Rituál dosažení aneb jak upsat duši ďáblu
Napsal: úte 29. kvě 2018 10:58:39
Když už zde v poslední době čerpáme poznatky z videí pana Havelky, zastavil bych se u jednoho velmi toxického a návykového (podobně jako heroin) v případě následování
"Sjíždím" videa pana Havelky náhodně, a teď jsem narazil na výše uvedená videa a docvaklo mi konečně, co se to vlastně vine celým seriálem videí jako černá nit, proč mi některé myšlenky pana Havelky připadaly zvrácené a nepravdivé, vedle mnoha dobrých myšlenek a postojů (například idea a rituálu přejetí je prospěšná). Teď se mi to vyjasnilo a vysvětlilo. Pokusím se to vysvětlit.
Jak říkají probuzení, realizovaní i normální dobří lidé žijící v pravdě: podle jejich zkušenosti je lidská přirozenost - bytí samo - vnitřně klidné, blažené, láskyplné, naplněné a navenek radostné a činorodé.
Toto bytí samo vnitřně nic nechce, necítí se být něčím či někým, necítí, že něco má - i když je třeba obklopeno bohatstvím či vybaveno mimořádnými schopnostmi. I když toho třeba ví více, než my všichni dohromady, nemá pocit, že něco ví. A tak radostně plyne bytím, otevřeno všemu, co přichází a vše, co přichází přináší, přichází v pravý čas a přináší poznání. Jediná touha (oheň), která zůstává je láska k Pravdě, "sou-cit" s Pravdou. A ta Pravda je poznávána ve všem a ve všech.
Problém nastává, když je duše nakažena samosvojností.
Tento pojem formuloval a popsal Jan Ámos Komenský ve svém dílku "Labyrint světa a ráj srdce":
"Že příčina a počátek našeho z centrum vystupování a tak všeho kolotání a trápení samosvojnost jest.
Jest pak samosvojnost, když člověk Bohem a řádem jeho svázán býti sobě zošklivě, sám svůj chce býti; sám svůj totiž rádce, svůj vůdce, sám svůj opatrovník, sám svůj pán, summou sám svůj bůžek. To jest začátek všeho zlého."
Naše nespokojenost s tím, co přichází, naše závistivost, mindráky, psychologické závislosti atd. atd. v nás budí různá přání a představy o tom, co by nás učinilo šťastnými, protože tak, jak jsme, se šťastní necítíme.
Život pana Havelky, jak ho popisuje na svých stránkách i ve svých videích, je příkladem takového samosvojného způsobu bytí a jeho hitech technologie, zejména setba a rituál dosažení (kombinace pranajámy a vizualizace) patří k těm, které už překračují bezpečné meze běžného lidského "mlácení se v bandě", protože pro splnění SVÝCH přání používá techniky původně tajné, vyvinuté a určené jen pro pomoc při hledání Pravdy.
Jak píše Eduard Tomáš v úvodu "Tajných nauk Tibetu":
"Končím varování ústy nejpovolanějšího, svatého guru Bílé dynastie, velikého Marpy - překladatele: "Jestliže tyto pravdy budou zaměněny k rozhojnění pozemských nicotností bude vzbuzen hněv bohů a stane se cosi strašlivého!!"
Co se tak zlého může stát, ptáte se. Pan Havelka je teď úspěšným terapeutem, peníze se mu jen sypou, tak mu to přejme, ne?
Tyto techniky jsou opravdu účinné. Jsou-li použity ke splnění nějakého sobeckého přání, dokážou ohnout náš osud tak, že nám osud "půjčí" další "částku", která nás přechodně učiní zase spokojenými, ale náš osudový dluh tím ještě více naroste a stane se ještě hrozivější. Dostáváme se tak do osudové dluhové pasti.
Uvědomil jsem si, jak je tento jev archetypálně vyjádřen v pohádkách o upisování duše ďáblu za splnění nějakého přání (krásného bohatého ženicha a podobně).
Tohle téma zpracoval také Goethe ve svém "kultovním" Faustovi.
Velkým a vytrvalým sobeckým přáním, je-li ještě zesíleno tantrickou technikou, jak to předvádí pan Havelka, přivolá se příslušný Mefistofeles, který nám pak pomáhá a radí nám na cestě k dosažení našeho přání, dokáže dokonce pro nás dělat zázraky ("To koukáš ..." jak říká pan Havelka)
Tím rádcem, tím pomocným Mefistofelem je to "nahoře", s čím se pan Havelka při realizaci svých přání radí a co mu také pomáhá. "Rady" Mefistofela se podobně jako ve Faustovi zaměřují na postupnou účelovou relativizaci obecného dobra a zla ("dobrem a mojí misí je, když jsem spokojený"), vytlačování svědomí jako zbytečného trapitele, odmítání etiky, tradic, rodičů, smyslu mateřství, tradiční moudrosti (náboženství, duchovní nauky) atd. jak to můžeme slyšet ve většině videí pana Havelky.
