Vyhnání z ráje

[Návštěvník]

„Uposlechl jsi hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu,
z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta;
po celý svůj život
z ní budeš jíst v trápení.
18Vydá ti jenom trní a hloží
a budeš jíst polní byliny.
19V potu své tváře
budeš jíst chléb,
dokud se nenavrátíš do země,
z níž jsi byl vzat.
Prach jsi
a v prach se navrátíš.“

Může na zemi existovat nějaký šťastný život, když byl člověk vyhnán z ráje?

[teonik]

ano,myslím,že na zemi může existovat štastný život...

co se týče ráje,řek bych to tak,že člověk si na zemi z ráje odskočil...právě proto,aby si vyřešil,jak na ní ,na zemi,ten štastný život vést..

až si to ujasní,bude i v ráji,kam se vrátí, ještě štastnější...

.................................

[Návštěvník]

"aby si vyřešil,jak na ní ,na zemi,ten štastný život vést.." ví někdo jak?

[teonik]

no já to mám už na 95% vyřešené...
ale jak a čím přesně se mi to povedlo,tak to nevím
holt štěstí
......................

[rosada]

já asi na 80%

[irulan]

Všimli jste si, ze štěstí nezávisí na okolnostech, ale na tom, kdo je prožívá nebo neproziva? Jakto, ze někdo dokáže byt šťastný ne za úplne příznivých okolnosti a někomu nestaci nic totálně nic k uspokojení i kdyz je na tom z pohledu třetího mnohem lip než ten první. Kdo čeká na štěstí z venku, nikdy se nedocka. A přitom ho nosí ale nevidí - v sobe je tam ten potenciál. Jen ho chtít najít.

[teonik]

když sem o tom ještě odpo dumal,tak by šlo i napsat,že ono "vyhnání z ráje" není odchod od někud,ale právě změna stavu---pokles úrovně...a i tady na zemi,obklopeni i nepříznivými třeba okolnostmi,se lze okamžitě zase vrátit do toho stavu rajského...

já sem napsal na 95%,ale možná sem to přepísk,ještě je mnoho co zlepšovat...
...........................

[Návštěvník]

Ve chvíli, kdy bude lidský duch sebevědomý neboli vědomý si sám sebe, ocitne se vědomě v nádherné úrovni, z níž vzešel.

Říká se tomu návrat do ráje, protože pak už do hmotnosti sestupovat nemusí.

Zná totiž svou duchovní podstatu.

Právě nyní bude tlakem světla vše posíleno a natlačeno zpět ke svému počátku, tj. k duchu.

Ještě jednou: jaký je tedy smysl současného dění?

Účel spočívá v radosti tvoření a v rozšiřování vědomí vesmíru a každý člověk na Zemi v tom má svou úlohu.

Rodí se lidé, kteří na Zemi slouží, byť třeba povzbuzují jenom jeden metr čtvereční.

Každý má akční rádius jiný.

Po všechny životy jsme všichni jedním životem, jedním duchem a jedinou energií.

Hlouběji ve Stvoření,ve hmotných úrovních se tento jediný život rozděluje na nekonečné množství bytostí všeho druhu, což se jeví jako oddělenost a rozdíl. EXISTENCE tak prožívá sama sebe z nekonečných úhlů pohledu v jednom okamžiku a skrze vše, co je stvořeno.

V současnosti je možné, aby jediný duch vstoupil i do více těl. Každý ten člověk žije jinde a ani o sobě vzájemně nevědí. Působí však jednotnou vibrací, i když každý v jiném prostoru.

Je to štěpení světla, které umožňuje podobně jako anténa přijímat vyšší vibrace a zakotvit na této planetě.

A dnes se vše zrychluje. Co dříve trvalo třeba 500 let, je dnes nahuštěno do jednoho týdne. Například.

To zní jako fantasy ...

Ano. Dnes je doba, kdy se to děje.

Duch se skutečně může narodit do více těl a sám si je k tomu účelu dokonce i stvoří.

Jedinci, kteří náleží jedinému duchu, jsou pochopitelně na stejné vysoké úrovni a umožňují zprostředkování těch nejvyšších vibrací. Je-li prorokován návrat ducha Krista, pak je to právě tohle.

Mohou lidem ke zvládnutí nynější transformace pomoci meditace, případně jiné techniky ?

Je to o lásce, vědomém projevu a opravdovosti.

Když něco děláš, dělej to opravdově a je lhostejné, co to je.

Důležitější je, čím při tom jsi.

Opravdovost a láska, nic jiného se po nás v tomto období transformace nechce.

Kromě toho, že všichni máme na Zemi také své poslání, takže jsme každý poslem.

Čeho? Každý něčeho jiného?

Na základě vlastního rozhodnutí je nutné především dělat to, co nás baví, neboť tam jsou pro nás ukryty úkoly, kvůli kterým jsme se sem narodili.

Je nutné jít za svým vnitřním voláním.

Od věčného poslouchání ostatních, kdy nám bylo nařizováno, co bychom měli či neměli, se musíme odstřihnout, protože na to už není čas.

V ideálním případě by se každý měl zabývat především tím, čím skutečně je. Pak se stává služebníkem ducha a poslem, ať se věnuje čemukoliv.

Meditace člověka vede do sebe, do ticha a do věčnosti okamžiku.

Je to způsob, jak být v lásce a naučit se jí projevovat v každodenních činnostech - pak jde totiž o činnosti prodchnuté láskou a tím pádem i radostí. Skutečná láska ale nikoho nerozmazluje a vždy dělá hlavně to, co prospívá.

S náboženstvím nemá současná transformace vůbec co dělat. Všechny ty biblické příběhy, které si lidé vymysleli, jsou jen zmanipulovaná pohádka, i když Ježíš Kristus žil, byl a je světlem i nyní.

Chápu správně, že dnešní doba je především o maximální odpovědnosti ?

Ano, ale je to ještě důmyslnější, neboť každému člověku je v současnosti částečně odebrána i svobodná vůle. Může si dělat co chce, ale pozor !

Dříve byl pro chyby velký prostor, takže se člověku vracely třeba až po tisíci letech, zatímco dnes to může být ihned.

A jakmile se snaží tomu uhnout, jde nelítostně do další zkoušky, eventuálně zpátky. Nyní život působí zvýšeným tlakem zevnitř i zvenčí.

...loučím se se slovy: Kdybychom dělali všechno, čeho jsme schopní, nevycházeli bychom z údivu....T.A.EDISON

http://orgo-net.blogspot.cz/2012/12/opr ... o-nas.html

[PánBů]

„Uposlechl jsi hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu,
z něhož jsem ti zakázal jíst.
Kvůli tobě nechť je země prokleta;
po celý svůj život
z ní budeš jíst v trápení.
18Vydá ti jenom trní a hloží
a budeš jíst polní byliny.
19V potu své tváře
budeš jíst chléb,
dokud se nenavrátíš do země,
z níž jsi byl vzat.
Prach jsi
a v prach se navrátíš.“

Může na zemi existovat nějaký šťastný život, když byl člověk vyhnán z ráje?

Zemí z níž jsme byli vzati by mohlo být srdce jako zdroj lásky. Když budem láskou tak už se nebudem identifikova s tělem a tudíš se nebudem rozpadat v prach. Ikdyž tělo pro lásku zůstane k dispozici život v něm nebude utrpení ale láska.