Poradna zdarma

Nebyla jsem na tom dobře. Ptali se mě, zda zvládnu jet na koni. Museli jsme odcestovat narychlo. Vsedla jsem na koně, takového klasického hnědého s tmavou hřívou, nevím, zda o tom byla řeč, ale vím, že to byla holka. Nevěděla jsem, zda to zvládnu, ale byla jsem odhodlaná. Zpočátku jsem se držela pevně toho postroje na hlavě (nejezdím na koni), řídila jsem každý její krok a bála se, aby nešlápla vedle. Bylo to náročné a šlo to ztuha. Během cesty jsem ji nechala jít samu a šlo to výborně, věděla moc dobře, kam jít a já se jen lehce držela a nechala se vézt. Během cesty nastal zvrat. Nevím proč, ale kus jsme se vraceli. To už jsem jí nechala jet i o něco rychleji. Nebyla jsem si úplně jistá, ale svěřila jsem jí tu důvěru a ona to zvládla a nikde mě nevyklopila. Nevrátili jsme se úplně na začátek, ale o kus cesty dál, do jakéhosi tábora, kde nám starousedlík vyprávěl, jak to bylo dřív. Zdálo se, že tam chvíli pobudeme.

Bude fajn

Ten kůň by mohl znamenat podvědomé motivace: proč se člověk rozhodl v momentální situaci spontánně zareagovat právě tímto způsobem na to, co se zrovna děje.

Důvěra v to, co se děje, zvyšuje pokaždé naše vibrace a tím se zlepšují i naše spontánní reakce momentální dění.