Poradna zdarma

Co je podle vás osvícení, probuzení, osvobození?
Existuje konec duchovní cesty?

Koncem duchovní cesty je poznání, že žádná duchovní cesta neexistuje.

Má tedy smysl něco takového podnikat? Začínat?

Poznání, jak to je, je tím nejsmysluplnějším, co se dá podniknout.

Makak píše:Má tedy smysl něco takového podnikat? Začínat?

Začít něco podnikat nebo chttí něco dělat, aby, podle mě je úplně mimo mísu.
Ale.
Přijde doba, kdy síla přitažlivosti navrátit se domů je silnější, než všechno chtění nebo nechtěté.
Prostě musíš.
Volání, přitažlovost Domoviny, Celku, Jednoty bytí je silnější, než cokoli jiného.
A tak chtě nechtě vstoupíš na cestu.... poznávání... návratu...
Není jiné volby. Musíš.

Jdeš. čteš. šlapeš. uvažuješ. zažíváš. zkoušíš. vyhodnocuješ.

A po jisté době dojdeš k bodu, kdy víš, bytostně cítíš, že už není kam.
Ni krok.
Ani tam. Ani onam.
Stojíš na HRANÉ a ať se podíváš na tu stranu nebo druhou stranu, všude je jen propast.
Vzdáš se.
Odevzdáš.
Ni krok.

Pravda je území bez cest.

Ni krok.

Málo komu se podaří vše, i sebe beze zbytku odevzdat.

Prožila jsem to všechno, o čem píšu, celkem nedávno, kolem Velikonoc... neplánovaně.

Stála na HRANĚ, zatlačena do kouta, tomu předcházelo setkání se Smrtí, šílený strach se setkání s Ní, předsmrtné křeče fyzického těla, zmatená mysl, vše prožíváno v živém snu...

Na HRANÉ odevzdání mysli: tak už si mne vem, ne absolutní, protože zde stále byl ještě poslední pozorovatel, který.... přežil....

Děkuji

Volání, přitažlovost Domoviny, Celku, Jednoty bytí je silnější, než cokoli jiného.
A tak chtě nechtě vstoupíš na cestu.... poznávání... návratu...
Není jiné volby. Musíš.

Tak to asi budou spíš ty vasány, nežli ta Skutečnost,

ta rozhodně takto neprudí...

Návštěvník píše:Poznání, jak to je, je tím nejsmysluplnějším, co se dá podniknout.

Není to spíše zcela naopak ???

Na HRANÉ odevzdání mysli: tak už si mne vem, ne absolutní, protože zde stále byl ještě poslední pozorovatel, který.... přežil....

To víš, ego má tuhej kořínek, to přežije i osvícení....

jste všichni praštěný
jenom já jsem on the road

Individuální duchovní cesta končí Smrtí. Ne fyzickou, ale úplnou smrtí.
Zanechání, vyhasnutí, dokonání, vyvanutí, ustání koloběhu samsára, Nirvána.
A v tomto je nejčistší cestou buddhismus.
Nepoužívá iluzorní vějičky.

miroslav píše:Individuální duchovní cesta končí Smrtí. Ne fyzickou, ale úplnou smrtí.
Zanechání, vyhasnutí, dokonání, vyvanutí, ustání koloběhu samsára, Nirvána.
A v tomto je nejčistší cestou buddhismus.
Nepoužívá iluzorní vějičky.

Vše jsou jen slova. Jako u Jany.
Jako u tebe.
Jako u spousty dalších.

Buď jdeš cestou čistoty, opravdovosti,
nebo nejdeš.

Nemůžeš to nijak vůlí ovlivnit.

Podle ovoce se to pozná....

Návštěvník píše:Vše jsou jen slova. Jako u Jany.
Jako u tebe.
Jako u spousty dalších.

Buď jdeš cestou čistoty, opravdovosti,
nebo nejdeš.

