Pro Evu

[lklknml]

Ztvárňování je pořád ještě tím, co je závislé na projekci mysli, probíhá v čase, je omezeno tvarem, formou, projevem.

Ale toto jsi přeci také ztvárnila, je to závislé na projekci mysli, probíhá v čase. Ač nevědomě jsi chtěla ztvárnit něco, co je nezávislé na projekci mysli, neprobíhá v čase, je neomezeno tvarem, formou, projevem. A vytvořila tak iluzi.

[lklknml]

Doporučoval bych uvědomiti si (spolu s Janou:), že slova nejsou realita, kterou znázorňují. Jakkoli vymakaný (vadžrajánou třeba) obraz není sama skutečnost, obrazem zobrazená. Čím přitažlivější obraz, tím větší pouto k fikci.
Ta fikce se demonstruje, když si Dolák bezděčně prohrabává vlasy třeba . Nebo na jeho konstantním exteritoriálním výrazu třeba - ten člověk nemá zkušenost odstřihnutí slov, nemedituje v tomto smyslu. K čemu je mrtvému kabát?

No, doufal jsem, že se nad tu formu (nabádal jsem k trpělivosti) přeneseš. No ale když zrovna řešíš, že slova nejsou realita, tak netřeba něco k tomu, co píšeš psát

P.S.
Vše je realita. Slova jsou realita, představy jsou realita, nevědomost je realita, tvoje představa či pocit, co je a co není realita je realita. Jakékoliv přesvědčení je realita, zdání je realitou. Existuje něco, co by nebylo realitou?
Může být něco mimo realitu??

tak vydržel jsem to asi půl hodiny, ale víc už ne (zajímavá je jeho nová obsedance Duškem & Ledvinkou:). Slova nejsou realita, kterou ztvárňují, tak jako směrovka PRAHA není Praha.

P.S.
Forma je realita. Existuje něco mimo formu, nějaký subjekt bez objektu? K tomu viz koan zvuku padajícího stromu v pustém lese.

[miroslav]

tak vydržel jsem to asi půl hodiny, ale víc už ne (zajímavá je jeho nová obsedance Duškem & Ledvinkou:). Slova nejsou realita, kterou ztvárňují, tak jako směrovka PRAHA není Praha.

Takže k urgruntu Boha a resentimentu jsi se asi nedoposlechl. Zaujalo tě (negativně) a odvedlo předčasně to nepodstatné. Ale asi to není šálek tvého čaje

Slova jsou realita, směrovka PRAHA je realita, Praha (město) je také realita. Vše, co je, je realita. Ukazatele a někdy i to, na co ukazují. Ukazatele někdy ukazují i tam, kde nic není, podobně jako fake news popisují to, co není, ale fake news samy o sobě jsou realitou.

[Jana]

Ztvárňování je pořád ještě tím, co je závislé na projekci mysli, probíhá v čase, je omezeno tvarem, formou, projevem.

Ale toto jsi přeci také ztvárnila, je to závislé na projekci mysli, probíhá v čase. Ač nevědomě jsi chtěla ztvárnit něco, co je nezávislé na projekci mysli, neprobíhá v čase, je neomezeno tvarem, formou, projevem. A vytvořila tak iluzi.

Neexistuje, Zdenku, nic, co bych mohla ztvárnit, i když tahle iluze tady může být a může být brána vážně, nemusí být považována za iluzi.

Vzpomeň na Sútru srdce:

....všech pět složek (rúpa, vedaná, saňdžňá, sanskára, vidžňána), ze kterých se skládá osobnost, jsou ze své podstaty prázdné...

Osoba je ze své podstaty prázdná, není ničím. Mysl je ze své podstaty prázdná, není ničím. Každá myšlenka je ze své podstaty prázdná, není ničím...

Jestli poznáváš iluzi, tak ji můžeš prohlédnout a není třeba ji brát vážně.

Nic si o nikom a ani o sobě nepotřebuješ myslit, protože iluze Tě nezajímá.

Zajímá Tě pravda,

v tichu srdce...

[lklknml]

Ukazatele někdy ukazují i tam, kde nic není

Tak už jak jsi sem někde dal to první video Doláka, hned mě napadlo, že to budeš mít podobné, vidíš, jak si Tě vážím, srovnávám Tě s profesorem filosofie.

Pokud by někdo měl např. vadu smyslu chutě, a zjišťoval jí skrze vědecká pojednání o sladkosti třeba, tak by to pro něj byla fikce, fake news, byť pro jiného ta stejná vědecká pojednání nikoli. Podobně pokud by měl někdo nepražský za to, že se nemusí pohybovat, aby se dostal do Prahy, že ten pohyb je myšlení o směrovkách PRAHA. Pak je úplně jedno, na co ten člověk usoudí, vymyslí, či vyčte, vždycky to bude fikce.

Nu a podobně Dolák, z vědomě aranžované legrační fotografie Nietzscheho usuzuje na nevědomou kompenzaci, nejprve ho vykresluje jako alespoň latentně homosexuálního panice, aha, on měl vlastně syfilis, atpod., vždyť je to až legrační a ten Dolákův zjev to jen dokresluje.

[lklknml]

Nic si o nikom a ani o sobě nepotřebuješ myslit, protože iluze Tě nezajímá.

Zajímá Tě pravda,

Abys na klávesnici vyťukala slovo pravda, před tím muselo být něco, co Tě zajímá, a co se pak na té klávesnici podepsalo, neboli myšlenka. Jinak by nebylo o čem psát.

A tak místo abys mlčela, jak jsem tě s apoštolem Pavlem vyzýval mnohokrát, svojí rukou chtivou svrhlas věci nebeské do bláta: "Boží trest pro tebe, kdo rukou pyšnou saháš na nebe!"
Nebe je potrhané, válí se po ulici.

[Jana]

Nic si o nikom a ani o sobě nepotřebuješ myslit, protože iluze Tě nezajímá.

Zajímá Tě pravda,

Abys na klávesnici vyťukala slovo pravda, před tím muselo být něco, co Tě zajímá, a co se pak na té klávesnici podepsalo, neboli myšlenka. Jinak by nebylo o čem psát.

A tak místo abys mlčela, jak jsem tě s apoštolem Pavlem vyzýval mnohokrát, svojí rukou chtivou svrhlas věci nebeské do bláta: "Boží trest pro tebe, kdo rukou pyšnou saháš na nebe!"
Nebe je potrhané, válí se po ulici.

Zdenku, asi jsou tyhle hovory nesmyslné.

Můžeš žít svůj život s připoutaností k mysli, k iluzi, ke klamu, můžeš věřit tomu, že všechno, co si myslíš, je pravda.

A je možné, aby představa osoby zmizela v tichu srdce a byl jsi jen v srdci. Z vnějšího povrchního pohledu to první i to druhé může vypadat stejně.

Ale není to stejné.

[Tara]

Není to stejne, v tom máš Jani pravdu. Ty jsi stále a ponejvíce v hlavě. A je to kurňa znát.

[Jana]

Není to stejne, v tom máš Jani pravdu. Ty jsi stále a ponejvíce v hlavě. A je to kurňa znát.

Taro, to, jak to má někdo druhý, je jen Tvá představa, v tichu srdce žádné takové představy nejsou, tady to nemáš jinak, než já.

Není tady žádná iluze časoprostoru, proto tady ani není nic, co by oddělovalo od lásky, nic, co by chybělo, nic, co by způsobovalo utrpení.

Je tady jen blaho Bytí.

Nicméně je možnost žít v představách, v připoutanosti k nim, žít v hlavě, pak může být život utrpením a věci jinak, než chceme, ti druzí jiní, než by měli být a my sami se můžeme cítit být jinde, než kde bychom mohli být šťastní.

[lklknml]

Jano, zelený paprsek, čakra srdce, není dle Ra primární paprsek. Nedaří se ti aktivovat modrý paprsek/krční čakru, který primární je. Což ilustruje ovoce tvé komunikace zde. Vostál má z Tebe vážné psychiatrické ataky, Honzam omdlel (a už se neprobral), Petra se za zoufalého smíchu zhroutila, Lída dostala psychickou artrózu a už sem nechodí.....

[lklknml]

Aha, tak už jsem našel Miroslavovu cestu:
"Oranžový paprsek je ten vliv nebo vibrační vzor, kterým mysl/tělo/duch vyjadřuje svou moc na individuální bázi. Takže moc nad jednotlivci může být chápána jako oranžový paprsek. Tento paprsek byl mezi vašimi lidmi na individuální bázi docela intenzivní. V tomto paprsku můžete vidět zacházení s ostatními-já jako s ne-entitami, otroky nebo majetkem, což nedává ostatním-já žádné postavení.
Žlutý paprsek je ústřední a velmi mocný paprsek a týká se entity ve vztahu k, řekněme, skupinám, společnostem nebo velkým množstvím komplexů mysli/těla/ducha. Tato oranžová… opravujeme se… tato vibrace žlutého paprsku je v srdci agresivních činů, ve kterých jedna skupina entit cítí potřebu a právo dominovat ostatním skupinám entit a pokřivovat jejich vůli na vůli pánů.
Negativní cesta, jak byste ji nazvali, používá ve svých polarizačních vzorech kombinaci žlutého paprsku a oranžového paprsku. Když jsou tyto paprsky použity oddaným způsobem, způsobí kontakt s inteligentním nekonečnem. Obvyklá podstata sexuální interakce, pokud je jeden žlutý nebo oranžový ve svých primárních vibračních vzorech, je tou se zablokováním a následně s nenasytným hladem kvůli [tomuto] zablokování. Když dvě já vibrují v této oblasti, rodí se skrze sexuální interakci potenciál pro polarizaci, jedna entita zažívá potěšení z ponížení a zotročení nebo poddanství, druhá zažívá potěšení z nadvlády a ovládání druhé entity. Tímto způsobem je prožíván přesun sexuální energie negativní polarity."

Jenomže moc tomu nerozumím. Co to znamená užívat 2. a 3. čakru oddaným způsobem?

Podle Ra je důležitá polarizace. Takže Miroslav se buď musí polarizovat do role sexuálního otroka, nebo sadisty. Tak gratuluju.

[Jana]

Zdenku, představy o tom, jak to kdo má a kdo za to všechno může, mohou být různé, nicméně dovolit si "bydlet v tom místě ve své vlastní hrudi, stojí za to",

nejen, že Tvá vlastní existence, která je vědomou láskou, je krásná a šťastná, ale navíc

...kdo se k vám přiblíží, je osvobozen vaší přítomností, pokud je připraven...

[Jana]

A co se připravenosti týče, řekla bych, že připravenost musí v lidské bytosti dozrát. A to dozrávání není ničím špatným. Ničím, za co by bylo třeba někoho vinit.

[lklknml]

Jano, důležité je navázat kontakt s inteligentním nekonečnem. K tomu je třeba vyváženosti. Stav moudrosti bez lásky popisuje sv. Pavel v 1. listu Korintským (aka "dunící kov a zvučící zvon"), ale pochopitelně je nežádoucí i láska bez moudrosti (což Pavel nepopisuje, protože židé byli/jsou inteligentní dost).
Ty se to sice snažíš dohnat čtením literatury, ale moc to neprospívá.

[Jana]

Jano, důležité je navázat kontakt s inteligentním nekonečnem.

Dalo by se to tak říct, dá se mluvit i o spojení s nekonečnou Boží milostí, bezpodmínečnou Láskou, Kristem.

A paradoxní je, že ten kdo onu bezpodmínečnost musí nabídnout, jsme my sami. My sami si musíme přestat klást podmínky. My sami musíme ukončit vytváření iluze oddělenosti svou kritizující, nespokojenou, podmiňující myslí.

K tomu je třeba vyváženosti. Stav moudrosti bez lásky popisuje sv. Pavel v 1. listu Korintským (aka "dunící kov a zvučící zvon"), ale pochopitelně je nežádoucí i láska bez moudrosti (což Pavel nepopisuje, protože židé byli/jsou inteligentní dost).
Ty se to sice snažíš dohnat čtením literatury, ale moc to neprospívá.

Ano, tou moudrostí je sútra srdce:

Když jednou dlel Buddha Šákjamuni ve společenství mnichů a bódhisattvů, jeho žák Šáriputra se obrátil k Avalókitéšvarovi. Zeptal se ho, jakým způsobem mají synové a dcery ze vznešených rodů studovat Pradžňápáramitu. Odpověď Avalókitéšvary pak tvoří hlavní část sútry.

Avalókitéšvara Šáriputrovi sdělil, že musí pochopit, že všech pět složek (rúpa, vedaná, saňdžňá, sanskára, vidžňána), ze kterých se skládá osobnost, jsou ze své podstaty prázdné. Prázdné je tedy i myšlení a poznání. Prázdné jsou všechny jevy; nemají počátek ani konec. Jádro sútry lze vystihnout takto:

„ Tvar není nic jiného než prázdnota, prázdnota není nic než tvar.[1] “
Po promluvě Avalókitéšvary se Buddha vynořil ze samádhi a pogratuloval Avalókitéšvarovi za jeho vynikající vyjádření prázdnoty. I ostatní přítomní včetně těch ze světa lidí, asurů, gandharvů a dévů nadšeně velebili Avalókitéšvaru.[2]

Nejen ji znát jako poučku - "má i Tvá osobnost není ničím".

Ale prakticky si být stále vědom toho, že ztotožňování Tebe, sebe, kohokoliv druhého s čímkoliv, není moudré.

Moudrost říká: "Nejsem nic".

[Linda]

Lída dostala psychickou artrózu a už sem nechodí.....

Občas to tu čtu, to stačí

Proč?

Vnímám určitý rozdíl mezi psychickou artrózou, Zdeňku, a mezi pochopením, že Jana nutně potřebuje druhé diskutující, aby jí oponovali: právě díky tomu se Jana může znovu a znovu v diskusích utvrzovat ve svém skálopevném mentálním přesvědčení.

