Protiklady

[Linda]

Aštávakragíta - Duet jediného

„Ten, kdo opustil představy a lpění na smyslových objektech, kdo je za všemi protiklady, svobodný od chtění, s klidem přijímá všechno, co mu přijde do cesty.“

Balsekarův komentář:

"Je třeba jasně pochopit, co jsou protiklady. V životě probíhá všechno v protikladech. To, co hodnotíme nebo z čeho si vybíráme, je jeden ze dvou pólů, které jsou vzájemně protikladné. Protiklady neexistují jinak než jako koncepty, představy. A to se mudrc snaží žákovi vysvětlit. Lidské neštěstí vzniká z toho, že se člověk stále pokouší jeden z obou protikladů zrušit – chce vyloučit ošklivost, zlo, slabost, hloupost. Přitom zapomíná, že protiklady existují pouze jako představy. Protiklady jsou iluzí vytvořenou rozumem, jsou výsledkem konceptuálního oddělování.

Lao-Tse řekl, že zaměříme-li se na krásu, okamžitě je tu i ošklivost. A co je v jedné situaci považováno za krásné, je v jiné situaci ošklivé.

Intelekt je odpovědný za vytváření oddělenosti mezi protiklady, které jsou na sobě závislé a od sebe neoddělitelné, neboť žádný z obou protikladů neexistuje samostatně. Intelekt nepřijímá propojenost mezi protiklady, odděluje je od sebe, a to vytváří základ lidského utrpení.

Aštavakra říká, že dobro a zlo či štěstí a neštěstí jsou dvojice vzájemně spojených protikladů, bez kterých se život ve světě neobejde. Mysl ale polaritu – vzájemné spojení opaků jako je krása a ošklivost, dobro a zlo atd. – nepřijímá a tím mezi protiklady vytváří dualismus a konflikt.

Žádný protiklad nemůže existovat bez svého opaku.

Protiklady existují v bipolárním vztahu, který v Číně označovali jako „vzájemné vznikání“. Bytí může vycházet pouze z nebytí, světlo ze tmy, zvuk z ticha, a proto protiklady, i když jsou samozřejmě odlišné, jsou současně od sebe neoddělitelné, tak jako póly magnetu. Tento bipolární vztah je explicitní dualitou, v níž je skryta implicitní jednota, nikoli však dualismus. Tuto implicitní jednotu lze prožívat pouze tehdy, když díky pochopení a poznání Pravdy ustane sebeztotožňování s psychosomatickým aparátem jakožto oddělenou individuální entitou.

Protiklady jako ctnost a neřest, které jsou pouhými pojmy světa jevů, se džňánina nijak nedotýkají, neboť džňánin se nenechá vtáhnout do činnosti, která probíhá prostřednictvím „jeho“ psychosomatického aparátu. Zůstalo jen pozorování, postoj svědka. Čistá obloha jeho pozorování není znečištěna kouřem jednání ve světě jevů. Toto jednání, které jako součást chodu Celku.

Džanaka spočívá ve svém přirozeném stavu.

V tomto stavu se vzájemně spojené protiklady navzájem vyruší a není tu nic, co by se přijímalo či odmítalo. Zbytečné je i přemítání o „Nemyslitelném“, neboť o tom přemýšlet nelze. Jediné, co je třeba, je spočívat ve své pravé přirozenosti.

[Návštěvník]

Láska je slepá.

[Linda]

RB: "Protiklady jsou vzájemně spojené. Ve skutečnosti se jich můžeme jen účastnit. Ale lidský intelekt protiklady porovnává, chce si jeden z nich vybrat, a to prostě nejde. Oba protiklady jsou vzájemně spojené. Jeden nemůže existovat bez toho druhého.

Lao Tse to opravdu dobře vysvětlil: „Mluvíte-li o kráse, už je tu ošklivost, mluvíte-li o dobru, už je tady zlo.“ A tak budete-li to mít na paměti, začne vám být zřejmé, že všechno je vzájemně propojeno, že neexistuje nic, co by bylo úplně odděleno od svého opaku.

Všechny protiklady jsou bipolární a že nic nemůže existovat bez svého protikladu. Sútra to říká, aby vás na to upozornila.
Jinými slovy – přemýšlíte-li o kráse a toužíte-li neustále po kráse, je tu i ošklivost.

Samotným základem života je změna, protiklady jsou dva vzájemně spojené póly a ne neslučitelné opaky, mezi kterými musíme jeden zvolit.

Protiklady jsou vzájemně propojené a lidská mysl je jako vzájemně spojené nepřijímá, chce si mezi nimi vybírat.

Organismus nezačne být po osvícení dokonalý. Je celistvý a celistvost zahrnuje oba protiklady. Tou základní, primární pošetilostí je hledání dokonalosti a džňáni to chápe. To je to základní poznání. Cokoliv se stane, je součástí dění v Celku."

Tazatel: A to přináší vnitřní mír?

RB: "Vnitřní vyrovnanost nebo mír, je to jen jiné pojmenování."


Raméš Balsekar: Vědomí mluví

[Návštěvník]

Protiklady jsou vzájemně propojené a lidská mysl je jako vzájemně spojené nepřijímá, chce si mezi nimi vybírat.

Všimni si, že píšeš pořád o mysli, v tom se shodneme. To, o čem píšu já, je poznání jednoty Srdce. Je to mimo časoprostor, mimo mysl.

Lásku v mysli nenajdeš. Stejně tak nenajdeš v mysli Vědomí. To, co by mysl chtěla popsat jako Boha, to Bohem není. Mysl Boha nezná.

Tak teď jsi si to pořádně zamotala....neboť bez mysli by jsi žádnou lásku nikdy nepoznala...

[Linda]

Když člověk preferuje jen jeden z protikladů - štěstí, krásu, blaženost - je v zajetí mysli, ať tomu říká jakkoliv.

Jako "srdce" to nazývá jen jeho mysl - její pomocí obhajuje svoje přesvědčení.

Proč je to činností mysli?

"Mluvíte-li o kráse, už je tu ošklivost, mluvíte-li o dobru, už je tady zlo. Protiklady jsou dva vzájemně spojené póly a ne neslučitelné opaky, mezi kterými musíme jeden zvolit."

Mysl se pohybuje v oblasti protikladů a vybírá si jen jeden z nich. Ten příjemnější, krásnější - který jí vyhovuje.

Celistvost je nad protiklady.

[Linda]

Je dobré sledovat to celé:

Aštávakragíta

96. Není šťasten ani nešťasten, neoprošťuje se od vášní ani není pln vášní, netouží po osvobození a ani není osvobozen, - nejsa ani tím ani oním.

97. Ten, kdo je požehnán štěstím, není ani při rozptýlení rozptýlen, ani při soustředění soustředěn. Ani ve stavu tuposti tupý, ani v učenosti učený.

Ano, je požehnán štěstím, ale on sám se necítí šťastný ani nešťastný - není šťasten ani nešťasten, protože zmizel ten, kdo by něco oceňoval a vnímal to jako štěstí a potřeboval o tom mluvit, nebo se něčím naopak trápil.

Podobně jako růže: září v kráse - kterou vnímají ti, kteří růži vidí.

Kdybychom se jí zeptali na její vlastní krásu a ona by mohla mluvit, asi by s údivem pohlédla na toho, kdo se ptá, a zůstala by potichu.

Krásu z ní vnímají ti kolem. Ona jen JE.

[Linda]

Žít trvale

osvícení bez stínů temnot, Pravdu bez iluze a klamu, nepopsatelnou krásu Vědomí, štěstí pravého Já bez neštěstí

je touhou každého, kdo zná utrpení. Touží trvale zažívat jen jeden z obou pólů duality.

