Je to jen neosobní Vědomí, neměnné a blažené. V zakusitelném stavu září jako čistý, subjektivní, vědomý pocit "já jsem". Tato "já jsem-nost" je neosobní a je totožná s vědomím - polem uvědomování. Je to přímé vyjádření čisté subjektivity. Šri Nisargadatta Maharadž, velký mudrc, to popisuje jako dveře, které se houpají jedním směrem do projevu a druhým směrem do nekonečnosti. Toto to krásně vyjadřuje. Všechny události se zjevují jako pohyby ve vědomí a jsou v něm rozeznávány touto vědomou přítomností "já jsem", toto je "svědek" neboli uvědomovací princip, kterým jsme, zatímco zde je tělo.
Otázka: Takže jsme tělem nebo v těle nebo něčím odděleným? Protože... (tazatel začal rozebírat nějaké zkušenosti a pozorování...)
M: Ponech to prosím teď být, prostě zůstaň otevřený, dovolující nechat ve vědomí slyšet to, co je říkáno, bez snahy spojovat kteroukoli konkrétní myšlenku nebo představu s tím, co je slyšeno - nech jednoduše poslouchání ať se prostě "stane", tak jak je. Ty jsi ZA poslouchající myslí. Sleduj myšlenku "já" - toto není pravé "já jsem". Ta se objeví, když se neosobní "já jsem" ztotožní s tělem, což je zpravidla nástroj, skrz který se toto "já jsem" s pomocí vitální (oživující) síly projevuje. Tato identifikace dává vzniknout egu neboli individualitě - pocitu "já". Čili jak vidíš, pocit individuality nemůže existovat bez podpory neosobního vědomí a ego tudíž musí být samo také proměnlivým vyjádřením tohoto tvůrčího vědomí. A v tuto chvíli se pouze chová jako podmíněné vědomí, které věří, že je tělem a myslí. Dále vyvstává znalost "jinakosti" (něčeho druhého, od nás odlišného) a základní pud se bránit nebo chránit se... vyvstává pocit "tohle mám rád", "tohle nemám rád" společně s hodnoceními, strachy, touhami, připoutanostmi a celá ta hra vzájemných vztahů a protikladů. My, jakožto individualita/bytost jsme fascinováni zakoušením a jsme na něm závislí, což je přirozené a samo o sobě to není nic "špatného", pokud je to viděno jako hra či vyjádření vědomí v projevu, kterým jsme. Ale viděno z perspektivy individuality, s celým jejím osobním soukromým programem - Velký problém ! (Smích...)
Teď poslouchej, není tu vůbec nic, co by se mělo "udělat" a nikdo, kdo by měl něco udělat nebo změnit. Pouze se musí stát změna v porozumění a vše bude v pořádku. Vše je Jedno. Vezměme si jako příklad třeba vysunovací anténu od rádia, je to jedna věc - to reprezentuje Absolutno. Povytáhni nebo vysuň jednu část - objeví se neosobní "já jsem"; je to ale stále jedna věc. Povytáni ji víc - vyraší myšlenka "já"/individualita a zároveň se zapojí do hry zosobněný projev/svět. Jednota projevující se jako projev a neprojev, dva aspekty jedné Skutečnosti. Taková je hra v divadle vědomí. Jsi konečný svědek; Šťastný, nedotčený a úplný. To jsi Ty! Není to nic osobního. Není to kompliment, věř mi.
O: Prosím mohl bys zopakovat tu část o "divadle vědomí"?
M: Ne! Nebudu to opakovat. Právě teď, buď pozorný, otevřený a přítomný ale zároveň neutrální, bez toho aby se tvá pozornost hnala za nebo skončila u nějaké jednotlivé myšlenky. Toto je pozice, kam tě zvu. Důvěřuj svému intuitivnímu poslouchání. Je to tvá mysl, objevující se jako bdělý hledající, který usiluje o dosažení přesnosti a pak je chycen s pocitem, že propásl něco zásadního. V tomto případě to je jemná forma odporu či vyhýbání se. Má rada je: pokud to propásnete, tak to prostě nechte být. Vše je nyní v pořádku. Opravdové "ty" je zde za tím vším, bezúsilně pozorující; odtamtud je pociťováno vyvstávání pocitu ztrácení a nacházení a je odloženo jako "ne-skutečné" - "neti neti", jak říká mudrc. Ty, jakožto vědomí nejsi nějaký konkrétní pocit.
Myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí jako vlny hrající si na hladině oceánu. Nech ať vše přichází a odchází samo od sebe, to je pro vlny přirozené. Oceán, voda, vlny - vše jedno a to samé. Zůstaň pouze jako svědek. Pro vědomí není nic ztraceno nebo nalezeno nebo dobré či zlé. Je to neposkvrněný základ oproti kterému tančí stín mysli/světa jmen a tvarů tanec své zdánlivé existence.
O: Ale Mooji, zcela jistě je to bdělost, která nás ujišťuje, že to chápeme správně, díky které se můžeme vyhnout neporozumění; obzvlášť když toto vše je pro mne nové, stejně tak spousta knih a učitelů poukazuje na bdělost jako nutnou kvalitu nebo schopnost pro duchovní růst.
M: Toto je pravda, jen pokud zde opravdu je "někdo", kdo bude používat toto pochopení. Ale pokud budete opravdově pátrat, tento "někdo"; "osoba" či "individualita nebude nalezena! Vše je pouze vědomí - "ty", "já", mluvení, poslouchání, satsang, každý zde, vše - vše je vědomí; toto je nádherné odhalení! Vědomí hovořící s vědomím o vědomí skrze vědomí. Jak jednoduché! Ale jak matoucí to je, pokud je to hledáno skrze ego-mysl. Podívej se, poukazuji tam, kde jsi právě teď, zůstat s tím, nic víc, ale tvá mysl přistála v nějakém bodě, kde jí to fakt moc zajímá. Ve chvíli kdy si byl zaneprázdněn snahou to uchopit, prošvihnul si všechno ostatní - toto je nazýváno hrou zvanou "mája" (kosmická iluze). Je to jako když si čteš knihu o exotickém ovoci a reggae hudbě běhěm toho, co kráčíš jamajským ovocným trhem! (smích...) Jeden zenový mistr, který se jmenoval Bankei řekl: "Je to jako muž, kterému upadl do moře meč přes palubu lodi a on si označuje na boku lodi místo, kde mu meč spadl do vody." (velký smích...)
O: Právě teď, jak to říkáš, vše se zastavilo. Nemohu myslet. Nejsou zde žádné myšlenky. To je úžasné!
M: A co je tím, co si to uvědomuje?
O: Nic...Já.
M: Já - nic, pozorující zastavenou mysl. Když se mysl zastaví, dá se tomu ještě vůbec říkat mysl?
(pauza...)
M: A teď?
O: Ticho a klid.
M: Pro koho?
O: Zde...pro mne.
M: Pro tebe? Jsi si jistý? Co, kde a jak přesně v tom "ty" vypadáš?
O: Ne já; jen ticho a hluboký klid a opravdový pocit vděčnosti. Je to správně?
M: Ty mi to řekni.
O: Ano. Vděčnost za to, že jsem to slyšel a viděl tak jasně. Děkuji ti.
M: Nemáš zač. Já děkuje samo sobě. Nádhera!
—————————————————————————————————-
Originál najdete na webu http://www.mooji.org
Osvícení neboli váš přirozený stav je teď a tady, ne nikde v budoucnosti. Jste TO. Nejste mysl, nejste tělo, přeci na tenhle starej trik nebudete skákat donekonečna... Jste vědomá přítomnost. Nijak to nevypadá a skrze mysl to neuchopíte, protože mysl se v tom (jako myšlenky) objevuje. A přesto 100% víte, že existujete, a že probíhá uvědomování. A to je ono! Stále 100% zde, ať se děje, co se děje. Žádný tvar, žádný problém. Prozkoumejte to.
Mooji je velmi radostný chlapík a vděčí za to i třeba Ramanovi Mahárišimu a Poonjajimu.
—————————————————————————————————-
Mooji: Opravdové já je neměnné pozadí, podkládající měnící se svět jevů. Je to jen neosobní Vědomí, neměnné a blažené. V zakusitelném stavu září jako čistý, subjektivní, vědomý pocit "já jsem". Tato "já jsem-nost" je neosobní a je totožná s vědomím - polem uvědomování. Je to přímé vyjádření čisté subjektivity. Šri Nisargadatta Maharadž, velký mudrc, to popisuje jako dveře, které se houpají jedním směrem do projevu a druhým směrem do nekonečnosti. Toto to krásně vyjadřuje. Všechny události se zjevují jako pohyby ve vědomí a jsou v něm rozeznávány touto vědomou přítomností "já jsem", toto je "svědek" neboli uvědomovací princip, kterým jsme, zatímco zde je tělo.
Otázka: Takže jsme tělem nebo v těle nebo něčím odděleným? Protože... (tazatel začal rozebírat nějaké zkušenosti a pozorování...)
M: Ponech to prosím teď být, prostě zůstaň otevřený, dovolující nechat ve vědomí slyšet to, co je říkáno, bez snahy spojovat kteroukoli konkrétní myšlenku nebo představu s tím, co je slyšeno - nech jednoduše poslouchání ať se prostě "stane", tak jak je. Ty jsi ZA poslouchající myslí. Sleduj myšlenku "já" - toto není pravé "já jsem". Ta se objeví, když se neosobní "já jsem" ztotožní s tělem, což je zpravidla nástroj, skrz který se toto "já jsem" s pomocí vitální (oživující) síly projevuje. Tato identifikace dává vzniknout egu neboli individualitě - pocitu "já". Čili jak vidíš, pocit individuality nemůže existovat bez podpory neosobního vědomí a ego tudíž musí být samo také proměnlivým vyjádřením tohoto tvůrčího vědomí. A v tuto chvíli se pouze chová jako podmíněné vědomí, které věří, že je tělem a myslí. Dále vyvstává znalost "jinakosti" (něčeho druhého, od nás odlišného) a základní pud se bránit nebo chránit se... vyvstává pocit "tohle mám rád", "tohle nemám rád" společně s hodnoceními, strachy, touhami, připoutanostmi a celá ta hra vzájemných vztahů a protikladů. My, jakožto individualita/bytost jsme fascinováni zakoušením a jsme na něm závislí, což je přirozené a samo o sobě to není nic "špatného", pokud je to viděno jako hra či vyjádření vědomí v projevu, kterým jsme. Ale viděno z perspektivy individuality, s celým jejím osobním soukromým programem - Velký problém ! (Smích...)
Teď poslouchej, není tu vůbec nic, co by se mělo "udělat" a nikdo, kdo by měl něco udělat nebo změnit. Pouze se musí stát změna v porozumění a vše bude v pořádku. Vše je Jedno. Vezměme si jako příklad třeba vysunovací anténu od rádia, je to jedna věc - to reprezentuje Absolutno. Povytáhni nebo vysuň jednu část - objeví se neosobní "já jsem"; je to ale stále jedna věc. Povytáni ji víc - vyraší myšlenka "já"/individualita a zároveň se zapojí do hry zosobněný projev/svět. Jednota projevující se jako projev a neprojev, dva aspekty jedné Skutečnosti. Taková je hra v divadle vědomí. Jsi konečný svědek; Šťastný, nedotčený a úplný. To jsi Ty! Není to nic osobního. Není to kompliment, věř mi.
O: Prosím mohl bys zopakovat tu část o "divadle vědomí"?
M: Ne! Nebudu to opakovat. Právě teď, buď pozorný, otevřený a přítomný ale zároveň neutrální, bez toho aby se tvá pozornost hnala za nebo skončila u nějaké jednotlivé myšlenky. Toto je pozice, kam tě zvu. Důvěřuj svému intuitivnímu poslouchání. Je to tvá mysl, objevující se jako bdělý hledající, který usiluje o dosažení přesnosti a pak je chycen s pocitem, že propásl něco zásadního. V tomto případě to je jemná forma odporu či vyhýbání se. Má rada je: pokud to propásnete, tak to prostě nechte být. Vše je nyní v pořádku. Opravdové "ty" je zde za tím vším, bezúsilně pozorující; odtamtud je pociťováno vyvstávání pocitu ztrácení a nacházení a je odloženo jako "ne-skutečné" - "neti neti", jak říká mudrc. Ty, jakožto vědomí nejsi nějaký konkrétní pocit.
Myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí jako vlny hrající si na hladině oceánu. Nech ať vše přichází a odchází samo od sebe, to je pro vlny přirozené. Oceán, voda, vlny - vše jedno a to samé. Zůstaň pouze jako svědek. Pro vědomí není nic ztraceno nebo nalezeno nebo dobré či zlé. Je to neposkvrněný základ oproti kterému tančí stín mysli/světa jmen a tvarů tanec své zdánlivé existence.
O: Ale Mooji, zcela jistě je to bdělost, která nás ujišťuje, že to chápeme správně, díky které se můžeme vyhnout neporozumění; obzvlášť když toto vše je pro mne nové, stejně tak spousta knih a učitelů poukazuje na bdělost jako nutnou kvalitu nebo schopnost pro duchovní růst.
M: Toto je pravda, jen pokud zde opravdu je "někdo", kdo bude používat toto pochopení. Ale pokud budete opravdově pátrat, tento "někdo"; "osoba" či "individualita nebude nalezena! Vše je pouze vědomí - "ty", "já", mluvení, poslouchání, satsang, každý zde, vše - vše je vědomí; toto je nádherné odhalení! Vědomí hovořící s vědomím o vědomí skrze vědomí. Jak jednoduché! Ale jak matoucí to je, pokud je to hledáno skrze ego-mysl. Podívej se, poukazuji tam, kde jsi právě teď, zůstat s tím, nic víc, ale tvá mysl přistála v nějakém bodě, kde jí to fakt moc zajímá. Ve chvíli kdy si byl zaneprázdněn snahou to uchopit, prošvihnul si všechno ostatní - toto je nazýváno hrou zvanou "mája" (kosmická iluze). Je to jako když si čteš knihu o exotickém ovoci a reggae hudbě běhěm toho, co kráčíš jamajským ovocným trhem! (smích...) Jeden zenový mistr, který se jmenoval Bankei řekl: "Je to jako muž, kterému upadl do moře meč přes palubu lodi a on si označuje na boku lodi místo, kde mu meč spadl do vody." (velký smích...)
O: Právě teď, jak to říkáš, vše se zastavilo. Nemohu myslet. Nejsou zde žádné myšlenky. To je úžasné!
M: A co je tím, co si to uvědomuje?
O: Nic...Já.
M: Já - nic, pozorující zastavenou mysl. Když se mysl zastaví, dá se tomu ještě vůbec říkat mysl?
(pauza...)
M: A teď?
O: Ticho a klid.
M: Pro koho?
O: Zde...pro mne.
M: Pro tebe? Jsi si jistý? Co, kde a jak přesně v tom "ty" vypadáš?
O: Ne já; jen ticho a hluboký klid a opravdový pocit vděčnosti. Je to správně?
M: Ty mi to řekni.
O: Ano. Vděčnost za to, že jsem to slyšel a viděl tak jasně. Děkuji ti.
M: Nemáš zač. Já děkuje samo sobě. Nádhera!
—————————————————————————————————-
Originál najdete na webu http://www.mooji.org
- Návštěvník
Re: Různé pohledy na osvícení. Co je stejné?
od Návštěvník » čtv 12. čer 2014 12:22:32
H.W.L.Púndža
Co je to osvícení?
Když se vrátíte ke svému Já, nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.
V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem. Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.
Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.
Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud.
Jak mám uklidnit mysl?
Tradice předpisuje dva způsoby. Jedním je dotazování, které je vhodné jen pro nemnohé, dobře připravené lidi. Druhým způsobem je jóga. Jóga je koncentrace, meditace a cvičení.
Abyste mohl provádět zkoumání, musíte být schopen rozlišit skutečné a neskutečné. To je docela rozumné. Vezměte to, co je skutečné, a přimkněte se k tomu, nebo odmítněte neskutečné, klamné.
Studium, zbožné poutě ani koupání v posvátných vodách vám nepomůžou. Umět papouškovat sútry a posvátná písma není k ničemu. Nepomohou dary, odříkání ani milosrdenství.
Nejdůležitějším požadavkem je planoucí touha po osvobození. Samotná tato touha postačí. Máte-li planoucí touhu po svobodě, satsang se dostaví.
Co je to satsang? Satsang znamená přebývat v klidu. Kdykoli se mysl pohne, vraťte ji zpět do jejího zdroje. Nejste-li schopen dokázat to sám, najděte si dokonalého učitele.
Při volbě učitele se nesmíte dopustit omylu. Je to smlouva mezi vaším lidským životem a osvícením. Nemařte svůj lidský život s někým, kdo není schopen dát vám to pravé.
Jste-li ke svobodě připoután v tomto úseku svého života, v tomto roce, měsíci, dnešního dne, nyní - pak musíte volit. Nejlepší volbou je dotazování, které mysl okamžitě utiší.
Meditace musí být trvalá. Musíte být soustředěn na skutečnost pravého Já. Jen Já je pravdou, vše ostatní je klam. Musíte vše opustit! Nakonec musíte opustit i studium jakékoli knihy. Otevřte svou vlastní knihu a zůstaňte tichý. Kolik ze šesti miliard lidí na světě touží po svobodě? Je možné, že zeměkoule nezplodí ani jediného osvíceného člověka v jedné zemi. Abychom spatřili osvíceného muže, hledíme 2 535 let nazpět. Nalézáme onoho prince a denně znovu opakujeme jeho jméno.
Když se probudil, spal se svou ženou, královnou a se svým synem. Měl palác, slony, koně, poklady, armády a tanečnice. Ve svém paláci neviděl tento mladý muž žádné utrpení. Kde vznikla jeho touha po svobodě ?
Probudil se o půlnoci. Po jednom svém boku viděl krásku země, svou manželku, po druhém boku svého syna, dar manželského života. Tento muž se probudil uprostřed mezi nimi.
Nevylučujte z toho sám sebe, když posloucháte! Vy sám jste Buddha. Vy jste člověk. Onen princ možná měl větší odpovědnost, než máte vy. Jeho povinnosti byly ohromné, mnohem větší než vaše. A přece našel čas na touhu po svobodě.
Poté, co nalezl čas, ukazuje nám nyní tento člověk světlo. Není mrtev. Vzpomínáme na něj denně. Kdo by neznal Buddhu? Jeho jméno září ve všech zemích. Vy sám jste Buddha! Nepodceňujte se! Máte totéž světlo, tutéž moudrost a totéž vědomí, které měl on.
Chcete-li to odložit, můžete přejít do jiného zrození. Máte-li nesplněné touhy, musíte se narodit z dalšího lůna. Chcete-li s tím skoncovat, splňte všechny své touhy okamžitě. Jak byste se mohl znovu narodit, když už žádné nezbývají ?
Jediná cesta z tohoto kruhu vede přes okamžité splnění všech přání. Vaše snahy dosud vedly jinými cestami. Splnil jste jedno své přání, a objevilo se jiné. Znovu jste je splnil, a znovu přišlo další. Zeptejte se králů, vládců tohoto světa a zjistíte, že i oni mají touhy a obavy. Ptejte se obchodníka. Také on má přání a obavy. Dělník, kněz, voják - každý má nesplněná přání. Jednoduchý způsob jak svá přání splnit, je použít ohně. Potřebujete oheň, abyste spálil skladiště tužeb, nahromaděných ve vaší mysli. Budou okamžitě spáleny jedinou touhou: touhou po osvobození!
V osvícení jsou všechny touhy spáleny na popel. Už nikdy se pak nemusíte vracet do žádného lůna. Jinak budete těkat z místa na místo, z lůna do lůna.
Nevyžaduje to žádný čas. Mějte jen to jediné přání ... Bude to fungovat, protože taková touha se nezachytí na žádných předmětech. Tužby po předmětech, chtění toho, co nemáte, může nějaký čas zabrat. Avšak tato touha - poznat své vlastní Já - vás nemůže odvést daleko od svého naplnění.
Tato touha bude splněna okamžitě, protože vytoužený objekt je subjektem! Je to subjekt, jenž se snaží o návrat k subjektu. Vědomí touží z nitra vědomí o návrat k vědomí. Kolik času potřebujete na návrat domů, jste-li doma?
Z toho vyplývá, že jsme všichni osvícení a že musíme opustit představu, že osvícení nejsme. Je to správné?
Část z toho jste pochopil. "Nejsem osvícený" je představa. "Jsem osvícený" je rovněž představou. Chápete? Zbavte se obou těchto představ, co potom uvidíte?
(Tazatel je chvilku tichý.)
Aha. Ten úsměv na vaší tváři není osvícený ani připoutaný. Usmívejte se a zůstaňte tichý. Jaká myšlenka je ve vaší mysli, když se usmíváte? Když odmítnete pouto a volnost, je tu smích. Nyní pokračujte bez zřetele na toto pouto nebo osvícení.
Seděl jsem zde několik dní a kladl jsem otázky, ale vy jste se na mne vždycky podíval, a já nevěděl, co se děje. Je to jako byste mluvil cizí řečí. Nerozumím ani slovu z toho, co říkáte. Měl bych se to snažit chápat ?
Můžete se snažit, chcete-li. Kdo by vás měl zastavit? I myšlenka na vynaložení úsilí musí vzejít ze zdroje. Ale musíte se stát člověkem, než toto úsilí vynaložíte?
Ne, já jsem člověk.
Tak. Proč se tedy snažit být koněm? (Smích)
Já však nerozumím slovům, která říkáte. Jako teď, když se na mne díváte, se něco děje a já tomu nerozumím.
Nemusíte rozumět. Budu mluvit dál, dokud nepochopíte.
Dovršení vašeho pochopení bude koncem mé řeči. Vzdejte se tedy chápání a já se vzdám hovoru. Pochopení nepomůže. Přejde z ucha přímo do paměti. Chápání může být dobré, ale ne pro svobodu. Pro svobodu nepotřebujete ani slovo. Svoboda je bez poskvrny.
Říkáte, že v šedesátých letech k vám přišla jen hrstka lidí, kteří realizovali konečnou svobodu. Co to znamená pro nás?
Nevymazal jsem vás ze svého seznamu. (Smích)
Jestliže je svět snem, proč tolik lidí věří, že je skutečný ?
Nikdo nepochybuje o skutečnosti světa. Lidé vidí strom a hory a jsou si jisti, že to vše existuje. Jen tehdy, je-li tato jistota zpochybněna, pochybují i o snu. Probuďte se a po-znejte, že to byl sen. Jak procitnout? Pomocí satsangu. Satsangem je hovor o svobodě. Satsang vám umožní uvědomit si, že se můžete vzdát všech snů těla a všech těchto souvislostí. Je velmi, velmi málo těch, kdo si procitnutí skutečně zvolí.
Buddha se probudil. Spal se svou krásnou manželkou a probudil se. Na jedné straně krásná žena, na druhé syn, palác, sloni - a on si zvolil cosi jiného.
Procitl i jiný král. Ležel na střeše svého paláce se dvěma královnami - s jednou po každém boku - v noci, když byl úplněk. Hleděl na krásu měsíce, když tu kolem přeletěli dva bílí ptáci. Náhle procitl a podíval se na svou situaci. Král ve svém paláci s královnou po každém boku. Měl maximum toho, co svět může člověku nabídnout. Jaký šťastný člověk! Pak tiše vstal a odešel do lesa, aby žil ve volnosti.
Tu a tam podobné příběhy o procitnutí najdete. Když se probudíte, budete vědět, že toto byl jen snový stav. Když sníte, nevíte o tom a vše se zdá skutečné. Rozlišení nakonec vzejde z otázky: "Odkud jsem přišel? Kdo jsem já?" Pomocí takového rozlišení realizujete povahu tohoto snu.
Co je to osvícení?
Já toto slovo nepoužívám.
Realizovaný ?
Nic. Nestávejte se ničím. I osvícení znamená něčím se stávat. Buďte, čím jste. Nedávejte si nálepky. Nevtiskujte si žádnou značku. Značky jsou pro zvířata. Jakou značku může mít Já, jež nemá ŽÁDNÉ JMÉNO a ŽÁDNÝ TVAR? Co je zdrojem slova "osvícení"? Je to slovo, nebo ne? Co bylo jeho kořenem, než se stalo slovem?
Je to myšlenka.
Ano, a před myšlenkou bylo ticho. První je tedy ticho, pak myšlenka a potom slova. Osvícení a pouto jsou slova. Všechna slova jsou z říše mysli a vy se otevíráte tomu, co je za myslí. Než vznikla myšlenka, existovalo něco jiného, a toto něco jiného je vaše Já. Já je vždy Já, neznačkujte to. Já je Já a nepotřebuje vaše úsilí, metodu ani pomoc, aby se realizovalo. Je vždy realizované. Vy je naopak maskujete. Tato kamufláž musí být odstraněna.
Co je ve skutečnosti ta maska? Je to myšlenka "já jsem to a to". Musí být odstraněna a když zmizí, zazáří samotné Já. Svítí na sebe svým vlastním světlem. K odstranění kamufláže nepotřebujete žádné cvičení. Zůstaňte jen na okamžik tichý, pak vše zmizí a jste doma.
Když poslouchám tato slova ve vaší přítomnosti, něco se děje.
Ano, děje se. Díky klidu, tichu a míru. Absolutnímu tichu. Když je mysl tichá, nazývá se Přítomností a tato Přítomnost je velmi nakažlivá. Každý, kdo se dostane do oblasti jejího působení, je jí ovlivněn. Nejdůležitější je tichost mysli, nikoli slova, nikoli myšlenky. Abyste se učil, nepotřebujete slova. Jen zůstaňte tichý.
Toto učení žádná slova nepotřebuje. JEN UTIŠTE MYSL. Protože však nikdo není tichý, učení nefungují. Existují miliony knih, ale nefunguje nic, protože mysl, která je za těmito spisy, není tichá. Účinné jsou některé sútry, protože byly napsány s tichou myslí.
Slovo vzniká z ticha. Proto mluvte tichem, poslouchejte tichem. K nabytí svobody žádná slova nepotřebujete. Svoboda je předávána v tichu.
‹ Procitni a chechtej se
http://extranea.ifanda.cz/procitni-chec ... e-osviceni
Co je to osvícení?
Když se vrátíte ke svému Já, nazýváme to osvícením, uvědoměním, osvobozením, volností. Když poznáte Já, víte vše.
V tomto probuzení odhalíte, že je ve vás celý vesmír. Všechny vesmíry jsou ve vašem nitru a vy jste vesmírem. Toto je nejzazší pochopení. Víte-li toto. víte vše. Nevíte-li to, nevíte nic, bez ohledu na to, kolik informací jste nashromáždil.
Bez tohoto poznání jste nevědomý. Když jste poznal Absolutno, jste vším... Bez počátku, středu, konce, bez zrození nebo smrti. Zde končí všechny obavy.
Osvícení je mimo čas. Není to probuzení, spánek ani snění. Zkoumejte touhu "chci být volný“. Z jakého stavu vychází. Je to transcendentální slav, který přichází odnikud.
Jak mám uklidnit mysl?
Tradice předpisuje dva způsoby. Jedním je dotazování, které je vhodné jen pro nemnohé, dobře připravené lidi. Druhým způsobem je jóga. Jóga je koncentrace, meditace a cvičení.
Abyste mohl provádět zkoumání, musíte být schopen rozlišit skutečné a neskutečné. To je docela rozumné. Vezměte to, co je skutečné, a přimkněte se k tomu, nebo odmítněte neskutečné, klamné.
Studium, zbožné poutě ani koupání v posvátných vodách vám nepomůžou. Umět papouškovat sútry a posvátná písma není k ničemu. Nepomohou dary, odříkání ani milosrdenství.
Nejdůležitějším požadavkem je planoucí touha po osvobození. Samotná tato touha postačí. Máte-li planoucí touhu po svobodě, satsang se dostaví.
Co je to satsang? Satsang znamená přebývat v klidu. Kdykoli se mysl pohne, vraťte ji zpět do jejího zdroje. Nejste-li schopen dokázat to sám, najděte si dokonalého učitele.
Při volbě učitele se nesmíte dopustit omylu. Je to smlouva mezi vaším lidským životem a osvícením. Nemařte svůj lidský život s někým, kdo není schopen dát vám to pravé.
Jste-li ke svobodě připoután v tomto úseku svého života, v tomto roce, měsíci, dnešního dne, nyní - pak musíte volit. Nejlepší volbou je dotazování, které mysl okamžitě utiší.
Meditace musí být trvalá. Musíte být soustředěn na skutečnost pravého Já. Jen Já je pravdou, vše ostatní je klam. Musíte vše opustit! Nakonec musíte opustit i studium jakékoli knihy. Otevřte svou vlastní knihu a zůstaňte tichý. Kolik ze šesti miliard lidí na světě touží po svobodě? Je možné, že zeměkoule nezplodí ani jediného osvíceného člověka v jedné zemi. Abychom spatřili osvíceného muže, hledíme 2 535 let nazpět. Nalézáme onoho prince a denně znovu opakujeme jeho jméno.
