O co nám jde?

[Návštěvník]

I toužení může být krásná věc.

Touha je zázrak, kámo, zázrak.



„Pokud je víra silná, může i hory přenášet. Pokud je však slepá, pak to nejlepší pod nimi pochová.“ — Karl Heinrich Waggerl

[miroslav]

Koukám, že Jana, převlečená za návštěvníka tady teď podporuje v diskutujících (až na vzácné výjimky) jako obvykle fantazírování o tom, jak to mají probuzení a fantazírování o tom, co je a jak to je opakováním duchovňáckých frází.
Tohle mají v oblibě začátečníci, rádoby už vypadající před sebou a před druhými jako pokročilí. A tohle vypadání je zřejmě to, o co jim zatím zřejmě jde.
Neinspiruje to dotyčné k pokračování na cestě, práci na sobě, naopak to cestu spolehlivě zastavuje

A tímto Jana tady páchá na druhých škodu. I když si možná myslí, že páchá dobro.

[dodo]

...Přesto je u Jany ta její trpělivá snaha obdivuhodná a nakonec jí to určitě pomůže. Takže ji svým způsobem obdivuji a přeji jí ze srdce jen to nejlepší. Nikomu neškodí, mnoha lidem prospívá - pomáhá. I nám tady, že provozuje poradnu. Je to její Cesta...

Co dělají ti ostatní? Jaká je jejich cesta? Nesedí náhodou jen na patníku u své Cesty a jen tak tlachají o tom co bylo a mělo by být? Co dělají opravdu dobrého?

A ja zas koukám, že meníš názory zo dňa na deň.

[Tara]

Jj, tlachání, ale i to je dobré vidět, že se může dít a i děje a jestli takto chceme dál jít podobně (nemyslím jen účastí v takových diskuzích, ale všeobecně přístupem k životu)..., nebo už ne...

Introspekcí, co mi takové tlachání přináší (momentálně) a proč se toho účastním, PROČ, když se ohlédneme, co mi to přineslo, kde to je... :-), vody vzaly.... co je důležitější, lépe řečeno hodnotnější, co vody nevemou...

Jinak vždy se asi najdou takoví, kteří budou Janě sekundovat a nahrávat k dalšímu rozvíjení úvah o nesmrtelnosti brouka... :-)

Jako jsme sekundovali kdysi i my..., jak by řekl klasik: "Vše se děje ve prospěch Celku".... :-)


Není zač, Miroslave...

[Tara]

[dodo]

...Přesto je u Jany ta její trpělivá snaha obdivuhodná a nakonec jí to určitě pomůže. Takže ji svým způsobem obdivuji a přeji jí ze srdce jen to nejlepší. Nikomu neškodí, mnoha lidem prospívá - pomáhá. I nám tady, že provozuje poradnu. Je to její Cesta...

Co dělají ti ostatní? Jaká je jejich cesta? Nesedí náhodou jen na patníku u své Cesty a jen tak tlachají o tom co bylo a mělo by být? Co dělají opravdu dobrého?

A ja zas koukám, že meníš názory zo dňa na deň.

Trochu to rozvediem Miroslav, aby som bol zrozumiteľnejší.

S tvojim názorom na Janu, o jej trpezlivej a obdivuhodnej snahe pomáhať iným, atd... uvedenej tu vyššie, plne súhlasím. Vychádzal si zrejme z pohľadu cesty (praxe) pomoci iným v rozdávaní sa, o ktorej si sa tu niekde zmienil.
Názory na túto prax môžu byť rôzne, ale je isté, že kto pomáha iným, (hoc aj len prianim šťastia a dobra) ten sa odosobňuje (zbavuje ega) a kto sa odosobní, bude osvietený.

A ešte k zmene názoru. K tomu jednoducho dochádza a to nám môže byť dobrým ponaučením. Nebude k nemu dochádzať až keď budeme mať vo všetkom úplne jasno a to jedine realizáciou Najvyššieho poznania.
Dovtedy sa naše názory môžu priebežne meniť a aj sa spravidla menia postupom na ceste a vývojom, čo je prirodzené. Preto považovať svoje súčasné názory za absolútne správne môže byť niekedy brzdou v ďalšom postupe.

A keďže je to vláko o tom, o čo nám ide, predpokladám, že nám ide hlavne o poznanie najvyššej Pravdy a s ňou aj konečného a preto už nemenného poznania seba, iných a vlastne všetkého.

[P. En]

Hledat pravdu, anebo si lízat rány vztahovačnosti, a olizovat je i domělým ostatním? Toť další z otázek.

Buď a nebo?
Vidíš jen tyto možnosti?

