Aštávakragíta - Duet jediného
„Ten, kdo opustil představy a lpění na smyslových objektech, kdo je za všemi protiklady, svobodný od chtění, s klidem přijímá všechno, co mu přijde do cesty.“
Balsekarův komentář:
"Je třeba jasně pochopit, co jsou protiklady. V životě probíhá všechno v protikladech. To, co hodnotíme nebo z čeho si vybíráme, je jeden ze dvou pólů, které jsou vzájemně protikladné. Protiklady neexistují jinak než jako koncepty, představy. A to se mudrc snaží žákovi vysvětlit. Lidské neštěstí vzniká z toho, že se člověk stále pokouší jeden z obou protikladů zrušit – chce vyloučit ošklivost, zlo, slabost, hloupost. Přitom zapomíná, že protiklady existují pouze jako představy. Protiklady jsou iluzí vytvořenou rozumem, jsou výsledkem konceptuálního oddělování.
Lao-Tse řekl, že zaměříme-li se na krásu, okamžitě je tu i ošklivost. A co je v jedné situaci považováno za krásné, je v jiné situaci ošklivé.
Intelekt je odpovědný za vytváření oddělenosti mezi protiklady, které jsou na sobě závislé a od sebe neoddělitelné, neboť žádný z obou protikladů neexistuje samostatně. Intelekt nepřijímá propojenost mezi protiklady, odděluje je od sebe, a to vytváří základ lidského utrpení.
Aštavakra říká, že dobro a zlo či štěstí a neštěstí jsou dvojice vzájemně spojených protikladů, bez kterých se život ve světě neobejde. Mysl ale polaritu – vzájemné spojení opaků jako je krása a ošklivost, dobro a zlo atd. – nepřijímá a tím mezi protiklady vytváří dualismus a konflikt.
Žádný protiklad nemůže existovat bez svého opaku.
Protiklady existují v bipolárním vztahu, který v Číně označovali jako „vzájemné vznikání“. Bytí může vycházet pouze z nebytí, světlo ze tmy, zvuk z ticha, a proto protiklady, i když jsou samozřejmě odlišné, jsou současně od sebe neoddělitelné, tak jako póly magnetu. Tento bipolární vztah je explicitní dualitou, v níž je skryta implicitní jednota, nikoli však dualismus. Tuto implicitní jednotu lze prožívat pouze tehdy, když díky pochopení a poznání Pravdy ustane sebeztotožňování s psychosomatickým aparátem jakožto oddělenou individuální entitou.
Protiklady jako ctnost a neřest, které jsou pouhými pojmy světa jevů, se džňánina nijak nedotýkají, neboť džňánin se nenechá vtáhnout do činnosti, která probíhá prostřednictvím „jeho“ psychosomatického aparátu. Zůstalo jen pozorování, postoj svědka. Čistá obloha jeho pozorování není znečištěna kouřem jednání ve světě jevů. Toto jednání, které jako součást chodu Celku.
Džanaka spočívá ve svém přirozeném stavu.
V tomto stavu se vzájemně spojené protiklady navzájem vyruší a není tu nic, co by se přijímalo či odmítalo. Zbytečné je i přemítání o „Nemyslitelném“, neboť o tom přemýšlet nelze. Jediné, co je třeba, je spočívat ve své pravé přirozenosti.