Když se probudil, spal se svou ženou, královnou a se svým synem. Měl palác, slony, koně, poklady, armády a tanečnice. Ve svém paláci neviděl tento mladý muž žádné utrpení. Kde vznikla jeho touha po svobodě ?
Probudil se o půlnoci. Po jednom svém boku viděl krásku země, svou manželku, po druhém boku svého syna, dar manželského života. Tento muž se probudil uprostřed mezi nimi.
Nevylučujte z toho sám sebe, když posloucháte! Vy sám jste Buddha. Vy jste člověk. Onen princ možná měl větší odpovědnost, než máte vy. Jeho povinnosti byly ohromné, mnohem větší než vaše. A přece našel čas na touhu po svobodě.
Poté, co nalezl čas, ukazuje nám nyní tento člověk světlo. Není mrtev. Vzpomínáme na něj denně. Kdo by neznal Buddhu? Jeho jméno září ve všech zemích. Vy sám jste Buddha! Nepodceňujte se! Máte totéž světlo, tutéž moudrost a totéž vědomí, které měl on.
Chcete-li to odložit, můžete přejít do jiného zrození. Máte-li nesplněné touhy, musíte se narodit z dalšího lůna. Chcete-li s tím skoncovat, splňte všechny své touhy okamžitě. Jak byste se mohl znovu narodit, když už žádné nezbývají ?
Jediná cesta z tohoto kruhu vede přes okamžité splnění všech přání. Vaše snahy dosud vedly jinými cestami. Splnil jste jedno své přání, a objevilo se jiné. Znovu jste je splnil, a znovu přišlo další. Zeptejte se králů, vládců tohoto světa a zjistíte, že i oni mají touhy a obavy. Ptejte se obchodníka. Také on má přání a obavy. Dělník, kněz, voják - každý má nesplněná přání. Jednoduchý způsob jak svá přání splnit, je použít ohně. Potřebujete oheň, abyste spálil skladiště tužeb, nahromaděných ve vaší mysli. Budou okamžitě spáleny jedinou touhou: touhou po osvobození!
V osvícení jsou všechny touhy spáleny na popel. Už nikdy se pak nemusíte vracet do žádného lůna. Jinak budete těkat z místa na místo, z lůna do lůna.
Nevyžaduje to žádný čas. Mějte jen to jediné přání ... Bude to fungovat, protože taková touha se nezachytí na žádných předmětech. Tužby po předmětech, chtění toho, co nemáte, může nějaký čas zabrat. Avšak tato touha - poznat své vlastní Já - vás nemůže odvést daleko od svého naplnění.
Tato touha bude splněna okamžitě, protože vytoužený objekt je subjektem! Je to subjekt, jenž se snaží o návrat k subjektu. Vědomí touží z nitra vědomí o návrat k vědomí. Kolik času potřebujete na návrat domů, jste-li doma?
Z toho vyplývá, že jsme všichni osvícení a že musíme opustit představu, že osvícení nejsme. Je to správné?
Část z toho jste pochopil. "Nejsem osvícený" je představa. "Jsem osvícený" je rovněž představou. Chápete? Zbavte se obou těchto představ, co potom uvidíte?
(Tazatel je chvilku tichý.)
Aha. Ten úsměv na vaší tváři není osvícený ani připoutaný. Usmívejte se a zůstaňte tichý. Jaká myšlenka je ve vaší mysli, když se usmíváte? Když odmítnete pouto a volnost, je tu smích. Nyní pokračujte bez zřetele na toto pouto nebo osvícení.
Seděl jsem zde několik dní a kladl jsem otázky, ale vy jste se na mne vždycky podíval, a já nevěděl, co se děje. Je to jako byste mluvil cizí řečí. Nerozumím ani slovu z toho, co říkáte. Měl bych se to snažit chápat ?
Můžete se snažit, chcete-li. Kdo by vás měl zastavit? I myšlenka na vynaložení úsilí musí vzejít ze zdroje. Ale musíte se stát člověkem, než toto úsilí vynaložíte?
Ne, já jsem člověk.
Tak. Proč se tedy snažit být koněm? (Smích)
Já však nerozumím slovům, která říkáte. Jako teď, když se na mne díváte, se něco děje a já tomu nerozumím.
Nemusíte rozumět. Budu mluvit dál, dokud nepochopíte.
Dovršení vašeho pochopení bude koncem mé řeči. Vzdejte se tedy chápání a já se vzdám hovoru. Pochopení nepomůže. Přejde z ucha přímo do paměti. Chápání může být dobré, ale ne pro svobodu. Pro svobodu nepotřebujete ani slovo. Svoboda je bez poskvrny.
Říkáte, že v šedesátých letech k vám přišla jen hrstka lidí, kteří realizovali konečnou svobodu. Co to znamená pro nás?
Nevymazal jsem vás ze svého seznamu. (Smích)
Jestliže je svět snem, proč tolik lidí věří, že je skutečný ?
Nikdo nepochybuje o skutečnosti světa. Lidé vidí strom a hory a jsou si jisti, že to vše existuje. Jen tehdy, je-li tato jistota zpochybněna, pochybují i o snu. Probuďte se a po-znejte, že to byl sen. Jak procitnout? Pomocí satsangu. Satsangem je hovor o svobodě. Satsang vám umožní uvědomit si, že se můžete vzdát všech snů těla a všech těchto souvislostí. Je velmi, velmi málo těch, kdo si procitnutí skutečně zvolí.
Buddha se probudil. Spal se svou krásnou manželkou a probudil se. Na jedné straně krásná žena, na druhé syn, palác, sloni - a on si zvolil cosi jiného.
Procitl i jiný král. Ležel na střeše svého paláce se dvěma královnami - s jednou po každém boku - v noci, když byl úplněk. Hleděl na krásu měsíce, když tu kolem přeletěli dva bílí ptáci. Náhle procitl a podíval se na svou situaci. Král ve svém paláci s královnou po každém boku. Měl maximum toho, co svět může člověku nabídnout. Jaký šťastný člověk! Pak tiše vstal a odešel do lesa, aby žil ve volnosti.
Tu a tam podobné příběhy o procitnutí najdete. Když se probudíte, budete vědět, že toto byl jen snový stav. Když sníte, nevíte o tom a vše se zdá skutečné. Rozlišení nakonec vzejde z otázky: "Odkud jsem přišel? Kdo jsem já?" Pomocí takového rozlišení realizujete povahu tohoto snu.
Co je to osvícení?
Já toto slovo nepoužívám.
Realizovaný ?
Nic. Nestávejte se ničím. I osvícení znamená něčím se stávat. Buďte, čím jste. Nedávejte si nálepky. Nevtiskujte si žádnou značku. Značky jsou pro zvířata. Jakou značku může mít Já, jež nemá ŽÁDNÉ JMÉNO a ŽÁDNÝ TVAR? Co je zdrojem slova "osvícení"? Je to slovo, nebo ne? Co bylo jeho kořenem, než se stalo slovem?
Je to myšlenka.
Ano, a před myšlenkou bylo ticho. První je tedy ticho, pak myšlenka a potom slova. Osvícení a pouto jsou slova. Všechna slova jsou z říše mysli a vy se otevíráte tomu, co je za myslí. Než vznikla myšlenka, existovalo něco jiného, a toto něco jiného je vaše Já. Já je vždy Já, neznačkujte to. Já je Já a nepotřebuje vaše úsilí, metodu ani pomoc, aby se realizovalo. Je vždy realizované. Vy je naopak maskujete. Tato kamufláž musí být odstraněna.
Co je ve skutečnosti ta maska? Je to myšlenka "já jsem to a to". Musí být odstraněna a když zmizí, zazáří samotné Já. Svítí na sebe svým vlastním světlem. K odstranění kamufláže nepotřebujete žádné cvičení. Zůstaňte jen na okamžik tichý, pak vše zmizí a jste doma.
Když poslouchám tato slova ve vaší přítomnosti, něco se děje.
Ano, děje se. Díky klidu, tichu a míru. Absolutnímu tichu. Když je mysl tichá, nazývá se Přítomností a tato Přítomnost je velmi nakažlivá. Každý, kdo se dostane do oblasti jejího působení, je jí ovlivněn. Nejdůležitější je tichost mysli, nikoli slova, nikoli myšlenky. Abyste se učil, nepotřebujete slova. Jen zůstaňte tichý.
Toto učení žádná slova nepotřebuje. JEN UTIŠTE MYSL. Protože však nikdo není tichý, učení nefungují. Existují miliony knih, ale nefunguje nic, protože mysl, která je za těmito spisy, není tichá. Účinné jsou některé sútry, protože byly napsány s tichou myslí.
Slovo vzniká z ticha. Proto mluvte tichem, poslouchejte tichem. K nabytí svobody žádná slova nepotřebujete. Svoboda je předávána v tichu.
‹ Procitni a chechtej se
http://extranea.ifanda.cz/procitni-chec ... e-osviceni
- Návštěvník
Re: Různé pohledy na osvícení. Co je stejné?
od Návštěvník » čtv 12. čer 2014 12:24:01
OSVÍCENÍ CO JE TO?
Je mnoho vět, které to popisují někdy moc vědecky, jindy naopak velice jednoduše. Ano, co názor to pravda, ale co je vlastně osvícení? Je to stav nebo je to vědomí? Pokusím se vám jednoduše popsat, co mě učili znát. Kdo mě toto učí a učil, vám psát nemusím. Slyším už od mládí, vidím od zážitku klinické smrti, zkrátka žiji ve dvou světech. To, že jsem dnes začala trochu jinak, není proto, abych vás oslnila ale proto, abyste pochopili, že nejsem opravdu odchovancem kurzů, ale učitele mám jinde než zde v pozemské rovině.
Na druhou stranu si o sobě nemyslím, že jsem úletový člověk. Jsem nohama na zemi a ti, kdo mě znají, říkají, že jsem obyčejná ženská. Ano je to proto, že to, že vím, mě neodlišuje od jiných. Naopak žiji na Zemi, mám tělo, rodinu a díky Bohu zdravý rozum.
Jsem zastáncem člověčenství a jednoduchosti, neboť v tom je krása života. Nač jsou složité výklady. Stačí znát svou duši a nemusím se zabývat složitými výklady duchovního světa .
Tento úvod jsem zvolila proto, abyste sami mohli posoudit a vytvořit si svůj náhled na to, čemu se říká osvícení.
Cesta k tomuto stavu je dlouhá. To, že se po této cestě šlape těžce, je taktéž pravda. To, že projdete několika pozemskými zasvěceními vám sice dveře otevře, ale šlapat už musíte sami. Jak a kam jít, to je další otázka, kterou mě lidičky často pokládají.
Je mnoho rovin a úrovní, kterými musíte projít. Na těchto rovinách a úrovních musíte skládat zkoušky, které jsou vám vloženy do vašeho reikarnačního plánu, jak z boží vůle, tak z vaší vůle. Zkrátka váš plán práce tady na Zemi je plánem dohody mezi vyšší vůlí a vámi jakožto duší, která dostala povolení k sestupu na pozemskou úroveň. Jak se vybavuje na cestu dolů a co vše předchází jejímu vtělení, o tom napíšu časem.
Při plnění jednotlivých úkolu, které plníte aniž byste tušili, že se jedná o duchovní úkol, dochází k tomu, že vaše duše se zbavuje starých nánosů věcí z jiných reinkarnací. Jednou z duchovních zkoušek je třeba naučit se přijmout člověka i s jiným názorem. Přitom se učíte jako člověk toleranci. I nahoře tolerují naše názory a někdy si myslím, že už z nás musí být hodně unavení. Další příkladem zkoušky je třeba naučit se nebýt sobcem. A přiznejme si, že toho sobectví je mezi lidmi dost. Není to jenom o penězích, ale o duchovním sobectví. Vždyť ti, kteří vymění službu světlu za svůj prospěch, právě nezvládnou zkoušku na jedné z těchto úrovní.
Tato úroveň se nachází na samé hranici astrálu. Někdy je to jedna ze zkoušek, kterou spousty duší neustojí. A tak si toto ponesou do dalších životů.
Dalším příkladem může být zkouška lásky, milovat a přitom nechtít nic zpátky. Tady na Zemi tato zkouška může probíhat například ve vašem postoji ke svým bližním. Je mnoho rodičů, ale i dětí, kteří si lásku představují pod pojmem dáš tak tě budu milovat. Láska mezi dětmi a rodiči by měla plynout bez podmínek, měla by jenom být. Na duchovní rovině se projeví jako láska s podmínkami, která vytváří bloky a závazky, které po staletích duše v sobě nese a není schopna se jich zbavit.
Například závazek já ti dám světlo, ale co mi dáš ty? Pokud někomu pošlu světlo neměl bych se tím chvástat a neměl bych mu připomínat, že za jeho světlo v něm můžu já. To je zkouška lásky. Opravdová láska na duchovní rovině slouží a nečeká chvalozpěvy, nečeká odměny ani popularitu. Ona jenom udělala to, co bylo jejím posláním. I andělé nečekají odměnu, když vám jdou pomoci. Všechny zkoušky probíhají samozřejmě na rovině fyzické. Je to proto, že jsme duše a v této chvíli máme pozemské tělo. Tak kde jinde by měly probíhat zkoušky? Nahoru do vyšších rovin nás vezmou v případě pozitivního výsledku. Tak nám oznámí, že jsme prošli další zkouškou. V té chvíli přichází nejen změna energií vašeho těla, změna vašeho myšlení, na duchovní rovině dostáváte zasvěcení a tím i povolení vstupu do roviny, kterou jste zvládli . Zároveň dostáváte i odměnu ve formě ochrany a posílení energií, která se vyznačuje předáním určitých artefaktů. Tyto jsou vaší vizitkou, vysvědčením i ochranou nejen pro tuto úroveň, ale i pro úrovně, které jsou níže. Pro úrovně víš opravdu slouží jako vysvědčení a tím se posunete k dalším zkouškám a dalšímu duchovnímu postupu vzhůru. Každé toto období může být u každého jedince jinak dlouhé, u někoho rok u jiného 15 let, proto umělé posuny ve formě pozemského zasvěcení vzhůru mají význam jenom pro otevření dveří, ale zkoušky nás stejně neminou, pokud to myslíme vážně.
Ten, kdo probudí prvních 7 čaker, není osvícený. To je jenom duše připravená na zkoušky a přechod do vyšších pater. Hodně často slyším, že se mluví o napojení na vyšší já. Tam nahoře má každý z vás svoji boží předlohu. Nachází se tam tělo, které nám bylo dáno nejen jako předloha těla, jež máme svými reinkarnacemi oživit, a zároveň nám bylo dáno jako ukázka těla i duše jaké by nás rád viděl ten, kdo nás tvořil, tedy ten, ke kterému se domů vracíme, ke stvořiteli. Ve chvílích, kdy mi bylo ouvej, jsem hodně často říkala slova: „Bože ať jsem taková, jakou ty mě chceš a ne taková, jaká já chci být." Vždycky jsem slyšela odpověď: „Nechceme z tebe ovci, přejeme si z tebe vychovat samostatně myslící duši. Takovou, která si bude vědět rady a zároveň bude znát i boží vůli."
Napojením na vyšší já nevzniká nic jiného než to, že jste pod kontrolou strážce vaší předlohy. Tuto duši jednotlivými životy oživujeme a tím dochází k oživení ve vyšších dimenzích. Ten, kdo nahlíží výš a tvrdí, že je osvícený tomu moc nevěřím. Protože pokud tady dole nemá duši celistvou, nemůže ani nahoře být živý. Živá duše je to samé, jako když tady dole cítíte doteky, nemluvíte s energií, mluvíte se živou bytostí, s mistrem, andělem. Vždyť i on byl kdysi duší, která šla k tomu čemu se říká osvícení. Je to zkrátka to samé, jako vidět tento svět tak, jak vidím tady dole.Tady je fyzická rovina, tam je jemná a přece hmotná.
Jak chodíte tady dole, tak oživená a zhmotněná duše musí umět chodit nahoře.
Dovršením tohoto zhmotnění je dokončen váš vývoj a poté přejdeme do úrovní, kde podle hierarchie řazení, přecházíte do sféry, kde si samozřejmě zase neodpočinete. Tam nahoře je víc práce než tady dole. Někdy jsem se musela smát, když mi řekli, že se ulejváme. Oni mají jasné úkoly, které odkládat nelze. To jenom my máme výsadu, že můžeme poprosit o přibrzdění vývoje. A to jenom proto, jak jsem již jednou napsala, že z pohledu duchovního jsme děti.
Pokud dojde k přestupu vyššího těla do nižších rovin, většinou tento člověk je právě naopak člověkem, který o svém vítězství nikomu neřekne. Je to z toho důvodu, že nesmí brát sílu druhým, protože nejsou všichni takovými optimisty a tak se můžou zastavit ve vývoji proto, že mají pocit, že nikdy nemohou tohoto dosáhnout. Je to o pokoře a nechlubení se. Proč? Jednoduchá odpověď. Kdo z vás má předlohu nahoře opravdu živou o to víc ho život baví tady dole a nevyhýbá se ničemu, ani pláči ani smíchu, humoru a žije takový obyčejný život. Nepovyšuje se, neponižuje se, nechlubí se, že je výš. Zkrátka je to obyčejný člověk, protože ví, že vše má svůj smysl, ale hlavně si uvědomuje, co dřiny ho to stálo a co síly andělé museli vynaložit.
Dodržuje to, co je mu sděleno, protože poznal, že pokud udělá něco, co není v souladu z řádem, musí pak nést sám odpovědnost.
Boží vůle není nic tajemného. Je to jenom o tom, že například neléčím duši tam, kde nemám, nedělám machra, že vyléčím vše a neslibuji to, co nelze splnit. Mám na mysli to, co občas lidé čekají. Zázraky do tří dnů každému opravdu udělat nemohu. A přičarovat peníze za peníze mě dané, tak to taky nelze, raději jim pomůžu najít, kde je chyba. Potom se ptáme na další směr, popřípadě v souladu z boží vůli mohu nahlédnout do plánu na tento život a požádat o jeho změnu. Náhled na reinkarnační plán není náhled do ákašistické kroniky, jak si někteří myslí. Je to náhled a spojení se z tvůrci, kteří podle předlohy vytvořili váš plán, nejen podoby vašeho těla pozemského, ale zároveň vytvořením plánu práce, který jako duše máte na tento život určen.
Osvícení není dosažení odtržení se od reality života, osvícení je naopak přijmout život se vším, co život přináší. Člověčenství, radost z obyčejného života, smíření se z jakoukoliv formou bytí, tj. tolerovat vše, co není zrovna můj šálek čaje. Nezapomínejte, že my jsme svět nestvořili, je to o pokoře a obyčejnosti. Nebudujte si jiný svět odtržený od podstaty života.
Na závěr: Ten, kdo nás tvořil a tvořit bude, ví nejlépe, jací jste. Očekává od vás jedno -pochopení obyčejné lidskosti a pochopení obyčejné filozofie života a o tom život je. Ten, kdo spěchá nahoru bez toho, že by prokázal kvality, bude poslán na začátek.
Dnes ještě dovětek, slova psaná na závěr každého článku nejsou moje. Jsou sdělením.
Je mnoho vět, které to popisují někdy moc vědecky, jindy naopak velice jednoduše. Ano, co názor to pravda, ale co je vlastně osvícení? Je to stav nebo je to vědomí? Pokusím se vám jednoduše popsat, co mě učili znát. Kdo mě toto učí a učil, vám psát nemusím. Slyším už od mládí, vidím od zážitku klinické smrti, zkrátka žiji ve dvou světech. To, že jsem dnes začala trochu jinak, není proto, abych vás oslnila ale proto, abyste pochopili, že nejsem opravdu odchovancem kurzů, ale učitele mám jinde než zde v pozemské rovině.
Na druhou stranu si o sobě nemyslím, že jsem úletový člověk. Jsem nohama na zemi a ti, kdo mě znají, říkají, že jsem obyčejná ženská. Ano je to proto, že to, že vím, mě neodlišuje od jiných. Naopak žiji na Zemi, mám tělo, rodinu a díky Bohu zdravý rozum.
Jsem zastáncem člověčenství a jednoduchosti, neboť v tom je krása života. Nač jsou složité výklady. Stačí znát svou duši a nemusím se zabývat složitými výklady duchovního světa .
Tento úvod jsem zvolila proto, abyste sami mohli posoudit a vytvořit si svůj náhled na to, čemu se říká osvícení.
Cesta k tomuto stavu je dlouhá. To, že se po této cestě šlape těžce, je taktéž pravda. To, že projdete několika pozemskými zasvěceními vám sice dveře otevře, ale šlapat už musíte sami. Jak a kam jít, to je další otázka, kterou mě lidičky často pokládají.
Je mnoho rovin a úrovní, kterými musíte projít. Na těchto rovinách a úrovních musíte skládat zkoušky, které jsou vám vloženy do vašeho reikarnačního plánu, jak z boží vůle, tak z vaší vůle. Zkrátka váš plán práce tady na Zemi je plánem dohody mezi vyšší vůlí a vámi jakožto duší, která dostala povolení k sestupu na pozemskou úroveň. Jak se vybavuje na cestu dolů a co vše předchází jejímu vtělení, o tom napíšu časem.
Při plnění jednotlivých úkolu, které plníte aniž byste tušili, že se jedná o duchovní úkol, dochází k tomu, že vaše duše se zbavuje starých nánosů věcí z jiných reinkarnací. Jednou z duchovních zkoušek je třeba naučit se přijmout člověka i s jiným názorem. Přitom se učíte jako člověk toleranci. I nahoře tolerují naše názory a někdy si myslím, že už z nás musí být hodně unavení. Další příkladem zkoušky je třeba naučit se nebýt sobcem. A přiznejme si, že toho sobectví je mezi lidmi dost. Není to jenom o penězích, ale o duchovním sobectví. Vždyť ti, kteří vymění službu světlu za svůj prospěch, právě nezvládnou zkoušku na jedné z těchto úrovní.
Tato úroveň se nachází na samé hranici astrálu. Někdy je to jedna ze zkoušek, kterou spousty duší neustojí. A tak si toto ponesou do dalších životů.
Dalším příkladem může být zkouška lásky, milovat a přitom nechtít nic zpátky. Tady na Zemi tato zkouška může probíhat například ve vašem postoji ke svým bližním. Je mnoho rodičů, ale i dětí, kteří si lásku představují pod pojmem dáš tak tě budu milovat. Láska mezi dětmi a rodiči by měla plynout bez podmínek, měla by jenom být. Na duchovní rovině se projeví jako láska s podmínkami, která vytváří bloky a závazky, které po staletích duše v sobě nese a není schopna se jich zbavit.
Například závazek já ti dám světlo, ale co mi dáš ty? Pokud někomu pošlu světlo neměl bych se tím chvástat a neměl bych mu připomínat, že za jeho světlo v něm můžu já. To je zkouška lásky. Opravdová láska na duchovní rovině slouží a nečeká chvalozpěvy, nečeká odměny ani popularitu. Ona jenom udělala to, co bylo jejím posláním. I andělé nečekají odměnu, když vám jdou pomoci. Všechny zkoušky probíhají samozřejmě na rovině fyzické. Je to proto, že jsme duše a v této chvíli máme pozemské tělo. Tak kde jinde by měly probíhat zkoušky? Nahoru do vyšších rovin nás vezmou v případě pozitivního výsledku. Tak nám oznámí, že jsme prošli další zkouškou. V té chvíli přichází nejen změna energií vašeho těla, změna vašeho myšlení, na duchovní rovině dostáváte zasvěcení a tím i povolení vstupu do roviny, kterou jste zvládli . Zároveň dostáváte i odměnu ve formě ochrany a posílení energií, která se vyznačuje předáním určitých artefaktů. Tyto jsou vaší vizitkou, vysvědčením i ochranou nejen pro tuto úroveň, ale i pro úrovně, které jsou níže. Pro úrovně víš opravdu slouží jako vysvědčení a tím se posunete k dalším zkouškám a dalšímu duchovnímu postupu vzhůru. Každé toto období může být u každého jedince jinak dlouhé, u někoho rok u jiného 15 let, proto umělé posuny ve formě pozemského zasvěcení vzhůru mají význam jenom pro otevření dveří, ale zkoušky nás stejně neminou, pokud to myslíme vážně.
Ten, kdo probudí prvních 7 čaker, není osvícený. To je jenom duše připravená na zkoušky a přechod do vyšších pater. Hodně často slyším, že se mluví o napojení na vyšší já. Tam nahoře má každý z vás svoji boží předlohu. Nachází se tam tělo, které nám bylo dáno nejen jako předloha těla, jež máme svými reinkarnacemi oživit, a zároveň nám bylo dáno jako ukázka těla i duše jaké by nás rád viděl ten, kdo nás tvořil, tedy ten, ke kterému se domů vracíme, ke stvořiteli. Ve chvílích, kdy mi bylo ouvej, jsem hodně často říkala slova: „Bože ať jsem taková, jakou ty mě chceš a ne taková, jaká já chci být." Vždycky jsem slyšela odpověď: „Nechceme z tebe ovci, přejeme si z tebe vychovat samostatně myslící duši. Takovou, která si bude vědět rady a zároveň bude znát i boží vůli."
Napojením na vyšší já nevzniká nic jiného než to, že jste pod kontrolou strážce vaší předlohy. Tuto duši jednotlivými životy oživujeme a tím dochází k oživení ve vyšších dimenzích. Ten, kdo nahlíží výš a tvrdí, že je osvícený tomu moc nevěřím. Protože pokud tady dole nemá duši celistvou, nemůže ani nahoře být živý. Živá duše je to samé, jako když tady dole cítíte doteky, nemluvíte s energií, mluvíte se živou bytostí, s mistrem, andělem. Vždyť i on byl kdysi duší, která šla k tomu čemu se říká osvícení. Je to zkrátka to samé, jako vidět tento svět tak, jak vidím tady dole.Tady je fyzická rovina, tam je jemná a přece hmotná.
Jak chodíte tady dole, tak oživená a zhmotněná duše musí umět chodit nahoře.
Dovršením tohoto zhmotnění je dokončen váš vývoj a poté přejdeme do úrovní, kde podle hierarchie řazení, přecházíte do sféry, kde si samozřejmě zase neodpočinete. Tam nahoře je víc práce než tady dole. Někdy jsem se musela smát, když mi řekli, že se ulejváme. Oni mají jasné úkoly, které odkládat nelze. To jenom my máme výsadu, že můžeme poprosit o přibrzdění vývoje. A to jenom proto, jak jsem již jednou napsala, že z pohledu duchovního jsme děti.
Pokud dojde k přestupu vyššího těla do nižších rovin, většinou tento člověk je právě naopak člověkem, který o svém vítězství nikomu neřekne. Je to z toho důvodu, že nesmí brát sílu druhým, protože nejsou všichni takovými optimisty a tak se můžou zastavit ve vývoji proto, že mají pocit, že nikdy nemohou tohoto dosáhnout. Je to o pokoře a nechlubení se. Proč? Jednoduchá odpověď. Kdo z vás má předlohu nahoře opravdu živou o to víc ho život baví tady dole a nevyhýbá se ničemu, ani pláči ani smíchu, humoru a žije takový obyčejný život. Nepovyšuje se, neponižuje se, nechlubí se, že je výš. Zkrátka je to obyčejný člověk, protože ví, že vše má svůj smysl, ale hlavně si uvědomuje, co dřiny ho to stálo a co síly andělé museli vynaložit.
Dodržuje to, co je mu sděleno, protože poznal, že pokud udělá něco, co není v souladu z řádem, musí pak nést sám odpovědnost.
Boží vůle není nic tajemného. Je to jenom o tom, že například neléčím duši tam, kde nemám, nedělám machra, že vyléčím vše a neslibuji to, co nelze splnit. Mám na mysli to, co občas lidé čekají. Zázraky do tří dnů každému opravdu udělat nemohu. A přičarovat peníze za peníze mě dané, tak to taky nelze, raději jim pomůžu najít, kde je chyba. Potom se ptáme na další směr, popřípadě v souladu z boží vůli mohu nahlédnout do plánu na tento život a požádat o jeho změnu. Náhled na reinkarnační plán není náhled do ákašistické kroniky, jak si někteří myslí. Je to náhled a spojení se z tvůrci, kteří podle předlohy vytvořili váš plán, nejen podoby vašeho těla pozemského, ale zároveň vytvořením plánu práce, který jako duše máte na tento život určen.
Osvícení není dosažení odtržení se od reality života, osvícení je naopak přijmout život se vším, co život přináší. Člověčenství, radost z obyčejného života, smíření se z jakoukoliv formou bytí, tj. tolerovat vše, co není zrovna můj šálek čaje. Nezapomínejte, že my jsme svět nestvořili, je to o pokoře a obyčejnosti. Nebudujte si jiný svět odtržený od podstaty života.
Na závěr: Ten, kdo nás tvořil a tvořit bude, ví nejlépe, jací jste. Očekává od vás jedno -pochopení obyčejné lidskosti a pochopení obyčejné filozofie života a o tom život je. Ten, kdo spěchá nahoru bez toho, že by prokázal kvality, bude poslán na začátek.
Dnes ještě dovětek, slova psaná na závěr každého článku nejsou moje. Jsou sdělením.
- Návštěvník
Re: Různé pohledy na osvícení. Co je stejné?
od Návštěvník » čtv 12. čer 2014 12:29:59
O osvícení
V tomto světě můžeme potkat jen dva druhy lidí. Nevědomé, kteří znají jen své vlastní ego se svými vlastními touhami, a vědomé, kteří ví, že jsou v přítomnosti Nadjá a radují se z jeho vznešeného míru. Duchovní evoluce člověka je naplněna jakmile je dosaženo trvale duchovní úrovně, kterou nazýváme osvícení. Tohoto stavu může dosáhnout kterákoli lidská bytost udělením milosti a zároveň i vlastním dosažením. Je to stav, kterého dosáhlo v jeho úplnosti v každém století jen velmi málo lidí, ale který ve formě záblesku zažilo velmi mnoho lidí.
Během svého života člověk nemůže poznat Boha ale může poznat svou duši. Nemůže se spojit přímo s Bohem ale pouze se zástupcem Boha, se svým vyšším Jástvím, se svým vlastním Nadjá. Úplné osvícení je nedosažitelné, protože propast mezi člověkem a Bohem je příliš hluboká a příliš široká. Dosažitelné je pouze částečné osvícení, protože paprsek božství nosíme ve svém srdci. Nemůžeme se stát částí Boha ale můžeme se stát člověkem inspirovaným a řízeným Bohem. Konečná a omezená lidská inteligence se nemůže spojit přímo s nekonečným a neomezeným Mystériem. Spojit se může pouze s Nadjá.
Podle toho jak člověk vyvíjí své chápání, tak postupuje z obyčejné existence do pravé podstaty. Duchovní vyvrcholení života člověka nastává když vědomí rozpoznává a chápe sebe. Osvícení vytváří spojovací článek s absolutnem, a odpovídá na otázku: „Co jsem já?“ Odpověď je pociťována jako božská Přítomnost a jasně poznávána jako Význam a Mysl.Vyvíjející se lidská mysl vytváří vyšší a vyšší pojmy o božství, až je nakonec povznesena nad sebe samu do ohromujícího zážitku. Nejvyšší osvícení je čisté, klidné, vyvážené a vytříbené. Díky němu je dosaženo osvobození od vtělování ještě během života, ale plné uskutečnění vnitřního míru může nastat teprve po konečném odchodu z těla.
Osvícení je jedinou krátkou událostí, to co zabírá tolik času, je příprava mysli a srdce člověka. Dosažení může být trvalé nebo také jen částečné. A ať už osvícení přichází postupně nebo zcela náhle, musí být stavem bez jakékoli představy, dogmatu a rozpoznáním toho co vždy je. Jak náhle budeme ukotveni v Pravdě, může být u každého jiné, někdy se jedná o pár hodin a jindy o několik let. Pokud je trvalé, setrvá navždy, ale záblesk který inspiruje hledání pravdy je pomíjející. Pokud nejsme trvale zakotveni na samotné nejvyšší úrovni, může být vědomí narušeno a my můžeme klesnout zpět.Vize, mentální stavy a zážitky mohou přicházet velmi často, ale nejsou totéž jako trvalé uvědomování si toho, co je za všemi těmito dočasnými stavy.
Trvalé osvícení není možné bez patřičné přípravy a očistění. Aby bylo osvícení absolutní, ryzí a spolehlivé, musí být všechny aspekty lidské povahy osvíceny a rovnoměrně vyváženy. Morální očista a citová disciplína jsou přípravou, která nakonec vyústí v hledání Skutečnosti a odhození iluzornosti. Cesta k nejvyššímu dosažení musí překročit jógu, metafyziku a činnost sebeodříkání. K tomuto znovuzrození potřebujeme mít vědění moudrosti, živou mystickou zkušenost a obojí se musí spojit v plnou intuitivní realizaci, kterou udělí Nadjá. Proto musí hledající rozřešit mystérium duše nejen intelektuálně, ale i na základě zážitku, který vše překračuje, nejen v hlubině meditace, ale i ve světě činnosti.
K dosažení realizace je nutné začít nejdříve pěstováním intuitivních pocitů. Mnohem později dospějeme k bodu,kdy naše vlastní ego vidí vlastní omezení, poznává svou bezmoctnost a závislost, čímž si uvědomuje, že samo se nemůže povznést k nejvyššímu osvícení. Tehdy je nutné se zcela odevzdat Nadjá a vše předat Milosti síly za sebou. Pak musíme projít čekacím obdobím duchovní stagnace a neschopnosti pociťovat vřelou oddanost, což je určitý druh temné noci duše. To bude provázeno mentální depresí a citovou flustrací. Po určité době přijde vyšší fáze, kde se cítíme zcela odevzdaní do vůle Boha nebo osudu a odpoutaně přijímáme onu vyšší vůli. Po této fázi přichází zcela neočekávaně nesmírná realizace stavu bez ega, pocit osvobození od osobnosti s ohromujícím vědomím nekonečnosti, univerzálnosti a inteligence života.
Vnitřní klid který realizace přináší nevzniká z ničeho, ale přichází po dlouhém boji a nejrůznějším utrpení. Jakmile podmínky dozrají a jsou splněny nutné kvalifikace, pravda se sama odhalí. Probuzení k Pravdě neprovází žádná okultní vize, astrální zkušenost ani uchvacující extáze. Probouzíme se k ní ve stavu naprostého ticha a s vědomím toho, že pravda byla vždy uvnitř nás a že skutečnost byla vždy kolem nás. Mnozí očekávají v realizaci cosi melodramatického nebo zázračného, přestože se jedná o udělení jedinečného klidu. Při dosažení nezískáme vševědoucnost, ale můžeme obdržet odhalení činnosti vyšších zákonů řídících život a člověka nebo přírody. Toto naplnění přináší radost srdci a mír mysli.
Osvícený člověk žije ve vnitřně tichém vědomí, které je bez myšlenek, oproštěné od od všeho co je mu dáno, ať už je to prostředí ve kterém se nachází, nebo tělo, ve kterém musí žít. Celá jeho přírozenost spočívá v Nadjá. Osvíceného člověka neopouští Boží přítomnost ve spánku, snu ani v bdělém stavu, protože je to něco co je věčně přítomné. Jeho mysl zůstává upevněna na své vlastní nejhlubší úrovni, jejímž charakteristickým znakem je nádherný mír. Cítí přítomnost, těší se z míru Nekonečna a přesto se věnuje běžným každodenním záležitostem, i když je tím částečně sníženo jeho uvědomování si oné přítomnosti a míru. Po tomto zářivém vstupu do věčnosti je již zcela sám sebou. Vše co nyní vykoná, přímo vychází z jeho středu, ze svého zdroje, bez přetvářek a deformací.
Čtvrtý stav vědomí je vyrovnaný a neměnný, protože je prostý myšlenek a vášní. V tomto pokročilém stavu je člověk schopen kdykoli vstupovat přímo a ihned do meditace. Když se dostaví jako výsledek filozofické přípravy, je to náhlý, neočekávaný a spontální zážitek. Chceme-li se dozvědět pravdu o tomto prostém poznání duše, musíme se oprostit od neskutečných mýtů a vybájených zázraků, které byly kolem tohoto tématu vytvořeny. Po dosažení tohoto stavu existuje v mysli hledajícího průhlednost, která dává hlubší a více božský význam všem věcem, všem lidem, všem událostem. Od této chvíle má život obdivuhodný a krásný význam. Je to trvalé uvědomování si věčně přítomné existence duše. Všechny problémy z mysli vymizí, jako by nikdy neexistovaly.
Osvícení dosažené filozofickým způsobem přináší zkušenost i pochopení. Dosahuje jej velmi málo hledajících a jen po velkém boji. V tomto stavu jím bude stále prostupovat vnitřní síla, božská radost, hluboké chápání a nevýslovný klid. Když člověk přejde pod vládu Nadjá neztratí svou individualitu, ale ztrácí připoutanost k ní a k jejím touhám a vášním. Jakmile jsme konečně osvobozeni z tohoto věčného koloběhu zrození a smrti, ke kterému jsme byli připoutáni vlastními touhami, vstupujeme do nového a lepšího stavu. Jsme na konci hledání, když dosáhneme plného pochopení. Naše vlasní mysl je vědomě spojena s boží Myslí. Člověk je zakotven v Pravdě a Skutečnosti, když jeho pocit přítomnosti je trvalý, poznání mentálního zážitku světa je nepřetržité, a když klid přicházející jako důsledek je neotřesitelný.
Osvícený člověk má stejný druh těla i pět smyslů jako každý jiný člověk. Jeho zkušenost světa je stejná, ale nesmírný rozdíl je v tom, že on zažívá svět spolu s Nadjá. Chápe Pravdu, protože se sám Pravdou stává. Jeho odhalení Pravdy uvolňuje sílu Pravdy a uděluje její mír. Zažívá vnější svět stejně jako ostatní lidé, ale zároveň chápe vztah mezi tím co vidí a mezi tím co je za tím co vidí. Je stále toutéž osobou, přestože jeho chování prokazuje rozeznatelné známky vyšší úrovně než tomu bylo doposud. Působí jako lidský nástroj nad-lidské síly a má s ní vědomě a láskyplně spolupracovat. Pro osvícení je charakteristická jasnost mysli, lehkost chápání a vyjasnění všech problémů. Ego je zachováno ale zcela podřízeno Nadjá. Člověk nezískává nic nového, když opouští iluzi a získává tuto nevšední celistvost.
Paul Brunton: “Osvícený člověk si je vědom nejvyšší jednoty i bezprostřední rozmanitosti světa. To je paradox. Ale jeho trvalé místo klidu, když jedná s ostatními lidmi,se nachází ve styčném bodě duality a jednoty, takže v každém okamžiku je připraven upnout svou pozornost na kteroukoliv z těchto dvou úrovní“.
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona sv. 16. OSVÍCENÁ MYSL * BOŽSKÁ MYSL
http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek47
V tomto světě můžeme potkat jen dva druhy lidí. Nevědomé, kteří znají jen své vlastní ego se svými vlastními touhami, a vědomé, kteří ví, že jsou v přítomnosti Nadjá a radují se z jeho vznešeného míru. Duchovní evoluce člověka je naplněna jakmile je dosaženo trvale duchovní úrovně, kterou nazýváme osvícení. Tohoto stavu může dosáhnout kterákoli lidská bytost udělením milosti a zároveň i vlastním dosažením. Je to stav, kterého dosáhlo v jeho úplnosti v každém století jen velmi málo lidí, ale který ve formě záblesku zažilo velmi mnoho lidí.
Během svého života člověk nemůže poznat Boha ale může poznat svou duši. Nemůže se spojit přímo s Bohem ale pouze se zástupcem Boha, se svým vyšším Jástvím, se svým vlastním Nadjá. Úplné osvícení je nedosažitelné, protože propast mezi člověkem a Bohem je příliš hluboká a příliš široká. Dosažitelné je pouze částečné osvícení, protože paprsek božství nosíme ve svém srdci. Nemůžeme se stát částí Boha ale můžeme se stát člověkem inspirovaným a řízeným Bohem. Konečná a omezená lidská inteligence se nemůže spojit přímo s nekonečným a neomezeným Mystériem. Spojit se může pouze s Nadjá.
Podle toho jak člověk vyvíjí své chápání, tak postupuje z obyčejné existence do pravé podstaty. Duchovní vyvrcholení života člověka nastává když vědomí rozpoznává a chápe sebe. Osvícení vytváří spojovací článek s absolutnem, a odpovídá na otázku: „Co jsem já?“ Odpověď je pociťována jako božská Přítomnost a jasně poznávána jako Význam a Mysl.Vyvíjející se lidská mysl vytváří vyšší a vyšší pojmy o božství, až je nakonec povznesena nad sebe samu do ohromujícího zážitku. Nejvyšší osvícení je čisté, klidné, vyvážené a vytříbené. Díky němu je dosaženo osvobození od vtělování ještě během života, ale plné uskutečnění vnitřního míru může nastat teprve po konečném odchodu z těla.
Osvícení je jedinou krátkou událostí, to co zabírá tolik času, je příprava mysli a srdce člověka. Dosažení může být trvalé nebo také jen částečné. A ať už osvícení přichází postupně nebo zcela náhle, musí být stavem bez jakékoli představy, dogmatu a rozpoznáním toho co vždy je. Jak náhle budeme ukotveni v Pravdě, může být u každého jiné, někdy se jedná o pár hodin a jindy o několik let. Pokud je trvalé, setrvá navždy, ale záblesk který inspiruje hledání pravdy je pomíjející. Pokud nejsme trvale zakotveni na samotné nejvyšší úrovni, může být vědomí narušeno a my můžeme klesnout zpět.Vize, mentální stavy a zážitky mohou přicházet velmi často, ale nejsou totéž jako trvalé uvědomování si toho, co je za všemi těmito dočasnými stavy.
Trvalé osvícení není možné bez patřičné přípravy a očistění. Aby bylo osvícení absolutní, ryzí a spolehlivé, musí být všechny aspekty lidské povahy osvíceny a rovnoměrně vyváženy. Morální očista a citová disciplína jsou přípravou, která nakonec vyústí v hledání Skutečnosti a odhození iluzornosti. Cesta k nejvyššímu dosažení musí překročit jógu, metafyziku a činnost sebeodříkání. K tomuto znovuzrození potřebujeme mít vědění moudrosti, živou mystickou zkušenost a obojí se musí spojit v plnou intuitivní realizaci, kterou udělí Nadjá. Proto musí hledající rozřešit mystérium duše nejen intelektuálně, ale i na základě zážitku, který vše překračuje, nejen v hlubině meditace, ale i ve světě činnosti.
K dosažení realizace je nutné začít nejdříve pěstováním intuitivních pocitů. Mnohem později dospějeme k bodu,kdy naše vlastní ego vidí vlastní omezení, poznává svou bezmoctnost a závislost, čímž si uvědomuje, že samo se nemůže povznést k nejvyššímu osvícení. Tehdy je nutné se zcela odevzdat Nadjá a vše předat Milosti síly za sebou. Pak musíme projít čekacím obdobím duchovní stagnace a neschopnosti pociťovat vřelou oddanost, což je určitý druh temné noci duše. To bude provázeno mentální depresí a citovou flustrací. Po určité době přijde vyšší fáze, kde se cítíme zcela odevzdaní do vůle Boha nebo osudu a odpoutaně přijímáme onu vyšší vůli. Po této fázi přichází zcela neočekávaně nesmírná realizace stavu bez ega, pocit osvobození od osobnosti s ohromujícím vědomím nekonečnosti, univerzálnosti a inteligence života.
Vnitřní klid který realizace přináší nevzniká z ničeho, ale přichází po dlouhém boji a nejrůznějším utrpení. Jakmile podmínky dozrají a jsou splněny nutné kvalifikace, pravda se sama odhalí. Probuzení k Pravdě neprovází žádná okultní vize, astrální zkušenost ani uchvacující extáze. Probouzíme se k ní ve stavu naprostého ticha a s vědomím toho, že pravda byla vždy uvnitř nás a že skutečnost byla vždy kolem nás. Mnozí očekávají v realizaci cosi melodramatického nebo zázračného, přestože se jedná o udělení jedinečného klidu. Při dosažení nezískáme vševědoucnost, ale můžeme obdržet odhalení činnosti vyšších zákonů řídících život a člověka nebo přírody. Toto naplnění přináší radost srdci a mír mysli.
Osvícený člověk žije ve vnitřně tichém vědomí, které je bez myšlenek, oproštěné od od všeho co je mu dáno, ať už je to prostředí ve kterém se nachází, nebo tělo, ve kterém musí žít. Celá jeho přírozenost spočívá v Nadjá. Osvíceného člověka neopouští Boží přítomnost ve spánku, snu ani v bdělém stavu, protože je to něco co je věčně přítomné. Jeho mysl zůstává upevněna na své vlastní nejhlubší úrovni, jejímž charakteristickým znakem je nádherný mír. Cítí přítomnost, těší se z míru Nekonečna a přesto se věnuje běžným každodenním záležitostem, i když je tím částečně sníženo jeho uvědomování si oné přítomnosti a míru. Po tomto zářivém vstupu do věčnosti je již zcela sám sebou. Vše co nyní vykoná, přímo vychází z jeho středu, ze svého zdroje, bez přetvářek a deformací.
Čtvrtý stav vědomí je vyrovnaný a neměnný, protože je prostý myšlenek a vášní. V tomto pokročilém stavu je člověk schopen kdykoli vstupovat přímo a ihned do meditace. Když se dostaví jako výsledek filozofické přípravy, je to náhlý, neočekávaný a spontální zážitek. Chceme-li se dozvědět pravdu o tomto prostém poznání duše, musíme se oprostit od neskutečných mýtů a vybájených zázraků, které byly kolem tohoto tématu vytvořeny. Po dosažení tohoto stavu existuje v mysli hledajícího průhlednost, která dává hlubší a více božský význam všem věcem, všem lidem, všem událostem. Od této chvíle má život obdivuhodný a krásný význam. Je to trvalé uvědomování si věčně přítomné existence duše. Všechny problémy z mysli vymizí, jako by nikdy neexistovaly.
Osvícení dosažené filozofickým způsobem přináší zkušenost i pochopení. Dosahuje jej velmi málo hledajících a jen po velkém boji. V tomto stavu jím bude stále prostupovat vnitřní síla, božská radost, hluboké chápání a nevýslovný klid. Když člověk přejde pod vládu Nadjá neztratí svou individualitu, ale ztrácí připoutanost k ní a k jejím touhám a vášním. Jakmile jsme konečně osvobozeni z tohoto věčného koloběhu zrození a smrti, ke kterému jsme byli připoutáni vlastními touhami, vstupujeme do nového a lepšího stavu. Jsme na konci hledání, když dosáhneme plného pochopení. Naše vlasní mysl je vědomě spojena s boží Myslí. Člověk je zakotven v Pravdě a Skutečnosti, když jeho pocit přítomnosti je trvalý, poznání mentálního zážitku světa je nepřetržité, a když klid přicházející jako důsledek je neotřesitelný.
Osvícený člověk má stejný druh těla i pět smyslů jako každý jiný člověk. Jeho zkušenost světa je stejná, ale nesmírný rozdíl je v tom, že on zažívá svět spolu s Nadjá. Chápe Pravdu, protože se sám Pravdou stává. Jeho odhalení Pravdy uvolňuje sílu Pravdy a uděluje její mír. Zažívá vnější svět stejně jako ostatní lidé, ale zároveň chápe vztah mezi tím co vidí a mezi tím co je za tím co vidí. Je stále toutéž osobou, přestože jeho chování prokazuje rozeznatelné známky vyšší úrovně než tomu bylo doposud. Působí jako lidský nástroj nad-lidské síly a má s ní vědomě a láskyplně spolupracovat. Pro osvícení je charakteristická jasnost mysli, lehkost chápání a vyjasnění všech problémů. Ego je zachováno ale zcela podřízeno Nadjá. Člověk nezískává nic nového, když opouští iluzi a získává tuto nevšední celistvost.
Paul Brunton: “Osvícený člověk si je vědom nejvyšší jednoty i bezprostřední rozmanitosti světa. To je paradox. Ale jeho trvalé místo klidu, když jedná s ostatními lidmi,se nachází ve styčném bodě duality a jednoty, takže v každém okamžiku je připraven upnout svou pozornost na kteroukoliv z těchto dvou úrovní“.
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona sv. 16. OSVÍCENÁ MYSL * BOŽSKÁ MYSL
http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek47
- Návštěvník
Re: Různé pohledy na osvícení. Co je stejné?
od Návštěvník » čtv 12. čer 2014 12:31:25
OSHO
Otázka: Milovaný mistře je osvícení podobné myšlence nebe? Proč je nutné, když jsi jednou osvícený, aby ses už nikdy nenarodil? Život je přeci tak štavnatý, takový poryv, vypadá bláznivě dosáhnout osvícení a nikdy se nevrátit zpět.
Tak potom nedosáhni osvícení! Kdo tě nutí, aby ses stal osvíceným? Tak se ztrať! Víš ty, co říkáš? Chápeš, jaký to má dosah? Vím, jaký je tvůj život, a vím, čemu říkáš štavnatý, je to jen Coca-cola. Poznal jsem tvůj život, proto to mohu říct. Nalézal jsem se ve stejné situaci, ve které jsi ty.
Stát se osvíceným není synonymem pro nebe, protože se nikdy nestáváš nebem. Už jsi někdy slyšel o tom, že by se někdo stal nebem? Nebe je nadějí pro všechny, kteří jsou neštastní a žijí v pekle. Je pro křestany, židy, hindy, mohamedány. To není pro moje lidi.
Osvícení je stav tvého vlastního bytí.
Není někde jinde, daleko nad mraky, je v tobě. To prostě znamená, že začínáš cítit a prožívat sám život. A ten je zářivý, odtud výraz “osvícení”. Nemáš ani zdání o svém vlastním životě, tak jakou šťávu zakoušíš? Miluješ se ženou? To je příprava kávy - a s takovými obtížemi. Když je zde dostupná instantní káva, proč provozuješ tuhle gymnastiku? Nějaký opilec se potuloval po pláži a viděl muže, snad zápasníka, jak vykonává určité pohyby v podporu ležmo. Byl velmi zmaten. Nakonec se nemohl ovládnout a řekl Příteli , uprchlo ti děvče? Také to dělám, ale vždycky se svou holkou. Co to provádíš?
Říkáš - Život je štavnatý. Je to skutečně tak? Pak proč jsi tady? Co to pátrání ? Co hledáš? Není štavnatý. Ano, občas prožiješ okamžik blaženosti, ale ten okamžik tě uvrhne do ještě větší bídy. Když je bída nepřetržitá, zvykneš si na ni . Lidská přizpůsobivost je téměř nekonečná. Jestliže trpíme a utrpení stále trvá, srovnáte se s ním, začínáte ho považovat za samozřejmé. Tady jsi možná zažil pár okamžiků , kdy do tebe vstoupily jiné rozměry bytí. Na moment netrpíš , netrápíš se, nežárlíš, nejsi chamtivý, nemáš strach, netrpíš jakoukoli paranoí. Na jediný okamžik jsi tam, kde osvícený člověk zůstává dvacet čtyři hodin denně. Klesnout z tohoto stavu nelze. A tvoje štavnatost života je vždycky na něčem závislá. Máš báječnou ženu nebo muže - myslíš si, život je tak štavnatý. Ale i Kleopatra - která proslula jako nejkrásnější žena, která kdy chodila po této zemi - za dva tří dny bude jen obyčejnou ženou. Všechna štáva se brzy vytratí, protože žena je koneckonců žena a muž je koneckonců muž. Začnete bojovat, hádat se, vyčítat si, otravovat se a budeš se divit, co se té štávě přihodilo. To všechno byla jen představa. Představa nemůže trvat věčně. Byla to halucinace, nemůžeš na ní být závislý. Tím trpí každý, každý je závislí na nějaké halucinaci. Dřív nebo později se vynoří frustrace.Osvícení je nezávislost: ta štáva nepřichází od někoho jiného. Když přichází od někoho jiného, může každým okamžikem zmizet. Když přichází od někoho jiného, ta osoba může změnit názor - její štáv začne proudit k někomu jiném, ne k tobě. Proto je tolik žárlivosti. Když se tvoje manželka dívá na krásného muže, zastavuje se na ulici, docela na tebe zapomíná - stojíš stranou - budeš se cítit štavnatě?
Jen se na muže podívej, jak se procházejí po ulici, na tržišti, a okamžitě můžeš říci říct, zda je ten muž manžel nebo milenec. Není třeba se ptát. Manžel je zatížený, smutný, nějak se vlekoucí , toužící uniknout - míjí ho tolik překrásných žen . Ani se na ně nemůže podívat, jeho žena ho hlídá jako detektiv. Sledují se vzájemně a chtějí odhalit něco, co by mohlo posoužit jako záminka k bojí.
Vše , co je závislé na něčem vnějším… Snad se cítíš velmi štavnatě, protože máš tolik peněz , ale brzy zjistíš, že se peníze nedají jíst, dolar nemůžeš vymačkat a dát si jeho štávu. Nanejvýš si poraníš ruku. A je mnoho lidí, kteří jsou daleko bohatší než ty a také daleko ztrápenější.
Už jsi někdy slyšel o bohatém člověku, který by byl blažený? Dělá si starosti, žije v nepřetržité úzkosti. V noci nemůže spát - majetek člověka lze změřit tím, kolik prášků na spaní spotřebuje. Ano , zpočátku když vyhrajeme v loterii, začnete skákat a radovat se a cítíte se velmi štavnatě. Ale loterie je vně vás, nestává se každý den , že byste vyhráli. Zítra budete neštastní, protože jste dnes nevyhráli a pozítří? A co s těmi penězi, které jsi vyhrál, budeš dělat? Můžeš třeba hrát hazardní hry , můžeš jít do hospody, opít se a padnout do strouhy. Můžeš jít za prostitutkami. Co hodláš udělat s tolika penězi, které máš? Všechno, co je vně vás, vyvolává jen iluzorní pocit krásy, radosti. Ale takové okamžiky jsou nebezpečné, protože si uvědomíte celou temnotu svého života. Poskytnou vám protiklad.
Osvícení není myšlenka, je to zkušenost nezávislá na jakémkoliv předmětu. Nikdo je nemůže ukrást, nikdo si je nemůže půjčit. Není žádný způsob, jak je ztratit, navždy je vaše. A pak poznáte, co známe, co je skutečná štáva, esence.
Možná si právě nyní tu a tam s něčím pohráváte. Ale ty hry nejsou než plýtváním času. Stejný čas můžete věnovat nalézání své skutečnosti , svého bytí. Osvícení je věčné. A nelze ho ztratit, protože jste to vy. Objevili jste je sami sebe.
Ptáš se: “když se osvícená osoba nikdy opět nezrodí v těle, a protože je život tak štavnatý, proč se trápit osvícením? “ Tu otázku můžeš položit jen proto, že nemáš s čím srovnávat. Znáš jenom tenhle život. Nevíš, že existuje také věčný život bez jakýkoliv nemocí, chorob, bez aids, bez stáří, bez smrti. To je osvícení.
Proč by se měl osvícený člověk znovu narodit? Aby mu bylo špatně? Aby byl starý? Procházet vyježděnými koleji života, které nejsou ničím jiným než utrpením, neustálou bolestí? Osvícený člověk nevstupuje znovu do těla, protože vstoupil do kosmu.
Je to podobné, jako kdyby si žil v malé chatrči a někdo by ti řekl , že s jednou podmínkou je tady pro tebe palác nekonečných rozměrů a tou podmínkou je , že se znovu nesmíš vrátit zpět do své chatrče. Řekneš: "Na takový nápad mě nenachytáš . Ztratit svou chatrč? Je tak útulná a pohodlná a žil jsem v ní tak dlouho. “ Ubožák nemůže srovnávat, nemá ponětí.
Už jste slyšeli ten příběh o žábě z oceánu, které se stalo, že přišla do Oregonu? Byla na cestě do Bílého domu. V okamžiku kdy slyšela, že se i šimpmanz může v americe stát prezidentem, řekla : co je na mě špatného na takové perfektní žábě?”
Měla žízeň - kdo by v oregonu neměl žízen? A ta k skočila do pramene. Ten pramen obýval žabák, který pramen vlastnil tak dlouho, co jen mu pamet sahala. Byl překvapen , když tu žábu uviděl, ale žáby k cizincům nejsou tak nepřátelské jako Oregonané. Přivítal nově příchozí žábu a řekl. Nějaké novinky z vnějšího světa? Nikam nechodím , protože žiji tady. Je to báječné , nemá to chyby, dostatek vody, dostatek stínu, dostatek potravy. Žába zvenčí řekla: “ Chlapče, ty nevíš nic. Přicházím z oceánu. “ “Oceán?” , řekl ten žabák ." Co to je? Je to nějaký pramen?" Žába z oceánu řekla. že to vůbec pramen není. Žabák z pramene se zeptal: "Pak tedy jak je to velké?" Pro žábu z oceánu bylo obtížné nějak odhadnout nesmírnost oceánu. Řekla,že je velmi nesnadné se vyjádřit." Musíš to zažít." Žabák řekl : "Dám ti nějaký názorný příklad." Přeskočil jednu čtvrtinu pramene a řekl: "je to takhle velké? Ne?" Pak přeskočil polovinu pramene řekl: "Je to takhle velké? NE?" Přeskočil celý pramen z jednoho konce na druhý a řekl:" Je ten oceán takhle veliký?" Žába z oceánu řekla: "Prosím odpust mi, vůbec nechápeš. Není možné změřit oceán tvým pramenem". Žabák řekl: "Tak vypadni, urážíš svého hostitele. To všechno je lež. Není taková věc. Je to je tvůj nápad , aby mě ponížila. To není správný postoj, správná etiketa. Okamžitě opust toto místo, jinak tě zabiji".
