Ahoj, zaujalo mne, co píšeš...
Nechci vyzvídat, co je tvým velkým darem (který bohužel se neprojeví...), jak píšeš o svých blocích, máš to (asi ve větší míře) podobné, jako naše dcera.
Její velký dar je hudba, zpěv. Od malinka chodila do hudebky, absolvovala z příčné flétny, klavíru a zpěvu. Zpěvu se věnuje i nadále, zpívá ve dvou kapelách..., také krásně maluje..., studuje momentálně na Ostravské univerzitě Dějiny umění...
Vždy jsme v ní viděli paní učitelku, ale jaxi také nemá vztah k tomu, "pracovat" s dětmi, lidmi...., jak říká, když jde po chodníku a má někoho (kohokoli) potkat, raději přejde na druhou stranu... a perfekcionismus v sobě taky má, projevuje se to trémou, nervozitou, přesvědčením být dobrá vždy a všude, když to nevychází podle jejich představ, pocity selhání, nedostatečnosti...
Jak s tím pracovat..., všímat si těch pocitů, řekla bych, uvědomovat si je a jít za ně, do trošku větší hloubky, z čeho pramení a hlavně PROČ (v poslední době mé oblíbené PROČ) tu jsou... :-)
Sama žiji v poslední době pro mne (i pro nejbližší okolí) dost těžké období, kdy jsem omezena jak fyzicky, tak duševně, vlastně vím, že duševně je prvořadé a z toho se to projevilo na fyzické úrovni...
Jaxi jsem ztratila, ... někde se vytratil smysl života...., je žito, že už tady nějak nemám co na práci, zjednodušeně řečeno.... a to souvisí s tím "velkým darem", o kterém píšeš a což mne zaujalo...
Co je mým "velkým darem", který by skrze mne MOHL být realizován????
Nevím...., možná psaní...., fakt nevím...., co je mým posláním zde.... (bez omáček prosím...), nebo už je skutečně čas odejít..... jako bych byla na hraně... jednou nohou tam a jednou nohou tady a to balancování na hraně je hodně vyčerpávající...
Tož tak...
Tak kdyby se ti chtělo něco k tomu napsat, budu ráda...