Pro Miroslava

[miroslav]

Já o rom takto, ještě nepřemýšlela.
Žiju přítomností. Myšlenky na stáří a smrt nemám

Nicméně smrt nebo stáří a smrt tě určitě nemine. To je jedna z mála životních jistot.
A stáří může být tou nejkrásnější fází života, když člověk než zestárne zmoudří. Pak i ta smrt je tou tečkou za krásným a smyslupným životem. Dar pro tebe i pro ty druhé.
Moudrost: "Memento Moris" - pomni smrti (pomni tvé jediné jisté budoucnosti), to ti může pomoci se v životě dobře orientovat.

[lklknml]

Takže smrt a nebo stáří...
To jsou vyhlídky.

Vyhlídky na stáří člověk zřejmě ocení až když zestárne. Stáří totiž může mít i spoustu výhod - aspoň podle mé zkušenosti.

Bylo mi 87 let a užívám si život naplno: učím se ze všeho, jako malej prcek, život mě baví díky pochopení, že lidský mozek zareaguje automaticky na dění podle momentální vibrační úrovně, na které v daném okamžiku vibruje jedinec i celek, jehož jsme všichni součástí. A že není nezbytné ztotožnit se s touto svou prvotní reakcí: protože v nás bývá spuštěná nějakou emocí, uloženou v podvědomí, je možné nechat tuhle první reakci na dění ve vědomí proběhnout... tiše ji pozorovat... až se rozpustí... A pak nás napadne něco rozumnějšího


Ono ulpět na svém dosavadním pochopení (ať se to týká vědy, nebo vlastních motivací, proč co dělám já nebo někdo druhý) a pak to prosazovat kudy chodím znamená zblbnout.

Tahle dáma je sice o 9 let mladší, ale nedávno zvládla triatlon (a to se naučila plavat tuším kolem šedesátky).
Držím palec a už se těším na podobné inspirativní video o Lindě

[Pedriito]

Já o rom takto, ještě nepřemýšlela.
Žiju přítomností. Myšlenky na stáří a smrt nemám, ani jedbo nevím jaké je.

Tady jsi ale nějaké myšlenky o smrti rozvinula, ne? :-)
Žiješ přítomností.. když se ohlédneš, vidíš jen přítomnost, žádná vzpomínka? Co narození, bylo - nebylo? Přitom ohlédnutí, šlo něco udělat jinak? Ze všech těch tisíců možností a voleb, vždy vyšla jediná. A tak to šlo krůček za krůčkem, v každý okamžik, až sem, v ono současné přítomno. Nicméně slunce ani měsíc se na svých drahách nezastavují, a bezpochyby přinesou zítřejší den, a další a další.. a dalších tisíce možností a voleb... A až se za deset, dvacet, třicet let ohlédneš, znovu to uvidíš. Jen scéna bude hlubší. Přítomnost je vždy spojnicí toho, co bylo i bude, čas jí protéká jako pohyb a myšlenka. Tak kéž je pohyb ladný, uvolněný a myšlenka konstruktivní, dobrá.

[lklknml]

Totiž Guržijev (a okrajově i mimozemšťan Ra) mluví o krystalizaci, kterou je nutno, je-li nesprávným způsobem provedena, opět rozpustit, ovšem za cenu nesmírného utrpení.

Ona krystalizace totiž buď cestu umožňuje, nebo znemožňuje. Příkladem viz zdejší Veil (podle mého odhadu Jiří Charvát, co inhaloval halucinogenní sekret z žáby). Jeho zkušenost neexistence subjektu je sice relevantní, ale nikoli pro jeho subjekt – ten naopak tato zkušenost nevědomě zastřela/posílila. A tak se tu hloupě hádá, že neexistuje :-). Nelze říci, že nemá pravdu – ale je to ukradená pravda a tak se, biblicky řečeno, kámen úhelný stal kamenem úrazu.

Nu a analogicky je to s tou tvojí tantrou (či co jsi to se svou milou provozoval). Mohl jsi dosáhnout nějakého poznání, ale místo aby subjekt rozpustilo, tak jej nevědomě posílilo. A už tak nejsi schopen přijmout informaci, která by jej ohrožovala.