Nemůžete se zlobit na toho žabáka z pramene. To bylo jeho jediné poznání jediná perspektiva. Musíte mu odpustit. Musíte mu odpustit, protože jste v jeho pozici. Když mu neodpustíte, nebudete schopní odpustit ani sobě.
Hovořím o oceánské štávě, a vy ji srovnáváte s Coca-colou.
Jen pojdte se mnou.Není jiný způsob, jak to vysvětlit. Všechna vysvětlení jsou klamná . Ale můžu tě na to místo, do skutečného vesmíru osvícení vzít. Vím jak. Znám tvou situaci. Byl jsem kdysi v tvé situaci a položil bych stejnou otázku. Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti - celý vesmí je menší než ona.
Ale když jsi spokojen ve svém prameni v Oregonu, je to dokonale v pořádku. Pro mne to není problém. Jednoho dne se můžeš stát zmocněným generálem Oregonu nebo guvernérem. Ale pamatuj , at se staneš čímkoli, zůstaneš žábou pramenů - omezenou , velice omezenou.
Vyzívám tě abys vyskočil z toho pramene. A oceán není daleko- jen se mnou pojd nahoru do Portlandu. Ani to není dlouhá cesta. Za chvíli máš navlečený opasek s proudovým pohonem, dosáhli jsi cíle, je čas opustit letadlo. A v okamžiku vidíš oceán , nebudu tě musíte přesvědčovat, že je větší než tvůj pramen. Ve skutečnosti uvidím proudy slz v tvých očích nebo čirou radost z velké vděčnosti, že tento oceán byl tak blízko, a ty jsi zůstával uvězněný v malém prameni celý svůj život. A myslel sis, jak je to štavnaté.
Nyní znáš krásu nesmírnosti. Nyní znáš píseň přílivu , píseň vln. Nyní znáš slunce na oceánu. V tvém prameni to byla vždycky noc, temná ponurá tupá, Tady, když stojíš tváří v tvář oceánu, se každý okamžik proměnuje. Oceán není nikdy statický vlna za vlnou -pohybuje se . Je tak plný energie, to není něco mrtvého. Je to živé.
Ale je to na tobě. Nikdo tě do osvícení nutit nebude. Jen ty, jestli máš nějakou odvahu, tam můžeš skočit. Mohu zaručit jednu věc. Nebudeš se chtít znovu narodit, protože co jsi získal ? V těle , v tomto životě jsi chudas. Osvícený si imperátor. Proč by měl císař chtít být znovu chudasem?
Ale nejprve j třeba dosáhnout obou zkušeností, jen pak je možnost srovnání . Jinak si myslíš, že to, co žiješ, je skutečné a osvícení je jenom myšlenka jako nebe. Ne, ráj je jen myšlenka.
Osvícení je tvoje vědomá blaženost, rozkvět nepopsatelné vůně - nevyčerpatelný. Můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš oblažit celou existenci. A to říkám z pozice člověka, který ho dosáhl.
http://osviceni.unas.cz/texty/osho.html
Otázka: Milovaný mistře je osvícení podobné myšlence nebe? Proč je nutné, když jsi jednou osvícený, aby ses už nikdy nenarodil? Život je přeci tak štavnatý, takový poryv, vypadá bláznivě dosáhnout osvícení a nikdy se nevrátit zpět.
Tak potom nedosáhni osvícení! Kdo tě nutí, aby ses stal osvíceným? Tak se ztrať! Víš ty, co říkáš? Chápeš, jaký to má dosah? Vím, jaký je tvůj život, a vím, čemu říkáš štavnatý, je to jen Coca-cola. Poznal jsem tvůj život, proto to mohu říct. Nalézal jsem se ve stejné situaci, ve které jsi ty.
Stát se osvíceným není synonymem pro nebe, protože se nikdy nestáváš nebem. Už jsi někdy slyšel o tom, že by se někdo stal nebem? Nebe je nadějí pro všechny, kteří jsou neštastní a žijí v pekle. Je pro křestany, židy, hindy, mohamedány. To není pro moje lidi.
Osvícení je stav tvého vlastního bytí.
Není někde jinde, daleko nad mraky, je v tobě. To prostě znamená, že začínáš cítit a prožívat sám život. A ten je zářivý, odtud výraz “osvícení”. Nemáš ani zdání o svém vlastním životě, tak jakou šťávu zakoušíš? Miluješ se ženou? To je příprava kávy - a s takovými obtížemi. Když je zde dostupná instantní káva, proč provozuješ tuhle gymnastiku? Nějaký opilec se potuloval po pláži a viděl muže, snad zápasníka, jak vykonává určité pohyby v podporu ležmo. Byl velmi zmaten. Nakonec se nemohl ovládnout a řekl Příteli , uprchlo ti děvče? Také to dělám, ale vždycky se svou holkou. Co to provádíš?
Říkáš - Život je štavnatý. Je to skutečně tak? Pak proč jsi tady? Co to pátrání ? Co hledáš? Není štavnatý. Ano, občas prožiješ okamžik blaženosti, ale ten okamžik tě uvrhne do ještě větší bídy. Když je bída nepřetržitá, zvykneš si na ni . Lidská přizpůsobivost je téměř nekonečná. Jestliže trpíme a utrpení stále trvá, srovnáte se s ním, začínáte ho považovat za samozřejmé. Tady jsi možná zažil pár okamžiků , kdy do tebe vstoupily jiné rozměry bytí. Na moment netrpíš , netrápíš se, nežárlíš, nejsi chamtivý, nemáš strach, netrpíš jakoukoli paranoí. Na jediný okamžik jsi tam, kde osvícený člověk zůstává dvacet čtyři hodin denně. Klesnout z tohoto stavu nelze. A tvoje štavnatost života je vždycky na něčem závislá. Máš báječnou ženu nebo muže - myslíš si, život je tak štavnatý. Ale i Kleopatra - která proslula jako nejkrásnější žena, která kdy chodila po této zemi - za dva tří dny bude jen obyčejnou ženou. Všechna štáva se brzy vytratí, protože žena je koneckonců žena a muž je koneckonců muž. Začnete bojovat, hádat se, vyčítat si, otravovat se a budeš se divit, co se té štávě přihodilo. To všechno byla jen představa. Představa nemůže trvat věčně. Byla to halucinace, nemůžeš na ní být závislý. Tím trpí každý, každý je závislí na nějaké halucinaci. Dřív nebo později se vynoří frustrace.Osvícení je nezávislost: ta štáva nepřichází od někoho jiného. Když přichází od někoho jiného, může každým okamžikem zmizet. Když přichází od někoho jiného, ta osoba může změnit názor - její štáv začne proudit k někomu jiném, ne k tobě. Proto je tolik žárlivosti. Když se tvoje manželka dívá na krásného muže, zastavuje se na ulici, docela na tebe zapomíná - stojíš stranou - budeš se cítit štavnatě?
Jen se na muže podívej, jak se procházejí po ulici, na tržišti, a okamžitě můžeš říci říct, zda je ten muž manžel nebo milenec. Není třeba se ptát. Manžel je zatížený, smutný, nějak se vlekoucí , toužící uniknout - míjí ho tolik překrásných žen . Ani se na ně nemůže podívat, jeho žena ho hlídá jako detektiv. Sledují se vzájemně a chtějí odhalit něco, co by mohlo posoužit jako záminka k bojí.
Vše , co je závislé na něčem vnějším… Snad se cítíš velmi štavnatě, protože máš tolik peněz , ale brzy zjistíš, že se peníze nedají jíst, dolar nemůžeš vymačkat a dát si jeho štávu. Nanejvýš si poraníš ruku. A je mnoho lidí, kteří jsou daleko bohatší než ty a také daleko ztrápenější.
Už jsi někdy slyšel o bohatém člověku, který by byl blažený? Dělá si starosti, žije v nepřetržité úzkosti. V noci nemůže spát - majetek člověka lze změřit tím, kolik prášků na spaní spotřebuje. Ano , zpočátku když vyhrajeme v loterii, začnete skákat a radovat se a cítíte se velmi štavnatě. Ale loterie je vně vás, nestává se každý den , že byste vyhráli. Zítra budete neštastní, protože jste dnes nevyhráli a pozítří? A co s těmi penězi, které jsi vyhrál, budeš dělat? Můžeš třeba hrát hazardní hry , můžeš jít do hospody, opít se a padnout do strouhy. Můžeš jít za prostitutkami. Co hodláš udělat s tolika penězi, které máš? Všechno, co je vně vás, vyvolává jen iluzorní pocit krásy, radosti. Ale takové okamžiky jsou nebezpečné, protože si uvědomíte celou temnotu svého života. Poskytnou vám protiklad.
Osvícení není myšlenka, je to zkušenost nezávislá na jakémkoliv předmětu. Nikdo je nemůže ukrást, nikdo si je nemůže půjčit. Není žádný způsob, jak je ztratit, navždy je vaše. A pak poznáte, co známe, co je skutečná štáva, esence.
Možná si právě nyní tu a tam s něčím pohráváte. Ale ty hry nejsou než plýtváním času. Stejný čas můžete věnovat nalézání své skutečnosti , svého bytí. Osvícení je věčné. A nelze ho ztratit, protože jste to vy. Objevili jste je sami sebe.
Ptáš se: “když se osvícená osoba nikdy opět nezrodí v těle, a protože je život tak štavnatý, proč se trápit osvícením? “ Tu otázku můžeš položit jen proto, že nemáš s čím srovnávat. Znáš jenom tenhle život. Nevíš, že existuje také věčný život bez jakýkoliv nemocí, chorob, bez aids, bez stáří, bez smrti. To je osvícení.
Proč by se měl osvícený člověk znovu narodit? Aby mu bylo špatně? Aby byl starý? Procházet vyježděnými koleji života, které nejsou ničím jiným než utrpením, neustálou bolestí? Osvícený člověk nevstupuje znovu do těla, protože vstoupil do kosmu.
Je to podobné, jako kdyby si žil v malé chatrči a někdo by ti řekl , že s jednou podmínkou je tady pro tebe palác nekonečných rozměrů a tou podmínkou je , že se znovu nesmíš vrátit zpět do své chatrče. Řekneš: "Na takový nápad mě nenachytáš . Ztratit svou chatrč? Je tak útulná a pohodlná a žil jsem v ní tak dlouho. “ Ubožák nemůže srovnávat, nemá ponětí.
Už jste slyšeli ten příběh o žábě z oceánu, které se stalo, že přišla do Oregonu? Byla na cestě do Bílého domu. V okamžiku kdy slyšela, že se i šimpmanz může v americe stát prezidentem, řekla : co je na mě špatného na takové perfektní žábě?”
Měla žízeň - kdo by v oregonu neměl žízen? A ta k skočila do pramene. Ten pramen obýval žabák, který pramen vlastnil tak dlouho, co jen mu pamet sahala. Byl překvapen , když tu žábu uviděl, ale žáby k cizincům nejsou tak nepřátelské jako Oregonané. Přivítal nově příchozí žábu a řekl. Nějaké novinky z vnějšího světa? Nikam nechodím , protože žiji tady. Je to báječné , nemá to chyby, dostatek vody, dostatek stínu, dostatek potravy. Žába zvenčí řekla: “ Chlapče, ty nevíš nic. Přicházím z oceánu. “ “Oceán?” , řekl ten žabák ." Co to je? Je to nějaký pramen?" Žába z oceánu řekla. že to vůbec pramen není. Žabák z pramene se zeptal: "Pak tedy jak je to velké?" Pro žábu z oceánu bylo obtížné nějak odhadnout nesmírnost oceánu. Řekla,že je velmi nesnadné se vyjádřit." Musíš to zažít." Žabák řekl : "Dám ti nějaký názorný příklad." Přeskočil jednu čtvrtinu pramene a řekl: "je to takhle velké? Ne?" Pak přeskočil polovinu pramene řekl: "Je to takhle velké? NE?" Přeskočil celý pramen z jednoho konce na druhý a řekl:" Je ten oceán takhle veliký?" Žába z oceánu řekla: "Prosím odpust mi, vůbec nechápeš. Není možné změřit oceán tvým pramenem". Žabák řekl: "Tak vypadni, urážíš svého hostitele. To všechno je lež. Není taková věc. Je to je tvůj nápad , aby mě ponížila. To není správný postoj, správná etiketa. Okamžitě opust toto místo, jinak tě zabiji".
Nemůžete se zlobit na toho žabáka z pramene. To bylo jeho jediné poznání jediná perspektiva. Musíte mu odpustit. Musíte mu odpustit, protože jste v jeho pozici. Když mu neodpustíte, nebudete schopní odpustit ani sobě.
Hovořím o oceánské štávě, a vy ji srovnáváte s Coca-colou.
Jen pojdte se mnou.Není jiný způsob, jak to vysvětlit. Všechna vysvětlení jsou klamná . Ale můžu tě na to místo, do skutečného vesmíru osvícení vzít. Vím jak. Znám tvou situaci. Byl jsem kdysi v tvé situaci a položil bych stejnou otázku. Dokud osvícení nepoznáš, nezačínej o něm přemýšlet jako o myšlence. To není myšlenka. Je to realita, tvoje opravdová realita. A realita je tak ohromná, nesmírná, tak krásná , tak plná blaženosti - celý vesmí je menší než ona.
Ale když jsi spokojen ve svém prameni v Oregonu, je to dokonale v pořádku. Pro mne to není problém. Jednoho dne se můžeš stát zmocněným generálem Oregonu nebo guvernérem. Ale pamatuj , at se staneš čímkoli, zůstaneš žábou pramenů - omezenou , velice omezenou.
Vyzívám tě abys vyskočil z toho pramene. A oceán není daleko- jen se mnou pojd nahoru do Portlandu. Ani to není dlouhá cesta. Za chvíli máš navlečený opasek s proudovým pohonem, dosáhli jsi cíle, je čas opustit letadlo. A v okamžiku vidíš oceán , nebudu tě musíte přesvědčovat, že je větší než tvůj pramen. Ve skutečnosti uvidím proudy slz v tvých očích nebo čirou radost z velké vděčnosti, že tento oceán byl tak blízko, a ty jsi zůstával uvězněný v malém prameni celý svůj život. A myslel sis, jak je to štavnaté.
Nyní znáš krásu nesmírnosti. Nyní znáš píseň přílivu , píseň vln. Nyní znáš slunce na oceánu. V tvém prameni to byla vždycky noc, temná ponurá tupá, Tady, když stojíš tváří v tvář oceánu, se každý okamžik proměnuje. Oceán není nikdy statický vlna za vlnou -pohybuje se . Je tak plný energie, to není něco mrtvého. Je to živé.
Ale je to na tobě. Nikdo tě do osvícení nutit nebude. Jen ty, jestli máš nějakou odvahu, tam můžeš skočit. Mohu zaručit jednu věc. Nebudeš se chtít znovu narodit, protože co jsi získal ? V těle , v tomto životě jsi chudas. Osvícený si imperátor. Proč by měl císař chtít být znovu chudasem?
Ale nejprve j třeba dosáhnout obou zkušeností, jen pak je možnost srovnání . Jinak si myslíš, že to, co žiješ, je skutečné a osvícení je jenom myšlenka jako nebe. Ne, ráj je jen myšlenka.
Osvícení je tvoje vědomá blaženost, rozkvět nepopsatelné vůně - nevyčerpatelný. Můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš ho sdílet s celým světem. Jsi tak blažený , můžeš oblažit celou existenci. A to říkám z pozice člověka, který ho dosáhl.
http://osviceni.unas.cz/texty/osho.html
- Návštěvník
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:02:31
Jiddu Krishnamurti
CO JE OSVÍCENÍ?
Co znamená být osvícený? Buďme prosím racionální. Někdo je například osvícen ohledně svého vztahu s někým jiným. Znamená to, že pochopil, že se jeho vztah s druhým člověkem zakládá na představě o tomto člověku, jakkoliv tato představa může být důvěrná. Tato představa vznikla v průběhu mnoha let neustálých reakcí, nezájmu, utěšování, sekýrování a všeho toho, co probíhá mezi partnery. Vztah tedy existuje mezi dvěma představami. Toto člověk nazývá vztahem. Jestliže tuto skutečnost nahlédne, může říct, že je v této záležitosti osvícený. Nebo je člověk osvícený, co se týče násilí. Jasně a bez zkreslení pozoruje celý pohyb násilí. Anebo sleduje, jak vzniká smutek, a konec tohoto smutku může znamenat, že je v tomto ohledu osvícený. Toto však na mysli nemáme. Myslíme něco zcela jiného: „Jsem osvícený, řeknu ti o tom, přijď za mnou.“
Jestliže skutečně zkoumáme, co je osvícení (poznání, hlas pravdy a tak dále), musíme pečlivě prozkoumat otázku času. Takzvaní osvícení lidé říkají, že k osvícení dospějete časem, postupně, život za životem – věříte-li v reinkarnaci – až dojdete do bodu, kdy budete osvícení – a to ohledně všeho. Utvrzují nás v přesvědčení, že je to pozvolný proces zkušeností a vědomostí, nepřetržitý pohyb z minulosti do přítomnosti a budoucnosti, jednoduše řečeno: určitý cyklus. Je ale dosažení osvícení jako nejvyšší skutečnosti skutečně otázkou času? Je? Je to postupný proces, což znamená proces v čase, proces evoluce a pozvolné stávání se? Musíme pochopit podstatu času, nikoliv chronologický čas, ale psychologickou strukturu, která čas přijala: „Doufám, že se tam nakonec dostanu.“ Touha, jež je součástí naděje, věří, že se jí jednou podaří dostat se tam. Takzvaní osvícení lidé nejsou zdaleka tak osvícení, jak tvrdí, neboť v okamžiku, kdy prohlásí: „Jsem osvícený,“ osvícenými nejsou. Je to jejich samolibost. Je to totéž, jako když někdo zvolá: „Jsem skutečně pokorný.“ Jestliže to člověk řekne, pak víte, jaký doopravdy je. Skutečná pokora není opakem domýšlivosti. Když domýšlivost skončí, přichází to druhé. Ti, kdo tvrdí, že jsou osvícení, říkají, že osvícení musíte dosáhnout krok za krokem, cvičit toto, dělat tamto a nepokoušet se o ono; staňte se mým žákem a i já vám budu říkat, co máte dělat, dám vám indické jméno nebo nové křestní jméno a tak dále. A vy, iracionální lidská bytost, tyto absurdnosti a nesmysly přijímáte, a proto se ptáte, co toto nejvyšší osvícení je. Osvícení přirovnejme k mysli, v níž neprobíhá žádný konflikt a která neobsahuje žádný pocit usilování, putování, pohybování a dosahování.
Člověk musí porozumět této otázce psychologického času, neustálého snažení stát, nebo nestát se něčím – což je samozřejmě totéž. Je-li toto snažení (stát se něčím nebo někým) zakořeněno ve vaší mysli, podmiňuje nejen všechny vaše myšlenky, ale i veškerou vaši činnost. V takovém případě používáte čas coby prostředek k dosahování. Existuje však něco jako „stávání se“? „Jsem násilný, budu nenásilným.“ To znamená, že stávání se je pouze představou. Jsem násilný a představuji si, že násilný nejsem – tím vytvářím dualitu. Násilný a nenásilný, nutně zde musí vyvstat konflikt. Nebo se utvrzuji v přesvědčení, že se nutně musím naučit ovládat se, cokoliv nepříjemné potlačit, vše zanalyzovat nebo je třeba, abych navštívil psychologa či psychoterapeuta.
Nevytváříte-li protiklad, pak je násilí skutečností. Skutečností. Nenásilí není skutečné. Jestliže nahlížíte pravdu, že jsem násilný, pak koncept nenásilí vyvolává konflikt mezi těmito dvěma protiklady, nenásilí samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Pozorujte celý pohyb násilí, vzteku, žárlivosti, nenávisti, soutěžení, napodobování a přizpůsobování se bez jakýchkoliv motivů a aniž byste někam směřovali. Pokud tak učiníte, násilí s každým novým vnímáním a jednáním skončí.
Můžete tedy nahlížet, že osvícení, tušení nejvyšší skutečnosti, s časem nesouvisí. To je v rozporu s celou psychologií náboženského světa, odporuje to křesťanům s jejich dušemi, spasiteli i Bohem.
Vnímání je jednáním – nikoliv vnímání, prodleva nebo jednání. V prodlevě vzniká myšlenka. Mysl, mozek, celý lidský nervový systém a psychologická struktura se může od této zátěže milionů let času osvobodit, abyste mohli na něco jasně nahlížet a toto jednání tak bylo nepřetržité a okamžité. Toto jednání bude racionální, nikoliv iracionální. Toto jednání lze logicky a rozumně vysvětlit i ozřejmit.
Toho nejvyššího, čímž je pravda, se nedosahuje prostřednictvím času. Nikdy se toho nedá dosáhnout. Buď to je, anebo to není.
http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/ot ... dpovedi-33
CO JE OSVÍCENÍ?
Co znamená být osvícený? Buďme prosím racionální. Někdo je například osvícen ohledně svého vztahu s někým jiným. Znamená to, že pochopil, že se jeho vztah s druhým člověkem zakládá na představě o tomto člověku, jakkoliv tato představa může být důvěrná. Tato představa vznikla v průběhu mnoha let neustálých reakcí, nezájmu, utěšování, sekýrování a všeho toho, co probíhá mezi partnery. Vztah tedy existuje mezi dvěma představami. Toto člověk nazývá vztahem. Jestliže tuto skutečnost nahlédne, může říct, že je v této záležitosti osvícený. Nebo je člověk osvícený, co se týče násilí. Jasně a bez zkreslení pozoruje celý pohyb násilí. Anebo sleduje, jak vzniká smutek, a konec tohoto smutku může znamenat, že je v tomto ohledu osvícený. Toto však na mysli nemáme. Myslíme něco zcela jiného: „Jsem osvícený, řeknu ti o tom, přijď za mnou.“
Jestliže skutečně zkoumáme, co je osvícení (poznání, hlas pravdy a tak dále), musíme pečlivě prozkoumat otázku času. Takzvaní osvícení lidé říkají, že k osvícení dospějete časem, postupně, život za životem – věříte-li v reinkarnaci – až dojdete do bodu, kdy budete osvícení – a to ohledně všeho. Utvrzují nás v přesvědčení, že je to pozvolný proces zkušeností a vědomostí, nepřetržitý pohyb z minulosti do přítomnosti a budoucnosti, jednoduše řečeno: určitý cyklus. Je ale dosažení osvícení jako nejvyšší skutečnosti skutečně otázkou času? Je? Je to postupný proces, což znamená proces v čase, proces evoluce a pozvolné stávání se? Musíme pochopit podstatu času, nikoliv chronologický čas, ale psychologickou strukturu, která čas přijala: „Doufám, že se tam nakonec dostanu.“ Touha, jež je součástí naděje, věří, že se jí jednou podaří dostat se tam. Takzvaní osvícení lidé nejsou zdaleka tak osvícení, jak tvrdí, neboť v okamžiku, kdy prohlásí: „Jsem osvícený,“ osvícenými nejsou. Je to jejich samolibost. Je to totéž, jako když někdo zvolá: „Jsem skutečně pokorný.“ Jestliže to člověk řekne, pak víte, jaký doopravdy je. Skutečná pokora není opakem domýšlivosti. Když domýšlivost skončí, přichází to druhé. Ti, kdo tvrdí, že jsou osvícení, říkají, že osvícení musíte dosáhnout krok za krokem, cvičit toto, dělat tamto a nepokoušet se o ono; staňte se mým žákem a i já vám budu říkat, co máte dělat, dám vám indické jméno nebo nové křestní jméno a tak dále. A vy, iracionální lidská bytost, tyto absurdnosti a nesmysly přijímáte, a proto se ptáte, co toto nejvyšší osvícení je. Osvícení přirovnejme k mysli, v níž neprobíhá žádný konflikt a která neobsahuje žádný pocit usilování, putování, pohybování a dosahování.
Člověk musí porozumět této otázce psychologického času, neustálého snažení stát, nebo nestát se něčím – což je samozřejmě totéž. Je-li toto snažení (stát se něčím nebo někým) zakořeněno ve vaší mysli, podmiňuje nejen všechny vaše myšlenky, ale i veškerou vaši činnost. V takovém případě používáte čas coby prostředek k dosahování. Existuje však něco jako „stávání se“? „Jsem násilný, budu nenásilným.“ To znamená, že stávání se je pouze představou. Jsem násilný a představuji si, že násilný nejsem – tím vytvářím dualitu. Násilný a nenásilný, nutně zde musí vyvstat konflikt. Nebo se utvrzuji v přesvědčení, že se nutně musím naučit ovládat se, cokoliv nepříjemné potlačit, vše zanalyzovat nebo je třeba, abych navštívil psychologa či psychoterapeuta.
Nevytváříte-li protiklad, pak je násilí skutečností. Skutečností. Nenásilí není skutečné. Jestliže nahlížíte pravdu, že jsem násilný, pak koncept nenásilí vyvolává konflikt mezi těmito dvěma protiklady, nenásilí samo o sobě žádnou hodnotu nemá. Pozorujte celý pohyb násilí, vzteku, žárlivosti, nenávisti, soutěžení, napodobování a přizpůsobování se bez jakýchkoliv motivů a aniž byste někam směřovali. Pokud tak učiníte, násilí s každým novým vnímáním a jednáním skončí.
Můžete tedy nahlížet, že osvícení, tušení nejvyšší skutečnosti, s časem nesouvisí. To je v rozporu s celou psychologií náboženského světa, odporuje to křesťanům s jejich dušemi, spasiteli i Bohem.
Vnímání je jednáním – nikoliv vnímání, prodleva nebo jednání. V prodlevě vzniká myšlenka. Mysl, mozek, celý lidský nervový systém a psychologická struktura se může od této zátěže milionů let času osvobodit, abyste mohli na něco jasně nahlížet a toto jednání tak bylo nepřetržité a okamžité. Toto jednání bude racionální, nikoliv iracionální. Toto jednání lze logicky a rozumně vysvětlit i ozřejmit.
Toho nejvyššího, čímž je pravda, se nedosahuje prostřednictvím času. Nikdy se toho nedá dosáhnout. Buď to je, anebo to není.
http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/ot ... dpovedi-33
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:15:23
Co musíme dělat, abychom se stali osvícenými?
PRO TO, ABYSTE SE STALI OSVÍCENÝMI, NEMUSÍTE VŮBEC NIC UDĚLAT PŘEDEM!
Všechny potenciální zkušenosti už máte. Kdykoli jim můžete otevřít svou mysl, a to pouze tím, že jste. Není však žádný spěch. Absolutní rozšíření je vždycky přítomné, mimo čas, uvnitř i kolem vás. Své vědomí musíte otevřít svým vlastním tempem.
Bez ohledu na to, jak jste v dosavadním životě omezili své vědomí, jste svobodnými a nezávislými bytostmi. Žádná jiná bytost ani skupina bytostí nemůže určovat vaši vibrační úroveň. Takže ve vesmíru, zejména v jeho materiální části, není nic, co by mohlo odporovat vaší svobodné vůli.
To znamená, že materiální svět nad vámi nemá žádnou kontrolu: nesvádí vás, nekazí vás, nestojí v cestě vašemu osvícení, nedělá vám vůbec nic.
Vy sami ovlivňujete úroveň své existence. Vaše vnitřní podmínky a vnitřní stav nejsou naprogramované. Pocit, že jste nuceni nebo ovládáni proti své vůli, můžete mít jen tehdy, když se učiníte hustými, když zúžíte své vědomí.
(Tento článek - úryvek z knihy - navazuje na článek z minulého čísla časopisu MEDIUM "Co je to vesmír a kdo jsme my?", kde jsou objasněny zdejší pojmy jako rozšiřování a stahování vědomí, prostor, jsoucno, apod. - pozn. redakce.)
Naše realita se skládá z jedinečných vědomých bytostí, které vnímáme jako živé, a proces osvícení je stále se rozšiřujícím chápáním ostatních bytostí až do bodu, kdy začneme prožívat všechno jako živoucí interakci.
Čím méně milujeme druhé bytosti, tím více zápasíme s "materiálním" světem a tím více materiálně zaměřenými se stáváme. Na druhé straně čím více se otevřeme svým bratrům a sestrám, tím duchovnější bude náš svět.
OSVÍCENÍ JE JAKÝKOLI ZÁŽITEK ROZŠIŘOVÁNÍ VĚDOMÍ ZA JEHO STÁVAJÍCÍ HRANICE.
Lze také říci, že dokonalé osvícení je uvědomění, že žádné hranice neexistují a že celý vesmír je živý. Být osvícený, znamená mít pružné vědomí, otevřenou mysl. Osvícení je procesem rozšiřování vědomí, nikoli procesem stanovování mezí.
Není žádný správný způsob, jak se dívat na život "po" osvícení. Pokud jsme ve svém srdci a mysli celými bytostmi, nemusíme se snažit něčím být nebo nebýt.
Co to znamená být celou bytostí? Znamená to, že musíme být ochotni pochopit a obsáhnout v sobě všechno, co je "jiné než" jakákoli omezená myšlenka. Musíme si uvědomit, že když zdůrazňujeme pozitivní stránku, zároveň vytváříme stránku negativní. Když si vybereme ideál poznání, musíme se zabývat nevědomostí, která je jiná než poznání. Když zdůrazňujeme ideál zbožnosti, musíme se smířit s hříchem, který je jejím protějškem, a musíme přijmout svou odpovědnost za to, že jsme jej vytvořili.
Zůstaneme-li však otevření i negativním stránkám, nejsme nuceni se jimi zabývat: když připustíme, že v sobě máme ošklivost, jsme svobodní tvořit krásu. Když si uvědomíme, že v sobě máme hloupost, jsme svobodní zdůrazňovat inteligenci.
LÁSKA JE NEJVYŠŠÍ A NEJPOSVÁTNĚJŠÍ ČINNOSTÍ, NEBOŤ V SOBĚ VŽDY OBSAHUJE NĚCO, CO NENÍ LÁSKA.
Mnoho z nás se považuje výhradně za laskavé, dobré a moudré; je to, jako bychom chtěli být kyvadlem, které se pohybuje jen jedním směrem. Tento zmatek překonáme tím, že se budeme snažit být láskyplní, že ničemu nebudeme odporovat, až se nakonec povzneseme nad materiální a energetickou úroveň a dosáhneme úrovně prostoru. Měli bychom si uvědomit, že se obvykle vracíme na vibrační úroveň, na kterou jsme zvyklí a kde se cítíme "doma". Ale právě tuto stabilní úroveň, kde máme stejné vibrace jako ostatní, musíme změnit. A toho lze dosáhnout jedině tím, že se zbavíme zábran a naučíme se milovat.
Když se snažíte dosáhnout osvícení, je docela přirozené, že se v každodenním životě snažíte nacházet známky pozitivních výsledků. Váš každodenní život je opravdu jen projevem vaší duchovní kondice. Když víc milujete, váš život se skutečně změní, ale ne nutně tak, jak byste očekávali. Mnohem důležitější než to, co se stane, je způsob, jakým na to reagujete.
Je v pořádku cítit se dobře, to je jedno z důležitých poselství osvícení. Ve všem, co vidíme, bychom měli vnímat nejvyšší rozkoš, božské potěšení. Nikdo na vyšší úrovni vědomí nechce, abychom se na tomto světě měli špatně. Uvnitř i kolem vás je ráj právě v tomto okamžiku a vy nemusíte ani hnout prstem, abyste v něm byli.
Proč je tedy askeze tak často doporučována jako duchovní cesta a proč se někdy zdá být tak účinná? Totiž, když se snažíme něčeho dosáhnout v jednom směru, často jsme vrženi směrem opačným. Chcete-li jen smyslovou rozkoš a nemáte-li otevřenou mysl, budete vrženi do stavu, v němž se askeze bude zdát být tím pravým řešením. A jdete-li dostatečně daleko cestou askeze, můžete dosáhnout blaženosti a extáze, jak nás o tom přesvědčují životy mnoha světců.
Když si dost hlasitě stěžujete, uvidíte záblesk vyššího vědomí. Když si odpíráte jídlo, sex nebo spánek, v jistém smyslu dáváte hlavnímu stanu zprávu, že vaše životní forma nefunguje, a může vám být povolen krátký návrat do prostoru, abyste se o tom přesvědčili. Ale takovéto záblesky, přestože dnes tvoří většinu toho, co víme o prostoru, nejsou celým světlem, i když jsou sebepřesvědčivější. Tyto záblesky jsou nestálé a nejsou tou nejpohodlnější cestou, jak se dostat domů. Nebudete schopni zůstat na vyšší úrovni, když jí dosáhnete takovýmto negativním způsobem.
Bez ohledu na to, jak vznešenými výmluvami se budete utěšovat, askeze vás bude neustále vracet na materiální úroveň, dokud se nenaučíte milovat tak, abyste se nad ni povznesli pozitivním způsobem.
Ve skutečnosti láska sama je pozitivní cestou do prostoru. Žádná moudrost ani zbožnost nebude nikdy omluvou za naši neschopnost milovat.
Je také důležité, abychom neodsuzovali druhé za jejich tělesné rozkoše. Co upíráte druhým, bude upřeno vám, neboť všechna vaše slova a činy definují svět, v němž chcete žít. Jeden z nutných zákonů, jemuž podléhají vzájemné vztahy mezi rovnoprávnými bytostmi, říká: co řeknete, to platí - ale jen pro vás a pro ty, kteří s vámi souhlasí. Řeknete-li, že by někdo neměl dostat pomoc, kterou si nezaslouží, nemusí to příliš ovlivnit jeho život, ale bude to platit pro vás: nedostanete pomoc, kterou si nezasloužíte. Řeknete-li, že sexuální rozkoš druhých je vulgární, jejich prožitek to nezmenší, ale vaše rozkoš se stane vulgární.
Co je to zlo?
Zlo je druhořadou realitou, která se projevuje tehdy, když klesnete na nižší vibrační úroveň. Zlo je nebezpečné tím, že nás nutí, abychom proti němu bojovali.
Máte-li otevřené vědomí, pak všechno, co děláte ve vztahu ke zlu, nemá o nic větší význam než kopání příkopu, který odvede vodu od vašeho domu. Jste-li nemocní, jděte k doktorovi; snaží-li se vám někdo ublížit, zneškodněte ho; vykažte nepříjemné lidi ze svého domu; začněte revoluci; ale při tom všem mějte otevřenou mysl a uvědomujte si, že zlo se projevilo ve vašem životě proto, že nemilujete dostatečně. Skutečný nepřítel, jestliže vůbec existuje, je ve vás, ve vaší neschopnosti dostatečně milovat. V našem styku se zlem není žádný morální soud. Odmítnete-li připustit existenci automobilů, přejede vás auto, nikoli proto, že jste hříšní nebo neurotičtí, ale proto, že na auta nedáváte pozor. Prostě si přijíždějícího auta nevšimnete.
Někteří lidé se domnívají, že "myšlenky jsou věci", a proto jsou přesvědčeni, že se musíme vyhýbat negativním myšlenkám, aby se neuskutečnily.
MYŠLENKY JSOU VELMI MOCNÉ, KDYŽ JE MYSLÍ ROZŠÍŘENÉ BYTOSTI.
Ale právě snaha odvrátit se od myšlenek nás uvěznila na materiální úrovni. Budete-li se vyhýbat negativním myšlenkám, dříve nebo později se projeví v materiální rovině. Právě vaše odmítání negativních myšlenek, ať už si je uvědomujete nebo ne, je realizuje ve vašem životě.
Vždycky žijeme mezi sobě rovnými a spravedlnost lásky je vždycky dokonalá.
Ve svém nitru máte drahokam dokonalého nadšení z toho, čím jste. Žijete na takové úrovni vědomí, která poskytuje největší rozkoš a extázi, jakou jste v tomto okamžiku schopni přijmout.
Ať už se nám druzí jeví jakkoli zmatení, hloupí nebo nemilující, nemáme žádné právo předpokládat, že jsou na nižší úrovni vědomí než my. Mohou žít v mnohem hlubších dimenzích lásky. Způsob, jakým je vidíme, je projevem naší vlastní vibrační úrovně.
Právě lidé, jež dnes považujeme za vulgární, neosvícené, hloupé, nečestné nebo šílené, nás dovedou do ráje, jakmile se naučíme milovat je i všechny své pocity, které v nás tito lidé vyvolávají. Přiznávat druhým svobodu být hloupým je jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších kroků na cestě k duchovnímu osvícení. Příležitostí tento krok učinit máme naštěstí stále na dosah ruky.
Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi.
Je mnoho cest k osvícení
Někteří z nás, kteří dosáhli určitého stupně, dogmaticky propagují jedinou jistou cestu. Po dlouhé námaze a mnoha pochybnostech jsem došel k názoru, že není dobrá žádná cesta, která je obtížná pro většinu lidí nebo jich většinu úplně vyřazuje na mnoho dalších životů.
Já sám si musím vybrat cestu, která je dostupná všem. Stejně jako dokonalé osvícení existuje i dokonalá cesta k osvícení:
JEDNODUCHÁ CESTA KDYKOLI DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM VE VESMÍRU. LÁSKA JE DOKONALÝM PROSTŘEDKEM K DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ. JE VŽDY DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM: NIC NEMÁ TAKOVOU MOC, ABY SE TO POSTAVILO DO CESTY LÁSCE.
Thaddeus Golas v knize
LÍNÉHO MUŽE (ŽENY) CESTA K OSVÍCENÍ
PRO TO, ABYSTE SE STALI OSVÍCENÝMI, NEMUSÍTE VŮBEC NIC UDĚLAT PŘEDEM!
Všechny potenciální zkušenosti už máte. Kdykoli jim můžete otevřít svou mysl, a to pouze tím, že jste. Není však žádný spěch. Absolutní rozšíření je vždycky přítomné, mimo čas, uvnitř i kolem vás. Své vědomí musíte otevřít svým vlastním tempem.
Bez ohledu na to, jak jste v dosavadním životě omezili své vědomí, jste svobodnými a nezávislými bytostmi. Žádná jiná bytost ani skupina bytostí nemůže určovat vaši vibrační úroveň. Takže ve vesmíru, zejména v jeho materiální části, není nic, co by mohlo odporovat vaší svobodné vůli.
To znamená, že materiální svět nad vámi nemá žádnou kontrolu: nesvádí vás, nekazí vás, nestojí v cestě vašemu osvícení, nedělá vám vůbec nic.
Vy sami ovlivňujete úroveň své existence. Vaše vnitřní podmínky a vnitřní stav nejsou naprogramované. Pocit, že jste nuceni nebo ovládáni proti své vůli, můžete mít jen tehdy, když se učiníte hustými, když zúžíte své vědomí.
(Tento článek - úryvek z knihy - navazuje na článek z minulého čísla časopisu MEDIUM "Co je to vesmír a kdo jsme my?", kde jsou objasněny zdejší pojmy jako rozšiřování a stahování vědomí, prostor, jsoucno, apod. - pozn. redakce.)
Naše realita se skládá z jedinečných vědomých bytostí, které vnímáme jako živé, a proces osvícení je stále se rozšiřujícím chápáním ostatních bytostí až do bodu, kdy začneme prožívat všechno jako živoucí interakci.
Čím méně milujeme druhé bytosti, tím více zápasíme s "materiálním" světem a tím více materiálně zaměřenými se stáváme. Na druhé straně čím více se otevřeme svým bratrům a sestrám, tím duchovnější bude náš svět.
OSVÍCENÍ JE JAKÝKOLI ZÁŽITEK ROZŠIŘOVÁNÍ VĚDOMÍ ZA JEHO STÁVAJÍCÍ HRANICE.
Lze také říci, že dokonalé osvícení je uvědomění, že žádné hranice neexistují a že celý vesmír je živý. Být osvícený, znamená mít pružné vědomí, otevřenou mysl. Osvícení je procesem rozšiřování vědomí, nikoli procesem stanovování mezí.
Není žádný správný způsob, jak se dívat na život "po" osvícení. Pokud jsme ve svém srdci a mysli celými bytostmi, nemusíme se snažit něčím být nebo nebýt.
Co to znamená být celou bytostí? Znamená to, že musíme být ochotni pochopit a obsáhnout v sobě všechno, co je "jiné než" jakákoli omezená myšlenka. Musíme si uvědomit, že když zdůrazňujeme pozitivní stránku, zároveň vytváříme stránku negativní. Když si vybereme ideál poznání, musíme se zabývat nevědomostí, která je jiná než poznání. Když zdůrazňujeme ideál zbožnosti, musíme se smířit s hříchem, který je jejím protějškem, a musíme přijmout svou odpovědnost za to, že jsme jej vytvořili.
Zůstaneme-li však otevření i negativním stránkám, nejsme nuceni se jimi zabývat: když připustíme, že v sobě máme ošklivost, jsme svobodní tvořit krásu. Když si uvědomíme, že v sobě máme hloupost, jsme svobodní zdůrazňovat inteligenci.
LÁSKA JE NEJVYŠŠÍ A NEJPOSVÁTNĚJŠÍ ČINNOSTÍ, NEBOŤ V SOBĚ VŽDY OBSAHUJE NĚCO, CO NENÍ LÁSKA.
Mnoho z nás se považuje výhradně za laskavé, dobré a moudré; je to, jako bychom chtěli být kyvadlem, které se pohybuje jen jedním směrem. Tento zmatek překonáme tím, že se budeme snažit být láskyplní, že ničemu nebudeme odporovat, až se nakonec povzneseme nad materiální a energetickou úroveň a dosáhneme úrovně prostoru. Měli bychom si uvědomit, že se obvykle vracíme na vibrační úroveň, na kterou jsme zvyklí a kde se cítíme "doma". Ale právě tuto stabilní úroveň, kde máme stejné vibrace jako ostatní, musíme změnit. A toho lze dosáhnout jedině tím, že se zbavíme zábran a naučíme se milovat.
Když se snažíte dosáhnout osvícení, je docela přirozené, že se v každodenním životě snažíte nacházet známky pozitivních výsledků. Váš každodenní život je opravdu jen projevem vaší duchovní kondice. Když víc milujete, váš život se skutečně změní, ale ne nutně tak, jak byste očekávali. Mnohem důležitější než to, co se stane, je způsob, jakým na to reagujete.
Je v pořádku cítit se dobře, to je jedno z důležitých poselství osvícení. Ve všem, co vidíme, bychom měli vnímat nejvyšší rozkoš, božské potěšení. Nikdo na vyšší úrovni vědomí nechce, abychom se na tomto světě měli špatně. Uvnitř i kolem vás je ráj právě v tomto okamžiku a vy nemusíte ani hnout prstem, abyste v něm byli.
Proč je tedy askeze tak často doporučována jako duchovní cesta a proč se někdy zdá být tak účinná? Totiž, když se snažíme něčeho dosáhnout v jednom směru, často jsme vrženi směrem opačným. Chcete-li jen smyslovou rozkoš a nemáte-li otevřenou mysl, budete vrženi do stavu, v němž se askeze bude zdát být tím pravým řešením. A jdete-li dostatečně daleko cestou askeze, můžete dosáhnout blaženosti a extáze, jak nás o tom přesvědčují životy mnoha světců.
Když si dost hlasitě stěžujete, uvidíte záblesk vyššího vědomí. Když si odpíráte jídlo, sex nebo spánek, v jistém smyslu dáváte hlavnímu stanu zprávu, že vaše životní forma nefunguje, a může vám být povolen krátký návrat do prostoru, abyste se o tom přesvědčili. Ale takovéto záblesky, přestože dnes tvoří většinu toho, co víme o prostoru, nejsou celým světlem, i když jsou sebepřesvědčivější. Tyto záblesky jsou nestálé a nejsou tou nejpohodlnější cestou, jak se dostat domů. Nebudete schopni zůstat na vyšší úrovni, když jí dosáhnete takovýmto negativním způsobem.
Bez ohledu na to, jak vznešenými výmluvami se budete utěšovat, askeze vás bude neustále vracet na materiální úroveň, dokud se nenaučíte milovat tak, abyste se nad ni povznesli pozitivním způsobem.
Ve skutečnosti láska sama je pozitivní cestou do prostoru. Žádná moudrost ani zbožnost nebude nikdy omluvou za naši neschopnost milovat.
Je také důležité, abychom neodsuzovali druhé za jejich tělesné rozkoše. Co upíráte druhým, bude upřeno vám, neboť všechna vaše slova a činy definují svět, v němž chcete žít. Jeden z nutných zákonů, jemuž podléhají vzájemné vztahy mezi rovnoprávnými bytostmi, říká: co řeknete, to platí - ale jen pro vás a pro ty, kteří s vámi souhlasí. Řeknete-li, že by někdo neměl dostat pomoc, kterou si nezaslouží, nemusí to příliš ovlivnit jeho život, ale bude to platit pro vás: nedostanete pomoc, kterou si nezasloužíte. Řeknete-li, že sexuální rozkoš druhých je vulgární, jejich prožitek to nezmenší, ale vaše rozkoš se stane vulgární.
Co je to zlo?
Zlo je druhořadou realitou, která se projevuje tehdy, když klesnete na nižší vibrační úroveň. Zlo je nebezpečné tím, že nás nutí, abychom proti němu bojovali.
Máte-li otevřené vědomí, pak všechno, co děláte ve vztahu ke zlu, nemá o nic větší význam než kopání příkopu, který odvede vodu od vašeho domu. Jste-li nemocní, jděte k doktorovi; snaží-li se vám někdo ublížit, zneškodněte ho; vykažte nepříjemné lidi ze svého domu; začněte revoluci; ale při tom všem mějte otevřenou mysl a uvědomujte si, že zlo se projevilo ve vašem životě proto, že nemilujete dostatečně. Skutečný nepřítel, jestliže vůbec existuje, je ve vás, ve vaší neschopnosti dostatečně milovat. V našem styku se zlem není žádný morální soud. Odmítnete-li připustit existenci automobilů, přejede vás auto, nikoli proto, že jste hříšní nebo neurotičtí, ale proto, že na auta nedáváte pozor. Prostě si přijíždějícího auta nevšimnete.
Někteří lidé se domnívají, že "myšlenky jsou věci", a proto jsou přesvědčeni, že se musíme vyhýbat negativním myšlenkám, aby se neuskutečnily.
MYŠLENKY JSOU VELMI MOCNÉ, KDYŽ JE MYSLÍ ROZŠÍŘENÉ BYTOSTI.
Ale právě snaha odvrátit se od myšlenek nás uvěznila na materiální úrovni. Budete-li se vyhýbat negativním myšlenkám, dříve nebo později se projeví v materiální rovině. Právě vaše odmítání negativních myšlenek, ať už si je uvědomujete nebo ne, je realizuje ve vašem životě.
Vždycky žijeme mezi sobě rovnými a spravedlnost lásky je vždycky dokonalá.
Ve svém nitru máte drahokam dokonalého nadšení z toho, čím jste. Žijete na takové úrovni vědomí, která poskytuje největší rozkoš a extázi, jakou jste v tomto okamžiku schopni přijmout.
Ať už se nám druzí jeví jakkoli zmatení, hloupí nebo nemilující, nemáme žádné právo předpokládat, že jsou na nižší úrovni vědomí než my. Mohou žít v mnohem hlubších dimenzích lásky. Způsob, jakým je vidíme, je projevem naší vlastní vibrační úrovně.
Právě lidé, jež dnes považujeme za vulgární, neosvícené, hloupé, nečestné nebo šílené, nás dovedou do ráje, jakmile se naučíme milovat je i všechny své pocity, které v nás tito lidé vyvolávají. Přiznávat druhým svobodu být hloupým je jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších kroků na cestě k duchovnímu osvícení. Příležitostí tento krok učinit máme naštěstí stále na dosah ruky.
Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi.
Je mnoho cest k osvícení
Někteří z nás, kteří dosáhli určitého stupně, dogmaticky propagují jedinou jistou cestu. Po dlouhé námaze a mnoha pochybnostech jsem došel k názoru, že není dobrá žádná cesta, která je obtížná pro většinu lidí nebo jich většinu úplně vyřazuje na mnoho dalších životů.
Já sám si musím vybrat cestu, která je dostupná všem. Stejně jako dokonalé osvícení existuje i dokonalá cesta k osvícení:
JEDNODUCHÁ CESTA KDYKOLI DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM VE VESMÍRU. LÁSKA JE DOKONALÝM PROSTŘEDKEM K DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ. JE VŽDY DOSTUPNÁ VŠEM BYTOSTEM: NIC NEMÁ TAKOVOU MOC, ABY SE TO POSTAVILO DO CESTY LÁSCE.
Thaddeus Golas v knize
LÍNÉHO MUŽE (ŽENY) CESTA K OSVÍCENÍ
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:20:30
Immanuel Kant: Co je osvícenství? (1784)
Osvícenství je, když člověk opustí svou nesvéprávnost, kterou si způsobil vlastní vinou. Nesvéprávnost je neschopnost používat vlastního rozumu bez vedení jiných. Tato nesvéprávnost je způsobena vlastní vinou, jestliže není způsobena nedostatkem rozumu, ale nedostatkem rozhodnosti a odvahy používat vlastní rozum bez vedení jiných. Sapere aude! (Měj odvahu používat vlastní rozum!) je proto motem osvícenství.
Kvůli lenosti a zbabělosti zůstala velká část lidstva raději nesvéprávná i přesto, že ji příroda zbavila závislosti. To kvůli lenosti a zbabělosti je pro jiné tak snadné uzurpovat si roli hlídače. Je to tak pohodlné zůstat nedospělým! Když mám knihu, která mi stanovuje význam, pastora, který pečuje o mé svědomí, doktora, který bdí nad mou stravou, nepotřebuji vynakládat vlastní síly. Nic mě nenutí myslet; když můžu, zaplatím si a jiní převezmou nezáviděníhodnou práci. Hlídači, kteří byli tak laskavi a převzali vrchní vedení, se postarají o to, aby daleko největší část lidstva, včetně celého „krásného pohlaví“, považovala krok ke zralosti nejen za těžký, ale také za velice nebezpečný.
[...]
Ale je stále víc skoro možné, že se veřejnost sama osvítí: to je dokonce nevyhnutelné, jestliže dostane veřejnost svobodu.
[...]
Vše, co je pro toto osvícení vyžadováno, je svoboda; a už vůbec nejméně škodlivé je vše, co může být zváno svobodou, totiž svoboda člověka veřejně používat svůj rozum ve všech záležitostech.
[...]
Pokud se nyní objeví otázka: Žijeme v osvícené době? potom odpověď zní: ne, ale snad v době osvícenství. Ještě velmi mnoho chybí k tomu, aby lidé při současném stavu věcí měli v souhrnu již sami schopnost používat bez vedení jiných s jistotou a správně svůj rozum ve věcech náboženství nebo aby k této schopnosti mohli být přivedeni. Avšak máme zřetelné známky toho, že se jim nyní otevírá pole, aby se tímto směrem svobodně propracovávali a že postupně ubývá překážek bránících všeobecné osvětě a úniku z existující, vlastní vinou způsobené nesvéprávnosti. V tomto ohledu je tedy tento věk věkem osvícenství a věkem Fridricha [Velikého].
[...]
Zdůraznil jsem hlavní bod osvícenství, tj. osvobození člověka z nesvéprávnosti, kterou si způsobil vlastní vinou, v první řadě ve věcech náboženství. To jsem udělal proto, že naši vládci nemají žádný zájem na tom, aby hráli hlídače svých poddaných v záležitostech umění a věd. Z toho důvodu je nesvéprávnost ve věcech náboženství nejen škodlivější, ale také nečestnější. Ale stanovisko hlavy státu, která podporuje svobodu v umění a vědách, jde ještě dál; protože ví, že legislativně nehrozí žádné nebezpečí, které by dovolovalo jeho poddaným veřejně používat svůj rozum a veřejně předložit své názory týkající se lepší formulace takových zákonů společně s otevřenou kritikou existující legislativy. Máme toho názorné příklady: žádný kníže nepředčí toho, kterého obdivujeme. Jen ten, kdo je sám osvícený, se nebojí duchů, když má zároveň k dispozici velice disciplinovanou armádu jako garanta veřejného pořádku. Jen ten může říct to, co se (vládce) svobodného státu neodváží říct: argumentuj, jak chceš a o čem chceš, ale poslouchej!
http://www.historie.upol.cz/19/prameny/kant.htm
Osvícenství je, když člověk opustí svou nesvéprávnost, kterou si způsobil vlastní vinou. Nesvéprávnost je neschopnost používat vlastního rozumu bez vedení jiných. Tato nesvéprávnost je způsobena vlastní vinou, jestliže není způsobena nedostatkem rozumu, ale nedostatkem rozhodnosti a odvahy používat vlastní rozum bez vedení jiných. Sapere aude! (Měj odvahu používat vlastní rozum!) je proto motem osvícenství.
Kvůli lenosti a zbabělosti zůstala velká část lidstva raději nesvéprávná i přesto, že ji příroda zbavila závislosti. To kvůli lenosti a zbabělosti je pro jiné tak snadné uzurpovat si roli hlídače. Je to tak pohodlné zůstat nedospělým! Když mám knihu, která mi stanovuje význam, pastora, který pečuje o mé svědomí, doktora, který bdí nad mou stravou, nepotřebuji vynakládat vlastní síly. Nic mě nenutí myslet; když můžu, zaplatím si a jiní převezmou nezáviděníhodnou práci. Hlídači, kteří byli tak laskavi a převzali vrchní vedení, se postarají o to, aby daleko největší část lidstva, včetně celého „krásného pohlaví“, považovala krok ke zralosti nejen za těžký, ale také za velice nebezpečný.
[...]
Ale je stále víc skoro možné, že se veřejnost sama osvítí: to je dokonce nevyhnutelné, jestliže dostane veřejnost svobodu.
[...]
Vše, co je pro toto osvícení vyžadováno, je svoboda; a už vůbec nejméně škodlivé je vše, co může být zváno svobodou, totiž svoboda člověka veřejně používat svůj rozum ve všech záležitostech.
[...]
Pokud se nyní objeví otázka: Žijeme v osvícené době? potom odpověď zní: ne, ale snad v době osvícenství. Ještě velmi mnoho chybí k tomu, aby lidé při současném stavu věcí měli v souhrnu již sami schopnost používat bez vedení jiných s jistotou a správně svůj rozum ve věcech náboženství nebo aby k této schopnosti mohli být přivedeni. Avšak máme zřetelné známky toho, že se jim nyní otevírá pole, aby se tímto směrem svobodně propracovávali a že postupně ubývá překážek bránících všeobecné osvětě a úniku z existující, vlastní vinou způsobené nesvéprávnosti. V tomto ohledu je tedy tento věk věkem osvícenství a věkem Fridricha [Velikého].
[...]
Zdůraznil jsem hlavní bod osvícenství, tj. osvobození člověka z nesvéprávnosti, kterou si způsobil vlastní vinou, v první řadě ve věcech náboženství. To jsem udělal proto, že naši vládci nemají žádný zájem na tom, aby hráli hlídače svých poddaných v záležitostech umění a věd. Z toho důvodu je nesvéprávnost ve věcech náboženství nejen škodlivější, ale také nečestnější. Ale stanovisko hlavy státu, která podporuje svobodu v umění a vědách, jde ještě dál; protože ví, že legislativně nehrozí žádné nebezpečí, které by dovolovalo jeho poddaným veřejně používat svůj rozum a veřejně předložit své názory týkající se lepší formulace takových zákonů společně s otevřenou kritikou existující legislativy. Máme toho názorné příklady: žádný kníže nepředčí toho, kterého obdivujeme. Jen ten, kdo je sám osvícený, se nebojí duchů, když má zároveň k dispozici velice disciplinovanou armádu jako garanta veřejného pořádku. Jen ten může říct to, co se (vládce) svobodného státu neodváží říct: argumentuj, jak chceš a o čem chceš, ale poslouchej!
http://www.historie.upol.cz/19/prameny/kant.htm
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:21:41
Co je to Osvícení?
Osvícení je poznání skutečnosti, rozpoznání základu bytí a existence, prohlédnutí iluzí a procitnutí do pravdy.
V kulturách je pojmenováno jako satori, wu, rigpa, bodhi, nirvána, nibbána, kevala jnana, mokša, kenšó, splynutí s Bohem, ztotožnění s Bohem, dojití jednoty a splynutí s jednotou, jsoucnem nebo absolutnem.
Osvícení je řešením, odpovědí a osvobozením od všech strastí, problémů a utrpení.
Je dosažitelné v jednom životě přirozenou cestou a každý má potenciál ho dosáhnout a realizovat.
Osvícení je dokonalým sebepoznáním.
Osvícení je velké štěstí.
http://osviceni.vesele.info/
Osvícení je poznání skutečnosti, rozpoznání základu bytí a existence, prohlédnutí iluzí a procitnutí do pravdy.
