Pro Miroslava

[Vostálník]

Postav se na hlavu...

[Pedriito]

Postav se na hlavu...

To už bych asi nedal

Ale ověřím to!

[Mudrc]

Ještě mě jako duchoborce napadá Dodo, jestli Jana nepopírá své lidství.

Přeci je TO, tak nemůže být člověk. Nebo žena. Nebo - pokud nedejbože klesne až na samé dno neprohlédnuté iluze -, tfuj, muž.

[Mudrc]

Ztotožnění s tělem, tedy víra, že jsi tělo, je základ toho, čemu říkají Probuzení nevědomost a co je možné prohlédnout jako iluzi.

Iluze je, že neztotožňování s tělem je probuzení. Můžeš prostě nahradit tělo jinou iluzí.

[Mudrc]

Ještě mě jako duchoborce napadá Dodo, jestli Jana nepopírá své lidství.

Přeci je TO, tak nemůže být člověk. Nebo žena. Nebo - pokud nedejbože klesne až na samé dno neprohlédnuté iluze -, tfuj, muž.

Neboli Janiny TO je abstrakce, výtvor mysli.

Protože aby TO bylo např. toto tělo, to mysl nepojme.

Nicméně Bůh je všechno ve všem.

Amen.

[Pedriito]

Ještě mě jako duchoborce napadá Dodo, jestli Jana nepopírá své lidství.

Přeci je TO, tak nemůže být člověk. Nebo žena. Nebo - pokud nedejbože klesne až na samé dno neprohlédnuté iluze -, tfuj, muž.

Neboli Janiny TO je abstrakce, výtvor mysli.

Protože aby TO bylo např. toto tělo, to mysl nepojme.

Nicméně Bůh je všechno ve všem.

Amen.

Amen.

[Jana]

Přeci je TO, tak nemůže být člověk. Nebo žena. Nebo - pokud nedejbože klesne až na samé dno neprohlédnuté iluze -, tfuj, muž.

Přihořívá,

Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno co je.

Skrz smyslové vnímání a mysl se TO jeví jako rozmanité.

V Probuzení je jasné, že TO má stále stejné kvality, nijak se TO nemění. Proto je TO Skutečné, proto TO je věčné.

Má TO paradoxní kvality Moudrosti a Lásky.

Nejsem nic = Moudrost (proto ta absolutní svoboda a nezranitelnost, proto ta absence utrpení)

Jsem vším = Láska (proto ten ráj, Boží království, sat-čit-ánanda)

Nicméně Bůh je všechno ve všem.

Bůh je TO

Amen

[Vostálník]

Nejsem nic = Moudrost (proto ta absolutní svoboda a nezranitelnost, proto ta absence utrpení)

Jsem vším = Láska (proto ten ráj, Boží království, sat-čit-ánanda)

Tvá voblíbená mantra o utrpení a lásce...

Je vidět co tě tlačí do prdele...

[Vostálník]

V Probuzení je jasné,

V tom tvém pitomém Probuzení asi jo, tam je jasný jakýkoliv hovno co mysl vyprodukuje,

ale jinak

v probuzení není nic jasné páč komu by co mělo bejt jasný ???

[Jana]

Je mně naprosto u prdele že jsi láska která je vším a že jsi ničím a nic se tě nemůže dotknout,

to jen tvá pomatená posedlost a touha ...

Z pohledu nevědomosti a v představách, že TO tady není, se TO může jevit jako touha.

S poznáním, že TO je vším....


po čem víc by chtěl kdo ještě toužit?

[Mudrc]

Skrz smyslové vnímání a mysl se TO jeví jako rozmanité.

V Probuzení je jasné, že TO má stále stejné kvality, nijak se TO nemění. Proto je TO Skutečné, proto TO je věčné.

Ze smyslového vnímání mysl abstrahuje (z lat. abs-trahere, odtáhnout, odvléci, oddělit, jak psáno na wikipedii) znaky, které jsou společné jednotlivým konkrétním smyslovým vjemům.

Tak kupř. si mysl všimne, že mužské tělo má přeci jenom něco společného i s ženským tělem, takže nakonec, i ženské tělo pojme, do pojmu člověk. Všimne si, že se odlišují od zvířat.

Nu, a takhle můžeš pokračovat, abstrahovat, až najdeš společný znak ve všem smyslovém vnímání, až najdeš to tvoje TO.

Ale Bůh není abstrakce. Nenechá se myslí lapit do jejich pojmů.

Samozřejmě, abychom se domluvili, tak musíme používat pojem Bůh, protože prostě řeč nic dalšího nemá.

Takže to tvoje TO pusť.

[Mudrc]

Jana?

Vostál?

[Vostálník]

Ale ne ,

to je jenom kočka co se kamarádí s polštářem,

proto do něj dělá to svý duciduci...