V této souvislosti hej. Hádám že tu nechce nikdo nikoho urážet, proč by to dělal? Těžko zde však je někdo na stejném bodě cesty životem jak kdokoliv jiný. Každý je trochu, byť třeba nepatrně jinde. To je dáno "rozstřelem", kterým to vše kdysi začalo, kterým se vše projevené dalo do pohybu. Jako když rozstřelíš kulečníkové koule. Že se všichni nacházíme v jednom vesmíru, v jednom jsoucnu (na jednom kulečníkovém stole, plátně (vědomí)) tedy neznamená že to všichni vnímáme a chápeme stejně, nebo že to tak dokonce chápat musíme. Tágo osudu s námi hraje tento živoucí billiard, jehož průběh i cíl je zřejmý. Doťukat nás postupně všechny do jamek. Nemá to s námi lehké, protože nám byla dána svoboda volby. Takže jako koule v kulečníku máme schopnost měnit směry, kterými jsme šťouchány, vyhýbat se koulím, co nás mají pošťouchnout blíž, nebo mi je, přibržďovat i zastavovat... V této hře o miliardách koulí - hlav - ve vztahu k srdci..

[P. En]

Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

To je pravda. Nemyslím si však že by Eduard Tomáš nebyl schopen rozlišit, kdo si této pravdy je vědom a kdo ne. Jinak by totiž nemohl učit a vést ty, co si toho jaksi vědomi nejsou. Stejně jako ostatní duchovní učitelé. Pak by totiž jejich působení nemělo pražádný smysl, byly by zbyteční, být všichni za jedno s "nejvyšší pravdou". Takže on, jako probuzený, tohle viděl (zřel), a vyjádřoval to ve své "práci". A to myslím mnohovrstevnatě, pro všechny dosud neprobuzené, kteří si v jeho řádcích a slovech mohou najít "svůj stav" a navazovat v jeho vedení dál, "linkou" která je jim takto odkrývána. Až k bodu plného uvědomění, kde vše přirozeně splývá v jeden celek. Každý má svůj "čas", I Eduard Tomáš ho měl. Řek bych že to respektoval...

[Návštěvník]

Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

To je pravda. Nemyslím si však že by Eduard Tomáš nebyl schopen rozlišit, kdo si této pravdy je vědom a kdo ne.

E. Tomáš to určitě neřekl proto, aby se mysl k tomu připoutala a udělala si z toho svou oblíbenou formulku, kterou chce poučovat ostatní, místo aby ji sama praktikovala.

Jak je někdo připoután k formulkám, které pořád dokola opakuje, tak je jasné, že se jeho duchovní vývoj zastavil. Pohne se to teprve, když dotyčný začne obsah formulky praktikovat/realizovat a už o ni nemluví/ nepíše. O to totiž probuzenému šlo, když to jedinkrát vyslovil nebo napsal. Tedy aby to posluchač/čtenář praktikoval.

Kdo ji opravdu realizoval, na tom se to dá v jeho projevu k druhým poznat - právě např. na E.Tomášovi.
Kdo se ji snaží praktikovat, tak může sdělit, že se o to snaží.
Jinak je to jen zneužití toho, co E. Tomáš jednou řekl nebo napsal. Bohužel je to dost rozšířený problém u hledajících - obzvláště na začátku jejich hledání, kdy se z běžného ega stalo duchovní ego a pomocí formulek si ze slov probuzených vytváří neprůstřelné brnění.

[P. En]

Vsadím boty Jano, že jak E. Tomáš tak F. Drtikol toho řekli mnohem víc než jen to, co se ti hodí do krámu. Co vím, vedli žáky i osobně a nevěřím že přistupovali stejně k tomu, co si teprve k pravdě přičuch a tomu, kdo ji byl už schopen dýchat plnějšími doušky. Jejich příručky a díla jsou komplexní. Od metod práce s čakramy, kundaliní, meditační a vnitřní buddhistickou praxi, až po rozmluvy a inspirace odhalující poslední závoje mysli, zaclánějící pravdu nejvyšší... Doufám že si z nich jednou vezmeš příklad komplet, nejen ze střípků vytažených z kontextu.., a kafemlejnek na vzletné pojmy, co v diskuzích od tebe už všichni nesčetněkrát slyšeli půjde k ledu. Budu se těšit, že jednou překvapíš.

[Vari]

Hledat pravdu, anebo si lízat rány vztahovačnosti, a olizovat je i domělým ostatním? Toť další z otázek.

Buď a nebo?
Vidíš jen tyto možnosti?