V kulturách je pojmenováno jako satori, wu, rigpa, bodhi, nirvána, nibbána, kevala jnana, mokša, kenšó, splynutí s Bohem, ztotožnění s Bohem, dojití jednoty a splynutí s jednotou, jsoucnem nebo absolutnem.
Osvícení je řešením, odpovědí a osvobozením od všech strastí, problémů a utrpení.
Je dosažitelné v jednom životě přirozenou cestou a každý má potenciál ho dosáhnout a realizovat.
Osvícení je dokonalým sebepoznáním.
Osvícení je velké štěstí.
http://osviceni.vesele.info/
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:23:00
Dosáhni osvícení v následující vteřině
od Kamil Krbálek
Osvícení nehledej někde daleko, to není nic vzdáleného, co můžeš najít jen daleko vysoko v Tibetu. Osvícení je něco, co je stále s tebou, ať děláš cokoliv; já jsem si ho poprvé uvědomil, když jsem si žehlil rifle, v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem, že dělám přesně to, co chci dělat. Řeknu ti to slovy, kterým neosvícení nevěří: osvícená už jsi, stačí, když si to uvědomíš. Chceš být osvícená? Tak prostě buď osvícená. Od téhle chvíle.
Ptal jsem se spousty lidí, co si představují pod pojmem "osvícení" nebo jak vypadá a co dělá osvícený člověk. Každý měl o tom báječnou představu, jak každý osvícený je láskyplný, soucitný a moudrý, ví, co je pravda atd. Tak jim říkám: "dělejte to a jste osvícení". Hned si všichni (a jejich ega) vymyslí tisíc důvodů, proč to nejde. Každý osvícený člověk dělá taky spoustu dalších věcí, jezdí autobusem do práce, k obědu si dá rajskou, odpoledne staví zahradní domek, v noci spí a ať dělá cokoliv z toho, je to osvícené. Sedím u počítače a píšu - to je to, co dělá osvíceného člověka osvíceným. Mysli jako osvícená, mluv jako osvícená, konej jako osvícena a jsi osvícená. - Dobře, příklady: jak osvícená žena přechází ulici - stojí na kraji, koukne se doprava doleva, jestli něco nejede, a přejde. Jak osvícená žena kupuje housku: příjde do krámu, vezme pytlík, dá do něj housku a u pokladny zaplatí. Jak osvícená žena rozbíjí okno: vezme kámen, koukne se jestli jí někdo nevidí a mrskne kamenem až skončí v kuchyni. Jak osvícená žena jede z kopce - sedí na kole, funí, potí se a kouká na Krkonoše. - už chápeš, co je to osvícení?
Osvícení se nedá popsat, dá se jedině zažít. Jedním z mých přání je, dovést k tomuto zážitku všechny lidi. K osvícení dojde během vteřiny a i ty můžeš být osvícená během příští minuty, ale většina lidí se k této vteřině dopracovává roky nebo desítky let. A přitom je to tak snadné. Není nic snadnějšího než být osvícený, to prostě jen JSI. Všechny věci ve vesmíru JSOU (osvícené), jediným, kdo si toto BYTÍ neuvědomuje je člověk. V uvědomování samotné existence nám brání ego, které nás odděluje od vědomí.
Osvícení je stav, kdy ego je pouhou iluzí. Osvícený je každý kámen, každé zvíře, každý strom. A jaké problémy má smrk v rodině, jaké problémy má s penězi, komu co dluží z minulých životů? Smrk žije bez problémů a bez chyb a ani jinak žít nemůže, protože nemá ego. Příjde vítr a zlomí mu větev, to není problém, trest ani chyba. Příjde sucho a smrk uschne, ze živého smrku se stane mrtvý smrk. Žiju prostě jako ten smrk, když mě něco svědí, tak se poškrábu. Mé ego je mrtvé, neexistuje, to je osvícení. Chtěla bys být "prosvícená"? Tak řekni : JSEM !!!
http://www.zemedusi.cz/blog/59/dos%C3%A ... 9in%C4%9B/
od Kamil Krbálek
Osvícení nehledej někde daleko, to není nic vzdáleného, co můžeš najít jen daleko vysoko v Tibetu. Osvícení je něco, co je stále s tebou, ať děláš cokoliv; já jsem si ho poprvé uvědomil, když jsem si žehlil rifle, v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem, že dělám přesně to, co chci dělat. Řeknu ti to slovy, kterým neosvícení nevěří: osvícená už jsi, stačí, když si to uvědomíš. Chceš být osvícená? Tak prostě buď osvícená. Od téhle chvíle.
Ptal jsem se spousty lidí, co si představují pod pojmem "osvícení" nebo jak vypadá a co dělá osvícený člověk. Každý měl o tom báječnou představu, jak každý osvícený je láskyplný, soucitný a moudrý, ví, co je pravda atd. Tak jim říkám: "dělejte to a jste osvícení". Hned si všichni (a jejich ega) vymyslí tisíc důvodů, proč to nejde. Každý osvícený člověk dělá taky spoustu dalších věcí, jezdí autobusem do práce, k obědu si dá rajskou, odpoledne staví zahradní domek, v noci spí a ať dělá cokoliv z toho, je to osvícené. Sedím u počítače a píšu - to je to, co dělá osvíceného člověka osvíceným. Mysli jako osvícená, mluv jako osvícená, konej jako osvícena a jsi osvícená. - Dobře, příklady: jak osvícená žena přechází ulici - stojí na kraji, koukne se doprava doleva, jestli něco nejede, a přejde. Jak osvícená žena kupuje housku: příjde do krámu, vezme pytlík, dá do něj housku a u pokladny zaplatí. Jak osvícená žena rozbíjí okno: vezme kámen, koukne se jestli jí někdo nevidí a mrskne kamenem až skončí v kuchyni. Jak osvícená žena jede z kopce - sedí na kole, funí, potí se a kouká na Krkonoše. - už chápeš, co je to osvícení?
Osvícení se nedá popsat, dá se jedině zažít. Jedním z mých přání je, dovést k tomuto zážitku všechny lidi. K osvícení dojde během vteřiny a i ty můžeš být osvícená během příští minuty, ale většina lidí se k této vteřině dopracovává roky nebo desítky let. A přitom je to tak snadné. Není nic snadnějšího než být osvícený, to prostě jen JSI. Všechny věci ve vesmíru JSOU (osvícené), jediným, kdo si toto BYTÍ neuvědomuje je člověk. V uvědomování samotné existence nám brání ego, které nás odděluje od vědomí.
Osvícení je stav, kdy ego je pouhou iluzí. Osvícený je každý kámen, každé zvíře, každý strom. A jaké problémy má smrk v rodině, jaké problémy má s penězi, komu co dluží z minulých životů? Smrk žije bez problémů a bez chyb a ani jinak žít nemůže, protože nemá ego. Příjde vítr a zlomí mu větev, to není problém, trest ani chyba. Příjde sucho a smrk uschne, ze živého smrku se stane mrtvý smrk. Žiju prostě jako ten smrk, když mě něco svědí, tak se poškrábu. Mé ego je mrtvé, neexistuje, to je osvícení. Chtěla bys být "prosvícená"? Tak řekni : JSEM !!!
http://www.zemedusi.cz/blog/59/dos%C3%A ... 9in%C4%9B/
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:25:28
K ü n z i g Š a m a r r i n p o č h e
Osvícení je ve vás
Přednáška k iniciaci Marpy v Menlo Parku, Kalifornie 1994
Učení naší školy Kagjü bylo založeno Marpou, který byl významnou osvícenou osobností, guruem Milaräpy, jenž je nejznámějším jogínem Tibetu. Dnešní iniciace je iniciací Marpovy gurujógy. Toto zasvěcení vede především k dozrávání zrnek osvícení, která jsou ve vás.
Poté, co obdržíte iniciaci Marpy, bude veškerá praxe, kterou budete provádět, úspěšná a všechny překážky zeslábnou. Toto požehnání vychází z přání, která Marpa učinil.
Silná přání osvícených bódhisattvů se stanou skutečností. Právě ta jsou zdrojem požehnání a takto se požehnání projevuje.
Osvícení je uvnitř vás, není jej možné přijmout z Buddhových rukou. Osvícení je ve vás, neboť iluze jsou ve vás, stejně jako samsára a všechny problémy mysli. Pokud jsou iluze, negativní emoce, a vše, co nazýváme samsárou, součástí vaší mysli, pak je její částí i osvícení. Poté, co všechny problémy zmizí, zůstane osvícení. Osvícení tedy je přítomné ve vaší mysli.
Dharma je souborem metod, jak dosáhnout osvícení. Dharmou je vaše praxe. Pokud praktikujete, výsledkem bude buddhovství. Předtím, než začnete s praxí dharmy, musíte vědět, jaký je její smysl. Délka vašeho života je dána dobou existence vašeho těla, nikoli vaší mysli. Mysl pokračuje dál. Vše dobré i špatné v životě kohokoli je výsledkem předchozí karmy. Je to důvod, proč všichni lidé a všechny živoucí bytosti v tomto vesmíru mají stejnou společnou karmu, svět, stejnou přirozenost, podobnou formu a schopnost navzájem komunikovat. Toto je výsledkem naší společné karmy. Individuální karma není totéž. Někteří lidé jsou šťastnější, někteří méně. Tyto jednotlivé rozdíly jsou závislé na naší vlastní karmě. Celý vesmír, včetně nás samých, je iluzí naší mysli. Tato iluze je výsledkem naší karmy. Dokonce i samotná karma je mysl, avšak jakmile se jednou stane, stává se pevně přítomnou, dokud neskončí její příčina. Jakmile příčina skončí, výsledek je jako mizící sen a přecházíte z jedné iluze do jiné z důvodu nových příčin. Nic než příčina a následek. Nikdo neví, jaká je jeho karma. Z čeho pochází její projevy v přítomnosti a jaké bude její další působení. Toto nemůže nikdo zjistit. Protože je karma akumulována a založena na našich vlastních negativních emocích, je neviditelná a nehmotná. Dokud jsou skryté vaše negativní emoce, nemůžete spatřit karmu. Výsledek je ale viditelný, protože se projevuje jako iluze. Jelikož negativní emoce jsou částí naší mysli stejně jako karma, tak i výsledek - představa je také její součástí. Ze všech těchto tří aspektů je pouze jeden viditelný, ale na jeho změnu je již pozdě. Jakákoli nahromaděná karma je neomezená, protože vaše předchozí negativní emoce byly neomezené. Nemůžete se tedy omlouvat, že jste neudělali nic špatného, neboť dokud vaše mysl spočívá v samsáře, vy jste zmateni negativními emocemi a karma, kterou jste v minulosti nashromáždili, je neomezená. Z těchto druhů karmy se projeví ta nejsilnější nebo dozrálá. Budoucnost je vždy nejistá, nikdy nemůžete vědět, která karma se projeví příště. Pokud začnete praktikovat dharmu s tímto pochopením, pocítíte silnou odevzdanost a budete v praxi pokračovat.
Ty z lidí, kteří již nalezli dharmu a dosáhli určitého porozumění Buddhovu učení, nazýváme dokonalá lidská zrození. Proč dokonalá? Protože nalezli řešení v mysli. Ano, to je dokonalé a jim se podařilo učinit život smysluplným. Ale život je pomíjivý a vy stárnete každým okamžikem. Bez řešení, jako je osvícení, nemá život smysl. Projít pohodlně životem je dobrý nápad a je to přáním každého, ale jestli se tyto tužby splní, je nejisté. Pokud však v životě používáte metody, které vás vyvádí z pasti samsáry, pak má každý okamžik význam. Takovým porozuměním byste měli získat velmi silné zaujetí. Ale zaujetí je jen první krok. Tím druhým je znalost dharmy. Lidé pravděpodobně nepochopí dharmu okamžitě, ale poznáním Buddhova příkladu se bude rozvíjet snaha dharmu studovat. Studium dharmy je druhý krok. Zde je velice důležité učit se od osoby, která dharmu zná, neboť tak obdržíte učení se všemi podrobnostmi. Učení je stejné, jako když se chcete dostat do San Francisca. Potřebujete směr, a proto prostudujete mapu. Zkušená osoba vám pak řekne, jak se tam dostanete. Může vám říci: "Tahle cesta je delší," nebo "Tahle dálnice je kratší," a "Musíš udělat tohle a najdeš místo, které hledáš." Kvalifikovaný instruktor je někdo, kdo vás může učit a ukázat vám směr. S dharmou je to stejné. Osoba, která rozumí dharmě, je učitel. Vy byste měli nastudovat cestu a pak musíte jít. K čemu by jinak učení bylo? Vy musíte jít jak se patří.
Například můžete mít moc důležitou práci v Los Angeles a musíte se tam dostat včas. Od okamžiku, kdy opustíte svůj dům a přibližujete se k Los Angeles, je každá minuta smysluplná. Znáte dobře směr, vaše cesta má smysl, stihnete se dostat na určené místo a dosáhnout, čeho chcete. Praxe dharmy by měla být podobná.
Při praktikování dharmy využívejte to, co nazýváme osvobozujícími aktivitami (skt. páramita). Páramita znamená, že něco přesáhnete, jako když se dostanete na druhou stranu oceánu. Například páramita opravdové etiky znamená, že když jedete do L.A., nepijete alkohol, abyste v opilosti nezpůsobili nehodu. Nebudete spát v autě a vyhnete se všem věcem, které mohou přinést překážky. Tato disciplína si žádá úspěch vaší cesty. Když postupujete ve vaší praxi a využíváte páramitu etiky, znamená to, že vynakládáte veškerou snahu na dosažení osvícení.
Praxe dharmy je neomezená. Osvícení se nachází mimo vaši představivost, ale vaše mysl má schopnost praktikovat. Ve skutečnosti má praxe dharmy tři aspekty. Jeden hlavní a dva vedlejší. Tím hlavním je meditace. Meditace je v buddhismu běžně používaným slovem. Je to odstraňování všech problémů z mysli. Samádhi je realizace vlastní přirozenosti mysli. Nahlížení přirozenosti mysli je hlavní meditační praxí a odstraňuje všechny psychické problémy. Psychickými problémy nemyslím nějaké abnormální problémy, mám na mysli negativní emoce a nevědomost. Nevědomost je nejdůležitější příčinou negativních emocí a tento náhled nás navede na každou z negativních emocí a odstraní ji. Touto cestou dosáhnete vysvobození. První z vedlejších praxí pročišťuje karmu a druhá hromadí zásluhy - podporu a energii potřebnou k úspěchu vaší cesty. Takže tyto dvě praxe jsou metodami a meditace je praxí hlavní. Takto dosáhnete osvícení. To je praxe dharmy.
Pokud praktikujete dharmu v tomto životě, určitě něčeho dosáhnete. Nemůžete se stát plně osvícenými v tomto životě, ale i pokud pokračujete velmi pomalu, určitě dosáhnete nějakého pokroku. Potom již existuje pevná příčina, která bude tento růst udržovat. Ačkoli v tomto životě nedosáhnete cíle, dostanete se k němu v těch příštích. Jinak tuto šanci ztratíte, dozraje jiná karma a tato příležitost bude ztracena téměř provždy, protože vaše předchozí karma pravděpodobně není příliš dobrá, jinak byste nyní nestrádali v samsáře. Kolik máte negativních emocí, tolik jste měli špatných zvyků v minulosti, takže odsud nic dobrého nepřijde. Tak můžete ukázat sami sobě, že většina vaší karmy není dobrá, protože vaše negativní emoce jsou stále silné. Jakmile ztratíte tuto šanci jednou, ztratíte ji vždy. To je důvod, proč je lidský život dokonalý a neměl by být promarněn. Obvykle lidé uvažují: "Musím dosáhnout rychlých výsledků, nemohu čekat více než 5 nebo 6 let. Jinak se mi to nelíbí." Ale co získáte po šesti letech života? Nemáte ještě nic. Výsledky praxe dharmy nemůžete obdržet během šesti let. Prostě nemůžete. Ale stále děláte něco smysluplného. Po šesti letech, máte-li jiný cíl, kterého byste mohli dosáhnout, zapomenete na dharmu a zvolíte si jej. Ale život cítících bytostí nemá jiný cíl než osvícení. Nepokouším se vzít vám odvahu existovat lidsky, ale v tomto životě není třeba činit nic jiného. Můžete zkusit zbohatnout, ale co potom? Předpokládejme, že můžete být úspěšným politikem, stát se prezidentem nebo kýmkoli jiným, ale co pak? Problém je stejný. Není žádný jiný cíl k dosažení. Dharma je nejlepší. To je i důvodem toho proč říkám, že i když postupujete velmi pomalu, dává vám dharma stále více smyslu než cokoli jiného.
http://www.karmapa.cz/samarpa/osviceni-je-ve-vas.htm
Osvícení je ve vás
Přednáška k iniciaci Marpy v Menlo Parku, Kalifornie 1994
Učení naší školy Kagjü bylo založeno Marpou, který byl významnou osvícenou osobností, guruem Milaräpy, jenž je nejznámějším jogínem Tibetu. Dnešní iniciace je iniciací Marpovy gurujógy. Toto zasvěcení vede především k dozrávání zrnek osvícení, která jsou ve vás.
Poté, co obdržíte iniciaci Marpy, bude veškerá praxe, kterou budete provádět, úspěšná a všechny překážky zeslábnou. Toto požehnání vychází z přání, která Marpa učinil.
Silná přání osvícených bódhisattvů se stanou skutečností. Právě ta jsou zdrojem požehnání a takto se požehnání projevuje.
Osvícení je uvnitř vás, není jej možné přijmout z Buddhových rukou. Osvícení je ve vás, neboť iluze jsou ve vás, stejně jako samsára a všechny problémy mysli. Pokud jsou iluze, negativní emoce, a vše, co nazýváme samsárou, součástí vaší mysli, pak je její částí i osvícení. Poté, co všechny problémy zmizí, zůstane osvícení. Osvícení tedy je přítomné ve vaší mysli.
Dharma je souborem metod, jak dosáhnout osvícení. Dharmou je vaše praxe. Pokud praktikujete, výsledkem bude buddhovství. Předtím, než začnete s praxí dharmy, musíte vědět, jaký je její smysl. Délka vašeho života je dána dobou existence vašeho těla, nikoli vaší mysli. Mysl pokračuje dál. Vše dobré i špatné v životě kohokoli je výsledkem předchozí karmy. Je to důvod, proč všichni lidé a všechny živoucí bytosti v tomto vesmíru mají stejnou společnou karmu, svět, stejnou přirozenost, podobnou formu a schopnost navzájem komunikovat. Toto je výsledkem naší společné karmy. Individuální karma není totéž. Někteří lidé jsou šťastnější, někteří méně. Tyto jednotlivé rozdíly jsou závislé na naší vlastní karmě. Celý vesmír, včetně nás samých, je iluzí naší mysli. Tato iluze je výsledkem naší karmy. Dokonce i samotná karma je mysl, avšak jakmile se jednou stane, stává se pevně přítomnou, dokud neskončí její příčina. Jakmile příčina skončí, výsledek je jako mizící sen a přecházíte z jedné iluze do jiné z důvodu nových příčin. Nic než příčina a následek. Nikdo neví, jaká je jeho karma. Z čeho pochází její projevy v přítomnosti a jaké bude její další působení. Toto nemůže nikdo zjistit. Protože je karma akumulována a založena na našich vlastních negativních emocích, je neviditelná a nehmotná. Dokud jsou skryté vaše negativní emoce, nemůžete spatřit karmu. Výsledek je ale viditelný, protože se projevuje jako iluze. Jelikož negativní emoce jsou částí naší mysli stejně jako karma, tak i výsledek - představa je také její součástí. Ze všech těchto tří aspektů je pouze jeden viditelný, ale na jeho změnu je již pozdě. Jakákoli nahromaděná karma je neomezená, protože vaše předchozí negativní emoce byly neomezené. Nemůžete se tedy omlouvat, že jste neudělali nic špatného, neboť dokud vaše mysl spočívá v samsáře, vy jste zmateni negativními emocemi a karma, kterou jste v minulosti nashromáždili, je neomezená. Z těchto druhů karmy se projeví ta nejsilnější nebo dozrálá. Budoucnost je vždy nejistá, nikdy nemůžete vědět, která karma se projeví příště. Pokud začnete praktikovat dharmu s tímto pochopením, pocítíte silnou odevzdanost a budete v praxi pokračovat.
Ty z lidí, kteří již nalezli dharmu a dosáhli určitého porozumění Buddhovu učení, nazýváme dokonalá lidská zrození. Proč dokonalá? Protože nalezli řešení v mysli. Ano, to je dokonalé a jim se podařilo učinit život smysluplným. Ale život je pomíjivý a vy stárnete každým okamžikem. Bez řešení, jako je osvícení, nemá život smysl. Projít pohodlně životem je dobrý nápad a je to přáním každého, ale jestli se tyto tužby splní, je nejisté. Pokud však v životě používáte metody, které vás vyvádí z pasti samsáry, pak má každý okamžik význam. Takovým porozuměním byste měli získat velmi silné zaujetí. Ale zaujetí je jen první krok. Tím druhým je znalost dharmy. Lidé pravděpodobně nepochopí dharmu okamžitě, ale poznáním Buddhova příkladu se bude rozvíjet snaha dharmu studovat. Studium dharmy je druhý krok. Zde je velice důležité učit se od osoby, která dharmu zná, neboť tak obdržíte učení se všemi podrobnostmi. Učení je stejné, jako když se chcete dostat do San Francisca. Potřebujete směr, a proto prostudujete mapu. Zkušená osoba vám pak řekne, jak se tam dostanete. Může vám říci: "Tahle cesta je delší," nebo "Tahle dálnice je kratší," a "Musíš udělat tohle a najdeš místo, které hledáš." Kvalifikovaný instruktor je někdo, kdo vás může učit a ukázat vám směr. S dharmou je to stejné. Osoba, která rozumí dharmě, je učitel. Vy byste měli nastudovat cestu a pak musíte jít. K čemu by jinak učení bylo? Vy musíte jít jak se patří.
Například můžete mít moc důležitou práci v Los Angeles a musíte se tam dostat včas. Od okamžiku, kdy opustíte svůj dům a přibližujete se k Los Angeles, je každá minuta smysluplná. Znáte dobře směr, vaše cesta má smysl, stihnete se dostat na určené místo a dosáhnout, čeho chcete. Praxe dharmy by měla být podobná.
Při praktikování dharmy využívejte to, co nazýváme osvobozujícími aktivitami (skt. páramita). Páramita znamená, že něco přesáhnete, jako když se dostanete na druhou stranu oceánu. Například páramita opravdové etiky znamená, že když jedete do L.A., nepijete alkohol, abyste v opilosti nezpůsobili nehodu. Nebudete spát v autě a vyhnete se všem věcem, které mohou přinést překážky. Tato disciplína si žádá úspěch vaší cesty. Když postupujete ve vaší praxi a využíváte páramitu etiky, znamená to, že vynakládáte veškerou snahu na dosažení osvícení.
Praxe dharmy je neomezená. Osvícení se nachází mimo vaši představivost, ale vaše mysl má schopnost praktikovat. Ve skutečnosti má praxe dharmy tři aspekty. Jeden hlavní a dva vedlejší. Tím hlavním je meditace. Meditace je v buddhismu běžně používaným slovem. Je to odstraňování všech problémů z mysli. Samádhi je realizace vlastní přirozenosti mysli. Nahlížení přirozenosti mysli je hlavní meditační praxí a odstraňuje všechny psychické problémy. Psychickými problémy nemyslím nějaké abnormální problémy, mám na mysli negativní emoce a nevědomost. Nevědomost je nejdůležitější příčinou negativních emocí a tento náhled nás navede na každou z negativních emocí a odstraní ji. Touto cestou dosáhnete vysvobození. První z vedlejších praxí pročišťuje karmu a druhá hromadí zásluhy - podporu a energii potřebnou k úspěchu vaší cesty. Takže tyto dvě praxe jsou metodami a meditace je praxí hlavní. Takto dosáhnete osvícení. To je praxe dharmy.
Pokud praktikujete dharmu v tomto životě, určitě něčeho dosáhnete. Nemůžete se stát plně osvícenými v tomto životě, ale i pokud pokračujete velmi pomalu, určitě dosáhnete nějakého pokroku. Potom již existuje pevná příčina, která bude tento růst udržovat. Ačkoli v tomto životě nedosáhnete cíle, dostanete se k němu v těch příštích. Jinak tuto šanci ztratíte, dozraje jiná karma a tato příležitost bude ztracena téměř provždy, protože vaše předchozí karma pravděpodobně není příliš dobrá, jinak byste nyní nestrádali v samsáře. Kolik máte negativních emocí, tolik jste měli špatných zvyků v minulosti, takže odsud nic dobrého nepřijde. Tak můžete ukázat sami sobě, že většina vaší karmy není dobrá, protože vaše negativní emoce jsou stále silné. Jakmile ztratíte tuto šanci jednou, ztratíte ji vždy. To je důvod, proč je lidský život dokonalý a neměl by být promarněn. Obvykle lidé uvažují: "Musím dosáhnout rychlých výsledků, nemohu čekat více než 5 nebo 6 let. Jinak se mi to nelíbí." Ale co získáte po šesti letech života? Nemáte ještě nic. Výsledky praxe dharmy nemůžete obdržet během šesti let. Prostě nemůžete. Ale stále děláte něco smysluplného. Po šesti letech, máte-li jiný cíl, kterého byste mohli dosáhnout, zapomenete na dharmu a zvolíte si jej. Ale život cítících bytostí nemá jiný cíl než osvícení. Nepokouším se vzít vám odvahu existovat lidsky, ale v tomto životě není třeba činit nic jiného. Můžete zkusit zbohatnout, ale co potom? Předpokládejme, že můžete být úspěšným politikem, stát se prezidentem nebo kýmkoli jiným, ale co pak? Problém je stejný. Není žádný jiný cíl k dosažení. Dharma je nejlepší. To je i důvodem toho proč říkám, že i když postupujete velmi pomalu, dává vám dharma stále více smyslu než cokoli jiného.
http://www.karmapa.cz/samarpa/osviceni-je-ve-vas.htm
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:26:19
DOSAŽENÍ OSVÍCENÍ
V této pohnuté době se mnoho z nás snaží dosáhnout osvícení. Stavu samádhí ,nirvány, kde se naše mysl rozšíří do nekonečna a duši zaplaví blaženost. O tomto stavu jsme slýchávali už jako malí a mnohé duchovní knihy o něm hovoří v superlativách. Opravdu víme všechno? Skutečně chápeme, co osvícení obnáší? A jsme si vůbec vědomi toho, co musí člověk podstoupit, aby osvícen byl?
Blíží se Konec času, jak tomuto období říkají stará proroctví, vč. biblických. Končící mayský horoskop nás v této vizi jen podporuje a tak se objevuje mnoho snaživých lidí, kteří smysl svého života směřují na 21.12.2012, kdy má dojít ke zlomu. Jaký zlom to však bude nikdo neví, avšak internet je plný divokých spekulací, jež v mnoha lidech vyvolávají děs a touhu se honem zachránit.
Snad proto mnozí hledači duchovna propadli mánii, kdy podstupují nekonečné množství tzv.zasvěcení, z nichž 99% tvoří bohužel podvody a fantasmagorie. Snad ani ne 1% pak nabízí skutečná zasvěcení, která pochází ze Světla a jsou funkční. Otázkou je, k čemu byly určeny. K rychlému osvícení tedy opravdu ne.
Co se týče podvodů, jejich základem je fakt, že se trh duchovna nasytil tradiční Reiki a jejími větvemi a podvodníci, kteří nic neumějí, jen udílejí zasvěcení, teď nemají co nabídnout . Ve snaze se uživit a vydělávat na lidské hlouposti ( či touze po zdokonalení) pak vymýšlí taková zasvěcení jaká dnes na netu najdete. Patří mezi ně delfíní reiki, amara, imara,merkaba, christmas reiki, andělská reiki, ale i desítky dalších honosných názvů. Všechna tato zasvěcení nabízejí to po čem lidské srdce touží - osvícení, otevření 4.čakry, zbavení se karmy, jasnozřivost..............
a všechno jako mávnutím kouzelného proutku. Znovu opakuji, je to všechno podvod nejvyššího kalibru, a kdyby součástí nebyla i temná vlákna , bylo by to snad i k smíchu.
KDO CHCE KAM POMOZME MU TAM Jsem si jistá, že ten, kdo se nesnaží obejít vesmírné zákony, na taková zasvěcení nenarazí, ani by ho nenapadlo hledat rychlé řešení a obcházet božskost. Každý, kdo touží po osvícení by si měl uvědomit, že osvícení není něco, co si může koupit, vybrečet, ukrást, nebo ulovit. Tohle všechno dnes hledající dělají. Nezajímá je, co budou muset pro svou změnu - transformaci - udělat a co je její součástí. Je zajímá, co nabízí dané zasvěcení. Jenže lidé, kteří se snaží takto snadno uživit , nebo zfamfrněli z nějakých temných technik, vám řeknou to, co chcete slyšet.
Osvícení, zlatý to vrchol pyramidy, září do dálky a přitahuje pozornost mnoha toužících. Viděli jste však někdy pyramidu z blízka? Je obrovská! Je strmá. Je rozsáhlá. Ten, kdo by se chtěl dostat až k vrcholu, bude muset mnohé obětovat a investovat hodně svých sil. Stejné je to s osvícením. Osvícení musí předcházet totální pročištění a transformace na všech úrovních - fyzické, duševní ( mentalita a emoce) a duchovní. U transformace chvíli zůstaňme protože pro nás je to zlomové téma.
TRANSFORMACE Transformace, tedy přeměna, je posun našeho vědomí směrem ke Světlu. Jednak tuto transformaci musí něco vyvolat ( na mnoha úrovních), jednak si v rámci transformace musíme zpracovat všechna nezvládnutá, temná témata, z hloubky našeho nitra, naší buněčné paměti a našeho podvědomí, a jednak ji musíme také přežít. Transformace musí být vyvolána naší snahou něco změnit. Snaha musí být upřímná a konkrétní. Zároveň, například u šamanů,tento hluboký proces spouští Duchové, na základě dohody s duší člověka, kterou duše uzařela před zrozením. Člověk je vyvolen k nějakému hlubšímu úkolu a tak je v rámci života povolán. Součástí transformace JE VŽDY vyzvednutí kundalini, která souvisí a často sama vyvolává psychospirituální krizi ( šamanskou smrt a nemoc). Nezpochybnitelným faktem je, že TÍMTO PROCESEM MUSÍ PROJÍT KAŽDÝ, KDO CHCE DOJÍT OSVÍCENÍ ! Nelze to nijak očůrat, obejít, zlehčit, zjednodušit atd - o což se všichni ti zasvěcovaní snaží. Vyhledávání snadného zasvěcení za účelem zduchovnění je trapným pokusem obejít hluboký vzdělávací proces, bez něhož nelze duchovně vyrůst. NELZE SI OSVÍCENÍ UHNAT JAKO CHŘIPKU. I když byste rádi.
Lidé, kteří začali za tímto účelem pěstovat duchovní turizmus, nemají mentálně a duchovně na to, aby se kamkoliv duchovně posunuli. Vědí to, ale protože jsou součástí primitivního světa, který si myslí, že může všechny zákony vesmíru obejít, tak to zkoušejí. K pláči je, že se většina z nich tváří, jak jsou oduševnělí a přitom slouží satanovi k jeho velké spokojenosti.
Jakmile člověk dosáhne určité úrovně duchovní práce sám na sobě, začne mu vesmír odpovídat. Kundalini začne stoupat a v zablokovaných čakrách poukazovat na nevyřešená, hluboko skrytá, témata. Součástí tohoto procestu jsou halucinace, závratě, psychozy, schizofrenie, deprese, sebevražedné sklony, úzkostné poruchy, sociální deformace, maniodeprese, psychosomatické nemoci ( které se často i fyzicky projevují - vzdouvání břicha apod.) Druhou částí jejího vzestupu jsou nemoci fyzické, jako je rakovina, roztroušená skleroza apod., včetně zážitků blízkosti smrti - klinická smrt, kóma.....
To všechno patří k transformující očistné fázi, kterou nelze nijak oklamat. Nevím proč, ale lidé si myslí, že jim božství nevidí do hlavy. Je mi líto, že vás asi zklamu, ale "ti nahoře" vědí moc dobře, jaké máte skutečné úmysly a podle toho si s vámi pak pohrají. Ne, aby vás vytrestali, ale aby vám výchovně ukázali, že takhle tedy ne !
Čím je tento rok starší, tím víc mě navštěvují lidé, kteří trpí následky tohoto hromadění duchovních kurzů, zasvěcení a informací ( které většinou pochází z té temné strany duchovna, ale tváří se božsky). Tito lidé šílí a jsou mnohdy na pokraji zhroucení. Někteří trpí následky temnoty, do které zabředli u mistrů mnoha honosných jmen. Druzí dostali naplno to, co se snažili doslova ukrást - a po zásluze se sypou, protože na to nemají. Vystoupání kundalini může totiž způsobit i smrt popraskáním cév v mozku ( mrtvice, ochrnutí, atd.). Sotva to ustávají duchovní, kteří vědí oč jde a s kundalini pracují s úcou a pokorou, co mají pak dělat ti ostatní, kteří se vkradli do boží zahrádky?
CO PO NÁS VESMÍR CHCE Otázkou pak je,co po nás vlastně vesmír chce. Je to tak jednoduché, až se to lidem nezdá. Vemír si žádá naši upřímnost k sobě i ostatním, požaduje po nás pokoru, která je pro duchovní růst ( přirozený růst) naprosto nezbytná ! Bez pokory a důvěry v boží řád, se nemůžeme posunout ani o píď na ose svého duchovního vývoje. Je to, jakobychom se snažilli vkrást zadními vrátky do domova někoho, komu naprosto nedůvěřujeme, máme snahu ho kontrolovat a kecat mu do života a práce. Právem by se nás takový člověk zeptal, "Tak co u mě sakra chceš?"
PRÁCE SE SVÝM STÍNEM Nejdůležitější je práce se svým nitrem, zejména s jeho stinnými zákoutími, kde se skrývá mnoho kostlivců. Snažíme-li se tyto kostlivce skrýt za světelnou clonou, brzy zjistíme, že to nějak nefunguje. Buď se nic neděje, pak to co přijímáme a s čím se naplňujeme není Světlo, nebo se kostlivci začnou probouzet a vycházet ze svého hrobu v našem srdci a duši, a pak víme, že je probudilo pravé božské Světlo. V tu chvíli se vak většina lidí vyděsí a očekává, že je Světlo spasí. Bez práce, bez uvědomění, bez přijetí stínu........bez uznání naší zodpovědnosti jak za existenci stínu, tak i za jeho zmizení. Jenže, tak to nefunguje. Tito lidé pak začnou obíhat různé léčitele a hledat spasení. Co nejrychlejší, nejlevnější a hlavně tutové. Nedostanou to ! Buď je vesmír směřuje tak, že dojdou k samým léčitelským patlalům, nebo dojdou k probuzené bytosti, která jim řekne to co já : "Tuhle daň za duchovno musíte splatit sami, druhých se to netýká! "
SMLOUVA Nikdo neví a nebo si nechce připustit, že i obyčejná Reiki stvrzuje smlouvu, která je nesmazatelná. Tato smlouva říká, že dostanete duchovní možnosti, ale ne zadarmo. Za všecho se platí. Výměna energií musí být v rovnováze. Jestli-že jste do duchovna vkročili (jakkoliv) pak musíte vědět, že dříve, nebo později, i vás čeká nutný proces transformace - tedy z lidského hlediska UTRPENÍ. A jak už jsem uvedla, součástí utrpení je vystoupání kundalini , tedy psychospirituální krize zvaná temná noc duše (šamanská smrt, nemoc). Cítím povinnost znovu zopakovat, že tato temná noc duše není žádným trestem, ale nedílnou součátí našeho růstu , jako kosmické duše. Dřív a nebo později tím projdeme všichni. Otázkou je, zda si uvědomujete tuto duchovní smlouvu a zodpovědnost s ní spojenou. Podle toho co vídám u mě v ordinaci značně pochybuji. Reiki a další metody jsou pro mnohé ještě dnes zábavou, nebo moderní kratochvílí.
NĚCO SE DĚJE Musím uznat, že je velmi "podezřelé", že k hromadnému zasvěcování do Reiki dochází v posledních cca 5 letech, kdy se do Reiki pouští i ti, kteří ještě před pár lety duchovně spali. Enormní nárust musí něco znamenat. Řekla bych, že vesmír už ztratil trpělivost a tak nabídl chtivým lidem léčivou polívčičku zvanou Reiki, aby je pořádně "prohnala" a konečně lidstvo dokopala přes transformační očistnou fázi, k růstu ke Světlu. A podle toho jak pospíchá, se dá odvodit, že moc času už opravdu nemáme, než začne pořádná celosystémová mela. Možná to bude za pár let, možná za pár životů, ale už je to doslova za dveřmi - což potvrzují a dokládají mnohá proroctví starých národů ( tato proroctví často předávají otcové na syny už po tisíciletí). Je na čase s tím něco dělat. Je na čase dělat něco se sebou samými.
NAPLŇ SVÉ SRDCE LÁSKOU Kdokoliv volá bude vyslyšen. Není rozdílu mezitím, kdo je už dávno vzhůru, a tím, co se právě probouzí. Všichni budou vyslyšeni v ten slavný den, kdy budou lidská srdce prolomena Jeho přítomností. Proto přestaňte hledat vy malověrní a vyčkejte až přijde (On). Osévejte svá malá pole, zavlažujte je a úrodu svou sklízejte s radostnou tváří. Nic neuspíšíte a nic se neopozdí. Každému bude dáno podle pozemských zásluh,nikoliv božských. Jen andělé mohou být měřeni božskými zásluhami, vám to nepřísluší. Jste jako děti, které se chtějí stát co nejdříve dospělými, avšak jakmile toho věku dosáhnou, jak rádi by zas byli bezstarostnými dětmi. Je radost pozorovat váš růst a k pláči je vaše marné snažení po něčem, co je nedosažitelné. Kdo si co zaslouží, to také dostane. Ne jinak. Potěšte náš zrak svými maličkostmi, které jsou dílem vaší duše a vašeho upřímného snažení. Není většího potěšení, než je právě to, co vy tak zanedbáváte - váš život. Prosévejte co ještě nebylo proseto a užívejte co vám bylo dáno. Jen tak můžete naplnit cyklus, který byl už dávno započat. A děkujte, že někteří z vás byli více požehnáni, neboť ti vám přibližují boží vůli, a nesnažte se být výše, nežli oni, neboť nenasytnost znamená ,že se vaše touhy nikdy nenasytí. A přejte těm, jenž jsou stiženi Duchem, aby měli sílu a přijali svou roli, neboť to dělají pro vás. Co jsem slíbil, to splním. Ne jinak. ................. (informace od Svrchovaného)
http://www.samanizmus.cz/clanky/clanky- ... -osviceni/
V této pohnuté době se mnoho z nás snaží dosáhnout osvícení. Stavu samádhí ,nirvány, kde se naše mysl rozšíří do nekonečna a duši zaplaví blaženost. O tomto stavu jsme slýchávali už jako malí a mnohé duchovní knihy o něm hovoří v superlativách. Opravdu víme všechno? Skutečně chápeme, co osvícení obnáší? A jsme si vůbec vědomi toho, co musí člověk podstoupit, aby osvícen byl?
Blíží se Konec času, jak tomuto období říkají stará proroctví, vč. biblických. Končící mayský horoskop nás v této vizi jen podporuje a tak se objevuje mnoho snaživých lidí, kteří smysl svého života směřují na 21.12.2012, kdy má dojít ke zlomu. Jaký zlom to však bude nikdo neví, avšak internet je plný divokých spekulací, jež v mnoha lidech vyvolávají děs a touhu se honem zachránit.
Snad proto mnozí hledači duchovna propadli mánii, kdy podstupují nekonečné množství tzv.zasvěcení, z nichž 99% tvoří bohužel podvody a fantasmagorie. Snad ani ne 1% pak nabízí skutečná zasvěcení, která pochází ze Světla a jsou funkční. Otázkou je, k čemu byly určeny. K rychlému osvícení tedy opravdu ne.
Co se týče podvodů, jejich základem je fakt, že se trh duchovna nasytil tradiční Reiki a jejími větvemi a podvodníci, kteří nic neumějí, jen udílejí zasvěcení, teď nemají co nabídnout . Ve snaze se uživit a vydělávat na lidské hlouposti ( či touze po zdokonalení) pak vymýšlí taková zasvěcení jaká dnes na netu najdete. Patří mezi ně delfíní reiki, amara, imara,merkaba, christmas reiki, andělská reiki, ale i desítky dalších honosných názvů. Všechna tato zasvěcení nabízejí to po čem lidské srdce touží - osvícení, otevření 4.čakry, zbavení se karmy, jasnozřivost..............
a všechno jako mávnutím kouzelného proutku. Znovu opakuji, je to všechno podvod nejvyššího kalibru, a kdyby součástí nebyla i temná vlákna , bylo by to snad i k smíchu.
KDO CHCE KAM POMOZME MU TAM Jsem si jistá, že ten, kdo se nesnaží obejít vesmírné zákony, na taková zasvěcení nenarazí, ani by ho nenapadlo hledat rychlé řešení a obcházet božskost. Každý, kdo touží po osvícení by si měl uvědomit, že osvícení není něco, co si může koupit, vybrečet, ukrást, nebo ulovit. Tohle všechno dnes hledající dělají. Nezajímá je, co budou muset pro svou změnu - transformaci - udělat a co je její součástí. Je zajímá, co nabízí dané zasvěcení. Jenže lidé, kteří se snaží takto snadno uživit , nebo zfamfrněli z nějakých temných technik, vám řeknou to, co chcete slyšet.
Osvícení, zlatý to vrchol pyramidy, září do dálky a přitahuje pozornost mnoha toužících. Viděli jste však někdy pyramidu z blízka? Je obrovská! Je strmá. Je rozsáhlá. Ten, kdo by se chtěl dostat až k vrcholu, bude muset mnohé obětovat a investovat hodně svých sil. Stejné je to s osvícením. Osvícení musí předcházet totální pročištění a transformace na všech úrovních - fyzické, duševní ( mentalita a emoce) a duchovní. U transformace chvíli zůstaňme protože pro nás je to zlomové téma.
TRANSFORMACE Transformace, tedy přeměna, je posun našeho vědomí směrem ke Světlu. Jednak tuto transformaci musí něco vyvolat ( na mnoha úrovních), jednak si v rámci transformace musíme zpracovat všechna nezvládnutá, temná témata, z hloubky našeho nitra, naší buněčné paměti a našeho podvědomí, a jednak ji musíme také přežít. Transformace musí být vyvolána naší snahou něco změnit. Snaha musí být upřímná a konkrétní. Zároveň, například u šamanů,tento hluboký proces spouští Duchové, na základě dohody s duší člověka, kterou duše uzařela před zrozením. Člověk je vyvolen k nějakému hlubšímu úkolu a tak je v rámci života povolán. Součástí transformace JE VŽDY vyzvednutí kundalini, která souvisí a často sama vyvolává psychospirituální krizi ( šamanskou smrt a nemoc). Nezpochybnitelným faktem je, že TÍMTO PROCESEM MUSÍ PROJÍT KAŽDÝ, KDO CHCE DOJÍT OSVÍCENÍ ! Nelze to nijak očůrat, obejít, zlehčit, zjednodušit atd - o což se všichni ti zasvěcovaní snaží. Vyhledávání snadného zasvěcení za účelem zduchovnění je trapným pokusem obejít hluboký vzdělávací proces, bez něhož nelze duchovně vyrůst. NELZE SI OSVÍCENÍ UHNAT JAKO CHŘIPKU. I když byste rádi.
Lidé, kteří začali za tímto účelem pěstovat duchovní turizmus, nemají mentálně a duchovně na to, aby se kamkoliv duchovně posunuli. Vědí to, ale protože jsou součástí primitivního světa, který si myslí, že může všechny zákony vesmíru obejít, tak to zkoušejí. K pláči je, že se většina z nich tváří, jak jsou oduševnělí a přitom slouží satanovi k jeho velké spokojenosti.
Jakmile člověk dosáhne určité úrovně duchovní práce sám na sobě, začne mu vesmír odpovídat. Kundalini začne stoupat a v zablokovaných čakrách poukazovat na nevyřešená, hluboko skrytá, témata. Součástí tohoto procestu jsou halucinace, závratě, psychozy, schizofrenie, deprese, sebevražedné sklony, úzkostné poruchy, sociální deformace, maniodeprese, psychosomatické nemoci ( které se často i fyzicky projevují - vzdouvání břicha apod.) Druhou částí jejího vzestupu jsou nemoci fyzické, jako je rakovina, roztroušená skleroza apod., včetně zážitků blízkosti smrti - klinická smrt, kóma.....
To všechno patří k transformující očistné fázi, kterou nelze nijak oklamat. Nevím proč, ale lidé si myslí, že jim božství nevidí do hlavy. Je mi líto, že vás asi zklamu, ale "ti nahoře" vědí moc dobře, jaké máte skutečné úmysly a podle toho si s vámi pak pohrají. Ne, aby vás vytrestali, ale aby vám výchovně ukázali, že takhle tedy ne !
Čím je tento rok starší, tím víc mě navštěvují lidé, kteří trpí následky tohoto hromadění duchovních kurzů, zasvěcení a informací ( které většinou pochází z té temné strany duchovna, ale tváří se božsky). Tito lidé šílí a jsou mnohdy na pokraji zhroucení. Někteří trpí následky temnoty, do které zabředli u mistrů mnoha honosných jmen. Druzí dostali naplno to, co se snažili doslova ukrást - a po zásluze se sypou, protože na to nemají. Vystoupání kundalini může totiž způsobit i smrt popraskáním cév v mozku ( mrtvice, ochrnutí, atd.). Sotva to ustávají duchovní, kteří vědí oč jde a s kundalini pracují s úcou a pokorou, co mají pak dělat ti ostatní, kteří se vkradli do boží zahrádky?
CO PO NÁS VESMÍR CHCE Otázkou pak je,co po nás vlastně vesmír chce. Je to tak jednoduché, až se to lidem nezdá. Vemír si žádá naši upřímnost k sobě i ostatním, požaduje po nás pokoru, která je pro duchovní růst ( přirozený růst) naprosto nezbytná ! Bez pokory a důvěry v boží řád, se nemůžeme posunout ani o píď na ose svého duchovního vývoje. Je to, jakobychom se snažilli vkrást zadními vrátky do domova někoho, komu naprosto nedůvěřujeme, máme snahu ho kontrolovat a kecat mu do života a práce. Právem by se nás takový člověk zeptal, "Tak co u mě sakra chceš?"
PRÁCE SE SVÝM STÍNEM Nejdůležitější je práce se svým nitrem, zejména s jeho stinnými zákoutími, kde se skrývá mnoho kostlivců. Snažíme-li se tyto kostlivce skrýt za světelnou clonou, brzy zjistíme, že to nějak nefunguje. Buď se nic neděje, pak to co přijímáme a s čím se naplňujeme není Světlo, nebo se kostlivci začnou probouzet a vycházet ze svého hrobu v našem srdci a duši, a pak víme, že je probudilo pravé božské Světlo. V tu chvíli se vak většina lidí vyděsí a očekává, že je Světlo spasí. Bez práce, bez uvědomění, bez přijetí stínu........bez uznání naší zodpovědnosti jak za existenci stínu, tak i za jeho zmizení. Jenže, tak to nefunguje. Tito lidé pak začnou obíhat různé léčitele a hledat spasení. Co nejrychlejší, nejlevnější a hlavně tutové. Nedostanou to ! Buď je vesmír směřuje tak, že dojdou k samým léčitelským patlalům, nebo dojdou k probuzené bytosti, která jim řekne to co já : "Tuhle daň za duchovno musíte splatit sami, druhých se to netýká! "
SMLOUVA Nikdo neví a nebo si nechce připustit, že i obyčejná Reiki stvrzuje smlouvu, která je nesmazatelná. Tato smlouva říká, že dostanete duchovní možnosti, ale ne zadarmo. Za všecho se platí. Výměna energií musí být v rovnováze. Jestli-že jste do duchovna vkročili (jakkoliv) pak musíte vědět, že dříve, nebo později, i vás čeká nutný proces transformace - tedy z lidského hlediska UTRPENÍ. A jak už jsem uvedla, součástí utrpení je vystoupání kundalini , tedy psychospirituální krize zvaná temná noc duše (šamanská smrt, nemoc). Cítím povinnost znovu zopakovat, že tato temná noc duše není žádným trestem, ale nedílnou součátí našeho růstu , jako kosmické duše. Dřív a nebo později tím projdeme všichni. Otázkou je, zda si uvědomujete tuto duchovní smlouvu a zodpovědnost s ní spojenou. Podle toho co vídám u mě v ordinaci značně pochybuji. Reiki a další metody jsou pro mnohé ještě dnes zábavou, nebo moderní kratochvílí.
NĚCO SE DĚJE Musím uznat, že je velmi "podezřelé", že k hromadnému zasvěcování do Reiki dochází v posledních cca 5 letech, kdy se do Reiki pouští i ti, kteří ještě před pár lety duchovně spali. Enormní nárust musí něco znamenat. Řekla bych, že vesmír už ztratil trpělivost a tak nabídl chtivým lidem léčivou polívčičku zvanou Reiki, aby je pořádně "prohnala" a konečně lidstvo dokopala přes transformační očistnou fázi, k růstu ke Světlu. A podle toho jak pospíchá, se dá odvodit, že moc času už opravdu nemáme, než začne pořádná celosystémová mela. Možná to bude za pár let, možná za pár životů, ale už je to doslova za dveřmi - což potvrzují a dokládají mnohá proroctví starých národů ( tato proroctví často předávají otcové na syny už po tisíciletí). Je na čase s tím něco dělat. Je na čase dělat něco se sebou samými.
NAPLŇ SVÉ SRDCE LÁSKOU Kdokoliv volá bude vyslyšen. Není rozdílu mezitím, kdo je už dávno vzhůru, a tím, co se právě probouzí. Všichni budou vyslyšeni v ten slavný den, kdy budou lidská srdce prolomena Jeho přítomností. Proto přestaňte hledat vy malověrní a vyčkejte až přijde (On). Osévejte svá malá pole, zavlažujte je a úrodu svou sklízejte s radostnou tváří. Nic neuspíšíte a nic se neopozdí. Každému bude dáno podle pozemských zásluh,nikoliv božských. Jen andělé mohou být měřeni božskými zásluhami, vám to nepřísluší. Jste jako děti, které se chtějí stát co nejdříve dospělými, avšak jakmile toho věku dosáhnou, jak rádi by zas byli bezstarostnými dětmi. Je radost pozorovat váš růst a k pláči je vaše marné snažení po něčem, co je nedosažitelné. Kdo si co zaslouží, to také dostane. Ne jinak. Potěšte náš zrak svými maličkostmi, které jsou dílem vaší duše a vašeho upřímného snažení. Není většího potěšení, než je právě to, co vy tak zanedbáváte - váš život. Prosévejte co ještě nebylo proseto a užívejte co vám bylo dáno. Jen tak můžete naplnit cyklus, který byl už dávno započat. A děkujte, že někteří z vás byli více požehnáni, neboť ti vám přibližují boží vůli, a nesnažte se být výše, nežli oni, neboť nenasytnost znamená ,že se vaše touhy nikdy nenasytí. A přejte těm, jenž jsou stiženi Duchem, aby měli sílu a přijali svou roli, neboť to dělají pro vás. Co jsem slíbil, to splním. Ne jinak. ................. (informace od Svrchovaného)
http://www.samanizmus.cz/clanky/clanky- ... -osviceni/
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od papadev » čtv 12. čer 2014 17:26:43
Adža: Především, měli bychom se představit, aby pak panovalo vzájemné pochopení a harmonie. Pak může začít náš rozhovor a pak teprve bude náš rozhovor užitečný. Jinak půjde jen o slova, a slova jsou jen slova. Když jsme se nedávno setkali, popisoval jsi své osvícení, ale ostatní to ještě neslyšeli, takže mohl bys to zopakovat?
Cohen: Bylo mi šestnáct let.
Adža: Komu bylo šestnáct let?
Cohen: Mladému muži, který byl přesvědčen, že má nějaký problém a že je něco špatně.
Adža: Pokračuj.
Cohen: Náhle se otevřely dveře vnímání. Vypadalo to, jakoby zmizely stěny místnosti a já se ocitl v nekonečném prostoru. A ten prostor byl naplněn energií. A ta energie byla vědomá a já jsem si toho byl vědom.
Adža: Co jsi teď – je to pořád to samé vědomí?
Cohen: Ano.
toto by stačilo mě,abych pojal být tím redaktorem,úmysl toto inteligentní vědomé a energetizované vědomí prověřit---jaká je jeho kapacita,jeho možnosti a schopnosti,atd
a být tím cohenem a návrh na prověření od redaktora nedostal,sám--mít tento stav--bych nabídl jeho demonstrování,pro uspokojení nevěřícch tomášů jako já....
...
EXIMALULUFE
ŠTAVISSIKRAŠTA
POSOGRAMA
HAHOAD
Díky Mistři
...
(2-5-3-3)
...
ŠTAVISSIKRAŠTA
POSOGRAMA
HAHOAD
Díky Mistři
...
(2-5-3-3)
...
- papadev
- Příspěvky: 447
- Registrován: pon 06. kvě 2013 6:00:50
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:28:45
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:34:03
POUZE FALEŠNÍ, PŘEDSTÍRAJÍCÍ NEDOSAHUJÍ OSVÍCENÍ
Nejlepší věc, kterou pro sebe mohou lidské bytosti učinit, je přistupovat k sobě samým s absolutní a úplnou upřímností, s naprostou vnitřní integritou. Pokud je zde otázka, která je velmi důležitá, hluboká a pro vás velmi skutečná, položte ji. Vidíte, co tím myslím? Je mnohem důležitější udržet celistvost toho, co je ve vás než zaměnit to za ideu. Toto udržování celistvosti je to, co lidi přivádí k úplné pravdě. Nedělá to mnoho lidí. Všichni poměřují, co je uvnitř nich, konceptem přicházejícím zvenčí.
...
Můj učitel říkával něco velmi jednoduchého, ale přitom velmi pronikavého, "Pouze falešní, předstírající nedosahují osvícení."
Student: Tím myslíte, že nechtějí znát pravdu?
Adyashanti: Nevím jestli nechtějí znát pravdu, vím jen, že většina lidí shledává velmi obtížným udžet opravdovou celistvost sami nad sebou během nepřerušovaného časového období. Vzdávají to pro všemožné typy důvodů, ideí a konceptů. Následují učení čtyřset knih současně, dělají cokoliv, aby se vyhli tomu, co se odehrává uvnitř. Jakmile pohlédnou dovnitř s vlastní nejhlubší celistvostí, tak se vše otevře. Mohou mít tunu otázek. Mohou zčistajasna nemít žádnou otázku. Nehraje to roli. Jdou ze svého srdce a neobětovali se pro nic a nikoho. Tam je vše silné.
Pokud se podíváte na lidské bytosti napříč historií, které jsou považovány jako příklady velmi duchovně probuzených lidí, najdete v jejich jádru vždy jednu věc. Jsou to vždy lidé, kteří měli vždy absolutně nemislosrdnou upřímnost sami k sobě. Pro lidskou bytost je to poměrně tvrdé vykonávat, protože obvykle upadneme do svých nejistot, strachů a pochyb.
http://www.centrumlotos.net/blog/archiv ... iceni.html
Nejlepší věc, kterou pro sebe mohou lidské bytosti učinit, je přistupovat k sobě samým s absolutní a úplnou upřímností, s naprostou vnitřní integritou. Pokud je zde otázka, která je velmi důležitá, hluboká a pro vás velmi skutečná, položte ji. Vidíte, co tím myslím? Je mnohem důležitější udržet celistvost toho, co je ve vás než zaměnit to za ideu. Toto udržování celistvosti je to, co lidi přivádí k úplné pravdě. Nedělá to mnoho lidí. Všichni poměřují, co je uvnitř nich, konceptem přicházejícím zvenčí.
...
Můj učitel říkával něco velmi jednoduchého, ale přitom velmi pronikavého, "Pouze falešní, předstírající nedosahují osvícení."
Student: Tím myslíte, že nechtějí znát pravdu?
Adyashanti: Nevím jestli nechtějí znát pravdu, vím jen, že většina lidí shledává velmi obtížným udžet opravdovou celistvost sami nad sebou během nepřerušovaného časového období. Vzdávají to pro všemožné typy důvodů, ideí a konceptů. Následují učení čtyřset knih současně, dělají cokoliv, aby se vyhli tomu, co se odehrává uvnitř. Jakmile pohlédnou dovnitř s vlastní nejhlubší celistvostí, tak se vše otevře. Mohou mít tunu otázek. Mohou zčistajasna nemít žádnou otázku. Nehraje to roli. Jdou ze svého srdce a neobětovali se pro nic a nikoho. Tam je vše silné.