Významným předělem a základním kamenem na cestě je stav ztišené mysli a schopnost pozorování myšlenek, tedy i mezery mezi nimi, jak o tom pěkně mluví ve svých básních Míla Tomášová. Bez toho se nehneš. Chtít toho dosáhnout tantrou je jako chtít vyléčit alkoholizmus alkoholem.

[Jana]

...Příkladem viz zdejší Veil (podle mého odhadu Jiří Charvát, co inhaloval halucinogenní sekret z žáby). Jeho zkušenost neexistence subjektu je sice relevantní, ale nikoli pro jeho subjekt – ten naopak tato zkušenost nevědomě zastřela/posílila. A tak se tu hloupě hádá, že neexistuje :-). Nelze říci, že nemá pravdu – ale je to ukradená pravda a tak se, biblicky řečeno, kámen úhelný stal kamenem úrazu.

Nu a analogicky je to s tou tvojí tantrou (či co jsi to se svou milou provozoval). Mohl jsi dosáhnout nějakého poznání, ale místo aby subjekt rozpustilo, tak jej nevědomě posílilo. A už tak nejsi schopen přijmout informaci, která by jej ohrožovala.

Významným předělem a základním kamenem na cestě je stav ztišené mysli a schopnost pozorování myšlenek, tedy i mezery mezi nimi, jak o tom pěkně mluví ve svých básních Míla Tomášová. Bez toho se nehneš. Chtít toho dosáhnout tantrou je jako chtít vyléčit alkoholizmus alkoholem.

Skoro bych se vsadila, že civilní jméno zdejšího Veila není Jiří Charvát.

Ona ta zkušenost s osvobozením od připoutanosti k mysli je tak stejná, že ve výsledku popis toho není nijak rozdílný. Takže hovor o tom vypadá často jako z jednoho zdroje. Proto tu může být iluze, že o tom mluví tatáž osoba.

Veil v podstatě popisuje totéž, co Vostál Petr, když mluví o nek. prostoru. S uvolněním se uvolňuje i připoutanost k mysli a samo Vědomí tak zůstává prázdné, bez jakéhokoliv časoprostorového členění. Nic tu není. Dokonce ani členění na subjekt a objekt. Tím pádem, je jasné, že nejsem nic časem a prostorem vymezitelného. Není to nic děsivého. Naopak, je to to nejpřirozenější, co může být. Život má tak to pravou chuť Života, nejspíš proto, že zcela zmizela starost o tu naši osobní maličkost, vlastně zmizela jakákoliv starost, stres, potřeba dělat si s něčím hlavu. Paradoxně, když přestaneme chtít, aby realita byla taková, jak si myslíme, že by měla být, tak zjistíme, že ta realita, která tady je, nemá chybu.

Ovšem může tady být něco jako setrvačná tendence se k mysli alespoň částečně připoutávat. Takže mysl může hned vymodelovat onoho osvíceného, který setrvává jako subjekt ve středu toho všeho a který na rozdíl od těch druhých má zkušenost s nek. prostorem.

Možná Ti může připadat divné, že Veil o něčem, co je mimo mysl, může mluvit. Může. To je normální. Dělají to tak všichni Probuzení. Jen u nich není vzpomínka na něco nepopsatelného, ale to, o čem mluví, je právě teď tady, klidně i s vědomím světa.

[lklknml]

Skoro bych se vsadila, že civilní jméno zdejšího Veila není Jiří Charvát.

Ona ta zkušenost s osvobozením od připoutanosti k mysli je tak stejná, že ve výsledku popis toho není nijak rozdílný. Takže hovor o tom vypadá často jako z jednoho zdroje. Proto tu může být iluze, že o tom mluví tatáž osoba.

Veil v podstatě popisuje totéž, co Vostál Petr, když mluví o nek. prostoru.

