Poradna zdarma

Ahoj Miroslave, možná jsi přehlédl, tak se znovu připomínám a dopředu popř. děkuji za vložení.

Na vlákně Rána zenovou holí jsem včera psala toto, když ne pro někoho jiného, tak pro mne, ráda bych si ta slova od ET přečetla znovu. Pokud bys našel, budu ráda.

"Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo".

:-)

Ono to chce mít zažité, o čem to je....

Někde, snad na stránkách Petra Pavlíka, ale možná ani ne, to, co myslím,to pojednání o makrokosmu a mikrokosmu, dával kdysi Miroslav na Jitřní zemi....?
Od Eduarda Tomáše, snad to byla jeho přednáška v Unitarii....

Možná ji má Miroslav někde k dispozici a dá ji sem, třeba na nové vlákno...

"Střet" a prolínání světů.... :-), vnitřního a vnějšího a Celku, Jednotě....

Jen pro skutečně zralé...

:-)

Miroslave, jestli to čteš, mohl bys, prosím, zde dát tu přednášku, určitě nejlépe na nové vlákno....


Děkuji.

Tara píše:
Někde, snad na stránkách Petra Pavlíka, ale možná ani ne, to, co myslím,to pojednání o makrokosmu a mikrokosmu, dával kdysi Miroslav na Jitřní zemi....?
Od Eduarda Tomáše, snad to byla jeho přednáška v Unitarii....

O ničem takovém bohužel nevím. Jestli to nebyl někdo jiný.

miroslav píše:

Tara píše:
Někde, snad na stránkách Petra Pavlíka, ale možná ani ne, to, co myslím,to pojednání o makrokosmu a mikrokosmu, dával kdysi Miroslav na Jitřní zemi....?
Od Eduarda Tomáše, snad to byla jeho přednáška v Unitarii....

O ničem takovém bohužel nevím. Jestli to nebyl někdo jiný.

Aha, tak to bych na 99% řekla, že jsi to tam dával ty. A myslím, že to bylo v rámci diskuzních příspěvků, ne článků na hlavní stránce..
Navíc to byl záznam z přednášky z Unitárie, ....

Možná by si vzpomněla Lída, který příspěvek myslím... hm..

miroslav píše:

Zdeněk píše:Buďme na frustrovaného dědu shovívaví. :-)

Já nejsem frustrovaný

Pochopitelně, vždyť duchovně vyspělý, uvažuješ o založení duchovní školy, tak jak bys mohl být frustrovaný...

Jenomže i Tomáš byl leckdy frustrovaný, i Míla. Frustrace totiž k duchovní cestě neoddiskutovatelně patří, mystika světla je o vytváření iluzí. Iluzí, do kterých se před frustracemi utíká. Čímž se posilují. Až dosáhnou značných rozměrů. Vezmi si třeba tuhle tvoji. Za pár minut (pokud ti budu fandit tak desítek minut) si se svojí nevalnou angličtinou přečteš studii vědců a přisoudíš jim nesmyslně zjednodušené závěry, které neudělali. Přičemž ta problematika je tak složitá, že jí jako laici můžeme jen velmi nezřetelně chápat. Není jen tak napsat vědeckou práci a uveřejnit ji v odborném tisku, ti lidé (navíc 4 lidé) mají vědu jako svou dlouholetou profesi, nemohou si dovolit z ležérnosti napsat nějakou blbost, která by je ve vědeckém světě znemožnila (jednou publikované navždy publikované).
A tuhle skutečnost, své reálné postavení ve světě, si ve své sebeidolizační fikci vůbec neuvědomuješ. Neb jsi jí zfetovaný. Nu a absťák je ta frustrace. Pokud jí nemáš, ani jsi ještě s cestou nezačal.

Zdeněk píše:

miroslav píše:

Zdeněk píše:Buďme na frustrovaného dědu shovívaví. :-)

Já nejsem frustrovaný

Pochopitelně, vždyť duchovně vyspělý, uvažuješ o založení duchovní školy

Já neuvažuji o otevření nějaké duchovní školy. Ale o tom, že si své poznání zkušenost, příklad nebudu nechávat jenom pro nás - pro mne a moji ženu. Jinak, jak sis mohl všimnout se držím v pozadí, v anonymitě, spíše v odmítání, obecnosti, ne-odpovědnosti.
Ono někoho ovlivnit, být pro někoho někým, na koho se spolehne, je velká spoluodpovědnost, osudový závazek podobně jako když vychováváš dítě. A když už to je, tak to musí stát za to. Tedy že to nemůžeš odmítnout.

miroslav píše:Tedy že to nemůžeš odmítnout.