Nemůžeš to nijak vůlí ovlivnit.

Podle ovoce se to pozná....

A čím podle tebe končí cesta?
(abychom se vrátili k tématu vlákna?)

P.S.
Opravdový člověk se potřebuje schovávat za návštěvníka?

miroslav píše:P.S.
Opravdový člověk se potřebuje schovávat za návštěvníka?

Nepotřebuje :-)
Může a nemusí, v tom je ta skutečná esence svobody..., víš...

Spočítala jsem 4 klky, abych nebyla nvštěvník, ale Tara.
Co bych pro tebe neudělala :-)

Čím končí cesta... tož Jana by napsala, stát se láskou. Všechno je Láska, láska je vším. Atd.

Mě hodně pomohl, buď mu země lehká, Jáčko, který se mě kdysi zeptal (už se opakuji, já vím), čím se cítím být. Kdo jsem.
Já mu spontánně odpověla: Láskou.
On: "Eee."

A bylo vymalováno. protože takto chápáno, cítěno je láska skutečně jen formou a jak my, více prozřelí duchovňáci víme, forma je jen prázdnota... a prázdnota je formou...

Rozbil mi milovanou hračku. Zlaté tele.
A nezbylo mi nic jiného, než ve vzduchoprázdnu coby vzduchoprázdno naciťovat (vnitřně se ptát), kdo jsem...

A odpověď přišla a netrvalo to ani tak dlouho, protože to ptaní se, ta situace byla velice živá a intenzivní...

Odpovědí nebyla, není forma a už vůbec ne prázdnota... :-)

Podobná odpověď je ve Stopaři. Nečetla jsem, jen mi byl jáčkem povyprávěn kousek Stopařova příběhu.
Taky jsem o něm už psala.
Kdy se Stopař vydal na dlooooouhoooouuuu cestu po všech galaxiích, aby našel Odpověď na otázku, která pro něj byla nejdůležitější na celém světě :-)
Až ji po x letech trmácení, zklamání, fyzických ale hlavně duševních ztrádáních našel....

:-)

Tož to konec cesty.
Cíl.

Tara píše:Spočítala jsem 4 klky, abych nebyla nvštěvník, ale Tara.
Co bych pro tebe neudělala :-)

Čím končí cesta... tož Jana by napsala, stát se láskou. Všechno je Láska, láska je vším. Atd.

Mě hodně pomohl, buď mu země lehká, Jáčko, který se mě kdysi zeptal (už se opakuji, já vím), čím se cítím být. Kdo jsem.
Já mu spontánně odpověla: Láskou.
On: "Eee."

No, mohlo by to tak vypadat, že cítit se být Jáčkovou nebo Miroslavovou láskou by mohlo být vrcholem Tvé duchovní cesty, ale Jáčko řekl: "Eee" a Miroslav, že má krásnou inteligentní manželku.

A bylo vymalováno. protože takto chápáno, cítěno je láska skutečně jen formou a jak my, více prozřelí duchovňáci víme, forma je jen prázdnota... a prázdnota je formou...

Protože pořád v té lásce chápeš jen formu. Jenže Láska sama ničím tak omezeným není. Není podmíněna žádnou formou.

Většina duchovňáků, když se jich zeptáš na cíl, tak řeknou, že jejich cílem je absolutní svoboda.

A neexistuje svobodnější existence, než Láska, která je vším skutečným.

Nepotřebuje :-)
Může a nemusí, v tom je ta skutečná esence svobody..., víš...

No to je pěknej nesmysl...

A čím podle tebe končí cesta?

Zubatou návštěvou...

18. Učedníci řekli Ježíšovi: Pověz nám, jaký bude náš konec. Ježíš řekl:
Odkryli jste počátek, že hledáte konec? Tam, kde je počátek, tam
bude i konec. Blahoslavený, kdo bude stát na počátku; ten uvidí
konec a neokusí smrti.