[Vostálník]

Pro Miroslava


Mirku, Mirku,

máš v prdeli dírku,

a v tý dírce hovínko,

kouká ven jen malinko,

ale Jana tvrdí,

že prej hrozně smrdí,

ale prej to nevadí,

blaženost ji oblaží

Mně to ale vadí,

páč nemám rád smrady,

já rád vůni duchovní,

což hovínko fakt není,

není hovno jako hovno,

je i hovno co mu není rovno

to ale není ten tvůj případ,

takže byl to blbej nápad

psát že máš v prdeli dirku

ale zabavil jsem se tím chvílku

sedla na mě totiž můza

ovšem tadle básen - to fakt je hrůza !!!

[Návštěvník]

komu by to mělo být jasný, když zde není ego ???

Ego je iluzí oddělenosti, protože prostřednictvím této iluze vidíme sebe jako oddělené individuality, izolované od ostatních a od světa kolem nás. Tato iluze oddělenosti vytváří separační sílu a nutí nás chránit a bránit naše ‘já’, což často vede k konfliktům a nedorozuměním.

Setkávání s pravdou, že ego není naším pravým Já, že ego není skutečné, může probouzet strach ze zániku, ze smrti
a tím způsobovat frustraci. Tato frustrace může být způsobena tím, že se ego (mysl) snaží udržet svou existenci a odolávat jakékoliv myšlence, která by mohla ohrozit jeho přežití. Když se setkáme s pravdou, že naše ego je pouze iluze, může to vyvolat pocit strachu a nejistoty, protože to znamená, že musíme přehodnotit naše chápání sebe sama a světa kolem nás.

V egu je strach ze smrti, osvícení znamená konec jeho existence.

Osvícené bytosti nemají ze smrti strach, protože si uvědomují, že jejich pravá podstata není omezena na jejich fyzické tělo nebo ego. Uvědomění celistvosti vede k hlubokému pocitu míru a klidu, i v okamžiku tělesné smrti.

Když ego zmizí, zůstane pouze jednota - stav, kdy neexistují žádné hranice mezi ‘mnou’ a ‘ostatními’. Tento stav může být také popsán jako stav plného uvědomění nebo osvícení. A tudíž je tady pouze uvědomění jasnosti bez nutnosti ztotožňování s představou individuality, které to je jasné.

[Pedriito]

Počkej, to už je leden!

[Pedriito]

Nojo....
Vzbudil jsem se kránu
A vzrcadle zjistil, že mám ránu.
A rána mi říká, blbečku, to je prána.

[Mudrc]

komu by to mělo být jasný, když zde není ego ???

Ego je iluzí oddělenosti, protože prostřednictvím této iluze vidíme sebe jako oddělené individuality, izolované od ostatních a od světa kolem nás. Tato iluze oddělenosti vytváří separační sílu a nutí nás chránit a bránit naše ‘já’, což často vede k konfliktům a nedorozuměním.

Setkávání s pravdou, že ego není naším pravým Já, že ego není skutečné, může probouzet strach ze zániku, ze smrti
a tím způsobovat frustraci. Tato frustrace může být způsobena tím, že se ego (mysl) snaží udržet svou existenci a odolávat jakékoliv myšlence, která by mohla ohrozit jeho přežití. Když se setkáme s pravdou, že naše ego je pouze iluze, může to vyvolat pocit strachu a nejistoty, protože to znamená, že musíme přehodnotit naše chápání sebe sama a světa kolem nás.

V egu je strach ze smrti, osvícení znamená konec jeho existence.

Osvícené bytosti nemají ze smrti strach, protože si uvědomují, že jejich pravá podstata není omezena na jejich fyzické tělo nebo ego. Uvědomění celistvosti vede k hlubokému pocitu míru a klidu, i v okamžiku tělesné smrti.

Když ego zmizí, zůstane pouze jednota - stav, kdy neexistují žádné hranice mezi ‘mnou’ a ‘ostatními’. Tento stav může být také popsán jako stav plného uvědomění nebo osvícení. A tudíž je tady pouze uvědomění jasnosti bez nutnosti ztotožňování s představou individuality, které to je jasné.

Ve skutečnosti každé vysvětlení, jak to je, se kterým je mysl spokojena, že na to konečně přišla, je iluze. Neříkám, že jsem ji prohlédl, ale aspoň tohle vím.

Je to jako být spokojen, že jsem našel tu správnou mapu. Že už konečně vím, jak ta krajina vypadá. A sednout si spokojeně na prdel. Případně při nespokojenosti trošku víc zapátrat v mapě.

[Vostálník]

Když ego zmizí, zůstane pouze jednota - stav, kdy neexistují žádné hranice mezi ‘mnou’ a ‘ostatními’.

Co to je za katolicismus ???

Když ego zmizí, zůstane pouze jednota - stav, kdy neexistují žádné hranice mezi ‘mnou’ a ""projeveným světem" !!!!

[Návštěvník]

https://www.youtube.com/watch?v=M-K56k-DkCE