Buddhismus - Vadžrajána

[Jana]

Podle mne ví každý člověk, co je to láska, jsou tedy všichni bez ega?

Vždyť to říkám pořád, ego je jen iluze, nic skutečného.

[Jana]

Když říká Osho: "Láska a ego nemohou existovat společně", tak tím říká, že poznání skutečnosti a víra v klam iluze tady nemohou být současně.

[Petra.]

Když říká Osho: "Láska a ego nemohou existovat společně", tak tím říká, že poznání skutečnosti a víra v klam iluze tady nemohou být současně.

A tak si to vysvětluješ: Že říká něco úplně jiného, než si myslí.

Ale co je pro tebe láska a co je ego, si nevysvětlila.

[Jana]

Ale co je pro tebe láska a co je ego, si nevysvětlila.

Péťo, tomu, kdo sám lásku právě nepoznává, se to vysvětlit nedá.

A tomu, kdo ji poznává, se nic vysvětlovat nemusí.

I když existuje spousta nádherných popisů, které se ji pokoušejí zobrazit.

Mám tyhle popisy ráda. Nejspíš proto vznikly tyhle stránky.

Nejsou totiž o ničem jiném.

[Petra.]

Podle mne ví každý člověk, co je to láska, jsou tedy všichni bez ega?

Vždyť to říkám pořád, ego je jen iluze, nic skutečného.

A proč tedy někteří guruové stále mluví o egu ( které je podle tebe neskutečné) a co se s ním má dělat? Tvůj oblíbený Osho dokonce tvrdí, že láska a ego nemohou existovat společně. Takže mluví o situaci, která vůbec nemůže existovat?

Mně to připadá, že akorát přehazuje z jedné hromady na druhou a pak zase zpět.

Jako praktikovi mi dává smysl toto, co o lásce řekl Nisargadatta: Cesty a projevy mohou být chybné, ale motivem je vždy láska - láska k Já a Moje. Toto Já a Moje může být velmi malé, nebo mohou explodovat a osvítit universum, ale láska zůstává.

Tedy, že všichni znají lásku, jednají z lásky. A ego neřeší.

[Petra.]

Ale co je pro tebe láska a co je ego, si nevysvětlila.

Péťo, tomu, kdo sám lásku právě nepoznává, se to vysvětlit nedá.

Naštěstí probuzení to dokážou vysvětlit. Podle toho se poznají.

[Jana]

Podle mne ví každý člověk, co je to láska, jsou tedy všichni bez ega?

Vždyť to říkám pořád, ego je jen iluze, nic skutečného.

A proč tedy někteří guruové stále mluví o egu ( které je podle tebe neskutečné) a co se s ním má dělat? Tvůj oblíbený Osho dokonce tvrdí, že láska a ego nemohou existovat společně. Takže mluví o situaci, která vůbec nemůže existovat?

Dosaď si na místo ega slovo "iluze" - proč by neměli mluvit o iluzi, když je potřeba ozřejmit, že není ničím skutečným?

Může tady existovat situace, kdy se sen jeví jako skutečnost. Kdy se sen prožívá jako něco skutečného. Když se probudíš, tak je jasné, že sen je jen iluze která se sice jevila jako skutečná, ale v probuzeném stavu ji za skutečnou už nepovažuješ.

Jako praktikovi mi dává smysl toto, co o lásce řekl Nisargadatta: Cesty a projevy mohou být chybné, ale motivem je vždy láska - láska k Já a Moje. Toto Já a Moje může být velmi malé, nebo mohou explodovat a osvítit universum, ale láska zůstává.

Tedy, že všichni znají lásku, jednají z lásky. A ego neřeší.

Ano, a není co řešit.

[Jana]

Ale co je pro tebe láska a co je ego, si nevysvětlila.

Péťo, tomu, kdo sám lásku právě nepoznává, se to vysvětlit nedá.

Naštěstí probuzení to dokážou vysvětlit. Podle toho se poznají.

Ne každý, kdo se setkává s Probuzeným, je zasažen Milostí. Ne v každém se okamžitě probudí poznání bezpodmínečné lásky. Mnozí naopak pociťuji strach z Pravdy, strach, že přijdou o svou iluzi, že to zabije jejich představu o sobě, jejich ego.

[Pedrito]

Když říká Osho: "Láska a ego nemohou existovat společně", tak tím říká, že poznání skutečnosti a víra v klam iluze tady nemohou být současně.

Ego a Láska (která je míněna jako základ) mohou, ale nemusí existovat pouze současně. Neboť tak jako vše, i ego, může být pouze díky Lásce. Jen o tom jaksi neví, nebo neví zcela. To je jeho iluze. Nemůže to plně vědět, páč je ohraničené, vymezené.. Je holt jako mlha, která má však přirozený základ. Ale mlha se může rozplynout, stejně tak přirozeně, jak vzešla. A to je pak ta možnost, že nemusí být současně. Což se děje "individuálně" v člověku, ne kolektivně - v každém je ta cesta "rozplynutí" jiná...

[Jana]

Když říká Osho: "Láska a ego nemohou existovat společně", tak tím říká, že poznání skutečnosti a víra v klam iluze tady nemohou být současně.

Ego a Láska (která je míněna jako základ) mohou, ale nemusí existovat pouze současně. Neboť tak jako vše, i ego, může být pouze díky Lásce. Jen o tom jaksi neví, nebo neví zcela. To je jeho iluze. Nemůže to plně vědět, páč je ohraničené, vymezené.. Je holt jako mlha, která má však přirozený základ. Ale mlha se může rozplynout, stejně tak přirozeně, jak vzešla. A to je pak ta možnost, že nemusí být současně. Což se děje "individuálně" v člověku, ne kolektivně - v každém je ta cesta "rozplynutí" jiná...

Možná by se to dalo říct ještě jinak. Tvá existence je za všech okolností ve skutečnosti láskou, bez ohledu na to, jestli se tady objeví iluze oddělenosti - ego - nebo ne. Ovšem jakmile je tady iluze oddělenosti, tak to poznání celistvosti Bytí, tedy poznání, že Ti nic nechybí, není celé. Což může být i zajímavé, dalo by se říct že i to může být láskou. Prostě dobrodruštví poznávání a nalézání je možné také milovat.

[Petra.]

Vždyť to říkám pořád, ego je jen iluze, nic skutečného.

A proč tedy někteří guruové stále mluví o egu ( které je podle tebe neskutečné) a co se s ním má dělat? Tvůj oblíbený Osho dokonce tvrdí, že láska a ego nemohou existovat společně. Takže mluví o situaci, která vůbec nemůže existovat?

Dosaď si na místo ega slovo "iluze" - proč by neměli mluvit o iluzi, když je potřeba ozřejmit, že není ničím skutečným?

A cože to není skutečné? Pořád jsi nevysvětlila, co je podle tebe ego. Aha, to se nedá vysvětlit, že? Ale fakt nechápu, co by to mělo přinést, když se jedno slovo nahradí jiným.

Může tady existovat situace, kdy se sen jeví jako skutečnost.

Skutečnost jsem nikdy neřešila, bez tohoto konceptu jsem se vždy dobře obešla. Mezi "bděním" (stav, v kterém se ted' bavíme, a který je běžně označován jako skutečnost) a snem ve spánku, vidím akorát ten rozdíl jako Nisargaddata, že jedno je delší.
To s tou skutečnosti se používá pro začátečníky, kteří považují za skutečnost jen ten stav bdění. Kdybych měla něco označit za skutečnost, tak je to všechno, co je. Ale zřejmě se to nedá vysvětlit.

[Petra.]

Péťo, tomu, kdo sám lásku právě nepoznává, se to vysvětlit nedá.

Naštěstí probuzení to dokážou vysvětlit. Podle toho se poznají.

Ne každý, kdo se setkává s Probuzeným, je zasažen Milostí. Ne v každém se okamžitě probudí poznání bezpodmínečné lásky. Mnozí naopak pociťuji strach z Pravdy, strach, že přijdou o svou iluzi, že to zabije jejich představu o sobě, jejich ego.

O tom nic nevím. Proč bych si měla dělat představy o tom, jak to mají lidé, když se setkají s probuzeným? O tom mohou přece vyprávět sami.

