Poradna zdarma

bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

Návštěvník píše:
bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat. A tak to na nějaký čas vypadá, jako by žádné nebyly.
Je jen otázkou času, kdy ty potlačené obsahy mysli bude třeba dodatečně uvolnit a zpracovat.

Vynechané jsou případy, kde jsou jiné důvody vynechání emocí. Na př. za socialismu někteří utekli za hranice. Já jsem nemohl,
1) poškodilo by to rodiče,
2) neuměl jsem cizí jazyky.
Tak jsem potichu vyšuměl, ani jsem se nepokusil. Emoce jsem uskladňoval na sucho ve skladišti mysli.

Po r. 1989 to už nebylo aktuální.

Návštěvník píše:[
miroslav píše:Když člověk hledá pravdu a je ochoten pustit se všech příjemných iluzí a vznášení se, přijde k němu vše potřebné samo. Není to tedy záležitost toho, komu věřit.
Věříme, protože něco chceme a myslíme si, že když najdeme toho správného, tak to za nás a s námi udělá a bude to krásné a příjemné.
Co nám brání žít v pravdě máme přímo před nosem, ale nechceme to vidět.
Nic jiného v tom není.

P.S. V podstatě je to jen protipol Jany. Ona jen to příjemné, ty jen to nepřijemné. Osvětové řeči nějaké ideologie. Zapomente tu příjemnost/nepříjemnost, o tom to není.

Uvědomění světla osvícení není jakousi šedivou neutrální směsí bílé a černé, světla a tmy, dobra a zla. Pro racionální myšlení se to může jevit jako nepochopitelné, že ten bezstarostný rozprostřený všeobsažný klid obsahuje radost bez smutku, blaho bez strasti, štěstí bez utrpení, bez ohledu na to, jestli se v projevením světě objevuje projev bolesti, smutku, strasti, žalu.

Poznávání, kým jsme, nás automaticky vrací k radosti, blahu, ke štěstí.

Světlo pravdy, která v nás září, rozpouští v každém, kdo je otevřen bezpodmínečné lásce, všechno, co je zdrojem utrpení.

Proto ta bezstarostnost probuzených.

S probuzením mizí reálnost každého snu.

Všechny chutě života obsahují v sobě stejnou krásu.

Krása je uvědomění si toho, kým opravdu jsi.

To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Návštěvník píše:To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Pro mysl jsou to kecy.

Aby bylo možné poznat to jsoucno, kdo jsi, filtr mysli nesmí stát v cestě uvědomění.

Zapomeň na to, co si o tom myslíš, zapomeň na to, co kdo o tom říká,

ochutnávej v srdci to ticho, když si nic o tom nemyslíš,

když si nic o sobě a ani o nikom nepředstavuješ,

když ve své mysli nejsi ničím,

a život je ve Tvém srdci láskou,

existence je láskou,

všechno je láskou,

Bůh je láskou,

Ty jsi láskou.

Jak se pozná skutečně probuzený?

Nekáže.

Naslouchá.

A podělí se o to, co v dané chvíli může být tazateli užitečné.

Návštěvník píše:
bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Návštěvník píše:To jsou ty kecy v kleci, potřebné asi tak, jako zimník mrtvému.

Jo, jsou to řeči na prd.

Návštěvník píše:Jak se pozná skutečně probuzený?

Nekáže.

Naslouchá.

A podělí se o to, co v dané chvíli může být tazateli užitečné.

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
bude jistě existovat dost zcela neprobuzených lidí, kteří nemají žádné emoce.

Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Maličké dítě reaguje bez egoistických emocí, které vznikají jako reakce na ostatní, protože v něm ještě neexistuje ego - osobní já. Neřekne "já mám hlad, chci papat", ale "Pepíček má hlad, chce papat".

Ego s celou svou emocionalitou se v něm vytváří postupně, vlivem okolí, které ho neustále oslovuje jako samostatně existující osobu. Odborníci uvádějí, že kolem druhého roku věku významně roste schopnost dítěte uvědomovat si svou individualitu a začínají se mu objevovat emoce - stud, pocit viny, pýcha nebo závist.

"Když jsem potkal svého Gurua, řekl mi: "Nejsi tím, za co se považuješ. Poznej, co jsi. Pozoruj pocit "já jsem", nalezni své pravé "Já". Poslechl jsem Ho, protože jsem Mu uvěřil. Udělal jsem, co mi řekl. Všechen volný čas jsem trávil obracením se v tichosti do sebe sama. A jaký rozdíl to způsobilo a jak brzy!
Můj učitel mi řekl, abych se vytrvale držel pocitu "já jsem" a neodchyloval se od něj ani jen na chvíli. Následoval jsem jeho radu jak nejlépe jsem uměl a poměrně v krátkém čase jsem sám v sobě realizoval pravdu jeho učení. Vše, co jsem udělal bylo to, že jsem si nepřetržitě udržoval v mysli jeho učení, tvář a slova. Toto mysl přivedlo na konec cesty. V tichosti mysli jsem spatřil sám sebe, takového, jaký ve skutečnosti jsem – ničím neomezený.
Následoval jsem instrukce svého Mistra, zaměřoval jsem mysl na čiré bytí "já jsem" a přetrvával v něm. Sedával jsem v tomto stavu hodiny, s ničím jiným, s pouhým "já jsem" v mé mysli, a brzy se klid, radost a hluboká všezahrnující láska staly mým přirozeným stavem. V něm se ztratilo vše – já, můj Mistr, život, který jsem žil, celý okolní svět. Zůstal pouhý klid a bezmezná tichost."
Nisargadatta Maharadž

