Jana píše:nop píše:Možná, že můj vztah neměl žádné utlačující boty. Spíše stav, kdy se shodneme a políbíme si ruku navzájem ve shodě jeden druhému vděčně.
Pak je tady pravdivost a ne snaha zalíbit se za každou cenu. Je tady vzájemný respekt, tolerance, otevřenost, důvěra.
Jsem skromný člen domácnosti, alespoň doufám. Sním co dostanu, a nevadí mi, že podobný model je v kasárnách a v klášteře i ve vězení. Někdy si o něco řeknu.
Když mi něco méně sedí, vyjádřím objektivně jak to cítím subjektivně.
Byl jsem vícekrát pochválen (bez snahy a vtírání), že se mnou je to tolerantní, ale s některými mužskými že se nedá někdy vydržet, jak jsou vybíraví a nespokojení.
Občas přinesu inovaci.
A když jsem psal o ideálu "ne tak, jak já chci, ale jak ty chceš", bylo to sice inspirované situací Ježíše při modlitbě v těžkém rozhodování v Olivové zahradě, ale má to platnost další.
Léčitel Kašpirovský, který tu míval stovky posluchačů ještě před třiceti lety, jednou řekl, že ta věta Ježíše mu dala pochopit, jak má jednat. Ne jak on chce, ale jak to zdraví pacienta potřebuje.
A přes to ještě ta věc má ještě jedno kouzlo. To je kouzlo vděčnosti. I kybych měl dostat suchý brambor (s tím, že nebylo dost času nebo hmoty), budu vděčný.
A tu spokojenost mohu vyjádřit i tak, jako můžeme udělat dětem nebo milým lidem, to je dotknutím, pohlazením, políbením ruky, nebo jen úsměvem.