Pokud se podíváte na lidské bytosti napříč historií, které jsou považovány jako příklady velmi duchovně probuzených lidí, najdete v jejich jádru vždy jednu věc. Jsou to vždy lidé, kteří měli vždy absolutně nemislosrdnou upřímnost sami k sobě. Pro lidskou bytost je to poměrně tvrdé vykonávat, protože obvykle upadneme do svých nejistot, strachů a pochyb.
http://www.centrumlotos.net/blog/archiv ... iceni.html
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:36:11
Co přichází po osvícení
Slovo osvícení nabylo mírně zamlženého významu, takže si ho pro účely tohoto článku definujme jako uskutečnění či uvědomění Jednoho. Nikoliv vědění nebo porozumění na mentální úrovni, že ,,ano, jsme všichni Jeden; není to báječné?“, nýbrž uvědomění založené na přímé zkušenosti. Když jste osvíceni, víte to tak jasně, pevně a přímo, jako víte, že vaše srdce tluče. Neexistují žádné pochyby, žádný prostor pro diskuzi, tečka.
Takže vy chcete být osvíceni?
Pokud jste stále ještě v iluzi oddělenosti, osvícení (znovu – jako uskutečnění Jednoho), obzvláště jeho první záblesk, může být báječné. Hledali jste způsoby, jak se dostat domů, a náhle si uvědomíte, že již doma jste. Žádné další trápení, jak najít svou cestu. Avšak pravdou je, že osvícením to nekončí. Pokud by to zde totiž končilo, nemuseli bychom se vůbec obtěžovat s inkarnací. Jak jsem vysvětlovala ve článku ,,Kdo jsme“, začínali jsme jako jedna bytost. Co by tak byla dobrá analogie? Je to stejné jako skládat puzzle. Pokud je vaším cílem obdivovat krásu obrazu, nebudete ho chtít rozbít na jednotlivé kousky. Již máte kompletní obraz. A přesto, někteří lidé skutečně rádi skládají puzzle – protože si chtějí s jednotlivými kousky pohrát. Je to legrace, baví je to.
Pravda je v rozličnosti
Čili osvícení je pouze polovinou pravdy. Například kniha Eckharta Tolle ,,Nová země“ je skvělá. Souhlasím s ní ve všem. Ale je to pouze polovinou pravdy. Ta druhá polovina souvisí s naší individualitou. Máme tendenci uvažovat: ,,Pokud jedno je pravda, to druhé je špatně.“
Inu, v tomto případě jsou obě tato prohlášení pravdivá ve svém plném významu; Všichni jsme Jedním. Jsme individuality.
Může být těžké to pochopit, protože jsme tak vytrénovaní v myšlení ,,buď tak či onak.“ Dopřejte si čas zvyknout si na tuto perspektivu…. Protože jinak byste mohli uvíznout v osvícení.
Po osvícení
Mnoho takzvaně duchovních lidí uvízlo v osvícení. Poté, co viděli Jednotu, nemohou pochopit smysl svého života, tak jak se odvíjí na této Zemi.
Určitě je nám mnohem lépe, propustíme-li určité představy. Takže pokud jste zjistili, že vám nezáleží na tom, čeho dosahujete v pozemském žití či jak na vás pohlížejí ostatní, skvělé. Možná to bude chtít pár změn ve způsobu, jímž kormidlujete svým životem a po nějakou dobu se můžete cítit dezorientováni, ale to je při velkých změnách obvyklé.
Tento druh změn je po osvícení běžný a není tím, čemu říkám ,,být uvízlý“. Co míním ,,uvíznutím v osvícení“: jde o ignorování smyslu toho, proč jsme inkarnováni s fyzickými těly, s různými zájmy, zálibami atd.
Povaha života
Podle definice ,,bytí v tomto fyzickém světě“ znamená, že upřednostňujeme jedno před druhým. Přestože jako duše či duch máte mužské i ženské energie, fyzicky jste buď muž nebo žena. Přestože jako duše či duch můžete být kdekoli a všude, fyzicky jste buď zde anebo někde jinde.
Jako duše či duch již znáte Jednotu a můžete zakoušet vše, co se kdy stalo a stane. Máte každou možnou perspektivu. Jako fyzická bytost však zakoušíte jen jednu věc v jednom okamžiku a z neměnného hlediska. Fyzické bytí je omezující, ale je to také legrace. Dáváme přednost jednomu kousku puzzle před jiným…
soul-con
Být plně ,,tady“
Po osvícení je podstatné naučit se být plně zde. Zažívat co se děje – právě tady a teď.
Naučit se přepínat režimy. Já mám tři režimy: svůj individuální existenční režim, svůj psychický režim, v němž si volím specifickou perspektivu odlišnou od mojí, a režim Jednoho.
Vy můžete mít třeba pouze dva (bez toho psychického režimu) anebo můžete mít navíc nějaké další, které já ještě neznám. To je v pořádku. Důležité je si uvědomit, že všechny tyto režimy jsou rovnocenně důležité, a být schopen mezi režimy vědomě přepínat.
Pokud máte určitý předsudek, že třeba dáváte přednost režimu Jednoho, připravujete se o radosti tohoto fyzického světa. Také selháváte v procvičování svých potenciálních sil. Což podkopává účel této inkarnace.
Pokud neumíte mezi režimy přepínat vědomě, vydáváte se na milost čemukoli, co se děje okolo vás nebo sdílenému kolektivnímu vědomí. To je zvláště oslabující.
Kolik času trávit ve kterém režimu? To je na vás. Ale většině lidí doporučuji trávit dostatečné množství času v jejich osobním režimu a tolik času v režimu Jednoho, aby na něj nezapomněli.
Opravdové osvícení
Když tak nad tím přemýšlím, opravdové osvícení by mělo znamenat tyto záměrné a svobodné přesuny v našem vědomí. Uvědomění si, že existuje ještě jiný režim kromě toho odděleného individuálního, je pouze začátkem.
A co nastane, když zažíváte toto opravdové osvícení? Svoboda! Uvědomíte si, že záleží na máločem, pokud vůbec na něčem, a můžete být plně sami sebou.
Mohli byste celý den zpívat a tančit. (Mimochodem to má blízko k tomu, co dělám já od doby, kdy jsem dostala klavír. Jsem na dobrovolném neplaceném volnu, nevydělávám žádné peníze, zbláznila jsem se do hudby. Slyšela jsem, že Rumi dělal něco podobného.) Vy možná rádi děláte něco jiného – není báječné, že každý máme jiné záliby?
A jestli si myslíte, že jsem namyšlená – tak co? Tohle je velká legrace!
Také jsem už zapomněla většinu věcí, o nichž obvykle píši. Hledání nemůže být součástí tohoto bytí, a dokonce i vzpomínka na to nyní znamená velmi málo. (A to jsem donedávna doslova pro tento blog žila.) Brzy zapomenu i na osvícení. Což je to pravé osvícení…
Akemi Gaines
© Akemi Gaines 2009-13 http://reallifespirituality.com
Slovo osvícení nabylo mírně zamlženého významu, takže si ho pro účely tohoto článku definujme jako uskutečnění či uvědomění Jednoho. Nikoliv vědění nebo porozumění na mentální úrovni, že ,,ano, jsme všichni Jeden; není to báječné?“, nýbrž uvědomění založené na přímé zkušenosti. Když jste osvíceni, víte to tak jasně, pevně a přímo, jako víte, že vaše srdce tluče. Neexistují žádné pochyby, žádný prostor pro diskuzi, tečka.
Takže vy chcete být osvíceni?
Pokud jste stále ještě v iluzi oddělenosti, osvícení (znovu – jako uskutečnění Jednoho), obzvláště jeho první záblesk, může být báječné. Hledali jste způsoby, jak se dostat domů, a náhle si uvědomíte, že již doma jste. Žádné další trápení, jak najít svou cestu. Avšak pravdou je, že osvícením to nekončí. Pokud by to zde totiž končilo, nemuseli bychom se vůbec obtěžovat s inkarnací. Jak jsem vysvětlovala ve článku ,,Kdo jsme“, začínali jsme jako jedna bytost. Co by tak byla dobrá analogie? Je to stejné jako skládat puzzle. Pokud je vaším cílem obdivovat krásu obrazu, nebudete ho chtít rozbít na jednotlivé kousky. Již máte kompletní obraz. A přesto, někteří lidé skutečně rádi skládají puzzle – protože si chtějí s jednotlivými kousky pohrát. Je to legrace, baví je to.
Pravda je v rozličnosti
Čili osvícení je pouze polovinou pravdy. Například kniha Eckharta Tolle ,,Nová země“ je skvělá. Souhlasím s ní ve všem. Ale je to pouze polovinou pravdy. Ta druhá polovina souvisí s naší individualitou. Máme tendenci uvažovat: ,,Pokud jedno je pravda, to druhé je špatně.“
Inu, v tomto případě jsou obě tato prohlášení pravdivá ve svém plném významu; Všichni jsme Jedním. Jsme individuality.
Může být těžké to pochopit, protože jsme tak vytrénovaní v myšlení ,,buď tak či onak.“ Dopřejte si čas zvyknout si na tuto perspektivu…. Protože jinak byste mohli uvíznout v osvícení.
Po osvícení
Mnoho takzvaně duchovních lidí uvízlo v osvícení. Poté, co viděli Jednotu, nemohou pochopit smysl svého života, tak jak se odvíjí na této Zemi.
Určitě je nám mnohem lépe, propustíme-li určité představy. Takže pokud jste zjistili, že vám nezáleží na tom, čeho dosahujete v pozemském žití či jak na vás pohlížejí ostatní, skvělé. Možná to bude chtít pár změn ve způsobu, jímž kormidlujete svým životem a po nějakou dobu se můžete cítit dezorientováni, ale to je při velkých změnách obvyklé.
Tento druh změn je po osvícení běžný a není tím, čemu říkám ,,být uvízlý“. Co míním ,,uvíznutím v osvícení“: jde o ignorování smyslu toho, proč jsme inkarnováni s fyzickými těly, s různými zájmy, zálibami atd.
Povaha života
Podle definice ,,bytí v tomto fyzickém světě“ znamená, že upřednostňujeme jedno před druhým. Přestože jako duše či duch máte mužské i ženské energie, fyzicky jste buď muž nebo žena. Přestože jako duše či duch můžete být kdekoli a všude, fyzicky jste buď zde anebo někde jinde.
Jako duše či duch již znáte Jednotu a můžete zakoušet vše, co se kdy stalo a stane. Máte každou možnou perspektivu. Jako fyzická bytost však zakoušíte jen jednu věc v jednom okamžiku a z neměnného hlediska. Fyzické bytí je omezující, ale je to také legrace. Dáváme přednost jednomu kousku puzzle před jiným…
soul-con
Být plně ,,tady“
Po osvícení je podstatné naučit se být plně zde. Zažívat co se děje – právě tady a teď.
Naučit se přepínat režimy. Já mám tři režimy: svůj individuální existenční režim, svůj psychický režim, v němž si volím specifickou perspektivu odlišnou od mojí, a režim Jednoho.
Vy můžete mít třeba pouze dva (bez toho psychického režimu) anebo můžete mít navíc nějaké další, které já ještě neznám. To je v pořádku. Důležité je si uvědomit, že všechny tyto režimy jsou rovnocenně důležité, a být schopen mezi režimy vědomě přepínat.
Pokud máte určitý předsudek, že třeba dáváte přednost režimu Jednoho, připravujete se o radosti tohoto fyzického světa. Také selháváte v procvičování svých potenciálních sil. Což podkopává účel této inkarnace.
Pokud neumíte mezi režimy přepínat vědomě, vydáváte se na milost čemukoli, co se děje okolo vás nebo sdílenému kolektivnímu vědomí. To je zvláště oslabující.
Kolik času trávit ve kterém režimu? To je na vás. Ale většině lidí doporučuji trávit dostatečné množství času v jejich osobním režimu a tolik času v režimu Jednoho, aby na něj nezapomněli.
Opravdové osvícení
Když tak nad tím přemýšlím, opravdové osvícení by mělo znamenat tyto záměrné a svobodné přesuny v našem vědomí. Uvědomění si, že existuje ještě jiný režim kromě toho odděleného individuálního, je pouze začátkem.
A co nastane, když zažíváte toto opravdové osvícení? Svoboda! Uvědomíte si, že záleží na máločem, pokud vůbec na něčem, a můžete být plně sami sebou.
Mohli byste celý den zpívat a tančit. (Mimochodem to má blízko k tomu, co dělám já od doby, kdy jsem dostala klavír. Jsem na dobrovolném neplaceném volnu, nevydělávám žádné peníze, zbláznila jsem se do hudby. Slyšela jsem, že Rumi dělal něco podobného.) Vy možná rádi děláte něco jiného – není báječné, že každý máme jiné záliby?
A jestli si myslíte, že jsem namyšlená – tak co? Tohle je velká legrace!
Také jsem už zapomněla většinu věcí, o nichž obvykle píši. Hledání nemůže být součástí tohoto bytí, a dokonce i vzpomínka na to nyní znamená velmi málo. (A to jsem donedávna doslova pro tento blog žila.) Brzy zapomenu i na osvícení. Což je to pravé osvícení…
Akemi Gaines
© Akemi Gaines 2009-13 http://reallifespirituality.com
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Re: Co je osvícení?
od Jana » čtv 12. čer 2014 17:37:26
* Osvícení
Jari - Sebepoznání - 19. 12. 2008 (2595 přečtení)
Dotknu se horkého tématu, osvícení. To co napíšu odráží můj současný stav, pochopení. Není to pravdou, nevnímám toto pochopení jako pravdu, neboť je hloupé se zabývat nějakou absolutní pravdou z pozice vlastního subjektivního pohledu.
Stav osvícení je stav, kdy nejsme ztotožnění s egem. To co vytváří klam naší izolovanosti je celý soubor vhledů, které obhospodařuje naše mysl. Je to zejména identifikace naší osobnosti jako je jméno, zařazení ve společnosti, celá struktura myšlenkových pochodů. Hybnou silou jsou otázky a následující odpovědi. Můžeme se zeptat, kdo jsem, čím jsem, jaký jsem a dostaneme odpověď. Vše se odehrává v naprosto izolovaném a soběstačném prostředí naší mysli, která je částečně ustálená, to znamená, že se na některé věci se již neptáme, protože jsme se s nimi ztotožnili. Například nezpochybňujeme, že jsme muž či žena, že toto je naše jméno, že v této lokalitě bydlíme, že zde je naše místo ve společnosti. Dále máme smyslové podněty, poznáváme se v zrcadle, používáme dotyk i sluch. V neposlední řadě máme pro svou osobnostní identifikaci i rozpoznání a potvrzení ze strany ostatních myslí, neboli dalších lidí, které taktéž vidíme jako samostatné subjekty, tak jako oni vidí nás.
Při osvícení dochází k tomu, že vystupujeme, doslova se odmotáváme, z obří pavučiny myšlení a dereme se na svobodu. Myšlení nelze nikdy zničit, protože bychom se stali bezbrannými a závislými dětmi. Malé děti, které ještě nedokážou sami sebe identifikovat, jsou osvícené. Jejich přístup ke světu je více méně podpořen instinktivním jednáním. To ony objevují svět pomocí svých smyslů, očí, sluchu a doteku. Objevují, ale nejsou schopné vysvětlovat a přiřazovat. V tom daném, krátkém čase, sami sebe neidentifikují. Nikam vědomě nepatří. Stejně bychom mohli mluvit o psychiatrických pacientech, ale nebylo by to přesné. Oni splnili podmínku vyvázání se z mysli, ale nahradili ji jiným myšlenkovým světem, který působí chaoticky, ale stále drží pohromadě.
Osvícenost není nic jiného, než splynutí s vlastní přirozeností. Člověk, který se dostal do tohoto tolik žádoucího stavu je schopen udržet se již nastálo v přirozenosti. Neznamená to, že není schopen používat svou mysl. Ale zásadní rozdíl je v tom, že se s ní neztotožňuje. Není nástrojem, ale nástroj umí používat a o nástroji ví. Mnoho různých duchovních směrů se snaží dosáhnout tohoto stavu. Musíme si uvědomit, že cokoliv se vědomě provádí, kde je záměrný pohyb, tak je to doménou mysli. Ta se může dramaticky změnit, ale nedochází k tomu zásadnímu odkročení od tohoto mentálního světa. Shodněme se na tom, že mysl má řadu nástrojů. A tím je komunikace, vědomá činnost, pochopení, mentální přenos do budoucnosti, která ještě nenastala a do minulosti, která již není. Pokud učitel něco učí, vytváří další mentální struktury, protože každá otázka i odpověď patří jen a jen mysli. Dalo by se říct, že ten okamžik, kdy se lidská bytost naprosto oprostí od mysli se musí dít v tichu. Není to o pochopení, není to o umění, není to o duchovní vyspělosti.
Jak se lze oprostit od mysli? To podstatě vědomě nelze, nelze ji zavrhnout, protože zavrhnutím bychom byli stále uvnitř. Jen by došlo k určité změně mysli. Tím chci říct, že neexistuje způsob, jak to udělat. To jsou nástroje mysli. Proto meditace. Meditace je ticho. Já vnímám meditaci jako odevzdání se. Stav, kdy meditujeme bez důvodu, cíle a účelu. Je to prosté pohroužení do ticha. Cenným postupem jak se zbavit své identifikace je na jedné straně mysl přijmout, ponechat ji své místo a na druhé straně být vůči ní netečný, nesplývat s ní. Určitě v tomto stádiu vytváříme novou mysl, ale ta má jen velmi niternou funkci uvědomování si, že nejsme myslí, mysl je něco, co funguje samo o sobě a je k nám přidružená, je nám propůjčená, je to prostě naše schopnost, tak jak se nebráníme vidět, slyšet, cítit.
Z tohoto stavu může vzejít odpověď na otázku kdo jsem ? A řádná odpověď již nemůže existovat. Nikdo, nic, nevím. Spíše dochází ke konstatování, nepřemýšlím nad tím. Netýká se mě to.
Ale o tom nemusím mluvit. Je zřejmé, že přibližování k tomuto stavu je naprosto interní a samostatnou ne-činností a nelze se k tomu dopracovat ve skupině.
Z mého cítění je osvícení stav, kdy bytost splyne s pohybem, s plynutím života. Protože již nemá kdo hodnotit, přemítat, plánovat, uvědomovat si, navrhovat, protože je všechno naprosto jedno a vše je tak, jak má být. Prostě není to „naše“ věc, dochází k ohromujícímu uvolnění. Starosti, ale i intenzivní radosti, mizí a tím se probouzí to, co v sobě odjakživa máme. Blaženost, radost, bezstarostnost, úleva. Tomu se říká probuzení. Lidská bytost je doslova unášena proudem dní. Již zde nedochází k použití vůle, záměru. Mysl, která je v podstatě nevyslyšena je degradována na vykonávání základních činností. Vše ostatní je není sice odmítáno, ale ignorováno s plným vědomím oné ignorace.
Osvícení je ovšem zásadní zlom. Nelze jej prožívat s druhými. Osvícený člověk nebude vnímat individualitu ostatních lidí, bude ji vidět, ale nebude si jí všímat. Osvícený člověk bude vyzařovat teplé, přitažlivé světlo, ale nebude soucítit s vaší bolestí, nebude se radovat z vaší radosti. Na všechno co se může stát, od té největší tragédie po tu největší slávu může reagovat, pokud vůbec bude reagovat, slovy, ano, tak to je. Prostě všechno se děje, proč to hodnotit ? Proto lidé, kteří touží dosáhnout stavu osvícení by si měli ve své mysli uvědomit, že je čeká v prvním stupni krušná samota. S kým si budou chtít povídat, o čem ? Pokud se vás nic nedotýká, pokud je vám vše tzv. absolutně jedno, pokud neřešíte pohyb, a tím říkám, vše co se děje, kam by jste chodili, co by jste dělali ?
Ano, osvícení je absence utrpení, protože utrpení ztratí naprosto smysl. Utrpení je v pořádku, děje se. Hodně věcí se děje zároveň. Takže i utrpení. Ano, děje se i radost, děje se hodně radosti. Co je lepší, utrpení nebo radost ?
Z lidského pohledu je osvícený člověk nesmírně přitažlivý. Je to ztělesněné štěstí, radost, uvolnění, bezpečí. Na druhé straně je bez emocí, bez empatie. Je mu naprosto jedno co s vámi je, on vás bere tak, že jste. Všechno je.
To jak hledající přistupují k dosažení stavu osvobození mně připadá jako člověk, který klečí u obrovského jezera a má ponořenou hlavu. A jeho chápání toho, jak se přestat topit je vypít toho co nejvíce, co to jde. Protože my nemáme získat další poznatky, pochopení, my naopak máme všechno ztratit. Ztratit abychom mohli nalézt. Ztratit to, co bylo důležité a získat to, co bylo ukryté. A získat je nepřesné, prostě splynout. Nikomu nic nepatří.
To je rozšířené vědomí, naprosto vše pohlcující. Je to vědomí malého dítěte s tím rozdílem, že je zde i vědomí mocného nástroje, mysli.
To co píšu není moje pravda, moje přesvědčení. Je to můj pocit, v tento den. Zítra se může změnit. Takže se k tomu ani nechci vracet.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008120022
Jari - Sebepoznání - 19. 12. 2008 (2595 přečtení)
Dotknu se horkého tématu, osvícení. To co napíšu odráží můj současný stav, pochopení. Není to pravdou, nevnímám toto pochopení jako pravdu, neboť je hloupé se zabývat nějakou absolutní pravdou z pozice vlastního subjektivního pohledu.
Stav osvícení je stav, kdy nejsme ztotožnění s egem. To co vytváří klam naší izolovanosti je celý soubor vhledů, které obhospodařuje naše mysl. Je to zejména identifikace naší osobnosti jako je jméno, zařazení ve společnosti, celá struktura myšlenkových pochodů. Hybnou silou jsou otázky a následující odpovědi. Můžeme se zeptat, kdo jsem, čím jsem, jaký jsem a dostaneme odpověď. Vše se odehrává v naprosto izolovaném a soběstačném prostředí naší mysli, která je částečně ustálená, to znamená, že se na některé věci se již neptáme, protože jsme se s nimi ztotožnili. Například nezpochybňujeme, že jsme muž či žena, že toto je naše jméno, že v této lokalitě bydlíme, že zde je naše místo ve společnosti. Dále máme smyslové podněty, poznáváme se v zrcadle, používáme dotyk i sluch. V neposlední řadě máme pro svou osobnostní identifikaci i rozpoznání a potvrzení ze strany ostatních myslí, neboli dalších lidí, které taktéž vidíme jako samostatné subjekty, tak jako oni vidí nás.
Při osvícení dochází k tomu, že vystupujeme, doslova se odmotáváme, z obří pavučiny myšlení a dereme se na svobodu. Myšlení nelze nikdy zničit, protože bychom se stali bezbrannými a závislými dětmi. Malé děti, které ještě nedokážou sami sebe identifikovat, jsou osvícené. Jejich přístup ke světu je více méně podpořen instinktivním jednáním. To ony objevují svět pomocí svých smyslů, očí, sluchu a doteku. Objevují, ale nejsou schopné vysvětlovat a přiřazovat. V tom daném, krátkém čase, sami sebe neidentifikují. Nikam vědomě nepatří. Stejně bychom mohli mluvit o psychiatrických pacientech, ale nebylo by to přesné. Oni splnili podmínku vyvázání se z mysli, ale nahradili ji jiným myšlenkovým světem, který působí chaoticky, ale stále drží pohromadě.
Osvícenost není nic jiného, než splynutí s vlastní přirozeností. Člověk, který se dostal do tohoto tolik žádoucího stavu je schopen udržet se již nastálo v přirozenosti. Neznamená to, že není schopen používat svou mysl. Ale zásadní rozdíl je v tom, že se s ní neztotožňuje. Není nástrojem, ale nástroj umí používat a o nástroji ví. Mnoho různých duchovních směrů se snaží dosáhnout tohoto stavu. Musíme si uvědomit, že cokoliv se vědomě provádí, kde je záměrný pohyb, tak je to doménou mysli. Ta se může dramaticky změnit, ale nedochází k tomu zásadnímu odkročení od tohoto mentálního světa. Shodněme se na tom, že mysl má řadu nástrojů. A tím je komunikace, vědomá činnost, pochopení, mentální přenos do budoucnosti, která ještě nenastala a do minulosti, která již není. Pokud učitel něco učí, vytváří další mentální struktury, protože každá otázka i odpověď patří jen a jen mysli. Dalo by se říct, že ten okamžik, kdy se lidská bytost naprosto oprostí od mysli se musí dít v tichu. Není to o pochopení, není to o umění, není to o duchovní vyspělosti.
Jak se lze oprostit od mysli? To podstatě vědomě nelze, nelze ji zavrhnout, protože zavrhnutím bychom byli stále uvnitř. Jen by došlo k určité změně mysli. Tím chci říct, že neexistuje způsob, jak to udělat. To jsou nástroje mysli. Proto meditace. Meditace je ticho. Já vnímám meditaci jako odevzdání se. Stav, kdy meditujeme bez důvodu, cíle a účelu. Je to prosté pohroužení do ticha. Cenným postupem jak se zbavit své identifikace je na jedné straně mysl přijmout, ponechat ji své místo a na druhé straně být vůči ní netečný, nesplývat s ní. Určitě v tomto stádiu vytváříme novou mysl, ale ta má jen velmi niternou funkci uvědomování si, že nejsme myslí, mysl je něco, co funguje samo o sobě a je k nám přidružená, je nám propůjčená, je to prostě naše schopnost, tak jak se nebráníme vidět, slyšet, cítit.
Z tohoto stavu může vzejít odpověď na otázku kdo jsem ? A řádná odpověď již nemůže existovat. Nikdo, nic, nevím. Spíše dochází ke konstatování, nepřemýšlím nad tím. Netýká se mě to.
Ale o tom nemusím mluvit. Je zřejmé, že přibližování k tomuto stavu je naprosto interní a samostatnou ne-činností a nelze se k tomu dopracovat ve skupině.
Z mého cítění je osvícení stav, kdy bytost splyne s pohybem, s plynutím života. Protože již nemá kdo hodnotit, přemítat, plánovat, uvědomovat si, navrhovat, protože je všechno naprosto jedno a vše je tak, jak má být. Prostě není to „naše“ věc, dochází k ohromujícímu uvolnění. Starosti, ale i intenzivní radosti, mizí a tím se probouzí to, co v sobě odjakživa máme. Blaženost, radost, bezstarostnost, úleva. Tomu se říká probuzení. Lidská bytost je doslova unášena proudem dní. Již zde nedochází k použití vůle, záměru. Mysl, která je v podstatě nevyslyšena je degradována na vykonávání základních činností. Vše ostatní je není sice odmítáno, ale ignorováno s plným vědomím oné ignorace.
Osvícení je ovšem zásadní zlom. Nelze jej prožívat s druhými. Osvícený člověk nebude vnímat individualitu ostatních lidí, bude ji vidět, ale nebude si jí všímat. Osvícený člověk bude vyzařovat teplé, přitažlivé světlo, ale nebude soucítit s vaší bolestí, nebude se radovat z vaší radosti. Na všechno co se může stát, od té největší tragédie po tu největší slávu může reagovat, pokud vůbec bude reagovat, slovy, ano, tak to je. Prostě všechno se děje, proč to hodnotit ? Proto lidé, kteří touží dosáhnout stavu osvícení by si měli ve své mysli uvědomit, že je čeká v prvním stupni krušná samota. S kým si budou chtít povídat, o čem ? Pokud se vás nic nedotýká, pokud je vám vše tzv. absolutně jedno, pokud neřešíte pohyb, a tím říkám, vše co se děje, kam by jste chodili, co by jste dělali ?
Ano, osvícení je absence utrpení, protože utrpení ztratí naprosto smysl. Utrpení je v pořádku, děje se. Hodně věcí se děje zároveň. Takže i utrpení. Ano, děje se i radost, děje se hodně radosti. Co je lepší, utrpení nebo radost ?
Z lidského pohledu je osvícený člověk nesmírně přitažlivý. Je to ztělesněné štěstí, radost, uvolnění, bezpečí. Na druhé straně je bez emocí, bez empatie. Je mu naprosto jedno co s vámi je, on vás bere tak, že jste. Všechno je.
To jak hledající přistupují k dosažení stavu osvobození mně připadá jako člověk, který klečí u obrovského jezera a má ponořenou hlavu. A jeho chápání toho, jak se přestat topit je vypít toho co nejvíce, co to jde. Protože my nemáme získat další poznatky, pochopení, my naopak máme všechno ztratit. Ztratit abychom mohli nalézt. Ztratit to, co bylo důležité a získat to, co bylo ukryté. A získat je nepřesné, prostě splynout. Nikomu nic nepatří.
To je rozšířené vědomí, naprosto vše pohlcující. Je to vědomí malého dítěte s tím rozdílem, že je zde i vědomí mocného nástroje, mysli.
To co píšu není moje pravda, moje přesvědčení. Je to můj pocit, v tento den. Zítra se může změnit. Takže se k tomu ani nechci vracet.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2008120022
- Jana
- moderátor
- Příspěvky: 9106
- Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09
Příspěvků: 31
• Stránka 1 z 2 • 1, 2
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků