Hmla píše: Tohle je loterie, kde hlavní výhra je doživotní nerozdělitelné pouto. A přece ne svazující.
miroslav píše:Hmla píše: Tohle je loterie, kde hlavní výhra je doživotní nerozdělitelné pouto. A přece ne svazující.
Dispozice k hluboké lásce mezi dvěma bytostmi je tak vzácné koření, že když se dva takoví řízením osudu najdou, rozhoří se mezi nimi oheň, který přejde v požár, který spálí jejich sebestředné zlozvyky. Zažívají skutečnou, hlubokou krásu a ta jen přilévá olej do ohně. Není tedy nejmenší důvod k rozdělení, hledání něčeho jiného. Naopak.
Překročí-li "přitažlivost" určitou kritickou mez, může pak obrazně řečeno taková láska fungovat jako černá díra, která vše vnější jen pohlcuje a proměňuje. Není z ní už úniku kvůli její velké přitažlivosti. Co taková láska "schvátí", nikdy nenavrátí. :-)
To je to svobodné "pouto" a nemusí být jen doživotní.
Hmla píše:Troška poezie od Džibrána:
Můj milý, odcházím do luk duší, ale na tento svět se vrátím. Neboť Aštarta přivádí zpět na tento svět duše milenců, kteří odešli na věčnost dříve, než mohli ochutnat požitků lásky a radosti mládí… Znovu se setkáme, Nátane, a společně budeme pít ranní rosu z kalichu narcisů a radovat se na slunci s polními ptáky…
Tara píše: já k sakru fakt nejsem trpělivá a Miroslav prdí na mé city, jen si z nich dělá srandu a kope do nich.
Ta terapie vnitřního dítěte mi přijde u Vás jako úkrok stranou. Skoro jako nezdravý přístup k životu. Když mluvíte o vnitřní holčičce, působí to na mne trochu až odpudivě. Jako náhražka vztahu k vlastnímu dítěti či náhrada lásky s někým druhým či náhrada zdravého přístupu k životu. Náhražka sebeuvědomění, náhražka vstupu do života sama za sebe, vstupu do života takového, jaký je. Žádná malá holčička ve Vás ve skutečnosti není. Jste jenom Vy. A Vy jste cenná lidská bytost. Když se nebudete rozdělovat na sebe a nějakou vnitřní holčičku, tak Vás teprve může mít někdo opravdu rád a Vy jeho. Celou duší a celým svým srdcem.
Nemáme tady žádný úkol, jedině že bychom si ho zadali sami.
Jak jsme seli a sejeme, tak sklízíme a budeme sklízet.
Podle mne je dobré směřovat k hlubšímu poznání sebe a toho všeho, které osvobozuje, než se vznášet na vlnách sebestředných iluzí, které nakonec vedou k utrpení a ještě větší nevědomosti a větší neschopnosti se z toho všeho dostat. Ani fyzická smrt nepomůže.
Ale vždyt mu taky hodně znamenáš, at už si to přizná nebo ne. Jste ve spojení, to se dá poznat. Potřebuje tvoji lásku, jinak by se k tobě neprojevoval a dal by ti tak možnost, aby ses odmilovala popř. zamilovala do někoho jiného (nebo do nikoho, což by bylo smutnější). A je mu důležité, aby se ti dobře dařilo, proto reaguje, když se trápíš.
Láska má vždy smysl - obohacuje, i když někdy může bolet.
Už tě do drží hodně let, takže nepodcenovat. Třeba jste partneří na úrovni duší (Seelenpartner) a tohle je příprava pro další život, kde se setkáte a budete spolu - kdo ví. Kdyby jste se setkali už ted, tak by ses třeba rychle odmilovala a z budoucího krásného setkáni v dalším životě by nebylo nic, protože v tomto životě by nebyla dokončena příprava. Možná jde o to trénovat trpělivost, která bude v dalším životě potřeba.
Život je plný kouzel a zázraků, nejen šedi a prázdnoty.
Tara píše:Takže nevylívala bych vaničku i s dítětem, že vnitřní dítě neexistuje, stejně tak že není nic takového jako plán duše, minulé životy, budoucí životy. V jistém náhledu se vše prolíná, (ne že neexistuje), to ano a jen Přítomnost, ale ne absolutně..., Přítomnost je vyústěním, momentálním stavem, podmíněným zkušenostmi z minulosti a tvořitelem nebo jak to napsat, budoucnosti...
miroslav píše:Tara píše:Takže nevylívala bych vaničku i s dítětem, že vnitřní dítě neexistuje, stejně tak že není nic takového jako plán duše, minulé životy, budoucí životy. V jistém náhledu se vše prolíná, (ne že neexistuje), to ano a jen Přítomnost, ale ne absolutně..., Přítomnost je vyústěním, momentálním stavem, podmíněným zkušenostmi z minulosti a tvořitelem nebo jak to napsat, budoucnosti...
Minulé a budoucí životy v čase a prostoru existují stejně jako náš současný život. S tou existencí plánů duše se mi to ale moc nezdá.
Vnitřní dítě je pracovní označení jedné složky osobnosti. Pokud si ale tuto složku naší bytosti personifikujeme a mluvíme si s ní, jako to předvádí na videu ta "terapeutka" Borovská, tak je to patologický přístup.
Proč teda teplouši tak bojují za to aby mohli mít mezi sebou něco jako manželství?
Měli by se asi podívat na toto video pana Havelky a třeba by je to přešlo.
Tara píše:miroslav píše:Dispozice k hluboké lásce mezi dvěma bytostmi je tak vzácné koření, že když se dva takoví řízením osudu najdou, rozhoří se mezi nimi oheň, který přejde v požár, který spálí jejich sebestředné zlozvyky. Zažívají skutečnou, hlubokou krásu a ta jen přilévá olej do ohně. Není tedy nejmenší důvod k rozdělení, hledání něčeho jiného. Naopak.
Překročí-li "přitažlivost" určitou kritickou mez, může pak obrazně řečeno taková láska fungovat jako černá díra, která vše vnější jen pohlcuje a proměňuje. Není z ní už úniku kvůli její velké přitažlivosti. Co taková láska "schvátí", nikdy nenavrátí. :-)
Většina z nás to, o čem píšeš, nezná a asi i těžko chápe = věří :-), ale co už, jako pohádka pro snění, proč ne.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník