Pro Miroslava

[miroslav]

Evidentně je to pro vás dva zatím mimo vaši zkušenost

[Tara]

To bude mít Miroslav radost, takový krásný příklad vztahu, až za hrob, dokonce nejen svého (sry za ev. Tary mdlobu:-).

Mi stačila už ta fotka té kočky, aby se mi udělalo blujno, nestačí, že se mi dělalo blujno včera zase z fotek toho šílené blázna Flegra :-)

[vostal petr]

Jasně jsem psal,

že to co předvádíš je evidentně kolektivistický blbnutí,

s kterým možná někoho oslovíš, ale zkus to třeba v náboženství nebo v politice,

u mě neuspěješ stejně jako neuspěla Jana,

která ani neuspěla s podobnejma kecama jaký vedeš i ty, že "Evidentně je to pro vás dva zatím mimo vaši zkušenost"


To vaše tomášovský pseudoduchovno mám prokouklý od začátku až do konce,

a na začátku byl jen neštatný mindrák a odmítání světa a ega,

páč todle ti ubližuje...

Je třeba na sebe zapomenout, k čemuž nejlépe poslouží serfování....

[vostal petr]

Mi stačila už ta fotka té kočky, aby se mi udělalo blujno, nestačí, že se mi dělalo blujno včera zase z fotek toho šílené blázna Flegra :-)

Mně se zase dělá blujno z Jany a Miroslava,

kočka je pouze spálená zatímco ti dva to maj vypálený zevnitř....

Čili navrch huj a vevnitř fuj (tajbl)

[lklknml]

Je třeba na sebe zapomenout, k čemuž nejlépe poslouží serfování....

Miroslav je sebezapomenut vztahem, ty zas surfováním, někdo třeba hraním her... vyjde to nastejno.

[P.N]

Mi stačila už ta fotka té kočky, aby se mi udělalo blujno, nestačí, že se mi dělalo blujno včera zase z fotek toho šílené blázna Flegra :-)

Mně se zase dělá blujno z Jany a Miroslava,

kočka je pouze spálená zatímco ti dva to maj vypálený zevnitř....

Čili navrch huj a vevnitř fuj (tajbl)

Miroslav není případ Jana. Každej jsme svůj vlastní případ včetně tebe, mě nevyjímaje. Vždyť je to absurdní, ten říká tomu že je mimo, a ten zas tomu. Ty seš alergickej na určity věci, a ten zas na jiný.. Já bych to vážně nebral.

[miroslav]

Tak jsem hledal na netu, jestli někdo jiný píše takové pitomosti jako já a našel jsem např. tohle:

Chuang-Po

"Kázání

Obyčejní lidé se rádi honí za jevy - náboženští lidé se rádi honí za myslí. Autentické cvičení spočívá v tom, že zapomeneme na oboje.

Je snadné zapomenout na jevy, avšak velmi těžké zapomenout na mysl. Lidé se neodvažují zapomenout na své mysli, protože se bojí, že spadnou do prázdnoty. Prostě nevědí, že prázdnota není prázdná. Není to nic jiného, než říše absolutního a pravdivého.

Od doby, která je bez počátku, je naše autentická přirozenost tak stará jako obloha. Nikdy se neobjevila, nikdy nezmizela. Není nikdy pošpiněná ani očištěná, nikdy hlučná ani tichá. Není ani mladá, ani stará.

Moudrost ji nemůže znát, slova ji nemohou zachytit.

Bódhisattvové a Buddhové ji sdílejí se vším, co se hýbe. Tato autentická přirozenost je Mysl. Mysl je Buddha. Buddha je Dharma. Vytvářet své vlastní kategorie znamená plodit věčné bloudění. Je nemožné porozumět Mysli myslí, hledat Buddhu Buddhou, uchopit Dharmu Dharmou. Přijdete k tomu přímo; stačí tichá souhra.

Nezatemňujte svou autentickou přirozenost, nesnažte se ji zdobit. Je stejná jako nesmírná obloha, která pokrývá všechno a nic nezadržuje, dokonce ani klenoty a diamanty, které byste na ni chtěli pověsit.

Zapomeňte na sebe. Pak se budete přirozeně shodovat se světem absolutna a dosáhnete dokonalé svobody. To je podstatné."

[vostal petr]

Mně se ale líbí, když je mně blujno...

[vostal petr]

Tak jsem hledal na netu, jestli někdo jiný píše takové pitomosti jako já a našel jsem např. tohle:

No prostě nejsi jedinej kdo píše hovadiny,

co na tom ?

Uvolnit se od sebe není zapomenout na sebe,

zapomenout na sebe dokáže každej pitomej serfař jako je třeba Jana...

[vostal petr]

Vždyt na tom serfování v podstatě nic není,

potřebuješ leda jednu štastnou myšlenku a už si zvesela serfuješ na vlně svý touhy,

pěkně se ztotožníš s činností a pěkně zapomeneš na sebe...

V podstatě takový štastný pseudoduchovno, pokud tedy použiješ k tomu serfování nějakou tu vlnku z výběrů duchovních praxí,

jinak můžeš serfovat na čemkoliv, pocity "štěstí" jsou z toho pak výceméně stejný...

[vostal petr]

výceméně

Jsem nákej natvrdlej, asi jsem se tím tady nakazil,

blbost je totiž stejně přenosná jako ten korunavirus...

Jdu si umejt ruce a trošku ublejt, to na virus prej zabírá...

[vostal petr]

Vždyť je to absurdní, ten říká tomu že je mimo, a ten zas tomu.

Ale není,

jak jinak se zbavit víry než pomocí vířivého tance stále dokola ?

Prášky na "víru, naději a lásku" ještě prozatím nikdo nevynalezl, je prostě třeba se vyvířit...

[vostal petr]

Miroslav není případ Jana.

Na těch dvou mně až tak nesejde,

jako spíše na tom sebevoblbovacím principu touhy - totiž "víry, naději a lásce"

[P.N]

Miroslav není případ Jana.

Na těch dvou mně až tak nesejde,

jako spíše na tom sebevoblbovacím principu touhy - totiž "víry, naději a lásce"

Protože to vidíš v tomto jinak, a chceš to uvést na svou "správnou" míru. No jiná míra v tom není než tvoje, v tomto případě. Ale říkám Miroslav je jinde než Jana. A ty jsi zase jinde. No tak co asi s tím?

[lklknml]

Ono sebezapomenutí ve vztahu je analogické sebezapomenutí při běžné souloži. Intenzívní satisfakcí živočišného, tělesného já je duchovní já vytěsněno, z čehož se pak stává habitus, zvyk.

Intenzívní satisfakcí duševního já skrze vztah (viz zamilovanost třeba) je duchovní já vytěsněno zrovnatak, nicméně ona satisfakce nevyprchá tak snadno jako u tělesného já a rozum duševního já je této satisfakci, tomuto chtění, podřízen. Proto je mnohem těžší se z tohoto habitu vymanit (po vzoru Miroslava totiž rozum neřeší zda, ale jak).

Odstranění habitu duševního já se může uskutečnit skrze Temnou noc smyslů. Pak může nastat Temná noc ducha, ukřižování v pravém slova smyslu.

[miroslav]

Ono sebezapomenutí ve vztahu je analogické sebezapomenutí při běžné souloži. Intenzívní satisfakcí živočišného, tělesného já je duchovní já vytěsněno, z čehož se pak stává habitus, zvyk.

Intenzívní satisfakcí duševního já skrze vztah (viz zamilovanost třeba) je duchovní já vytěsněno zrovnatak, nicméně ona satisfakce nevyprchá tak snadno jako u tělesného já a rozum duševního já je této satisfakci, tomuto chtění, podřízen. Proto je mnohem těžší se z tohoto habitu vymanit (po vzoru Miroslava totiž rozum neřeší zda, ale jak).

Odstranění habitu duševního já se může uskutečnit skrze Temnou noc smyslů. Pak může nastat Temná noc ducha, ukřižování v pravém slova smyslu.

Zajímavé zamyšlení.
Jak mohu pozorovat, tak zamilovanost není skutečný vztah s někým či s něčím. Skutečný vztah je vzájemný, prostý nějakých iluzí. Zamilovanost je vztah pouze se svými představami a očekáváním.

Třeba vztah k Bohu bývá často podobně iluzorní jako ta zamilovanost.

Nicméně může být i skutečný vztah s Bohem (Otcem) případně guruem i partnerem, což je ale velice vzácné.

[P.N.]

No tak je tu orgasnus, a co. Záleží na každým, jestli to je pro něj jen uvolnění, anebo chová k milujícímu hluboký cit.

"zda" se něco přihodí versus "jak" se to přihodí... To jsou dva pokrevní bratři, nelze oddělit.

Jj, může se to tak uskutečnit...

[vostal petr]

No jo Mirku,

ty máš totiž v prdeli dirku,

my ale dirku nemáme,

na opravdovej vztah marně čekáme,

prozatím se tlučem jak se dá,

i sex bez vzahu je paráda,

když jsi celej bez sebe,

pak zapomeneš na sebe,

je zde pouze trtkošení

co v nirvánu se lehce změní...

[vostal petr]

Záleží na každým, jestli to je pro něj jen uvolnění, anebo chová k milujícímu hluboký cit.

No jasně,

jenže uvolnění není na sebe zapomění v nějakém milujícím vztahu, to je naopak jen serfování na pocitech...

No von zase bude tvrdit, že tomu nerozumíme, páč to nejsou pocity ale svatý hovno...

[vostal petr]

což je ale velice vzácné.

To víš že jo,

ale jen pro tebe, pro nás je to stará vesta pro začátečníky...