Tak ono zas tolik lidí s touto zkušeností nebude (navíc aby se angažovali na internetu), vycházím spíše z osobnostního způsobu argumentace (kupř. Vostál Veilem určitě není :-):

Tím pádem, je jasné,

Právě že tam logická konsekvence neplatí. Tudíž nemá smysl někoho logicky přesvědčovat (natož každého), právě to logické přesvědčování svědčí o fiktivní realizaci ze slov uhnětlé, o realizaci ega.

Míla velmi pěkně hovoří o tobě jako o housence, která by chtěla zažívat motýla, ale to bez sebeobětování nejde. Mluví o dlouhé cestě (mnoho životů) a jistě hovoří z vlastní zkušenosti. Takto má smysl hovořit. Vaše povídání je zcestné.

[Jana]

kupř. Vostál Veilem určitě není :-)

Něco takového netvrdím. Jen poukazuji na to, že ve finále jde o jedno a totéž, i když je tady možná různá hloubka poznání, různá míra pročištěnosti mysli.

Míla velmi pěkně hovoří o tobě jako o housence, která by chtěla zažívat motýla, ale to bez sebeobětování nejde. Mluví o dlouhé cestě (mnoho životů) a jistě hovoří z vlastní zkušenosti. Takto má smysl hovořit. Vaše povídání je zcestné.

Míla mi hodně pomohla, jsem jí za ledacos vděčná, chovám ji v úctě. Ona i Eduard měli celou dobu podobnou filozofii, učili především dlouhé cestě. Teprve na sklonku života v Pamětech mystika se Eduard svým žákům omlouval za to, že své žáky učil chybně, protože si neuvědomoval, že osvícení neprobíhá v čase.

Dlouhá cesta není nic špatného, jen k osvícení nevede.

Tedy ztotožnění s čímkoliv, tedy i ztotožnění s představou housenky, která by se měla stát motýlem, je pořád stejné ztotožnění s myslí, jako představa, že jsi individualita, osoba, tělo - tudíž je to pořád balancování na formě ega, což je samo o sobě překážkou k tomu, "aby to bylo jasné".

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

[ros]

Koukám,
že se tady ozvaly i hlasy dávno neslyšené.
Moc zdravím Lindo.
Taky se přidám i já.

Jen s malou technickou a soukromým tipem.
Taky si nemyslím, že Veil je Chrvát, zvlášť pokud je to ten, který píše(psal) slum poetry.

Jinak to, co píšeš Zdeňku dává smysl, ale zkus to přečíst, jako by to někdo psal tobě. To myslím bez ironie. Ty nejhlubší vzkazy si píšeme každý sám. Jen si myslíme, že je by si to měli přečíst ti druzí, že je o nich a pro ně. Je to o tobě a pro tebe. Máš jisté pochopení, ale sám sebe z něj vyjímáš. To je jen nastavené zrcadlo, co uvidíš je na tobě.

[lklknml]

osvícení neprobíhá v čase.

Dlouhá cesta není nic špatného, jen k osvícení nevede.

Osvícení neprobíhá v čase, ale dispozice k němu ano. Je to nezbytně postupný proces, Buddha hovoří o osmidílné stezce, po které se jde, Kristus o cestě křížové, po které se také jde. Míla hovoří o procesu zakuklení.

Jana s Veilem však učí krátkou cestu (neboť jiná nikam nevede) – jednoduše přesvědčí housenku, že už motýlem je .

Had byl žabař, na co jabko a "Budete jako On". Je třeba jít s Janino dobou: "Už jste On".
No nazdar.

[lklknml]

Taky si nemyslím, že Veil je Chrvát, zvlášť pokud je to ten, který píše(psal) slum poetry.

Prostě nemáte Zdeňkovu empatii no. Smiřte se s tím.

Jinak to, co píšeš Zdeňku dává smysl, ale zkus to přečíst, jako by to někdo psal tobě.

A je ti jasné, že Míla na tom videu hovoří právě o sobě? Tedy i o mě, byť jsme se nikdy neviděli? Není ti to jasné, protože nejsi dostatečně bdělá, a tak střílíš naslepo.

