Zdeněk píše:miroslav píše:Jak mohu pozorovat, tak zamilovanost není skutečný vztah s někým či s něčím. Skutečný vztah je vzájemný, prostý nějakých iluzí.
Na vztah musí být subjekt, já, a jeho objekt, ty/vy/ono. Subjekt určuje, vztahuje se, ke svému objektu, ale i objekt determinuje svůj subjekt (viz koan jak zní zvuk padajícího stromu v lese, kde nikdo není). Dualita pramenní z neduality přidáním iluze. Čili žádný vztah sám o sobě nemůže být prost iluze.
Vztah je užitečný, směřuje li k nedualitě. Sám však z neduality nevytáhne (nelze vytáhnout něco tím, co je ono samo - odtud bezvýchodnost polyteistických náboženství).
Bůh je Láska absolutní, protože k tomu žádný vztah nepotřebuje.
A co je to Láska? Není to náhodou Vztah? Sou-cit.
Vztah je cestou k překročení sebe, zanechání sebe - sebestřednosti, pocitu a myšlenky odděleného já
Probuzení (Míla Tomášová)Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.
Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.
V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.