Jistě. Akorát je tu jeden detail – kde nic není ani smrt nebere neboť subjekt odmítání/přijímání zemře. A to nikoli intelektuálně, ale reálně.
A ten detail je právě ten rozdíl mezi duchovní iluzí a duchovní cestou.

Zdeněk píše:

miroslav píše:Tedy že to nemůžeš odmítnout.

Jistě. Akorát je tu jeden detail – kde nic není ani smrt nebere neboť subjekt odmítání/přijímání zemře. A to nikoli intelektuálně, ale reálně.
A ten detail je právě ten rozdíl mezi duchovní iluzí a duchovní cestou.

Aby ten subjekt mohl zemřít, nmůže mít žádné dluhy, závislosti atd. A práce na tom, je reálnou duchovní cestou. Cestou k zániku toho subjektu.

"Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."

miroslav píše:Já neuvažuji o otevření nějaké duchovní školy. Ale o tom, že si své poznání zkušenost, příklad nebudu nechávat jenom pro nás - pro mne a moji ženu. Jinak, jak sis mohl všimnout se držím v pozadí, v anonymitě, spíše v odmítání, obecnosti, ne-odpovědnosti.
Ono někoho ovlivnit, být pro někoho někým, na koho se spolehne, je velká spoluodpovědnost, osudový závazek podobně jako když vychováváš dítě. A když už to je, tak to musí stát za to. Tedy že to nemůžeš odmítnout.

Je-li to tvůj osud nedmítneš. Nedmítneš to tomu, kdo pokorně přijde a ani on neodmítne.
Ty to záležitosti nejsou v rámci lidské volby.
Pak ani odpovědnost neleží na lidských bedrech, ale na tom, kdo takové setkání spískal.

miroslav píše:Aby ten subjekt mohl zemřít, nmůže mít žádné dluhy, závislosti atd. A práce na tom, je reálnou duchovní cestou. Cestou k zániku toho subjektu.

"Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře."

Jak kdo nemůže mít žádné dluhy, závislosti atd. Ti, kteří již nejsou pod Zákonem, jsou z dluhu osvobozeni:
Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

A o těch ostatních píše sv. Pavel v Listu Římanům:
všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Čili tvoje cesta Miroslave, nemá žádný konec, budeš cestovat (zbavovat se dluhů) bez konce. Neboť jak praví Ježíš Nazaretský - Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Tedy cestou křížovou.

Zdeněk píše:Jistě. Akorát je tu jeden detail – kde nic není ani smrt nebere neboť subjekt odmítání/přijímání zemře. A to nikoli intelektuálně, ale reálně.
A ten detail je právě ten rozdíl mezi duchovní iluzí a duchovní cestou.

No tohle je tvůj nejcennější poznatek, cpeš ho jako argument všude. Zní to jako pravda, ale tobě se to stalo omylem. Opakuješ slova, jejichž význam sám nedohlédneš. A tento tvůj poklad, že nejvíc shazuje. Radostná zvěst se mění v břemeno, v kámen. Kdybys to odložil ulevilo by se ti. Ale to ty neudeláš, v tvých očích je to poklad.

Réza píše:

Zdeněk píše:Jistě. Akorát je tu jeden detail – kde nic není ani smrt nebere neboť subjekt odmítání/přijímání zemře. A to nikoli intelektuálně, ale reálně.
A ten detail je právě ten rozdíl mezi duchovní iluzí a duchovní cestou.

No tohle je tvůj nejcennější poznatek, cpeš ho jako argument všude. Zní to jako pravda, ale tobě se to stalo omylem. Opakuješ slova, jejichž význam sám nedohlédneš. A tento tvůj poklad, že nejvíc shazuje. Radostná zvěst se mění v břemeno, v kámen. Kdybys to odložil ulevilo by se ti. Ale to ty neudeláš, v tvých očích je to poklad.

Představa, že cesta křížová je procházka růžovou zahradou, je docela mylná.
Nicméně jak píše Jan Tauler, stádia jsou různá a já nejsem žádný učitel natož žen (natož samolibých).

Ale Miroslav mě žádal ať jdu do něj no tak má. Není slečinka.

Je fajn, že se chceš o poklad podělit.
Jsi vlastně zakuklená dobrá duše.
Trochu to maskují ty občasné urážky, ale jinak - srdce na dlani.

Zdeněk píše:

Réza píše:

Zdeněk píše:Jistě. Akorát je tu jeden detail – kde nic není ani smrt nebere neboť subjekt odmítání/přijímání zemře. A to nikoli intelektuálně, ale reálně.
A ten detail je právě ten rozdíl mezi duchovní iluzí a duchovní cestou.