[Jana]

osvícení neprobíhá v čase.

Dlouhá cesta není nic špatného, jen k osvícení nevede.

Osvícení neprobíhá v čase, ale dispozice k němu ano. Je to nezbytně postupný proces, Buddha hovoří o osmidílné stezce, po které se jde, Kristus o cestě křížové, po které se také jde. Míla hovoří o procesu zakuklení.

Veil to říká správně. Osvícení tady je, ale ten, kdo hledá pro sebe osvícení, toho nikdy nedosáhne. Je to líbivý konstrukt mysli, že když budeš hodný a budeš splňovat nějaké ty podmínky, tak se staneš osvícený.

Na druhé straně osmidílná stezka i křížová cesta vedou k osvobození od připoutanosti k egoistické mysli, ve které se rodí iluze ega. Když přestane vyvstávat ego, tak mysl zprůzrační a není tady nic než osvícená skutečnost, tedy tohle, jak říká Veil. A je to i obráceně. S prohlédnutím mysli mizí ego a je jasné, že tu je jen tohle. Takže když zmizí naše ego, je tady jen osvícená skutečnost a už si s plnou vážností není možné promítat do druhých své vlastní zmařené ambice.

Líbí se mi to, co tady píše Ros. Ta moudrost je v Tobě Zdenku. Ty sám sobě jsi nejlepším rádcem, přítelem a je moudré nezrcadlit si do druhých to, co říkáš ve skutečnosti sám sobě. Je to zbytečné takhle plýtvat energií.

[petr vostál]

Veil v podstatě popisuje totéž, co Vostál Petr, když mluví o nek. prostoru.

Já pitominy nepíšu,

takže mě laskvavě nesrovnávej s pitomcem co tady není...

Já tady rozhodně jsem...

[Jana]

To mám zase radost, že tu jsi.

[lklknml]

Osvícení tady je, ale ten, kdo hledá pro sebe osvícení, toho nikdy nedosáhne.

No jasně že jo. Proto se ten hledající musí zabít resp. pustit hledání, což by mělo být totéž. Což zjevně vyžaduje náročnou přípravu mravní a mentální (ať už v klášteře nebo jako u E. Tolleho k nesnesitelnosti mnoho let trvající mentální trýzeň atpod.). Redukovat tuto přípravu na ceremonii před vykouřením halucinogenu či v relaxaci poslech Janiných slov je zkrátka absurdní. Výsledkem nemůže být než onen Dostojevského pacholek, kterému když se nedopatřením dostane do ruky bič, stoupne si ve dvoře na kopu hnoje a začne tím bičem kolem sebe práskat.

Ty sám sobě jsi nejlepším rádcem, přítelem a je moudré nezrcadlit si do druhých to, co říkáš ve skutečnosti sám sobě. Je to zbytečné takhle plýtvat energií.

Není, nejlepší způsob jak se něco naučit je učit to .
Takže já to říkám vám, ale pro sebe, abych si to ujasnil.

[miroslav]

Není, nejlepší způsob jak se něco naučit je učit to .
Takže já to říkám vám, ale pro sebe, abych si to ujasnil.

Jo, jo, tak to je

[Pedriito]

nejlepší způsob jak se něco naučit je učit to

Jo, to hodně mění, včetně mého pohledu.
:-)

[Návštěvník]

nejlepší způsob jak se něco naučit je učit to .
Takže já to říkám vám, ale pro sebe, abych si to ujasnil.

[ros]

A je ti jasné, že Míla na tom videu hovoří právě o sobě? Tedy i o mě, byť jsme se nikdy neviděli? Není ti to jasné, protože nejsi dostatečně bdělá, a tak střílíš naslepo.

Jasně, to teď taky píšeš sobě, viď.

[ros]

Ještě to napíšu jinak.
Jestli v tom zrcadle vidíš jen málo bdělou ros, tak...
Nevím, co napsat, však ty vymyslíš, co to znamená.

[Pedriito]

To znamená že ty jsi bdělá na 10% a Zdeněk na 90%
Kapišto?