[Jana]

Pořád jsi nevysvětlila, co je podle tebe ego.

A ego je ztotožnění s představou nějaké časoprostorově omezené formy, která mou existenci od Tvé existence odděluje.

Co je na tom zapotřebí víc vysvětlovat?

[Petra.]

Pořád jsi nevysvětlila, co je podle tebe ego.

A ego je ztotožnění s představou nějaké časoprostorově omezené formy, která mou existenci od Tvé existence odděluje.

Co je na tom zapotřebí víc vysvětlovat?

Podle tebe je tedy ego ztotožnení s tělem, a že se tím cítíš být oddělena.

Takže podle toho, kdo se neztotožnuje s tělem a necítí se být oddělen, není ego (které podle tebe stejně neexistuje, protože není skutečné ).

Zajímavé je, že podle E. Tomáše jsme všichni ega, když se tady bavíme. Takže zřejmě bude víc představ o tom, co to ego vlastně je. Víc bychom se jistě dověděli od probuzeného.

[Jana]

Pořád jsi nevysvětlila, co je podle tebe ego.

A ego je ztotožnění s představou nějaké časoprostorově omezené formy, která mou existenci od Tvé existence odděluje.

Co je na tom zapotřebí víc vysvětlovat?

Podle tebe je tedy ego ztotožnení s tělem, a že se tím cítíš být oddělena.

Je to ztotožnění s individualitou oddělenou od celistvého Bytí. Vzniká tak utkvělá představa, že jsem něco jiného, než Ty. Jsem jiná existence, jsem osobní bytí, jsem jiná tělesná forma, jsem jiná osoba, která je na rozdíl od té Tvé na nějaké jiné úrovni, než je Tvá osoba, může tak vzniknout představa, že někdo druhý je na rozdíl od mé osoby (a teď si můžeš dosadit okoliv Tě napadne, klidně nějakou VostálPetrovu nadávku). A když je mysl plná negativních myšlenek o těch druhých, tak mizí možnost, aby bylo uvědomované vědomí jednoty všeho, jinými slovy, přestane být bezpodmínečná láska vědomá.

Takže podle toho, kdo se neztotožnuje s tělem a necítí se být oddělen, není ego (které podle tebe stejně neexistuje, protože není skutečné ).

Zajímavé je, že podle E. Tomáše jsme všichni ega, když se tady bavíme. Takže zřejmě bude víc představ o tom, co to ego vlastně je. Víc bychom se jistě dověděli od probuzeného.

To by chtělo, Péťo, nějakou konkrétní citaci, aby z toho vyplynulo, co tím Tomáš mínil.

Eduard Tomáš například říká:

Spočívá v tom, že cvičící úmyslně popře své ego se vším, co se k němu váže a co je poutá, a to tím, že je náhle zcela ignoruje. Prostě si nepřipustí jeho existenci a tím je ve skutečnosti na čas zahubí. Ale on se nestará o to, aby je zahubil nebo nezahubil, pro něho prostě náhle ego neexistuje, a proto pro něj neexistuje ani omezení egem, ony neblahé vásany, klamná spojení s myslí a tělem; to všechno jakoby náhle nebylo.

Takže asi něco jiného se říká těm, kdo pevně věří, že jsou tělem, že jsou individualitou, která má šanci dosahovat nějakých duchovních či jiných úrovní a něco jiného je jasné, když se to ztotožnění zcela prohlédne.

[miroslav]

Zajímavé je, že podle E. Tomáše jsme všichni ega, když se tady bavíme. Takže zřejmě bude víc představ o tom, co to ego vlastně je.

Nejsme ego ale když si tu povídáme, tak "egujeme". Stejně tak ve spánku nejsme spánkem, ale pro změnu spíme. A v meditaci můžeme být v meditačním stavu ve kterém "neegujeme". Trungpa to označoval jako "egolessnes"
Ramana nepoužíval pojem ego, ale "egoity"

Definition of egoity
1: SELFHOOD
2: EGO sense

[Petra.]

Je to ztotožnění s individualitou oddělenou od celistvého Bytí.

"Celistvé Bytí" je zbytečný koncept. Úplně stačí koncept "Bytí".

Žádná indvidualita, s kterou se dá ztotožnit, neexistuje. Naopak ta individualita vznikne spojením s tělem a vůbec se nemusí cítit být oddělená od Bytí. Mně dává smysl toto zobrazeni: Paprsky Nadjá (které jsou všechny stejné) se spojí s těly, která jsou různá - začátek mnohosti a různorodosti. Na tom není nic chybného, naopak je to možnost žít lásku. Proto ten celý projev existuje. A právě probuzení žijí tělem a myslí lásku, která druhé, pokud jim samotným chybí, přitahuje.

Nisargadatta to vyjádřil takto: Když vidíte svět, tak vidíte Boha. Není možné vidět Boha bez světa. Vidět Boha mimo svět, znamená být Bohem. Světlo (kterým Bůh je), skrz které vidíte svět, je ta malá jiskra: "Ich bin" - neuvěřitelně maličká a přece ta první a poslední v každém aktu lásky a vědění.

[Petra.]

Zajímavé je, že podle E. Tomáše jsme všichni ega, když se tady bavíme. Takže zřejmě bude víc představ o tom, co to ego vlastně je.

Nejsme ego ale když si tu povídáme, tak "egujeme". Stejně tak ve spánku nejsme spánkem, ale pro změnu spíme. A v meditaci můžeme být v meditačním stavu ve kterém "neegujeme". Trungpa to označoval jako "egolessnes"
Ramana nepoužíval pojem ego, ale "egoity"

Definition of egoity
1: SELFHOOD
2: EGO sense

Každá invidualita to vidí jinak. Na tom není nic chybného. V tichu (beze slov) se To vnímá stejně, ale jak jsou tady slova, tak je tu různorodost a individulita, která to může vyjadřit jen po svém.
Přesto se dá poznat, kdo jen o Tom povídá a kdo To opravdu vnímá.

[Jana]

Je to ztotožnění s individualitou oddělenou od celistvého Bytí.

"Celistvé Bytí" je zbytečný koncept. Úplně stačí koncept "Bytí".

Jistě, jenže se to může plést za představu osobního bytí, kdy je Tvé bytí jiné, než mé.

Rozlišení je jednoduché, osobní bytí má různou příchuť všeho možného a zejmína v něm pořád něco chybí, něco není úplně OK, prostě není celistvé. Kdežto Bytí je vždycky jen sat-čit-ánanda.

[Jana]

Žádná indvidualita, s kterou se dá ztotožnit, neexistuje. Naopak ta individualita vznikne spojením s tělem a vůbec se nemusí cítit být oddělená od Bytí. Mně dává smysl toto zobrazeni: Paprsky Nadjá (které jsou všechny stejné) se spojí s těly, která jsou různá - začátek mnohosti a různorodosti. Na tom není nic chybného, naopak je to možnost žít lásku. Proto ten celý projev existuje. A právě probuzení žijí tělem a myslí lásku, která druhé, pokud jim samotným chybí, přitahuje.

Nisargadatta to vyjádřil takto: Když vidíte svět, tak vidíte Boha. Není možné vidět Boha bez světa. Vidět Boha mimo svět, znamená být Bohem. Světlo (kterým Bůh je), skrz které vidíte svět, je ta malá jiskra: "Ich bin" - neuvěřitelně maličká a přece ta první a poslední v každém aktu lásky a vědění.

Péťo, rozumím. Ano. Dalo by se říct, že při vědeckém zkoumání hmoty v co možná největším detailu nebo z co možná největšího nadhledu (kde ve skutečnosti mikro=makro) se objevuje, že podstatou hmoty je světélkující prázdnota. Bytí je světlo. Tohle světlo je podstatou každé bytosti a spojuje veškerou existenci ve stejné: bytí v jakékoliv části je pořád stejným Bytím. To, že jsme schopni vnímat různorodé tvary, formy, projevy, je způsobeno tím, že k poznávání skutečnosti je používáno něco, co neumožňuje poznávat tu největší celistvost a nejmenší detail.

Nicméně ta schopnost poznávat celistvost Bytí v nás je, i když může být přehlušena částečným poznáváním skutečnosti prostřednictvím smyslových vjemů, pocitů a představ.