Říká se, že čertovo zlato se změní na prach. Ukázkově je to vidět třeba na vztahu pana Havelky s krásnou mladou dívkou jeho druhou manželkou, kterou si modlitbami a zpíváním přivolal, se kterou také krátce prožil štěstí a naplnění, než se toto nezasloužené "čertovo zlato" změnilo na prach. Následně se opět dostavily osudové "abstinenční příznaky" - deprese a strach a to silněji než kdy dříve, jak tuto situaci výstižně popisuje pan Havelka ve svém prvním (a nejlepším) videu:
Někdy v roce 2004 jsem se psychicky cítil velice bídně. Užíval jsem antidepresiva a vůbec už mi nepomáhala. Každé ráno jsem se budil nejpozději v pět hodin a během vteřiny na mě skočily hrůza a úzkost, které na mě jakoby číhaly celou noc. V tu ránu jsem byl zpocený úplně do mokra. Věděl jsem, že už nemá cenu zůstávat dál v posteli, vstal jsem a šel do prázdného obýváku, kde jsem zaklekl před oltář, meditoval, zpíval a modlil se. Zkoušel jsem všechno možné i nemožné, abych se z toho dostal, poněvadž mi bylo příšerně. Toho, co jsem mohl zkoušet, jsem měl docela dost: různé autogenní tréninky, meditační návyky, mantry, modrou alfu…
Postupně jsem se čím dál víc utvrzoval ve zjištění, že mi to není vůbec nic platné, deprese byla prostě silnější. Přes tuhý odpor jsem byl nucen uznat, že nástroje, kterých jsem si předtím považoval, jsou k ničemu. A tak jsem je postupně splachoval do záchodu s pocitem naprosté marnosti.
Takhle to šlo den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Nakonec jsem tímto způsobem přišel o všechny svoje hračky. Celý předchozí život jsem je hledal a láskyplně shromažďoval… A teď jsem musel celou svou kolekci takhle potupně odevzdat.
..........................
A takhle to jde na vlnách dosažení a následné deprese po spirále stále hlouběji. V tom právě spočívá skutečné nebezpečí upisování duše ďáblu. A tohle upisování duše je v podstatě také duchovní, protože si to zahrává s duchovními entitami, pojmy a technikami. Směřování takové "duchovnosti" ale vede poněkud opačným směrem, než bychom si na počátku třeba mysleli.
"Sjíždím" videa pana Havelky náhodně, a teď jsem narazil na výše uvedená videa a docvaklo mi konečně, co se to vlastně vine celým seriálem videí jako černá nit, proč mi některé myšlenky pana Havelky připadaly zvrácené a nepravdivé, vedle mnoha dobrých myšlenek a postojů (například idea a rituálu přejetí je prospěšná). Teď se mi to vyjasnilo a vysvětlilo. Pokusím se to vysvětlit.
Jak říkají probuzení, realizovaní i normální dobří lidé žijící v pravdě: podle jejich zkušenosti je lidská přirozenost - bytí samo - vnitřně klidné, blažené, láskyplné, naplněné a navenek radostné a činorodé.
Toto bytí samo vnitřně nic nechce, necítí se být něčím či někým, necítí, že něco má - i když je třeba obklopeno bohatstvím či vybaveno mimořádnými schopnostmi. I když toho třeba ví více, než my všichni dohromady, nemá pocit, že něco ví. A tak radostně plyne bytím, otevřeno všemu, co přichází a vše, co přichází přináší, přichází v pravý čas a přináší poznání. Jediná touha (oheň), která zůstává je láska k Pravdě, "sou-cit" s Pravdou. A ta Pravda je poznávána ve všem a ve všech.
Problém nastává, když je duše nakažena samosvojností.
Tento pojem formuloval a popsal Jan Ámos Komenský ve svém dílku "Labyrint světa a ráj srdce":
"Že příčina a počátek našeho z centrum vystupování a tak všeho kolotání a trápení samosvojnost jest.
Jest pak samosvojnost, když člověk Bohem a řádem jeho svázán býti sobě zošklivě, sám svůj chce býti; sám svůj totiž rádce, svůj vůdce, sám svůj opatrovník, sám svůj pán, summou sám svůj bůžek. To jest začátek všeho zlého."
Naše nespokojenost s tím, co přichází, naše závistivost, mindráky, psychologické závislosti atd. atd. v nás budí různá přání a představy o tom, co by nás učinilo šťastnými, protože tak, jak jsme, se šťastní necítíme.