V této souvislosti hej. Hádám že tu nechce nikdo nikoho urážet, proč by to dělal? Těžko zde však je někdo na stejném bodě cesty životem jak kdokoliv jiný. Každý je trochu, byť třeba nepatrně jinde. To je dáno "rozstřelem", kterým to vše kdysi začalo, kterým se vše projevené dalo do pohybu. Jako když rozstřelíš kulečníkové koule. Že se všichni nacházíme v jednom vesmíru, v jednom jsoucnu (na jednom kulečníkovém stole, plátně (vědomí)) tedy neznamená že to všichni vnímáme a chápeme stejně, nebo že to tak dokonce chápat musíme. Tágo osudu s námi hraje tento živoucí billiard, jehož průběh i cíl je zřejmý. Doťukat nás postupně všechny do jamek. Nemá to s námi lehké, protože nám byla dána svoboda volby. Takže jako koule v kulečníku máme schopnost měnit směry, kterými jsme šťouchány, vyhýbat se koulím, co nás mají pošťouchnout blíž, nebo mi je, přibržďovat i zastavovat... V této hře o miliardách koulí - hlav - ve vztahu k srdci..

Chápu :-)
a nechápu.

Ten příměr s kulečníkovými koulemi je trefný. Ale nechápu napasování na otázku "buď a nebo". Díky tomu, že do sebe vrážíme v miliardách různých úhlů. V tomto oraze může nastat třeba i situace kdykoli v řekněme ve čtvrtině kulečníku na dohled od jamky. Začne jiná koule strkat do jamky protilehlé. A může to být přínos, protože tam je třeba cesta průchodnější, ale tak nemusí může tam být pře vchodem narváno. :-) A navíc se to dynamicky mění. Takže vzdor naťuknuté koule může být pochopitelný.

Tenhle příměr je fakt super, napadají mě další příklady. Např. koule , která se odrazila na jamkou (btw neříká se tomu díry?), protože měla velkou rychlost. ...

Haha, zajímavý může být příměr, že se nemohu dostat k jamce, dřív než se tam dostrkají ti přede mnou, nebo někam neuhnou.
Dovedu si představit situaci, kdy je nasměrován, silný proud koulí jedním směrem, je snadné se k němu přičlenit, ale propadnou jen některé ...

[P. En]

Jenže, jak říká Tolle:

Ty se s těch mouder, kterými tu argumentuješ s těmi, které poznáváš jen srdcem a vidíš v nich jen lásku, tedy těžko můžeš vidět nějaké posuzování.., jednou zvencneš

[Návštěvník]

viewtopic.php?f=145&t=8308&start=75#p140799

[Návštěvník]

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=145&t=8308&start=75#p140799

Podstatné by bylo nevybírat si ze slov probuzených jen to, co chutná a ladí egu. Uvědomit si, že dokud mi "nechutná a nevoní pravdou" všechno, co probuzení říkají, tak se nejedná o Poznání.

[Návštěvník]

P.S.

Probuzení nikdy neobhajují své Poznánní, nesnaží se nikoho přesvědčit, že mají pravdu a že jen oni to vědí správně. Proč by to taky měli dělat?
Jen duchovní ego neustále obhajuje svou pozici. Podle toho se také dobře pozná.

[P. En]

V této souvislosti hej. Hádám že tu nechce nikdo nikoho urážet, proč by to dělal? Těžko zde však je někdo na stejném bodě cesty životem jak kdokoliv jiný. Každý je trochu, byť třeba nepatrně jinde. To je dáno "rozstřelem", kterým to vše kdysi začalo, kterým se vše projevené dalo do pohybu. Jako když rozstřelíš kulečníkové koule. Že se všichni nacházíme v jednom vesmíru, v jednom jsoucnu (na jednom kulečníkovém stole, plátně (vědomí)) tedy neznamená že to všichni vnímáme a chápeme stejně, nebo že to tak dokonce chápat musíme. Tágo osudu s námi hraje tento živoucí billiard, jehož průběh i cíl je zřejmý. Doťukat nás postupně všechny do jamek. Nemá to s námi lehké, protože nám byla dána svoboda volby. Takže jako koule v kulečníku máme schopnost měnit směry, kterými jsme šťouchány, vyhýbat se koulím, co nás mají pošťouchnout blíž, nebo mi je, přibržďovat i zastavovat... V této hře o miliardách koulí - hlav - ve vztahu k srdci..

Chápu :-)
a nechápu.

Ten příměr s kulečníkovými koulemi je trefný. Ale nechápu napasování na otázku "buď a nebo". Díky tomu, že do sebe vrážíme v miliardách různých úhlů. V tomto oraze může nastat třeba i situace kdykoli v řekněme ve čtvrtině kulečníku na dohled od jamky. Začne jiná koule strkat do jamky protilehlé. A může to být přínos, protože tam je třeba cesta průchodnější, ale tak nemusí může tam být pře vchodem narváno. :-) A navíc se to dynamicky mění. Takže vzdor naťuknuté koule může být pochopitelný.

Tenhle příměr je fakt super, napadají mě další příklady. Např. koule , která se odrazila na jamkou (btw neříká se tomu díry?), protože měla velkou rychlost. ...