Návštěvník píše:
Návštěvník píše:
Návštěvník píše:Protože se rozhodli je potlačovat.

Absence emocí se podle odborníků projevuje už u malých dětí, takže to těžko bude o potlačování.

Maličké dítě reaguje bez egoistických emocí,

Jde o děti, které jsou - na rozdíl od ostatních normálních dětí - zcela bez emocí.

Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat. Ale každý podle svého.
Probuzení si je klidně ponechávají, ale když z nich někdo má velký strach, tak je asi pro něho lepší, když se jich snaží zbavit. Otázkou je, jestli si jen nenamlouvá, že nejde o potlačování.

Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat.

Ve snaze se jich zbavit je člověk potlačí a je jen otázkou času, kdy znovu vyvstanou.
Jak probuzení zacházejí s emocemi?

Ať se objeví cokoliv, hněv nebo úzkost nebo soucit či cokoliv dalšího, jde o přirozenou, biologickou či mechanickou reakci psychosomatického organismu, která závisí na jeho konkrétním naprogramování. A tak přijme-li se tato reakce jako taková, k žádné zapletenosti nedojde. K zapletenosti, která vás vytáhne z vašeho přirozeného stavu, dojde jen tehdy, když se s touto reakcí ztotožníte: ´Jsem rozhněvaný, jsem vystrašený, a to se mi nelíbí.´
Dokud k tomuto osobnímu zapletení nedojde, pouhé vyvstání reakce vás z přirozeného stavu nevytáhne.

Ulpívání mysli tak začne postupně přecházet v pozorování.

Raméš Balsekar: Vědomí mluví http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ostat ... _mluvi.pdf

Každý si může vlastní zkušeností ověřit, že když je ta emoce hodně silná, její rozpouštění neosobním pozorováním probíhá déle, ale nakonec se ale rozpustí a úplně zmizí. Sama od sebe. A když se ve stejné situaci tatáž emoce objeví i příště, je už - kupodivu - o něco slabší. Proč? Je to přírodní zákonitost: když se jakákoliv emoce pokaždé jen neosobně pozoruje a nechá se pokojně probíhat, postupně stále víc slábne... až se nakonec přestane objevovat.

reseek... píše:
Každopádně vidím jako smyslplnější emoce léčit než se jich zbavovat.

Ve snaze se jich zbavit je člověk potlačí a je jen otázkou času, kdy znovu vyvstanou.
Jak probuzení zacházejí s emocemi?

Nechají je přijít a zase odejít. Když je to v zájmu hledajícího či žáka, tak mohou připustit, aby se emoce projevila. To se ale některým hledajícím nelíbí.

Potřeba osobního já dávat najevo svoje přání
jak by se měl chovat a jak působit probuzený
je celkem pochopitelná
i když je docela legrační

Jako když kukla probírá s ostatníma kuklama
svoje suverénní přesvědčení
jak by motýl měl správně lítat.

Návštěvník píše:Potřeba osobního já dávat najevo svoje přání
jak by se měl chovat a jak působit probuzený
je celkem pochopitelná
i když je docela legrační

Jako když kukla probírá s ostatníma kuklama
svoje suverénní přesvědčení
jak by motýl měl správně lítat.

Za to jiná kukla je hrozně uvědomělá a přesvědčená, že to se teda nědělá.

Návštěvník píše:Potřeba osobního já dávat najevo svoje přání
jak by se měl chovat a jak působit probuzený
je celkem pochopitelná
i když je docela legrační

Jako když kukla probírá s ostatníma kuklama
svoje suverénní přesvědčení
jak by motýl měl správně lítat.

Zde se dá okamžitě poznat, že se jedná o typickou reakci osobního já.

Za to jiná kukla je hrozně uvědomělá a přesvědčená, že to se teda nědělá.

Zde se dá okamžitě poznat, že se jedná o typickou reakci osobního já.

Osobní jáčko holt potřebuje mít pořád navrch
a nezbývá mu než obviňovat ty ostatní ze všeho možného

Něco si pokaždé vymyslí, ber kde ber,
jen aby mohlo dokazovat svou vševědoucnost

Proč ne, dokud ho to baví

Poradna zdarma

Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený

Re: Jak by se měl chovat a jak působit probuzený