No tohle je tvůj nejcennější poznatek, cpeš ho jako argument všude. Zní to jako pravda, ale tobě se to stalo omylem. Opakuješ slova, jejichž význam sám nedohlédneš. A tento tvůj poklad, že nejvíc shazuje. Radostná zvěst se mění v břemeno, v kámen. Kdybys to odložil ulevilo by se ti. Ale to ty neudeláš, v tvých očích je to poklad.

Představa, že cesta křížová je procházka růžovou zahradou, je docela mylná.
Nicméně jak píše Jan Tauler, stádia jsou různá a já nejsem žádný učitel natož žen (natož samolibých).

Ale Miroslav mě žádal ať jdu do něj no tak má. Není slečinka.

Ty si vážně vystačíš sám? Kde v příspěvku výše píšu o procházce růžovou zahradou?
Naopak píšu o obtížnosti odložit poznatek, či názor.

Dovedeš zareagovat na to, co je psáno?

Hehe,
nějak se nám Zdeněk zacyklil.

Asi je to tu nakažlivé.
Jen so každý vybyre na čem.
Vostál hovna, Jana SČA a Zdeněk křížovou cestu.

Návštěvník píše:Hehe,
nějak se nám Zdeněk zacyklil.

Asi je to tu nakažlivé.
Jen si každý vybere na čem.
Vostál hovna, Jana SČA a Zdeněk křížovou cestu.

Ano, jen si vybrat, jestli se válet v hovnech, mít tělo přitlučené na kříži, nebo se blahem rozplývat v Bytí.

A není to jedno?
Jedno jediné?

Vopičák píše:A není to jedno?
Jedno jediné?

Ó, ano, jedno jediné.
I když někdy maskou mysli blaha zbavené.

Réza píše:Ty si vážně vystačíš sám? Kde v příspěvku výše píšu o procházce růžovou zahradou?
Naopak píšu o obtížnosti odložit poznatek, či názor.

Není to tak, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás.

Neboli duchovní cesta není psychoterapie, spiritualita je mimo její obor.

Sorry, ale vedeš úvahy jak neznaboh.

Zdeněk píše:

Réza píše:Ty si vážně vystačíš sám? Kde v příspěvku výše píšu o procházce růžovou zahradou?
Naopak píšu o obtížnosti odložit poznatek, či názor.

Není to tak, že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás.

Neboli duchovní cesta není psychoterapie, spiritualita je mimo její obor.

Sorry, ale vedeš úvahy jak neznaboh.

Sorry, ale neznabohem jsi spíš ty, když nemáš Boha za víc než objekt.
Nebo snad vnímáš, že tě Bůh miluje?
Btw, kde jsem kdy kde psala, že duchovní cesta je psychoterapií?

Stále reaguješ na něco, co já do toho nevkládám, jak jsem psala, vystačíš si v diskuzi sám.
Aby bylo jasno:
Věřím v Boha. Bůh pro mě není objekt. Je bezpředmětnou skutečností. Živý, nekonečný, nezrozený, nestvořený, nepojmenovaný.
Duchovní cesta není psychoterapií. Vhodná však psychoterapie může být podpůrnou metodou na duchovní cestě, stejně jako meditace, dechová cvičení, chanting, zpěv, tanec, tělesná cvičení (hátha jóga, tajči...) atd atp.

K poznání boha je potřeba nejvyšší oběť, obětovat sám sebe. To znamená svou představu o sobě. A někdy tomu předchází ztráta představy o Něm. Tento úsek duchovní cesty je nazýván temnou nocí. A je to děsivé a hodně bolestivé, protože tu zůstává představa "já" a mizí představa Boha a to "já" je najednou osamoceno. Nemá tu obrovskou podporu, kterou cítilo. Toto se nemusí dít v každém případě a v každém případě stejně intenzivně. Podle mě se to děje lidem, kteří mají k Bohu velký citový vztah, proto je to hojně popsáno v křesťanské literatuře. Těm, kteří uvažují o Bohu jen v intelektuální rovině, nebo vůbec jako např. budhisti se to nestává. Něco podobného se však může dít, když najednou přestanou být zakoušeny určité stavy v meditaci. Vypadá to, jako naprostý debakl, ale naopak je to znamení, že je čas jít hlouběji.

Jo a teď mi možná došlo, ale fakt možná, protože s tebou jeden nikdy neví, že jsi myslíš, že odkládání názoru je psychoterapií.
Nikoliv to je ta pravá duchovní cesta směřující k smrti ega. Odkládání názorů je zahřívací kolo před odložením představy o sobě samém.


Tady máš dost materiálu, zkus pro změnu vyvracet, to si myslím.