Zdeněk píše:Pěkně o tom referuje Jan Rak na základě svého pobyte ve tmě:
Jana píše:A co si, Zdenku, přestat představovat, jak Jana, případně kdokoliv jiný "to má blbě", a namísto toho zkoumat jen "jak je to správně"?
K tomu, abys nebloudil, nepotřebuješ procházet všechny cesty, které k cíli nevedou. Stačí dobře znát jen to, co k cíli vede.
Linda píše:Návštěvník píše:přidávám se, taky tomu co Jana píše nerozumím, ale přiznávám že nerozumím i jiným věcem
je tady někdo kdo jí rozumí?
Pokouším se o to, celou řadu let. A zdravím - ahoj Taro, Pedrito i všichni ostatní
Jani, ... tolik let se furt někdo snaží tě z těch kolejí sundat a nic a nic a nic :-)
Už hodně dlouho – kdysi na Jitřní zemi a na Mozaice, a pak tady – sleduju nejrůznější pokusy Janu přesvědčit, že iluzorní dualita, projev Jediného Bytí, v sobě obsahuje a ze Sebe Samé vytváří oba dva póly projevů: všechno pozitivní i všechno negativní.
No, možná mi – konečně – začalo docházet, proč jsou všechny tyhle naše pokusy marné.
Kdyby po mnoho let bylo součástí mé profese pečovat v nemocnici o těžce zraněné a umírající děti, asi jediný způsob, jak to dělat, by bylo úplně popřít existenci čehokoliv negativního. Odmítala bych vnímat jakékoliv negativní projevy duality (rovnou bych je prohlásila za neskutečné), ale intenzivně bych vnímala všechny pozitivní projevy duality, a měla bych radost ze všeho pozitivního (bez potřeby uvidět to pozitivní i svou radost z toho jako něco neskutečného). Odpojila bych se tím od vnímání jednoho z obou pólů duality, toho negativního, protože tak často vnímat hrozné utrpení bezmocných dětí i jejich zoufalých rodičů, když neexistuje už žádná lékařská možnost to ovlivnit, by asi stejně jako u každého citlivého člověka velmi brzy vedlo k totálnímu zhroucení. Jediná možnost, jak tuhle profesi dlouhodobě, po celé roky dělat, by byla naprosto odmítat existenci čehokoliv negativního. Bylo by pak ovšem nezbytné neustále znovu a znovu se v tom přesvědčení utvrzovat – přesvědčováním každého, kdo to vidí jinak.
Mohla by se objevit šance připustit existenci všech těch negativních projevů a začít je vnímat stejně, jako se vnímají všechny pozitivní?
Ochota plně vnímat a přijímat obojí, tedy nejen to, co se v dualitě vnímá jako pozitivní, ale i všechno, co se vnímá jako negativní, včetně příležitosti uvidět, že obojí je projevem Všetvořícího Bytí, by se (možná) objevila až v důchodu, když každodenní kontakt s trpícími a umírajícími dětmi skončil. Ale těžko říct, jak velká bude šance připustit konečně existenci něčeho, co po celou dobu až doteď prostě existovat nesmělo.
Tady asi člověk nic nezmůže, nezbývá než přijmout, že to tak prostě je.
A popřát, aby – až k tomu dojde – zmizela potřeba pokaždé utéct k představě, že "Nic z toho, co trpící právě prožívá, neexistuje. Neexistuje (jeho) tělo, (jeho) pocity, (jeho) myšlenky, protože je jen Já " - na rozdíl od toho, co se vnímá jako pozitivní a u čeho nevzniká zájem uvidět, že ani nic z toho, co je oblažující, včetně vlastní radosti z toho neexistuje, protože je jen Já.
Jednou možná odložení toho růžového ochranného krunýře bude úlevou, která dá sílu unést dodatečnou konfrontaci se všemi odmítnutými negativními pocity, uloženými kdesi v podvědomí, protože vnímat je by tehdy bylo naprosto zničující.
Zdeněk píše:Jana píše:A co si, Zdenku, přestat představovat, jak Jana, případně kdokoliv jiný "to má blbě", a namísto toho zkoumat jen "jak je to správně"?
K tomu, abys nebloudil, nepotřebuješ procházet všechny cesty, které k cíli nevedou. Stačí dobře znát jen to, co k cíli vede.
Jenomže v jak je to správně je jak je to blbě implicitně obsaženo. Dobře znát jen to, co k cíli vede, a zároveň neznat, co k cíli nevede, není možné.
Jana píše:Zdeněk píše:Jana píše:A co si, Zdenku, přestat představovat, jak Jana, případně kdokoliv jiný "to má blbě", a namísto toho zkoumat jen "jak je to správně"?
K tomu, abys nebloudil, nepotřebuješ procházet všechny cesty, které k cíli nevedou. Stačí dobře znát jen to, co k cíli vede.
Jenomže v jak je to správně je jak je to blbě implicitně obsaženo. Dobře znát jen to, co k cíli vede, a zároveň neznat, co k cíli nevede, není možné.
Možná ještě drobátko jinak, v cíli ve skutečnosti jsi, jen je tady sen, iluze, mentální závoj, který může bránit Poznání. Ten závoj mysli má nekonečně mnoho podob, můžeš ho prozkoumávat do nekonečna a nikdy se nedobereš konce. Je to asi jako když budeš přelévat vodu z jednoho konce bazénu na druhý.
Tvé představy o tom, jak to má kdo špatně, nemusí brát konce, tohle k cíli zaručeně nevede.
K cíli vede jen sebepoznání.
vostal petr píše:Narcista je v pohodě, průsery dělaj leda kolektivisté tedy nacisté a spol.
vostal petr píše:láska a naděje a víra je voblbovák všech kolektivistů...
No jasně, jedem na tom, je to náš matroš, jsme za to vděční, chceme to.
vostal petr píše:Má rada ovšem zní :
Tak proč bychom se měli tvými radami řídit?
vostal petr píše:to znamená že byste se měli prostě řídit svými radami a ne radami druhých...
Lze ho vyřešit uvědoměním, které ale nemáš a proto se tu furt motáš v kolečku banán, odbanován, banán, odbanován...
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 21 návštevníků