Tady v Evropě se každý živí sám, kromě dětí a manželek „v domácnosti“ (které zase naopak věnují svou práci zadarmo pro manžela a děti).
Tak to asi chápe Giacobbe. To je pak život „bez stresu“, jak praví:
....Já ti nabízím cestu západního buddhizmu, aktivní způsob, který ti dovolí tvořit, budovat a srovnávat. Bez stresu. A tudíž mnohem účinněji....
Co je ale pro Zápaďana stresem, to jest požádat o podarování mnicha jídlem, třeba u civilisty před domem nebo v paneláku, to je v Orientu obvyklé, a to se lze dočíst (nebo uvidět).
Náhodou jsem našel stránku o cestě na Východ
Cesta po JV Asii – Hongkong, Myanmar, Kambodža a Thajsko, 8.12.- 7.1.
(Příprava této cesty nám trvala zhruba 7 měsíců.... Součástí přípravy byla i konzultace v Centru cestovní medicíny na Havelském trhu v Praze ohledně doporučených očkování a antimalarik.):
http://www.cestovatelka.estranky.cz/cla ... odzi_.html
ze které kopíruji o Barmě:
Náboženství v Myanmaru
Převládajícím náboženstvím v Myanmaru je théravádský buddhismus, je to jediná z tzv. starších škol budhismu, která se uchovala do dneška. Další směry buddhismu jsou například Mahajáná nebo Vadžrajána. Buddhismus významně ovlivňuje život v celé zemi. Předpokládá se, že každý muž by měl nejméně dvakrát za život vstoupit do kláštěra a strávit tam určitou dobu. Ta může být různě dlouhá, nejkratší se pohybuje okolo jednoho týdne. Do kláštera muži vstupují jednak ve věku od 8 do 15 let a po druhé v dospělosti. Jinak se uvádí, že v Myanmaru je okolo 0,5 milionu mnichů, údaje z různých zdrojů se značně rozcházejí. Muži nosí roucha červených barev, ženy, které mohou také být mniškami, nosí roucho růžové barvy.
Mniši každé ráno vychází z kláštera s miskou, do které jim lidé během jejich procházení městem či vesnicí dávají jídlo. I nejchudší rodina daruje jídlo, i kdyby to měla být jen lžíce rýže. Dávaní jídla mnichům, přispíváním na pagody a dalšími způsoby si lidé „zajišťují“ šanci na lepší život po smrti až dojde k dalšímu převtělení.
Kromě buddhismu je v Myanmaru velmi rozšířená víra v Naty – duchy. Existují zde lidé, kteří jsou považováni za média, která jsou schopná s duchy mluvit. K takovým lidem se pak chodí a prosí se, aby například další rok byl pro podnikání lepší a podobně.