Život pana Havelky, jak ho popisuje na svých stránkách i ve svých videích, je příkladem takového samosvojného způsobu bytí a jeho hitech technologie, zejména setba a rituál dosažení (kombinace pranajámy a vizualizace) patří k těm, které už překračují bezpečné meze běžného lidského "mlácení se v bandě", protože pro splnění SVÝCH přání používá techniky původně tajné, vyvinuté a určené jen pro pomoc při hledání Pravdy.
Jak píše Eduard Tomáš v úvodu "Tajných nauk Tibetu":
"Končím varování ústy nejpovolanějšího, svatého guru Bílé dynastie, velikého Marpy - překladatele: "Jestliže tyto pravdy budou zaměněny k rozhojnění pozemských nicotností bude vzbuzen hněv bohů a stane se cosi strašlivého!!"
Co se tak zlého může stát, ptáte se. Pan Havelka je teď úspěšným terapeutem, peníze se mu jen sypou, tak mu to přejme, ne?
Tyto techniky jsou opravdu účinné. Jsou-li použity ke splnění nějakého sobeckého přání, dokážou ohnout náš osud tak, že nám osud "půjčí" další "částku", která nás přechodně učiní zase spokojenými, ale náš osudový dluh tím ještě více naroste a stane se ještě hrozivější. Dostáváme se tak do osudové dluhové pasti.
Uvědomil jsem si, jak je tento jev archetypálně vyjádřen v pohádkách o upisování duše ďáblu za splnění nějakého přání (krásného bohatého ženicha a podobně).
Tohle téma zpracoval také Goethe ve svém "kultovním" Faustovi.
Velkým a vytrvalým sobeckým přáním, je-li ještě zesíleno tantrickou technikou, jak to předvádí pan Havelka, přivolá se příslušný Mefistofeles, který nám pak pomáhá a radí nám na cestě k dosažení našeho přání, dokáže dokonce pro nás dělat zázraky ("To koukáš ..." jak říká pan Havelka)
Tím rádcem, tím pomocným Mefistofelem je to "nahoře", s čím se pan Havelka při realizaci svých přání radí a co mu také pomáhá. "Rady" Mefistofela se podobně jako ve Faustovi zaměřují na postupnou účelovou relativizaci obecného dobra a zla ("dobrem a mojí misí je, když jsem spokojený"), vytlačování svědomí jako zbytečného trapitele, odmítání etiky, tradic, rodičů, smyslu mateřství, tradiční moudrosti (náboženství, duchovní nauky) atd. jak to můžeme slyšet ve většině videí pana Havelky.
Říká se, že čertovo zlato se změní na prach. Ukázkově je to vidět třeba na vztahu pana Havelky s krásnou mladou dívkou jeho druhou manželkou, kterou si modlitbami a zpíváním přivolal, se kterou také krátce prožil štěstí a naplnění, než se toto nezasloužené "čertovo zlato" změnilo na prach. Následně se opět dostavily osudové "abstinenční příznaky" - deprese a strach a to silněji než kdy dříve, jak tuto situaci výstižně popisuje pan Havelka ve svém prvním (a nejlepším) videu:
Někdy v roce 2004 jsem se psychicky cítil velice bídně. Užíval jsem antidepresiva a vůbec už mi nepomáhala. Každé ráno jsem se budil nejpozději v pět hodin a během vteřiny na mě skočily hrůza a úzkost, které na mě jakoby číhaly celou noc. V tu ránu jsem byl zpocený úplně do mokra. Věděl jsem, že už nemá cenu zůstávat dál v posteli, vstal jsem a šel do prázdného obýváku, kde jsem zaklekl před oltář, meditoval, zpíval a modlil se. Zkoušel jsem všechno možné i nemožné, abych se z toho dostal, poněvadž mi bylo příšerně. Toho, co jsem mohl zkoušet, jsem měl docela dost: různé autogenní tréninky, meditační návyky, mantry, modrou alfu…
Postupně jsem se čím dál víc utvrzoval ve zjištění, že mi to není vůbec nic platné, deprese byla prostě silnější. Přes tuhý odpor jsem byl nucen uznat, že nástroje, kterých jsem si předtím považoval, jsou k ničemu. A tak jsem je postupně splachoval do záchodu s pocitem naprosté marnosti.
Takhle to šlo den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Nakonec jsem tímto způsobem přišel o všechny svoje hračky. Celý předchozí život jsem je hledal a láskyplně shromažďoval… A teď jsem musel celou svou kolekci takhle potupně odevzdat.
..........................
A takhle to jde na vlnách dosažení a následné deprese po spirále stále hlouběji. V tom právě spočívá skutečné nebezpečí upisování duše ďáblu. A tohle upisování duše je v podstatě také duchovní, protože si to zahrává s duchovními entitami, pojmy a technikami. Směřování takové "duchovnosti" ale vede poněkud opačným směrem, než bychom si na počátku třeba mysleli.