Je to krásný sen. A pochopitelný. Jenže

Celistvost je nad protiklady.

Jinak řečeno:

Skutečnost je nad protiklady.

Obsahuje v sobě všechno, co člověk vnímá jako bolestné nebo jako potěšující. Jsou to obsahy vědomí, které se objevují i dál – a už neruší, protože se plně přijímají.

Probuzení stále znovu vysvětlují, že tohle je základní charakteristika stavu, ve kterém žijí ti, co se už nechytají na bytostnou potřebu osobního já zažívat jen to příjemné a natrvalo uniknout všemu nepříjemnému.

[Linda]

Copak by se Vishwananda takhle díval na lidi, kterých se dotýkal, kdyby v nich nepoznával tu krásu ?

Dokud člověk vnímá osobně, předpokládá o Probuzených, že i oni vnímají osobně a že na všechno osobně reagují.
Usuzuje podle sebe, proto předpokládá, že ONI SAMI poznávají.

Osobní já Probuzeného ale zmizelo a není tu nikdo, kdo by poznával krásu nebo štěstí a potřeboval o tom den za dnem mluvit.
Osobní já, kterému tohle všechno přisuzuješ, u Probuzeného neexistuje. On se nedotýká, nepoznává – DOCHÁZÍ K TOMU.

To je nebetyčný rozdíl. Není to ´jeho´ dosažení, ´jeho´ štěstí, ´jeho´ poznávání a ´jeho´dotýkání´ ... DĚJE SE TO.
Pozoruje se to Vědomím... jako dění ve Vědomí... a to je všechno.
Není tu žádný ´někdo´, v kom by vznikala osobní potřeba o tom znovu a znovu mluvit a neustále druhé přesvědčovat, jak úžasné to je.

Není šťasten ani nešťasten, neoprošťuje se od vášní ani není pln vášní, netouží po osvobození a ani není osvobozen - nejsa ani tím ani oním.

[Tara]

Joga nad protiklady je pro člověka, který potřebuje žít v lásce, kráse a štěstí naprosto nepochopitelná a intrepretuje si ji přes filtr svého zcela dualistického zaměření.
Takový člověk nedokáže "jen být", ale musí být něčím (krásou, láskou, Bohem, setrvávat na nejvyšší úrovni která je možná a podobně) a domnívá se že jen je. Centrum pozitivních pocitů považuje mylně za duchovní srdce atd.

Vishwanada je typický takový bhakta - tedy uctívač Boha, metou je pro něj spojení s tím co považuje či pociťuje jako nejvyšší a nejdokonalejší - Bohem, krásou, štěstím.
„Bůh je nyní ve tvém srdci. To jediné, co musíš udělat, je vykročit k Němu jako první. Musíš Jej chtít celou svou duší a celým svým srdcem.“ Sri Swami Vishwananda
„Mým úkolem je otevírat lidem srdce a dovést je k poznání, že v sobě nesou nekonečnou lásku a že je velmi snadné dávat tuto lásku druhým a to bezpodmíněčně.“ Sri Swami Vishwananda

Sem tam si říkám, proč Vivékananda tolik miloval a ctil Ramakrišnu...., co si o tom myslíš, Miroslave? Ramakrišna byl také bhakta a uctívač...

viz. úryvek http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2009070009

Vivékananda: "Vy tedy chcete uzavřít Ramakrišnu do svých úzkých hranic? Já ty hranice rozmetám!... Ramakrišna je mnohem větší, než jak ho vidí jeho žáci. Je to inkarnace nekonečných duchovních idejí, schopných nekonečného rozvoje. Jediný z jeho pohledů mohl stvořit tisíc Vivekanandů … Rozšířím jeho myšlenky po celém světě…“

Jakkoli drahý mu byl člověk Ramakrišna, jeho slovo mu bylo dražší. Nechtěl vztyčit oltář novému bohu, nýbrž vylít na lidi manu jeho myšlenek. A tyto myšlenky měly být především: činy."