Haha, zajímavý může být příměr, že se nemohu dostat k jamce, dřív než se tam dostrkají ti přede mnou, nebo někam neuhnou.
Dovedu si představit situaci, kdy je nasměrován, silný proud koulí jedním směrem, je snadné se k němu přičlenit, ale propadnou jen některé ...

No nějak jsem ti teď z toho obrazu už vypad, že mě momentálně nenapadá nějaké další rozvití... Vpředu chtěl říct, že když se šťastlivci "zaostří zrak", natolik že je schopen "číst" z (vnitřní) knihy pravdy, tak přirozeně přestane počumovat a utápět jej ve stojatých tůních jako je třeba vztahovačnost, výčitky, atp. Ale protože jsme prostě duševně (ne duchovně), každý nepatrně jinde...... a otom začal vlastně ten obraz..

[...]

P.S.

Probuzení nikdy neobhajují své Poznánní, nesnaží se nikoho přesvědčit, že mají pravdu a že jen oni to vědí správně. Proč by to taky měli dělat?
Jen duchovní ego neustále obhajuje svou pozici. Podle toho se také dobře pozná.

[Vari]

V této souvislosti hej. Hádám že tu nechce nikdo nikoho urážet, proč by to dělal? Těžko zde však je někdo na stejném bodě cesty životem jak kdokoliv jiný. Každý je trochu, byť třeba nepatrně jinde. To je dáno "rozstřelem", kterým to vše kdysi začalo, kterým se vše projevené dalo do pohybu. Jako když rozstřelíš kulečníkové koule. Že se všichni nacházíme v jednom vesmíru, v jednom jsoucnu (na jednom kulečníkovém stole, plátně (vědomí)) tedy neznamená že to všichni vnímáme a chápeme stejně, nebo že to tak dokonce chápat musíme. Tágo osudu s námi hraje tento živoucí billiard, jehož průběh i cíl je zřejmý. Doťukat nás postupně všechny do jamek. Nemá to s námi lehké, protože nám byla dána svoboda volby. Takže jako koule v kulečníku máme schopnost měnit směry, kterými jsme šťouchány, vyhýbat se koulím, co nás mají pošťouchnout blíž, nebo mi je, přibržďovat i zastavovat... V této hře o miliardách koulí - hlav - ve vztahu k srdci..

Chápu :-)
a nechápu.

Ten příměr s kulečníkovými koulemi je trefný. Ale nechápu napasování na otázku "buď a nebo". Díky tomu, že do sebe vrážíme v miliardách různých úhlů. V tomto oraze může nastat třeba i situace kdykoli v řekněme ve čtvrtině kulečníku na dohled od jamky. Začne jiná koule strkat do jamky protilehlé. A může to být přínos, protože tam je třeba cesta průchodnější, ale tak nemusí může tam být pře vchodem narváno. :-) A navíc se to dynamicky mění. Takže vzdor naťuknuté koule může být pochopitelný.

Tenhle příměr je fakt super, napadají mě další příklady. Např. koule , která se odrazila na jamkou (btw neříká se tomu díry?), protože měla velkou rychlost. ...

Haha, zajímavý může být příměr, že se nemohu dostat k jamce, dřív než se tam dostrkají ti přede mnou, nebo někam neuhnou.
Dovedu si představit situaci, kdy je nasměrován, silný proud koulí jedním směrem, je snadné se k němu přičlenit, ale propadnou jen některé ...

[
No nějak jsem ti teď z toho obrazu už vypad, že mě momentálně nenapadá nějaké další rozvití... Vpředu chtěl říct, že když se šťastlivci "zaostří zrak", natolik že je schopen "číst" z (vnitřní) knihy pravdy, tak přirozeně přestane počumovat a utápět jej ve stojatých tůních jako je třeba vztahovačnost, výčitky, atp. Ale protože jsme prostě duševně (ne duchovně), každý nepatrně jinde...... a otom začal vlastně ten obraz..

Ok, to beru, zaneslo mě tp k jiným asociacím. :-)

[Návštěvník]

Vůbec nejde o nálepky. Tak si to jen představuje dotčené duchovní ego, které to vnímá jako ponížení.

Když probuzený pomáhá hledajícím, tak na jejich dosavadní úrovni. Jen tak jim to k něčemu je. Stejně jako by nemělo smysl vykládat prvnáčkúm o integrálech.

Jejich motivací je není dokazovat všem svou argumentací, že mají pravdu.

[Návštěvník]

mistři působí v projeveném světě, aby se odhalilo to neprojevené. A tady zákonitě mohou odlišit začátečníka od pokročilého.

Stejně jako odliší levou nohu od pravé, i když obě vnímají jako součást jednoho těla.