To je ten hlavní důvod, proč už tady ani na inspiruj.cz nepíšu. Za mnoho let diskutování tady a předtím i na jiných fórech se ukázalo, že sebepoctivější snaha různých diskutujících jí v ničem nepomohla - naopak. Že jí to umožňuje dál a dál z vlastní vůle druhým dokazovat priority její vlastní mysli, která nedokáže ztichnout. Taky proto, že viewtopic.php?f=145&t=8308&start=75#p140799

Existují ale i ještě další důvody, proč necítím potřebu sem psát: po létech diskutování je stále zřejmější, že jakékoliv poznatky mohou být někomu druhému užitečné teprve když ten na koho jsme zareagovali už svými dosavadními zkušenostmi k takovému pochopení dozrál a v jeho projevu je znát zájem o další, jiné možnosti, jak dotyčnou záležitost vnímat. Dokud tenhle zájem chybí, automaticky zareaguje obhajobou svého dosavadního přesvědčení - liší se jen způsob, kterým to dá najevo: kultivovaně, věcně, případně mírně dožraně, až po... ... ... - podle své povahy.

Že nemá smysl se pokoušet někoho přesvědčovat je zřejmé i z faktu, že Probuzení to nedělají. Jednou přijela za Tomášovými na jejich chatu v Jílovém moje tehdejší kamarádka Marta, protože jsem se jí zmínila, že to jsou moji duchovní učitelé a že tam za nimi už řadu let jezdím. Probudilo to v ní zvědavost, co jsou zač, co by jí asi řekli, a tak se Míly zeptala, co by měla dělat. Míla jí odpověděla: "Vy to nepotřebujete." Marta se zatvářila spokojeně a odjela.

Já jsem se pak udiveně na Mílu zadívala - protože v Martině chování k lidem kolem bylo tolik neuvědomované agresivity, že postupně ztratila všechny přátele (byla jsem poslední a taky jsem naše kontakty za nějaký čas ukončila) a Míla, která vnímala, jaká energie z koho vyzařuje a viděla do každého jak do studánky, mi tehdy řekla: "Ona to opravdu nepotřebuje - nemá žádný zájem na tom v sobě pracovat."

[Jana]

Vnímám určitý rozdíl mezi psychickou artrózou, Zdeňku, a mezi pochopením, že Jana nutně potřebuje druhé diskutující, aby jí oponovali: právě díky tomu se Jana může znovu a znovu v diskusích utvrzovat ve svém skálopevném mentálním přesvědčení.

Lído, třeba je to přesně obráceně, třeba může být pro někoho štěstím, že blízká bytost také nalézá Boží království, o kterém mluví Ježíš, že také nalézá Nirvánu, o které mluví Buddha, že také nalézá sat-čit-ánandu, štěstí pravého Já, o kterém mluví Probuzení. Třeba tohle je ten pravý důvod, který dal vzniknout těmhle stránkám, z přejícnosti toho nejlepšího každé bytosti, z rozhazovačnosti jackpotu Boží lásky.

A dost možná tohle není nejšťastnější nabídka pro ty, kteří na něco takového nejsou připraveni.

Ten, kdo prochází nějakou fází nenalézání toho, po čem touží, se nemůže cítit obohacen potvrzováním, že je nalezeno,

že JE TO - to hledané, nikterak Tobě vzdálené, protože TY JSI TO, když je do Tebe opravdu viděno, jako do studánky.



Při setkávání s tím, kdo poznává Pravdu, se dozvídáme pravdu sami o sobě. Je v nás osvobozující přejícnost? Je v nás sjednocující a spojující láska?

Nebo je v nás sobecká chtivost, závist a nepřejícnost, která způsobuje tolikerou bolest, odpor, nepřijetí a odmítání?

Stačí nám ke štěstí, že JE TO?

Stačí nám ke štěstí, že ti, co se Probudili, jsou šťastní?

Nebo v sobě živíme iluzi oddělenosti bajkou o kyselých hroznech?

[Tara]

Pro Evu

Už mám z toho hlavu jak pátrací balón

Porád....

Ale ráda jsem viděla Lídu,

[Tara]

Ještě kdyby se tak objevil Kolomazník, to bych si tu pochrochtávala...

[miroslav]

Jenomže moc tomu nerozumím. Co to znamená užívat 2. a 3. čakru oddaným způsobem?

Oddaným způsobem je asi nevhodný pojem.
Trungpa v jednom cyklu svých přednášek už nevím ve kterém konkrétně (asi Transcending Madness) popisuje jak každý psychický stav má svoji sebestřednou (nevědomou) stránku a probuzenou stránku.
Například hněv je pro nevědomého stav směřující ho do pekelné říše. Probuzená (uvědomělá) neosobní stránka hněvu je naopak mocným nástrojem k probuzení, překonání, proniknutí atd.